Ako sa stať modelkou?

(Pozn.: Jak jistě víte, in-world časopis Globe v Second Life skončil nadobro. Po dohodě a s jejím svolením, zde opublikuji článek, který je od Sandriky Broono. Coral Ducatillon)

Milí čitatelia, v tomto vydaní magazínu Globe vám prezradíme informácie, ktoré Vás určite zaujímajú. Touto zaujímavou témou nie je nič iné ako Modeling. Urobili sme rozhovor s Top Modelkou Divou Lilliehook, ktorá nám povedala ako sa stať modelkou. Nie je to tak ľahké, ako sa to zdá. Modeling je náročný finančne a vyžaduje tvrdú, každodennú prácu. Keď Diva začínala modelingovú kariéru v Second Life, neexistovali ešte akadémie, ktoré v súčasnosti sú, a dá sa k ním pripojiť.

"Keď som ja začala modeling pred dvoma rokmi, neboli žiadne akadémie, riaditeľ nám urobil HUD na chodenie po móle, ale všetky modelky sme spadli z móla a zamrzli," (smiech) hovorí Diva Lilliehook.

Po tejto skúsenosti Diva ukončila svoju modelingovú kariéru a dala si pauzu. Po roku sa opäť začala zaujímať o modeling a začala navštevovať dve akadémie.

"Stať sa modelkou nie je vôbec ľahké, všetky dievčatá sú šarmantné a treba vedieť zaujať niečím špeciálnym, musíte sa správať veľmi profesionálne. Mojou radou pre mladé dievčatá, ktoré sa chcú stať modelkami, by som povedala asi toľko, aby sa zapájali do rôznych otvorených modelingových skupín, chodievali na módne prehliadky, aby vlastne zistili, čo sa na tom móle deje, treba sa upravovať, slušne správať, byť komunikatívny, vedieť sa prispôsobiť požiadavkám (napr. u fotografa) a počúvať všetky pokyny," radí Diva Lilliehook.

Jej sláva dosiahla vrchol, keď začala pracovať pre Avenue Modeling agency, čo je jedna z najlepších a najprestížnejších modelingových agentúr v Second Life. V súčasnosti svoju modelingovú kariéru ukončila a pracuje len pre Avenue Modeling agency. Stala sa z nej dizajnérka a otvorila si obchod s názvom "Lace". Prajeme jej veľa šťastia v novom podnikaní a taktiež prajeme aj Vám veľa šťastia s vašou modelingovou kariérou.

Malá rada na záver: Svoj inventár majte vždy usporiadaný aby sa vám nestalo že na prehliadke nebudete vedieť nájsť rôzne veci, čo budú od Vás požadovať.

Preložila a napísala Sandrika Broono

Po stopách Farinelliho

Tak přesně se jmenoval páteční koncert (13.11.2009) v Besedním domě v Brně. Kdo to byl Farinelli? Vlastním jménem se jmenoval Carlo Broschi a žil v letech 1705 – 1782. Protože v období baroka zpívali ženské role muži, byli potřeba tzv. kastráti. Chlapcům, často z chudých rodin, byla chirurgicky ještě před začátkem puberty odstraněna varlata. Většinou to bylo v osmi letech. To mělo za následek zachování chlapeckého hlasu – sopránu. Jelikož mužské pohlaví má trochu jinak fyziologicky uspořádané hlasivky a větší objem plic, má pak takovýto soprán nejenom velký rozsah, ale i dynamiku. Navíc ženy nesměli zpívat v chrámových sborech ve Vatikánu, takže kastráti byli žádaní, i když to církev odsuzovala.

Sám Farinelli byl ve své době považován za hvězdu hlavně díky jeho pěvecké technice (mezza di voce, bel canto). Působil v Itálii, ale také ve Vídni, Londýně a Madridu. Přímo pro kastráty skládali skladby takoví velikáni barokní hudby jako Johan Sebastian Bach, Georg Friedrich Händel nebo Antonio Vivaldi.

Proto jsem byl na ten koncert strašně zvědavý, protože s hudebním uskupením Ars Antiqua Austria z Rakouska, který hraje na dobové barokní nástroje, měl zpívat mužský soprán Marian Radu. Jen připomenu poslední skutečný kastrát zemřel někde ve Španělsku v polovině 20. století. Marian radu je naprosto ojedinělý sólista, který se narodil v Rumunsku. Vládně čistým přírodním sopránem v rozsahu c´ až c´´´ (C4 – C6). V podstatě je to tzv. „endokrinologický kastrát“, protože nepodstoupil chirurgický zákrok, ale vývoj varlat nebyl dokončen. Barva jeho hlasu je naprosto jedinečná, naprosto nesrovnatelná s kontratenorem nebo ženským sopránem.

