Rituály

Pláň zjizvenou rýhami pokrývá sníh. Sněhové vločky se snášejí k zemi v rudé záři slunce na obzoru. V nekonečné bělosti se skrývá malá oáza klidu. Osamělý dům a ztracený člun jen připomínají čistotu a prostotu ducha člověka samého a jeho pokoru, které nám dnes tolik v tomhle rozeklaném světě chybí.

Toto si připomínám každý rok v čase vánočním. Denní rituály, které provádíme každý den po celý rok, najednou dostávají jiný rozměr. Jakoby bychom se s blížícím koncem roku měnili a snažili se zpomalit svůj běh života a zamýšlet se nad sebou.

Zdobení vánočního stromečku patří k jedněm z těch rituálů. Na první pohled se zdá, že je to každý rok stejné, ale není tomu tak. Vždycky vzpomínám, jak jsme se setrou, když jsme byli malí, zdobili stromeček, který táta přinesl z lesa. Později se to změnilo. Koupili jsme umělý a máme ho dodnes. Ty dětské baňky a lampičky ve tvaru červených muchomůrek jsou možná směšné, ale přesto je mám moc rád a v podstatě další generace, tedy děti mojí sestry, je mají moc rády také.

I Second Life je plný rituálů, i když si to možná nepřipouštíme. Možná existují pouze na hranicích našeho vnímání. Někde tam, kde už naše oči, či jiné smysly nemohou dosáhnout. Je to právě to rozhraní mezi tím, co už je a není reálné nebo virtuální.

Toto je můj poslední příspěvek v letošním roce. Chci vám všem, kdo se sem zatouláte, popřát vše nejlepší do toho roku následujícího a doufám, že se potkáme i v SL.

Pokoj všem lidem dobré vůle.

Ztráta

Každá věc má svůj začátek i svůj konec. Dnes vám představím jednu machinimu, která přesně vypovídá o smyslu první věty. Jedná se o konec jedné komunity v Second Life, konkrétně o zánik jedné velké lodi na China simu.

Hooqiqi Luik, který tuhle machinimu režíroval, řekl:

„Nejprve jsem myslel, že to bude bláznivá párty, tanec v ohni a smích chaosu. Ale ten moment, kde jsem viděl poškozenou loď rozpadat se na části, potápět se … slzy mi naplnily oči. To byl moment, kdy se vyjevila pravda: je to skutečné. Moje slzy byly skutečné, bolest je skutečná, láska je skutečná a naše vášeň pro život je skutečná“

„Loď zůstala hořet po celý měsíc než zmizela pod vodou.“

Po zmizení lodi Luik a China komunita našli nové místo, jejich virtuální domácí krb a třetí místo, ale Luikova machinima je jeho důkaz realizace toho, když loď začala hořet.

„My vždycky musíme nechat minulost za námi“, jak se Hooqiqi Luik vyjádřil, „pokračovat dál, zatímco nosíme všechno uvnitř sebe, ale pokračovat dál.“

(Zdroj: New World Notes)

there was a boat from Hooqiqi Luik on Vimeo.

Věž

Čist, připraven se vznésti mezi hvězdy. (Dante Alighieri, Božská komedie – Očistec)

Že je možné vide v Second Life spoustu zajímavých a fantastických věcí, to už vím dávno. Za tu dobu, co tu jsem, jsem viděl tolik úžasného a naprosto překvapujícího, že jsem nepředpokládal, že mě ještě něco překvapí.

Na blogu The Alphaville Herald je rozhovor SL spisovatele na volné noze Marinera Trillinga s SL stavitelem Marinerem Trillingem. Celý rozhovor najdete zde. Předmětem rozhovoru je nejvyšší stavba v SL. Jistě si pamatujete, že jsem tu psal o nejrozlehlejším objektu v SL. Tím je loď SS Galaxy, která se rozkládá na 4 simech. V tomhle případě, je to obrovský sloup, postavený z asi 300 primů a sahá do výšky 2 mil, což je 3,22 km.

Rozhodl jsem to prozkoumat a tak jsem si tam zaletěl. Objekt se nalézá na simu Campus a vlastně tam přistanete hned blízko něho. Potom jsem se rozhodl si zaletět až nahoru a prohlédnout si svět a věž zblízka.

Je to trochu opojný pocit, když stoupáte vzhůru, míjíte různé skyboxy, sledujete mizící povrch simu. Je to až dech deroucí pocit, tak si uděláte pár zastávek. Jediný pohled vzhůru a konec v nedohlednu. Pokračuji ve stoupání a míjím postupně několik plošin, kde si lze odpočinout. Horizont už se ztrácí a hvězdy probouzejí svá světla. Dýchám ztěžka únavou a ani moje křídla už mě neposlouchají.

Konečně vrchol! Dosedám ztěžka na plošinu. Souřadnice z, tedy výšková, ukazuje hodnotu 4097! Sem snad smí jen andělé. Klidně postojím a naslouchám vzdálenému zpěvu hvězd.

SLUrl: Campus

Vánoce

Vánoce se slaví i v Second Life. Můžete poslav vánoční pozdrav i do Second Life a objeví se na vánočním stromečku na simu ARK. A jak na to? Použijte Email: xmas.message@gmail.com nebo napište na Twitteru "@SLVoice + Vaše zpráva a možná Váš pozdrav naleznete na stromečku. Oficiální stránku najdete zde.

SLUrl: ARK

(Zdroj: New World Notes)

Dokument

Informací o světě Second Life není nikdy moc. Teď se mi dostal do rukou článek na blogu New World Notes, kde je prezentován dokumentární film o SL. Je super natočený společností Studio Kanzen pro jejich SubPixel series.

Jste nováčci v SL a nevíte, co je SL a co se tu dá dělat? Tak to je machinima přesně pro Vás.



UPOZORNĚNÍ: Obsahuje sexuální obsah, který je však filtrován přes mírně rozmazanou grafiku, aby to neodporovalo ToC na YouTube! Plná verze je na oficiálních stránkách studia.

(Zdroj: New World Notes)

Rozhodnutí

Každý den děláme nějaká rozhodnutí. Mnohdy je to rozhodnutí zásadní, jindy je zcela běžné, které děláme automaticky, bez rozmyslu. Často to jsou rozhodnutí bolestivá, která se nám vůbec nechce dělat. Zato příjemná uděláme bez mrknutí oka.

I já udělal v nedávné době několik rozhodnutí. To první bylo kupodivu spontánní. Dokonce jsem se k němu nutit. Byla to moje stará neřest. Zlozvyk, kterého jsem se dlouho nedokázal zbavit. Přestal jsem kouřit cigarety. Á, samozřejmě v RL, jak jinak!

Koukat se na svět je přece super nádhera! Druhé rozhodnutí bylo mnohem prozaičtější. Potřeboval jsem zimní boty. Dlouho jsem vybíral a nakonec jsem něco našel k mojí spokojenosti.

Srandy kopec je, že oboje je možné si užívat i v Second Life. Cigárko, doutník nebo dýmka a také super boty a jiné doplňky. Jen si je koupit. Nemáte starosti s tím, kde jsou uloženy. Snad jen, když by se inventář zbláznil a mizely v něm věci.

Říká se: „Do třetice všeho dobrého.“ Přesto moje třetí rozhodnutí bylo naprosto zásadní vzhledem k SL. Patřím k dlouhodobým obyvatelů naší české a slovenské SL komunity. Byl jsem tu u mnoha zrodů a mnoha zániků. Patří k nim i podpora nováčků. A právě tu jsem se rozhodl nadobro opustit. Myslím, že se už prostor pro pomoc vyčerpal a nadále setrvávat v týmu už mě neuspokojovalo.

Uvolnil se mi tak prostor pro brouzdání, potulování se a objevování krás Second Life. Příkladem je sim Peterhof s nádherným palácem z dob carského Ruska.

SLurl: Peterhof

Dlouhá cesta – Bod deset – Časopis

„ ...stejně vzdálení od hvězd i od atomů rozšiřujeme své poznání, abychom uchopili jak velmi malé, tak velmi velké.“

Carl Sagan

Je to sice trochu delší pauza, ale vrátil bych se k mému putování v Second Life. Vlastně ani nevím, jak to začalo. Byl jsem kýmsi osloven, zda bych nechtěl pracovat v týmu, který připravuje nový a především první český in-world časopis. V té době jsem už psal svůj blog a tak nebyl velký problém nesouhlasit.

