SL kontra RL

Dnešní článeček je reakcí na příspěvek Pavla Stránského na blogu www.secondlife.cz. Pavle mluvíš mi z duše. Trefně a přesně jsi popsal, o čem jsem už přesvědčený dlouho, víceméně mi to došlo krátce poté, co jsem vstoupil do Second Life. Identita avatara je dána tím, kdo sedí před obrazovkou PC a ťuká do klávesnice. Mozek se nedá ošidit. Z RL si sem do SL přinášíme vše, čím nás příroda obdařila. Svůj intelekt, svoje návyky, svoje splíny, svoje deprese, atd. Vyjmenovat by se toho dalo jistě více. Tím pak ovlivňujeme své okolí a především prostřednictvím komunikace s ostatními i sebe sama. A nesmíme zapomenout, že tato zpětná vazba funguje i opačným směrem do RL. Najdete si zde přátele a pak se s nimi setkáte i v RL.

SL je je smyslu definice slova sociologie právě to. Sociologický experiment.

„Sociologie je společenská věda zkoumající sociální život jednotlivců, skupin a společností. O obsahu sociologie a vymezení předmětu jejího zkoumání neexistuje shoda napříč různými sociologickými školami a paradigmaty. Sociologie je chápána např. jako věda o jednání lidí ve společnosti, o struktuře společnosti, o sociální interakci, o sociálních skupinách, o sociálních faktech, o společenském systému a nebo o sociální změně.“ (Zdroj Wikipedia)

Ano SL je taky závislost. To znám ze své zkušenosti. Ale přesto stačí jen vypnout PC a vyrazit někam v RL. Je to jenom na každém pro co se rozhodne. SL je taky o pomoci, mám na mysli takovou, kterou každý nás v začátcích moc a moc potřeboval. Mluvím o nezištné pomoci. Každému bych přál potkat tady někoho, jako se to mně stalo v mých začátcích. Svého mentora. To on mi dost pomohl, naučil hodně o SL, pracovali jsme společně a pak šel každý svou cestou, ale přátelství nepřestalo. A nakonec dnes já sám pomáhám jiným. SL je konečně prostor pro učení se. Jako obligátní příklad uvedu jazyky. Tohle místo je nejlepší na studium, či vylepšení svých jazykových znalostí, čím se otvírají i vrátka do jiných simů, kde se mluví i jinak než česky nebo slovensky, nebo potkávání se s lidmi z celého světa. Právě jazyková bariéra mezi avatary je překážkou, která může bránit v komunikaci a vést i k nedorozuměním. Jednoho takového jsem byl svědkem, ale to už je jiný příběh. Někdy příště.

Knihovna

Slovo knihovna, jak je známo, může označovat různé věci. Za prvé je to kus nábytku, kam se ukládají knihy. Takovou v různých podobách, každý jistě doma má. Může to být místnost, např. na zámku nebo v klášteře. Naprosto unikátní spojení obou významů tohoto slova lze nalézt v knihovně premonstrátského kláštera na Strahově v Praze. Skříně na knihy vyrobil rodák Dobšic a umělecký řezbář Jan Lahofer původně pro klášter Louka u Znojma. Tvořil je 10 let. Klášter však padl za oběť reformám císaře Josefa II. a byl v roce 1784 zrušen. Klášter je ve značně zdevastovaném stavu, sídlili tu vojáci až do roku 1993. Asi pouze 1/25 areálu se využívá, sídlí tu firma Znovín Znojmo, která zde ukládá láhve, má tu prodejnu a je tu i malé muzeum vinařství. Sám Lahofer přestěhoval knihovnu na Strahov a tam ji mohou návštěvníci obdivovat dodnes.

Dalším významem je knihovna v počítačové terminologii označení pro binární soubor, který se připojuje ke spustitelnému programu. Poslední je knihovna jako instituce k uchování knih. A to je přesně ten význam, pro který jsem se rozhodl napsat tento příspěvek. Inspirací byl příchod nové instituce na Bohemii a to konkrétně Regionální knihovny Karviná. Její virtuální pobočka je v Bohemii na druhém simu (Czechoslovakia 2) hned za budovou služebny Policie ČR a nadohled vily Tugendhat zde. Budova se zajímavým, až ohromujícím, designem nabízí v přízemí, v patře a na otevřené terase klasické knihovní služby a prostřednictvím weblinků se dostanete stránky knihovny se vším všudy. Pokud vystoupáte až nahoru na terasu, naskytne se vám pěkný výhled na Bohemii. Zajímavý je i pohled na knihovnu z opačné strany z terasy vily Tugendhat. Vzhled a tvar budovy svědčí o velké kreativitě stavitele (Zuza Ritt)a nabízí návštěvníkům určitě zase něco nového zajímavého než pouhopouhou kopii reality.