Takže zde dávám alespoň dvě inspirace, když jste na tom koncertě nemohli být.

Absint

Legendární zelený nápoj „prokletých básníků“ jsem sice nikdy neochutnal, ale dodnes mám v paměti scénu z filmu Úplné zatmění (Total Eclipse), kdy Artur Rimbaud (hraje ho Leonardo DiCaprio) a Paul Verlain (hraje ho David Thewlis) si dávají absint v příšeří jednoho lokálu kdesi ve Francii.

Typická kónická sklenička, položená na talířku, se zčásti naplní zelenou tekutinou absintu. Pak se přes ní položí speciální plochá lžíce (možná stříbrná) a na její prostředek se nasype hromádka bílého cukru. Starý šlachovitý šenkýř malým proudem nalévá přes cukr trochu čisté vody ze džbánku do poháru. Absint se mléčně zakalí, ale přesto neztratí nic ze své ostře zelené barvy. A pak už jen rty a hrdla obou básníků zvlhčí onen divoký nápoj a jejich mozky zblázní účinky látky zvané thujon.

Je to právě thujon obsažený v pelyňku pravém (Artemisia absinthium), který je vedle anýzu (nebo anýzové silice) a obrovského obsahu alkoholu (až 75 obj.%) součástí absintu. Díky účinkům thujonu byl absint v roce 1915 zakázán a nahradily ho nápoje jemu podobné, ale bez pelyňku – pernod a pastis. Jeho renesance v původní podobě začala v roce 1990, kdy se začal vyrábět v několika evropských zemích a také u nás. Dnes se už vrátil do rodné Francie a do U.S.A.

Moje první setkání s absintem v Second Life bylo asi takové, že jsem někde získal láhev s ním. A tu se hned kolem mě začali objevovat malinkaté zelené víly, které létaly dokola a dokola v jakémsi opojení. Samozřejmě je to reminiscence na slavným hudební film Moulin Rouge s Nicol Kidman a Ewanem McGregorem v hlavních rolích. Tou zelenou vílou byla krásná australská zpěvačka Kylie Minoque.

Moje druhé setkání s absintem v SL bylo více umělecké. Existuje jedna menší výstava uměleckých děl nějakým způsobem spojená s absintem. Nachází se mimochodem na velmi pěknému simu s příznačným názvem New Toulouse. Výstavu obrazů a dalších uměleckých artefaktů najdete v budově knihovny. Šachovnicová podlaha a stěny sálu jsou, jak jinak v zelené absintové barvě. Uprostřed sálu je malý taneční parket. Co hned napoprvé zaujme, tak je obrovská číše až po okraj naplněná absintem. Doporučuji otestovat.

A teď kudy? no přece tudy!

Voda

Kdybychom byli nesmrtelní, nevážili bychom si tolik života. (Jacques-Yves Cousteau)

Člověku svázanému se zemí dal klíč k světu ticha. (Nápis na zlaté medaili National Geographic Society, kterou Cousteau obdržel v roce 1961 z rukou prezidenta Johna Fitzgeralda Kennedyho)

Pro včelu i pro delfína je štěstím sám život. Pro člověka je štěstím poznat život a žasnout nad ním. (Jacques-Yves Cousteau)

Dnes jsem začal svůj článek několika citacemi, které mě nejenom inspirovali, ale současně mě i fascinují. Mořské hlubiny jsou jedním velkým neprobádaným světem. A to koukáme na hvězdy a létáme k nim a přesto o podvodním vesmíru na naší planetě toho víme dost málo. Rozprostírá se kolem nás mikro- a makrosvět, který je snad analogií vesmírných vzdáleností měřených na kilometry, astronomické jednotky až po světelné roky. Vesmír, kde hvězdy se rodí a zanikají v kataklyzmatu energií mega-, giga- či terajoulů, o který se nám ani nezdá.

Voda je jedním z Aristotelových živlů, kam patří ještě oheň, vzduch a země. Ne, že by si je sobě připsal, ale mluvil o nich první v dějinách řecké filozofie. I čínská filozofie má svůj systém živlů, ale ten je trochu jiný. Na rozdíl od Aristotela obsahuje ještě navíc dřevo a železo. A celý systém se stává šestiúhelníkem a propojení všech šesti systematicky rozmístěných živlů v kruhu dává symbole hvězdy se všemi vazbami.