Když se na to dívám zpětně, tak si myslím, že nikdo z nás v týmu si nedělal iluze, že budeme ti nejlepší a nejzajímavější. Ale ambice byly, přinejmenším u některých a u mě taky. Bez nich bych nikdy do takového podniku nešel. A tak se načas moje SL putování spojilo s mnoha lidmi, kteří se pustili do experimentu, o kterém nevěděli, jak vůbec dopadne.

Počet vydaných čísel nakonec dosáhl čísla deset a vydali jsme i jedno speciální číslo o světě Blue Mars v rozpětí necelého jedno roku. Číslo od čísla stoupala kvalita obsahu a v mnoha případech i grafická stránka věci. Já jsem psal zřídka, ale připadla mi poměrně velká úloha provést jazykovou korekci každého příspěvku.

Oslovit větší množství lidí prostřednictvím našeho časopisu bylo určitě našim hlavním cílem. Nakolik se to podařilo musí posoudit jiní. Samozřejmě námitkou může být, že webová stránka nebo blog může oslovit mnohem více lidí. Ale na druhou stranu, mimochodem taky jsme měli blog, je-li něco zavedeno delší dobu, pak má mnohem větší šanci, než co je nové.

Avšak nechci to brát jako výmluvu. Dosáhli jsme přinejmenším jisté sledovanosti, a to jak časopis, tak blog. Získali jsme inzerenty a slušný počet lidí ve skupině (group). Časopis byl k dostání na mnoha CZ a SK simech a dal se koupit zadarmo i na xstreet.

Nelituji toho a bylo mi velkým potěšením pracovat s těmito lidmi. To, že časopis skončil nadobro je jedna věc. Druhá je, že to byla po všech stránkách velká zkušenost pro mě, jak psaní korektur, tak práce s lidmi.

A trocha parafráze na závěr: „Vzdálenost od hvězd nebo atomů je sice velká v obou směrech, velká i malá, přesto jsem si svoje poznání rozšířil také v obou směrech.“

Střípky

Dnes to nebude dlouhý příspěvek, na něm pracuji, ale jen pár střípků z dnešního dne zachycené na dvou fotografiích. Po ránu mě to svedlo sednout si pod strom s knížkou v parku v Bohemii a trochu meditovat. Den ubíhal dosti pomalu a po přečtení jednoho blogu jsem si vlastně uvědomil, co je dnes za den. Tak i já se připojil ke dni boje proti AIDS, jak je vidět na druhém snímku.

Ako sa stať modelkou?

(Pozn.: Jak jistě víte, in-world časopis Globe v Second Life skončil nadobro. Po dohodě a s jejím svolením, zde opublikuji článek, který je od Sandriky Broono. Coral Ducatillon)

Milí čitatelia, v tomto vydaní magazínu Globe vám prezradíme informácie, ktoré Vás určite zaujímajú. Touto zaujímavou témou nie je nič iné ako Modeling. Urobili sme rozhovor s Top Modelkou Divou Lilliehook, ktorá nám povedala ako sa stať modelkou. Nie je to tak ľahké, ako sa to zdá. Modeling je náročný finančne a vyžaduje tvrdú, každodennú prácu. Keď Diva začínala modelingovú kariéru v Second Life, neexistovali ešte akadémie, ktoré v súčasnosti sú, a dá sa k ním pripojiť.

"Keď som ja začala modeling pred dvoma rokmi, neboli žiadne akadémie, riaditeľ nám urobil HUD na chodenie po móle, ale všetky modelky sme spadli z móla a zamrzli," (smiech) hovorí Diva Lilliehook.

Po tejto skúsenosti Diva ukončila svoju modelingovú kariéru a dala si pauzu. Po roku sa opäť začala zaujímať o modeling a začala navštevovať dve akadémie.

"Stať sa modelkou nie je vôbec ľahké, všetky dievčatá sú šarmantné a treba vedieť zaujať niečím špeciálnym, musíte sa správať veľmi profesionálne. Mojou radou pre mladé dievčatá, ktoré sa chcú stať modelkami, by som povedala asi toľko, aby sa zapájali do rôznych otvorených modelingových skupín, chodievali na módne prehliadky, aby vlastne zistili, čo sa na tom móle deje, treba sa upravovať, slušne správať, byť komunikatívny, vedieť sa prispôsobiť požiadavkám (napr. u fotografa) a počúvať všetky pokyny," radí Diva Lilliehook.

Jej sláva dosiahla vrchol, keď začala pracovať pre Avenue Modeling agency, čo je jedna z najlepších a najprestížnejších modelingových agentúr v Second Life. V súčasnosti svoju modelingovú kariéru ukončila a pracuje len pre Avenue Modeling agency. Stala sa z nej dizajnérka a otvorila si obchod s názvom "Lace". Prajeme jej veľa šťastia v novom podnikaní a taktiež prajeme aj Vám veľa šťastia s vašou modelingovou kariérou.

Malá rada na záver: Svoj inventár majte vždy usporiadaný aby sa vám nestalo že na prehliadke nebudete vedieť nájsť rôzne veci, čo budú od Vás požadovať.

Preložila a napísala Sandrika Broono

Po stopách Farinelliho

Tak přesně se jmenoval páteční koncert (13.11.2009) v Besedním domě v Brně. Kdo to byl Farinelli? Vlastním jménem se jmenoval Carlo Broschi a žil v letech 1705 – 1782. Protože v období baroka zpívali ženské role muži, byli potřeba tzv. kastráti. Chlapcům, často z chudých rodin, byla chirurgicky ještě před začátkem puberty odstraněna varlata. Většinou to bylo v osmi letech. To mělo za následek zachování chlapeckého hlasu – sopránu. Jelikož mužské pohlaví má trochu jinak fyziologicky uspořádané hlasivky a větší objem plic, má pak takovýto soprán nejenom velký rozsah, ale i dynamiku. Navíc ženy nesměli zpívat v chrámových sborech ve Vatikánu, takže kastráti byli žádaní, i když to církev odsuzovala.

Sám Farinelli byl ve své době považován za hvězdu hlavně díky jeho pěvecké technice (mezza di voce, bel canto). Působil v Itálii, ale také ve Vídni, Londýně a Madridu. Přímo pro kastráty skládali skladby takoví velikáni barokní hudby jako Johan Sebastian Bach, Georg Friedrich Händel nebo Antonio Vivaldi.

Proto jsem byl na ten koncert strašně zvědavý, protože s hudebním uskupením Ars Antiqua Austria z Rakouska, který hraje na dobové barokní nástroje, měl zpívat mužský soprán Marian Radu. Jen připomenu poslední skutečný kastrát zemřel někde ve Španělsku v polovině 20. století. Marian radu je naprosto ojedinělý sólista, který se narodil v Rumunsku. Vládně čistým přírodním sopránem v rozsahu c´ až c´´´ (C4 – C6). V podstatě je to tzv. „endokrinologický kastrát“, protože nepodstoupil chirurgický zákrok, ale vývoj varlat nebyl dokončen. Barva jeho hlasu je naprosto jedinečná, naprosto nesrovnatelná s kontratenorem nebo ženským sopránem.

Takže zde dávám alespoň dvě inspirace, když jste na tom koncertě nemohli být.

Absint

Legendární zelený nápoj „prokletých básníků“ jsem sice nikdy neochutnal, ale dodnes mám v paměti scénu z filmu Úplné zatmění (Total Eclipse), kdy Artur Rimbaud (hraje ho Leonardo DiCaprio) a Paul Verlain (hraje ho David Thewlis) si dávají absint v příšeří jednoho lokálu kdesi ve Francii.

Typická kónická sklenička, položená na talířku, se zčásti naplní zelenou tekutinou absintu. Pak se přes ní položí speciální plochá lžíce (možná stříbrná) a na její prostředek se nasype hromádka bílého cukru. Starý šlachovitý šenkýř malým proudem nalévá přes cukr trochu čisté vody ze džbánku do poháru. Absint se mléčně zakalí, ale přesto neztratí nic ze své ostře zelené barvy. A pak už jen rty a hrdla obou básníků zvlhčí onen divoký nápoj a jejich mozky zblázní účinky látky zvané thujon.

Je to právě thujon obsažený v pelyňku pravém (Artemisia absinthium), který je vedle anýzu (nebo anýzové silice) a obrovského obsahu alkoholu (až 75 obj.%) součástí absintu. Díky účinkům thujonu byl absint v roce 1915 zakázán a nahradily ho nápoje jemu podobné, ale bez pelyňku – pernod a pastis. Jeho renesance v původní podobě začala v roce 1990, kdy se začal vyrábět v několika evropských zemích a také u nás. Dnes se už vrátil do rodné Francie a do U.S.A.

Moje první setkání s absintem v Second Life bylo asi takové, že jsem někde získal láhev s ním. A tu se hned kolem mě začali objevovat malinkaté zelené víly, které létaly dokola a dokola v jakémsi opojení. Samozřejmě je to reminiscence na slavným hudební film Moulin Rouge s Nicol Kidman a Ewanem McGregorem v hlavních rolích. Tou zelenou vílou byla krásná australská zpěvačka Kylie Minoque.

Moje druhé setkání s absintem v SL bylo více umělecké. Existuje jedna menší výstava uměleckých děl nějakým způsobem spojená s absintem. Nachází se mimochodem na velmi pěknému simu s příznačným názvem New Toulouse. Výstavu obrazů a dalších uměleckých artefaktů najdete v budově knihovny. Šachovnicová podlaha a stěny sálu jsou, jak jinak v zelené absintové barvě. Uprostřed sálu je malý taneční parket. Co hned napoprvé zaujme, tak je obrovská číše až po okraj naplněná absintem. Doporučuji otestovat.

A teď kudy? no přece tudy!

Voda

Kdybychom byli nesmrtelní, nevážili bychom si tolik života. (Jacques-Yves Cousteau)

Člověku svázanému se zemí dal klíč k světu ticha. (Nápis na zlaté medaili National Geographic Society, kterou Cousteau obdržel v roce 1961 z rukou prezidenta Johna Fitzgeralda Kennedyho)

Pro včelu i pro delfína je štěstím sám život. Pro člověka je štěstím poznat život a žasnout nad ním. (Jacques-Yves Cousteau)

Dnes jsem začal svůj článek několika citacemi, které mě nejenom inspirovali, ale současně mě i fascinují. Mořské hlubiny jsou jedním velkým neprobádaným světem. A to koukáme na hvězdy a létáme k nim a přesto o podvodním vesmíru na naší planetě toho víme dost málo. Rozprostírá se kolem nás mikro- a makrosvět, který je snad analogií vesmírných vzdáleností měřených na kilometry, astronomické jednotky až po světelné roky. Vesmír, kde hvězdy se rodí a zanikají v kataklyzmatu energií mega-, giga- či terajoulů, o který se nám ani nezdá.

Voda je jedním z Aristotelových živlů, kam patří ještě oheň, vzduch a země. Ne, že by si je sobě připsal, ale mluvil o nich první v dějinách řecké filozofie. I čínská filozofie má svůj systém živlů, ale ten je trochu jiný. Na rozdíl od Aristotela obsahuje ještě navíc dřevo a železo. A celý systém se stává šestiúhelníkem a propojení všech šesti systematicky rozmístěných živlů v kruhu dává symbole hvězdy se všemi vazbami.

Svět Second Life je samozřejmě taky úzce spjat s vodou. Kromě Mainlandu leží všechny simy na mořské hladině oceánu objímajícího SL. Voda je přítomna i na simech samotných, ať už ve formě volné plochy jezer a rybníků, nebo jako součást řek a vodopádů až k fontánám se stříkající vodou ve městech.

Při hledání vhodných obrázků jsem do vyhledávače zadal slovo „elements“. No a samozřejmě vypadlo spousta odkazů na všechna možná místa. První je sim Elements, kde se mi líbilo jezírko, ale svah hory s tanečním parketem je možná trochu přeplácaný. Zato Dolce Valentina skrývá v jednom obchůdku právě ony čtyři elementy. Tak jsem je pro vás zachytil.

SLurls: Elements, Dolce Valentina

Ticho

Včerejší den (4.11.2009) se nesl v tak trochu veselém, ale i smutnější a tichém duchu. Alespoň tedy u mě. Ta veselejší část se odehrávala v RL, kdy jsem byl na ochutnávce vín z vinařství Vinofol Novosedly. Nebyly to žádné zázraky, ale v příjemném prostředí salónku Restaurace u Zámečku jsme prochutnali deset vzorků bílého a červeného vína. Nálada byla veselá, místy až hlučná.

Po skončení degustace jsem se však přesunul již do Second Life. 2. listopadu je u nás v kalendáři Památka zesnulých nebo taky lidově se jim říká dušičky. I když to bylo sice v pondělí, tak na středu připravili Momo Seriman a Scalex Overton příjemný poslechový večer složený z písní a hudby jen tak zamyšlení a ztišení se. Vše proběhlo v klubu La Fabrique.

Nebudu vyjmenovávat všechny interprety na playlistu, protože si je samozřejmě nepamatuji. Pro připomenutí jsem našel na YouTube tři videa s interprety a písněmi které na tom večeru zazněly:

Marika Gombitová – Koloseum
Hana Hegerová – Lásko prokletá
Věra Špinarová – Jednoho dne se vrátíš.

Byla to parádní tečka za prožitým jedním dnem ve velmi příjemné společnosti.

(Zdroj: YouTube)

Baphomet

Nedávno jsem četl článek o rockovém klubu Baphomet od xendera Xenno na blogu Globe. Překvapivě jsem včera dostal pozvánku na párty do tohoto klubu a ejhle čekalo na mě milé překvapení. Klub doznal vnější i vnitřní změny.

U vchodu vás vítají dva, snad padlí andělé, kteří stojí na podstavcích s tajemným nápisem v cizím jazyce. Symboly v nápisu hoří barvou ohně. Hlavice sloupů jsou korunovány čtyřmi velkými lidskými lebkami. Padlý anděl však myslím byl jen jeden, že ano?

Uvnitř je velký hořící parket, na němž se pohybují obrazy a symboly, až se z toho člověku motá hlava. Po vyčerpávajícím tanci a hudbě, dá každý zavděk nějakému drinku u velmi stylového baru. Popřípadě se oddá jemnému lenošení na velkém sofa, kde je několik možností relaxovat na poseballech, a to i ve dvou. Mimochodem ty sofa jsou dvě, přičemž jedno je blízko parketu.

Já osobně sice nejsem příznivcem hudby, která se tam hraje, ale když si ji vypnete, tak to vůbec nevadí. Cesta do klubu je snadná, stačí jen použít tento SLurl.

Nespalte se!

Hlavní bussines v Second Life

Co se psalo o Second Life ve slavných The New York Times?

V rubrice NYT o stylu se nedávno psalo o oblibě virtuální módy během drsné světové hospodářské krize v Real Life s důrazem na Second Life a významné osobnosti, jako je Angie Mornington, jejíž talk show o módě sleduje týdně 15000 diváků. Nejzajímavější pro mě (Pozn.: autor převzatého článku v NWN) byla tato banální zpráva sdělená Linden Chief Product Office Tomem Halem (Tom Linden v SL):

„Oblečení a doplňky představují okolo 40 procent celkového virtuálního obchodu v SL“, řekl pan Hale, „a zhruba 20 procent jeho celkové ekonomiky, což také zahrnuje pozemky, luxusní domy, soukromá letadla a pronájmy nebo služby.“

Jestliže to čtu správně (a finesy citují správně), to předpokládá, že je dvakrát více módy a vylepšení avatarů na prodej než co se aktuálně v SL prodá. Nebyl bych překvapen, kdy reálný módní byznys měl podobný poměr, i když jsem překvapen, že móda v SL představuje 1/5 in-world ekonomiky. (Odhadoval bych, že je to 1/3.) Jaké hlavní oblasti zahrnuje zbývajících 80%, co myslíte?

(Zdroj: New World Notes)

Protiklady

A je to tu zas! Sice minula hodina mezi psem a vlkem, ale já zase trčím někde v pustině. Mými společníky jsou pouze müsli tyčinka, ztichlé nádraží, vrnící motory jakéhosi vlaku, tikající nádražní hodiny a jinak nic.

Second Life je možná také jen pustina. Někdy jím bloudíme a tápeme. Hledáme něco a někoho, ale stále nic a nikoho nenalézáme. Marnost nad marnost? Ne, to jsou jen moje citové výlevy v tak pohnuté hodině, kdy zvláštně ovlivněný mozek plodí tyhle řádky.

Chce se mi jen snít a usnout v náručí někoho milovaného, anebo jen spočinout v objetí krásy a přírody ztracených zahrad Apollónových. Malé vyrušení místním opilcem, který svou samomluvou alespoň trochu rozptyluje brzké ranní chmury a mlhy. Křik jakéhosi ptáka v temnotách snad přivolá blahodárné Slunce.

Malá myška pobíhající mezi kolejemi je připomínkou skutečné reality našeho světa. Po dlouhém čekání přichází záchrana v podobě odjíždějícího vlaku, ve kterém samozřejmě sedím. Úniky z a návraty do světa Second Life odděluje jen zapnutí a vypnutí počítače a log on, log off. Tak jako principy jing a jang jsou protiklady sebe sama, tak i Second Life a Real Life se utápějí jeden v druhém a berou si z toho druhého, co potřebují.

Burning Life v plamenech

„Povstaň dávné město z písku pouště a ukaž svoji krásu!“

Už ani nevím, kde jsem to zaslechl, ale i já již dávno zaslechl zvuky větru v písečných dunách a uviděl záblesky plamenů ohně. Ano, festival Burning Life je v plném proudu a jednotlivé instalace již zaplňují velký prostor Second Life. I já jsem neodolal a za použití interaktivní mapy na oficiálním webu jsem proklikal na některá místa. Co z toho vzešlo vidíte na několika obrázcích dole.

Temple

Tokyo Stage

Berlin Stage

Snakes

Funny

Nabídka

Se svolením CEO časopisu Globe si dovoluji zde publikovat inzerrát na pozici grafika:
****************************

Milí čtenáři a příznivci našeho časopisu

dnes k Vám přicházíme s nabídkou na spolupráci. Časopis Globe hledá zkušeného (zkušenějšího) grafika pro tvorbu finální verze časopisu. Předpokládá se znalost programu Adobe InDesign.

Časopis vychází 1x měsíčně, takže pracovat na něm se dá průběžně, i když finiš je většinou až v závěru. Obsah se pohybuje kolem 8-10 článků, i kratších, a asi max. 90-100 stran.

Pokud máte zájem nebo dotaz kontaktujte nás na následujících adresách nebo přímo in-world:

Globe: globemag@centrum.cz
georgez Oh: georgezoh@centrum.cz
Coral Ducatillon: keemunis@gmail.com

Coral

Dlouhá cesta – Bod devět – Práce

Práce je slovo, jehož výklad, na první pohled, není až zas tak jednoduchý. Ať už ho pojmete z fyzikálního hlediska a budeme mluvit o práci mechanické, elektrické či jiných, v důsledku to zase bude nějaký druh energie. Na druhou stranu, můžeme mluvit o práci fyzické, za použití lidských sil a svalů, jejichž výsledkem jsou fantastické stavby a budovy, které vznikly v průběhu dějin lidstva na mnohých místech naší zeměkoule. Jsou to opět lidské výtvory, které byly vypuštěny mimo naši planetu a obíhají mnoho planet a měsíců nebo míří ke vzdáleným hvězdám, jako je např. sonda Voyager.

Pracovat pro sebe a vydělávat lindeny pro sebe nebo pracovat pro někoho a brát zato plat, to je základní dilema, které jsem řešil a stále řeším během mé pouti v Second Life. Ze začátku jsem se dostal i k práci, kterou jsem dělal sám pro sebe, vlastně jsme to s kamarádem dělali sami pro sebe. Bohužel, pak z toho sešlo.

Naskytla se však práce, o které už jsem tu psal, a to podpora nováčkům. Ta mě sice zaujala, byla kreativní a jsem u ní dodnes od jejích prvopočátků. Přesto však člověk stále hledá něco nového a perspektivního. To byla později práce pro časopis Globe, která se stala, jak to říci, mojí „životní láskou“.

„Ça va,“ jak říkají Francouzi. Propad jsem psaní a korigování článků. Těšil jsem se na každé nové číslo. Můj rodný jazyk je pro mě vším, protože vidím a slyším každý den, jak ho lidé používají, ať už v novinách, rádiu či televizi nebo v nekonečném (nebo je konečný?) médiu jako je Internet. Vždycky mě fakt naštve, jak hrubě se s ním zachází. Tolik pravopisných a gramatických chyb v novinách a používání příšerných novotvarů mě opravdu nadzvedává ze židle.

A pak přijde zlom. Snad to souvisí s podzimem a jeho deštivými a mlhavými dny, kdy lidé propadají splínu. Vše je najednou jinak a pak si uvědomíme, jak jsme malincí.

... ztracen někde v Norwegian Forest ...

Prométheus

Dnes opět nabídnu překlad jednoho článečku z New World Notes, kde je fantastické video. Název článečku je: „Prometheus“ Takes Second Life Expressionist Machinima Ever Closer to the Sun a původní text je zde.

V Second Life machinima nazvané „Prométheus“ je řecká legenda převyprávěna ve snové imaginaci a v krví nasáklém symbolismu, jako kdyby příběh muže, který se vzepřel bohům, se stal Dalího horečnatým snem. Vytvořil ji Luca Lisci, což je italský umělec, který je znám v Second Life pod jménem Vive Voom. Tato machinima je velkolepá vizuální pastva pro oči, kterou by jste měli nejlépe shlédnout v tmavém pokoji se světly rozsvícenými na minimum.

Je to jedno z nejlepších a nejambicióznějších Second Life filmů, které jsem v krátké době viděl a je také to nejposlednější, které může být označeno jako expresionistická machinima. Stejně jako Lyric Lundquist a ColeMarie Soleil, Vive intenzivně následně zpracovával a kombinoval SL představy do nové videoformy bohaté o emocionální tóny.

Pan Voom měl vize o Prométheovi několik let, jak mi říká, a vyvinul několik konceptů umělecké malby pro tenhle projekt ještě před začátkem práce v SL. Jeho umělecký tým, Wiknima, vytvořil SL scénu a rekvizity. Avatarka známá jako Nur Moo vyvinula tancování se svým avatarem.

„Většina scén byla zachycena (natočena), tak jak je můžete vidět,“ říká Voom, „ale s použitím dvojitého záběru: jeden je pro avatary a druhý pro pozadí.“ Natáčel avatary ve virtuálních jasně sytých barvách pro produkci a pořizoval obrazový záznam, když jeho umělci improvizovali.

„Chci avatary, kteří se sami projevují,“ vysvětluje, „takže si předem nikdy nevybírám jeden jediný bod pohledu (to je moje hlavní hodnoty machinimy pro mě.)“ Po záběrech avatarů a pak po umístění pozadí, smíchal tyto prvky dohromady v postprodukci. „Sestříhal jsem zvuky a hudbu z různých zdrojů, jako jsou hlasy, volný objem audionahrávek a zvukové efekty.“

Nejobtížnější záběr, říká, je také jeden z nejneobyčejnějších: „Měl jsem nepochybně tuto představu v mé mysli: krvácející muž připoutaný k hořícímu měsíci. Strávil jsem mnoho nocí vytvářením skic, kreslením… dokonce malováním, hledáním vhodné atmosféry pro tu představu, ale nic mne moc neuspokojilo.“ Vyčerpaný a frustrovaný, byl rozhodnutý vzdát se natáčení, když ho zasáhla nečekaná inspirace: Vive Voom sám by hrál Prométhea.

„Takže se to opravdu stalo záležitostí ponořit se do mého podvědomí a nechat moje alter-ego vyjádřit se sebe sama,“ říká. „Hrál jsem si s tím, programoval jsem virtuální ohňě, jak se náhodně zažíhají a zhasínají, přidával jsem animované textury na měsíc s pohybujícími se stíny.“ Přidal krvácející vrstvu (layer) pro kůži jeho avatara a spojil ho s hořícím měsícem. „Bylo velké dobrodružství a pro mě velmi emocionální.

„Prométheus“ je nyní předváděn na Celeste Prize, což je Evropský umělecký festival.

Zdroj: New World Notes


Prometheus - The machinima by Luca Lisci z Service Celeste Prize na Vimeo.

Inventář

Docela obyčejné ráno. Ale ani ne tak docela obyčejné. Za okny vlaku, kterým se opět řítím ku Praze, je deštivý a mlhavý podzimní den a Slunce se schovává za mraky. Cesta je tentokrát služební, ale s příjemným programem. Neobyčejná věc se spíš stala ráno, když jsem čekal na hlavním nádraží v Brně v hlavní hale plné lidstva. Když jsem procházel halou a čekal na kolegu, najednou u jedné z pokladen na jednom kamenném kvádru, který slouží k sezení nebo k odkládání zavazadel, ležela zelenočerná peněženka s nápisem Puma. Když jsem ji otevřel, byla tam občanka, průkazka na vlak a něco málo peněz. Po odevzdání na ČD centru se zachvěli ozvalo hlášení rozhlasu, ať si ji dotyčný vyzvedne. Snad se tak i stalo, to už nevím a ani se nedovím.

Zapomenuté nebo ztracené věci, to je věčná bolest snad každého avatara v Second Life. Inventář, který dosahuje obludných rozměrů, je nepřehledný, adresář stíhá adresář, položka stíhá položku. Náhodné smazání, včetně koše, může způsobit velkou ztrátu oblíbené věci. To se stalo i mně, když jsem si nadobro vymazal jedny z mých prvních oblíbených vlasů, které jsem si koupil za vlastní těžce vydělané lindeny. Pokusím se tu popsat můj systém řazení a rozvržení inventáře, který se mi osvědčil.

1. Pojmenování či názvy

Je to stejné jako při běžné práci s počítačem a adresáři v něm, a to ať už pracujete s operačním systémem Windows, Linux, Mac nebo jinými. Krátké, výstižné názvy jsou nejlepší bez diakritiky – angličtina neřeší – a raději nepoužívat moc speciálních znaků, jako jsou &, @, #, $ a další. Na druhou stranu se hodí k tomu, aby daný objekt byl v dlouhém seznamu na nejvyšší pozici, protože se vše řadí abecedně, a to tak, že nejprve jdou právě ty speciální znaky, pak čísla a pak písmena. Toto bych doporučil, například u Landmarks (LM), kdy nejpoužívanější LM si dáte na přední pozici, např. pomocí *.

2. Adresáře

Protože nestavím, tak mým nejpoužívanějším adresářem je Clothes (oblečení). Ze začátku to bylo šílené, kdy jsem měl všechno na jedné hromadě. Možná si myslíte, že pomohou ikonky nalevo od názvu objektu. „Zlatý prciny“, jak neslušně říká jeden můj dobrý spolužák z vysoké. Třeba košile může mít tři různé ikony: Undershirt, T-shirt nebo Jacket podle toho jak se na avatara oblékají, i když vzhledově jde o stejnou věc. U kalhot, šortek a spodního prádla je to podobné. Nakonec jsem si vymyslel optimální řazení oblečení, které vypadá takto (v závorce jsou uvedeny podadresáře):

01 Kalhoty (Jeans, Pants)
02 Samurai – ten je na dva samurajské komplety, které jsou dost složité a mají mnoho objektů
03 Obleky – to je jasné, tam jsou všechny možné a nemožné komplety oblečení, včetně společenských a dalších
04 Kosile (Rukavy bez, Rukavy dlouhe, Rukavy kratke, Top)
05 Boty
06 Ponozky
07 Spodni
08 Kabaty
09 Shorts, Trunks
10 Rukavice
11 Plavky
12 Bryle
13 Doplnky

3. LMs

To je taky kapitola sama pro sebe. Nejhorší je, když si koupíte nějaké zboží, většinou oblečení, vlasy nebo nějaký doplněk, tak je automaticky v balíčku LM na obchod. A pokud koupíte takových víc od jedné značky, tak máte po kliknutí na Mini-Map znásobené LM k jednomu místu. Další věcí je pojmenování LM. Souřadnice na konci jsou zbytečné, pokud chci mít kratší název nebo si ho přizpůsobit. Pro řazení se mi osvědčilo si dát na začátek názvu dvou až čtyř-písmenný kód (kapitálky), který nějak charakterizuje LM, např. CZ pro české a slovenské simy, BUS = business, CLUB = kluby, SHOP = obchody, apod. Je třeba dát si pozor, počet znaků je omezen. Kde jsou ty časy operačních systémů, kdy bylo povoleno je 8 znaků v názvu? To byl prostor pro kreativitu.

A stejné to bude i objektů, Body Parts a dalších, ale tady bych už nechal prostor pro vaši fantazii.

Dlouhá cesta - Bod osm - Kurzy nováčků

„Vědění je moc.“

Učíme se celý život. Ať už chceme nebo ne. Někdy je to spontánní věc, jindy se k tomu musíme donutit. To znamená, že musíme navštěvovat nějaké vzdělávací zařízení, což je obvykle škola. Začíná to někdy mateřskou školou a pokračuje přes základní školu až vyšším typům vzdělání. No, a poté nastupují různé další způsoby vzdělávání, jako jsou samostudium, kurzy až po univerzitu třetího věku.

Prostředí Second Life je jako stvořené k tomu pořádat kurzy, semináře, porady, apod. S příchodem voice chatu se dostalo vzdělávání a komunikace na kvalitativně jinou úroveň. No, i když někdy výrazivo a styl mluvy u některých avatarů silně pokulhávaly. Mimochodem, víte, že když Linden Lab avizoval implementaci voice chatu do prostředí SL, objevily se obrovské protesty, a to i ve formě demonstrací? Přesto všechno v srpnu 2007 jste mohli komunikovat s ostatními avatary svým hlasem.

A tak dnes už není problém používání hlasu při různých aktivitách v SL. 8. březen 2008 byl pro mě zlomovým. Měl jsem totiž přednášet na prvním kurzu ze série přednášek pro nováčky v naší komunitě ve městě Bohemia. Samozřejmě to bylo bez voice chatu, ale pouze textově, z ryze racionálních důvodů, ne všichni ho měli a chtěli nebo uměli ho používat, včetně mě. Tím, že jsem psal textově, bylo to náročnější na přípravu i vedení celé přednášky. Bohužel nemám z té doby žádné fotky, ale přednáškový sál v budově Telefónica O₂ byl dost plný. A o čem jsem tam vlastně mluvil, tedy psal? Zde je pro zajímavost sylabus té přednášky:

1. Co je to Second Life (SL)?
1.1. Obecné představení tohoto fenoménu.
1.2. Historie.
1.3. Definice některých pojmů.

2. Prostředí SL
2.1. Terén – sims, islands, prostor, plocha, objekty.
2.2. Avatar – živé bytosti, možnosti.
2.3. Komunikace – jazyky, média.

3. Vstup
3.1. Hlavní portál SL.
3.2. SL client (prohlížeč).
3.3. Zabezpečení.

4. Co se dá dělat v SL?
4.1. Vydělávání – peníze, camping, surveys, Earn2Life, práce.
4.2. Komunikace s avatary.
4.3. Zábava.
4.4. Tvorba objektů. Stavení.

5. Etika a chování v SL
5.1. Otázka věku avatara v RL.
5.2. Vzájemné chování mezi avatary.
5.3. Zbraně, násilí, zákazy.

6. Premium Account

Ta série kurzů později pokračovala na další témata a jak je vidět dnes, pro velký zájem se některé opakují, za všechny uvedu příklad – scriptování.

Vlastně teď si uvědomuji, že bych se pro představu mohl na chvíli převtělit do podoby avatara, kterého jsem měl na té přednášce.

Lag

Je krásné slunečné ráno a já se po dlouhé době opět řítím ku Praze. A je to opět v pohodlí mezinárodního vlaku EC Carl Maria von Weber, který míří z blízké Vídně, přes moji milovanou Moravu, dále českou kotlinou do Prahy a pak dále na Berlín a končí v Ostseebad Binz v sousedním Německu.

Po počátečních nesnázích způsobených obvyklým zpožděním vlaků však už jsem uvnitř a plně si užívám jízdy 1. třídou a lehkou druhou snídani v jídelním voze. Za okny se míhá osluněná krajina plná polí, která už vydala své plody, a tak jen kontrast hnědé (pole) a stále ještě zelené (stromy a tráva) věští, že léto ještě neskončilo a podzim se nepřiblížil. Právě jsme opustili Moravu příjezdem do stanice Česká Třebová.

Jelikož vystupuji až v Praze, překonám tak čistou vzdálenost 262 km = 262 000 m. Pro představu je to vzdálenost cca 1023 simů v Second Life, ale o bychom se museli pohybovat po hraně čtverců jedním směrem. Je otázka, kde bychom skončili. Jedno je jisté přesun by trval několik sekund, na rozdíl od RL, kde to trvá asi 2 h 48 min.

V jednom filmu Luc Bessona se říká: „Čas nehraje roli.“ Bohužel tahle premisa neplatí ani v RL, ani v SL. Jsme na čase závislí. Dokonce jsme si ho sami vymysleli. Nevyplývá z žádných fyzikálních zákonů nebo jiných fyzikálních vlastností světa našeho a světů jiných.

Zničehonic vlak zastavil někde v pustině. Vedle nás vedou koleje někam jinam, kde se však čas asi zastavil. Ty koleje tam sice jsou, ale zarostlé býlím a plevelem. Sakra, zpoždění se zvyšuje o dalších 20 minut až na celkových 50 minut. Á, nejsme v tom sami! Vedle nás zastavuje Super City Expres Pendolino a tak jsme ztraceni v pustině všichni. Jakmile se rozjedeme, registruji poetický název tohoto místa. Sedlíšťka. No není to nádhera?

V zápětí mě napadla analogie předcházející situace se světem SL. To je přece „lag“! Tom Boellstorf ve své knize píše:

… small talking about lag is like talking about the weather in rl [1].
(malé povídání si o lagu je jako povídání si o počasí v RL)

Lag exited because Second Life, like all “massively multiply” virtual worlds during my fieldwork, was based on a “client-server” architecture, where most of the virtual world was housed on servers rather than the personal computers of residents [2].
(Lag existoval, protože Second Life, stejně jako všechny masivně znásobené virtuální světy během mé práce v terénu, byl založený na “klient-server” architektuře, kde většina virtuálního světa byla umístěna na serverech spíše než na osobních počítačích rezidentů.)

It is therefore incorrect to assume that “everything in the new computer world is temporary and fleeting. … Time is now a resource, not a reference point.”[3]
(Je proto nekorektní předpokládat, že „všechno v novém počítačovém světě je dočasné a pomíjivé. … Čas je nyní prostředek, ne referenční bod.“

Nemohu se pohnout z místa, ani v čase, ani v prostoru. Jsem jako nováček, newbie. Naprosto holý. Nic nemá. Neví, co se děje. Jak to funguje. Je naděje?

Ano, kurzy nováčků.

Literatura:

1. T. Boellstorf: Coming of Age in Second Life An Anthropologist Explores the Virtually Human, Princeton University Press, 2008, p. 102
   
2. ibid, p. 103
   
3. ibid, p. 105

(Zapsáno v jídelním voze EC Carl Maria von Weber, 9.9.2009. K jídlu byla pražská omeleta s opékanými bramborami a podávalo se Chardonnay, mešní víno z Arcibiskupských zámeckých sklepů v Kroměříži)

Dlouhá cesta – Bod sedm – Podpora

Nikdo není vševědoucí a nikdo také neví všechno. Second Life je velmi rozsáhlý a strukturovaný svět. Právě proto se v něm napoprvé zorientovat není lehké. Samozřejmě základní až pokročilé znalosti práce s PC, Internetem nebo hraní MMORPG až k jazykovým znalostem, hlavně angličtiny, to všechno je velkou výhodou při vstupu nováčka do SL.

Ale, co ti, kteří nejsou v mnoha výše zmíněných věcech zběhlí? Na tenhle případ se přesně hodí rada mého středoškolského profesora chemie, kterou se od té doby, kdy nám ji na hodině chemie řekl, řídím celý život. A jak zní? „Student neví, student nahlédne.“ Na naši otázku totiž už někdo někdy dopovídal, už se někde řešila. Než se teda zeptám, tak:

1. zkusím najít odpověď na webu
   
2. zkusím najít odpověď v manuálu
   
3. zkusím najít odpověď ve FAQ
   
4. zkusím najít odpověď experimentováním
   
5. zkusím se zeptat zkušenějšího kamaráda
   
6. zkusím zjistit ze zdrojového kódu (jste-li programátor)
   

Aplikace těchto bodů na SL je určitě možná, snad s jednou výjimkou. Bod 1, to jsou jednoznačně různé webové stránky, blogy a diskusní fóra, která se SL zabývají.

Bod 1 by se dal spojit s body 2 a 3, tj. 1 + 2 + 3 = www.secondlife.com, tedy oficiální web. Co nabízí navíc jsou oficiální blogy SL a hlavně názorné videotutoriály, které lze prohlížet přímo na webu, na YouTube nebo si je stáhnout do počítače a kdykoliv se k nim vrátit.

Bod 4 je rozhodně zajímavý. Sám jsem ho používal několikrát. Není nad to, když na něco přijde člověk sám a ono i funguje! No, není to nádhera! Nesmíte to však vzdát hned po prvním neúspěchu. Např. ve vědeckém bádání neznamená, že když se dostanete do slepé uličky, že to znamená neúspěch. Ne! To je jednoznačně pozitivní výsledek, který říká, že tudy cesta nevede. Chce to jen zanalyzovat celý postup a nalézt chybu.

Bod 5 je určitě důležitý. Ale i když se ptáte dobrého kamaráda, musíte se zeptat správně, aby jste nevypadali jako blbec. U dobrého kamaráda by vám to prošlo, ostatní vás stejně budou považovat za loosera.

Bod 6 je asi pro programátory, třeba v případě psaní skriptů pro SL objekty.

Celé tohle se dá 100% aplikovat na Technickou podporu, která funguje na našem simu v městě Bohemia. Tam se každý večer u Infobodu potí jeden člen týmu (včetně mě) a snaží se odpovídat i na otázky, které jsou velmi primitivní a snadné, i když odpovědi lze nalézt jinde. Přesto členové týmu s velkou trpělivostí odpovídají.

Na závěr bych jako povinnou četbu doporučil článek na webu – Jak se správně ptát. Je sice zaměřený na trošku jiné téma, ale je plně aplikovatelný na ptání se v SL. Je v angličtině zde nebo v češtině zde. Doporučuji rozhodně přečíst.

Párty

Poslední víkendový den srpna 2009 a v Second Life se roztrhl pytel s párty. Během odpoledne a večera jsem dostal cca 8 pozvánek na nějakou párty. Samozřejmě člověk, ani avatar nemůže být na několika místech současně nebo se „rozosmit“. Takže jsem musel volit a první volba padla na Insomnii, kde hrál DJ Stase. Sice jsem přišel brzo, protože naše porada v redakci Globu skončila dřív, ale mezi tím jsem se ještě stačil převlíknout.

Na místě už byla Linn a ladila světla klubu a za chvíli se objevil i DJ. A pak se rozjela slušná párty, kam se sletělo několik milých lidiček. Navíc se hrála super muzika a nikdo nezůstal sedět a všichni váleli na place. A to i přes všechny problémy, které ten den v SL byly. Lagy a lagy a zase lagy. Přesto to nikomu neubralo na náladě.

Jenže já už jsem byl později poměrně unavený, tak jsem se rozloučil svým obvyklým způsobem, že jdu objímat polštářek. Přesto se jsem ještě mrknul do klubu Arsenal, na jednom německém simu, protože jsem věděl z pozvánky, že se tam koná párty k druhému výročí existence klubu. Vlastně to byla megapárty, protože trvala 12 hodin a celkem se vystřídalo 12 DJů.

K mému velkému překvapení, vzhledem k lagům ten den, tam řádilo 48 lidí a po celou dobu, co jsem tam byl to fungovalo. A to bylo kolem spousta světelných efektů a sploder jel na plný plyn a lindeny se sypaly ve velkém množství v daný čas. Prostě bych tam byl déle rád, ale druhý ten volala práce, takže log out.

Druhý den ráno na mě čekala dvě překvapení. To první po spuštění SL, a sice, že v Arsenalu se ještě tancovalo a poslední zbytky po 12-ti hodinovém maratónu se loučili s tím, že si dají ještě šálek čaje. To druhé bylo po přijetí zprávy z Koinup.com o top simech SL za měsíc srpen a ejhle, co se tam neobjevilo: Sim Nautilus – Gisco reprezentovaný klubem Insomnia!

Links: Top SLsimy srpen 2009, Top - Insomnia

Second Life 13

Dnes dám na odlehčení opět nějaká zajímavá místa, ale prostřednictvím videí. Loď brázdící nekonečný oceán na Black Spot, to je domov pirátské lodi Blacka Sparrowa a najdete tam i jiné pirátské lodě různých velikostí. INSILICO je cybercity vystřižené jako ze sci-fi nebo komiksů, věčně temné a jen prosvětlené světly v budovách. A nakonec v moři ztracené AM Radio's The Red and The Wild na IDIA Laboratories.

HD se doporučuje.

SLurl: Black Spot, INSILICO, IDIA Labs

Dlouhá cesta – Bod šest – Komunita

Slovo komunita pochází z latinských slov cum = spolu, mezi sebou a munere = darovat. Je to uskupení lidí, kteří sdílejí stejný prostor, stejné zájmy a stejná přání. Jak říkají sociologové, patří ke komunitě fyzický kontakt. Jak však aplikovat pojem komunita na Internet jako takový a na virtuální svět jako je Second Life? Existují tam komunity? Najdou se tam lidé, resp. jejich vtělení – avataři, kteří se dokážou semknout za jakýmkoliv účelem, aby vytvořili komunitu?

Ano, najdou. Říká se jim Groups (skupiny) a skutečně sdružují obyvatele SL s podobnými zájmy, třeba jen, aby informovali své členy o konání nějaké akce, výstavy, párty apod. Fyzický kontakt pravděpodobně není nutný a ani by v SL nešel. Přesto mají skupiny svoje enormní výhody, stejně jako groups na jiných sociálních sítích, jako je třeba Facebook nebo MySpace. Nebo na diskusních skupinách běžných na Internetu. Tou výhodou je okamžitá informace v daném čase, která se ihned objeví všem členům skupiny, ať už jsou online nebo offline. Druhá výhoda je multimessaging, tj. skupinový pokec (prosím neasociovat se „skupinový sex“). Ten se však někdy zvrhne v tlachání o ničem nebo je to (s)prosté obtěžující spamování.

Skupin je v SL nepřeberné množství a i když jich lze mít maximálně 25 kousků na profilu, někdy to ani nestačí a člověk se musí s některou, chtě nechtě, rozloučit. Některé skupiny mají velký počet členů a myslím, že české a slovenské za nimi určitě nezaostávají. Např. www.secondlife.cz komunita má nyní 10345 členů. A můj seznam skupin se asi neliší od jiných. Jen chcete nakupovat v zajímavých odchodech, chcete chodit do oblíbených klubů, chcete obchodovat se zajímavými akciemi spojenými s prostorem SL nebo jen chcete patřit do nějakého klubu svých přátel.

Komunita je možná něco jako rodina, do které patříte nebo byste chtěli patřit. Komunita to jsou možná vaši přátelé, anebo jsou to vaši nepřátelé. Prostě komunita je nutná a konečném důsledku nezbytná pro přežití v SL.

(Dopsáno včera při sledování finální sekvence filmu Paříž, Texas Wima Wenderse)

Le Cinéma de la vie

Dnes to nebude o mně a o Second Life, i když na konci uvidíme. Inspirací dnes pro mě bylo nové číslo televizního programu, kterým jsem si ráno u snídaně listoval. Sice nekoukám moc na televizi, protože tam nic kloudného není, a nebo jsem prostě v SL. Avšak tentokrát mě to teda zaujalo, tak vám zkusím dát pár tipů.

Gejša (Memoirs of Geisha) je velmi krásný film, který vznikl podle stejnojmenné románové předlohy od Artura Goldena. S malou Čijo se život nemazlí. Je otcem prodána gejšám do Kjóta, kde z ní má vyrůst jedna z nich. Hned po příchodu do domu ale narazí na nenávist Hacumomo, která ji dožene k útěku, po němž se zdají její šance na lepší život zmařeny. Cestu jejího osudu ovlivní setkání s předsedou, jediným mužem, který se k ní zachoval laskavě. Jediným mužem, kterého bude navždy milovat. Mužem mimo její dosah, kterému se může přiblížit jen jako Gejša Sajuri. (So 15.8. 20:00 NOVA)

Hurá ať žije Brno! Nuda v Brně je dobrá sranda, stačí si jen přečíst kousek o čem to je. Podle povídky Pavla Beďury Dva mladí - Standa a Olinka se seznámí na sportovní olympiádě. Píší si každý den a po roce této dopisové známosti napíše Olinka Standovi: "Stando, přijeď v sobotu na večeři a pokud budeš chtít, můžeš tady i spát." Jelikož ještě nikdy s nikým nespali, nastupují rady "Jak na to". Bratr Jarda učí Standu jak nasadit ochranu a ukazují si spolu v lékařském atlasu. Ženy z domu, kde Olinka bydlí, poznaly ten okamžik každá trochu jinak. Konečně nastane ... (Ne 16.8. 20:00 ČT1)

Kdo má rád Elijaha Wooda, tak Střípky vzpomínek. Barney Snow se jednoho dne probudí v nemocnici a ze svého života si nepamatuje nic, jen své jméno a opakující se vzpomínky na autonehodu. Budoucnost je nejistá a on si z kliniky vytvoří přechodný domov. Brzy zjišťuje, že všichni ostatní z oddělení umírají na smrtelné choroby - všichni kromě něho. Když další pacient Mazzo požádá Barnyho, aby dělal hostitele jeho setře Cassie, která jej chodí navštěvovat, vznikne mezi nimi hluboké přátelství, které rozkvete v lásku. Pro Barnyho tento vztah znamená nový začátek. Jak mu však střípky vzpomínek začínají vytvářet celistvý obraz, začíná odhalovat záhadu kolem svých podivných snů a ... (Ne 16.8. 22:30 ČT2)

A tohle opravdová chuťovka pro fajnšmekry a navíc můj srdeční film, který jsem viděl už hrozně dávno, ještě když v našem kině fungoval filmový klub. Název filmu je „Paris, Texas“ a opravdu to není mýlka město Paříž je nejenom ve Francii, ale také v Texasu. Odehrává se v Americe a je to pohled evropského režiséra (Wim Wenders) na tuto zemi. Muž bloudí pouští a neví kdo je. Jeho bratr ho nalezne a snaží se mu připomenout, kdo je, že vedl krásný život se svou ženou a synem čtyři roky před tím. Jak se mu paměť vrací, dostává se do kontaktu s různými lidmi z minulosti. Pro mě byla v té době naprosto nepřekonatelná herečka, která hraje manželku tohoto muže, krásná Nastassja Kinski. (Út 18.8. 20:00 NOVA CINEMA)

Představovat film Četa o osudech amerických vojáků ve válce ve Vietnamu asi není nutné. Jestli si dobře pamatuji ve filmu se objeví i samopaly, které jsou ve výzbroji naší armády. (St 19.8. 22:25 NOVA)

Charismatický Ir Jonathan Rhys Meyers je znám díky populární sérii Tudorovci, kde hrál Jindřicha VIII. Vznikne zajímavý trojúhelník ve filmu Match Point. (ČT 20.8. 22:30 NOVA)

A nakonec uvedu jeden klasický český film s skvělou Janou Brejchovou a neméně skvělým, dnes už nežijícím, Miroslavem Macháčkem – Skalpel prosím. (PÁ 21.8. 22:10 TV BARRANDOV)

Nakonec se, ale přece stejně dostanu k SL. Skupina nadšenců CARP (Cybernetic Art Research Project, oficiální web) v posledních několika vytvořila v prostředí SL filmovou adaptaci slavné mistrovského kousku režiséra Fritze Langa Metropolis. Film je původně němý, takže v SL je k němu nově vytvořena i hudba. Celková asi hodinová délka je rozdělena do několika machinim dostupných na YouTube. Zde je jedno z nich. Užijte si to.

Dlouhá cesta – Bod pět – Město

„Vidím město veliké, jehož sláva hvězd se dotýká.“

Proroctví kněžny Libuše se sice týká našeho dnešního hlavního města Prahy, ale tehdy před dvěma roky nikdo nemohl stejně vědět nebo předpovídat, jaké ono to město bude, a jestli se jeho sláva snad bude dotýkat hvězd. Je zřejmé, že mluvím o našem městě Bohemia, která avšak leží na simu Czechoslovakia.

Tak jako kněžna Libuše viděla daleko do budoucnosti z hlubin dějin a času, tak snad viděli i tvůrci Bohemie a své vize vtiskli do zdí a plání města. Částečka po částečce se přibližovala a spojovala, a pixely a primy narůstali a množili se, až konečná podoba města spatřila světlo světa. Ne však tam, kde měla.

Stíny. Skrytá místa. Temné kouty a zátiší. Cesty, které nikam nevedou. Lidé, kteří nejsou. Jen cosi v prostoru. Ticho a tma. Jako když Dětská královna a Bastian ve finále Nekonečného příběhu rozhodovali o osudu Fantazie. Jako když spirála stoupá závit po závitu k výšinám nebo se propadá sama do sebe a tak zaniká.

Jen malé zrnko písku a přání, potom další přání a potom ještě mnoho dalších přání a svět se zrodil. Mlhy Avalonu se rozplývají a já vidím město veliké, které se rozprostírá po celé ploše od kraje ke kraji. Avšak časový úsek je dlouhý.

Přesun, fyzický a možná i psychický, způsobí zrození města jiného, na jiném místě a přesto stejného. A tam ho známe i dnes. Jiné, ne ve smyslu své vnější podoby, ale jiné ve smyslu své vnitřní identity.

Tichá a prázdná Bohemia.

SS Galaxy

(Poznámka autora: Tento článek jsem původně zamýšlel pro tento blog, ale vyšel již exkluzívně 8.7.2009 v in-world časopise Globe v Second Life v trochu pozměněné podobě vhodné právě pro tento časopis. Zde je jeho původní varianta.)

Už si ani dobře nevzpomínám, kdy jsem se poprvé projel na lodi. Vlastně, když jsem byl malý, tak mně a sestru vzali naši rodiče na parník, který jezdil na „brněnskym Priglu“ (= brněnská přehrada). Pak to bylo asi v bývalém Sovětském svazu v Soči, dnes tedy v Rusku. To jsme někam jeli rychlou lodí po moři a pamatuji si, že mi bylo dost blbě, ale klasická mořská nemoc to nebyla. Další cesta na moři byla ze severoněmeckého města Bremerhaven, odkud jsme jeli na výlet na ostrov Helgoland. Když jsem byl v Itálii, tak jsme také použili loď a to hned třikrát. Nejprve pro přejezd přes Mesinskou úžinu (leží až dole ve špičce italské boty) na ostrov Sicílii. Tento trajekt nás spolkl s celým autobusem a vedly na něho i koleje, takže tam mohl najet celý vlak. Podruhé to byl už velký trajekt ze sicilského městečka Milazzo severně směrem k Liparským a Eolským ostrovům, konkrétně na Vulcano. No a třetí lodní přejezd byl při zpáteční cestě, kdy jsme navštívili nedobrovolné místo pobytu Napoleona Bonaparteho, a to ostrov Elba.

No, a naposledy jsem v RL jel vůbec největším plavidlem z Rotterdamu do anglického Kingston upon Hull. Pak už jsme dále pokračovali po zemi až do Skotska. Ta loď byla opravdu obrovská. Měla 11 palub, velké nákupní středisko, duty free shop, zábavní sál a samozřejmě kajuty na spaní, ale bez oken. Takže pokud nechtěl člověk prospat celých 14 hodin plavby, mohl se klidně bavit na horních třech palubách až do rána. A když jsme ráno zakotvili u břehů Albionu, tak nás přivítala pravá anglická mlha, která se všude kolem nás rozlévala jako husté mléko.

Když jsem poprvé vstoupil na její palubu při úplně jiné příležitosti, tak jsem si ani neuvědomil, jak je obrovská. Ano mluvím o lodi jménem Galaxy Queen of the Sagittarian Sea, která kotví v Sagittaria Estate a svou délkou 650 m pokrývá oblast 3 simů v Second Life. Jejích 8 palub nabízí veškeré množství zábavy, jakou si člověk dovede představit. Je to luxusní, velkolepá a důmyslně postavená loď, jaká nemá v SL obdoby. Nabízí toho hodně, ani to možná nedokáži vyjmenovat, ale pokusím se.

Jak na každou loď se někudy vstupuje, tak ani zde to není výjimkou. Naloďovací terminál je ohromující, stačí se podívat na první obrázek a porovnat rozměry avatara a lodi samotné. Základní informace najdete v recepci a je tu i model celé lodi a mapa celé lodi, která slouží jako teleportér. Najdete ji i na ostatních částech lodi. Loď nabízí různé typy ubytovacích místností od klasických kabinek až po honosná apartmá. Ceny začínají na 35 L$ za noc (min. 2 noci) v kabinách až po kapitánskou suitu za bratru 5500 L$/týden. Ta však nabízí limit 1500 primů, je tříúrovňová v přední části lodi, s privátními balkóny, s termálním bazénem a heliportem. Info najdete na recepci.

Nalodění, Reception

Pokud jste někde na lodi déle, tak se dá taky nakupovat. SS Galaxy nabízí 5 velkých nákupních center plus dárkový obchod.

Galaxy Mall, Deck 1, Zodiac Shops,
Galaxy Pool Deck Shops , Galaxy-Sag Walkway Shops, Central Prim Mall Counter, Gift Certificate Center

Rádi tancujete a bavíte. Nic není nemožného. Jsou zde čtyři místa k zábavě.

Boiler Room Night Club, Zodiac Ball Room, The Zenith Gazebo, Coral Lagoon Pool Deck

Člověk také musí jíst, i když zde v Second Life to není nutné, neboť nepotřebujeme doplňovat energii jako v RL. Přesto stojí si zajít se podívat do některé restaurace nebo baru.

Moonlight Terrace,
Japanese Restaurant, Starlight Lounge, Constellation Lounge

Chcete-li relaxovat, uvolnit své tělo, navštivte některé ze sportovních středisek. Můžete se oddávat, koupání, sauně, masáži, zaběhat si, zahrát si basketball nebo minigolf, zastřílet si na umělé holuby, skákat padákem, lovit ryby nebo slézat horskou stěnu.

Coral Lagoon Pool Deck:
Jogging Track, Spa & Fittness Center

Samozřejmě se člověk taky chce bavit i jinak než jen tancováním. SS Galaxy nabízí nepřeberné množství vyžití počínaje holopalubou (tu určitě doporučuji), možnost se proletět helikoptérou, zahrát si různé hry, včetně šachů a golfu, sledovat ohňostroje, zabruslit si, samozřejmě na netajícím ledu, kino a uměleckou galerii.

HoloDeck Rec Room, Glacier Café & Ice Skating Rink, Galaxy Theater, Nova Straaf Galery

Možnosti lidi pokračují i na poli byznysu. Loď nabízí několik menších či větších konferenčních místností. Dále tu nechybí svatební kaple a možnost navštívit kapitánský můstek.

Poseidon Hall Conference Center, Wedding Chapel

Procházku můžete zakončit, procházkou po chodníku, kterým snadno vstoupíte do Sagitaria Estate, kde SS Galaxy kotví a navštívit Chiron Towers.

Galaxy-Sag Walkway

Možná už uplynul čas a loď zase bude kotvit jinde. Vstoupili jsem na loď při západu slunce a také ji při západu opouštíme. Posloucháme hučící moře a pozorujeme blikající bóje. Náš člun přijíždí.

(Zdroje: SS Galaxy blog, SS Galaxy Notecard)