Svět Second Life je samozřejmě taky úzce spjat s vodou. Kromě Mainlandu leží všechny simy na mořské hladině oceánu objímajícího SL. Voda je přítomna i na simech samotných, ať už ve formě volné plochy jezer a rybníků, nebo jako součást řek a vodopádů až k fontánám se stříkající vodou ve městech.

Při hledání vhodných obrázků jsem do vyhledávače zadal slovo „elements“. No a samozřejmě vypadlo spousta odkazů na všechna možná místa. První je sim Elements, kde se mi líbilo jezírko, ale svah hory s tanečním parketem je možná trochu přeplácaný. Zato Dolce Valentina skrývá v jednom obchůdku právě ony čtyři elementy. Tak jsem je pro vás zachytil.

SLurls: Elements, Dolce Valentina

Ticho

Včerejší den (4.11.2009) se nesl v tak trochu veselém, ale i smutnější a tichém duchu. Alespoň tedy u mě. Ta veselejší část se odehrávala v RL, kdy jsem byl na ochutnávce vín z vinařství Vinofol Novosedly. Nebyly to žádné zázraky, ale v příjemném prostředí salónku Restaurace u Zámečku jsme prochutnali deset vzorků bílého a červeného vína. Nálada byla veselá, místy až hlučná.

Po skončení degustace jsem se však přesunul již do Second Life. 2. listopadu je u nás v kalendáři Památka zesnulých nebo taky lidově se jim říká dušičky. I když to bylo sice v pondělí, tak na středu připravili Momo Seriman a Scalex Overton příjemný poslechový večer složený z písní a hudby jen tak zamyšlení a ztišení se. Vše proběhlo v klubu La Fabrique.

Nebudu vyjmenovávat všechny interprety na playlistu, protože si je samozřejmě nepamatuji. Pro připomenutí jsem našel na YouTube tři videa s interprety a písněmi které na tom večeru zazněly:

Marika Gombitová – Koloseum
Hana Hegerová – Lásko prokletá
Věra Špinarová – Jednoho dne se vrátíš.

Byla to parádní tečka za prožitým jedním dnem ve velmi příjemné společnosti.

(Zdroj: YouTube)

Baphomet

Nedávno jsem četl článek o rockovém klubu Baphomet od xendera Xenno na blogu Globe. Překvapivě jsem včera dostal pozvánku na párty do tohoto klubu a ejhle čekalo na mě milé překvapení. Klub doznal vnější i vnitřní změny.

U vchodu vás vítají dva, snad padlí andělé, kteří stojí na podstavcích s tajemným nápisem v cizím jazyce. Symboly v nápisu hoří barvou ohně. Hlavice sloupů jsou korunovány čtyřmi velkými lidskými lebkami. Padlý anděl však myslím byl jen jeden, že ano?

Uvnitř je velký hořící parket, na němž se pohybují obrazy a symboly, až se z toho člověku motá hlava. Po vyčerpávajícím tanci a hudbě, dá každý zavděk nějakému drinku u velmi stylového baru. Popřípadě se oddá jemnému lenošení na velkém sofa, kde je několik možností relaxovat na poseballech, a to i ve dvou. Mimochodem ty sofa jsou dvě, přičemž jedno je blízko parketu.

Já osobně sice nejsem příznivcem hudby, která se tam hraje, ale když si ji vypnete, tak to vůbec nevadí. Cesta do klubu je snadná, stačí jen použít tento SLurl.

Nespalte se!

Hlavní bussines v Second Life

Co se psalo o Second Life ve slavných The New York Times?

V rubrice NYT o stylu se nedávno psalo o oblibě virtuální módy během drsné světové hospodářské krize v Real Life s důrazem na Second Life a významné osobnosti, jako je Angie Mornington, jejíž talk show o módě sleduje týdně 15000 diváků. Nejzajímavější pro mě (Pozn.: autor převzatého článku v NWN) byla tato banální zpráva sdělená Linden Chief Product Office Tomem Halem (Tom Linden v SL):

„Oblečení a doplňky představují okolo 40 procent celkového virtuálního obchodu v SL“, řekl pan Hale, „a zhruba 20 procent jeho celkové ekonomiky, což také zahrnuje pozemky, luxusní domy, soukromá letadla a pronájmy nebo služby.“

Jestliže to čtu správně (a finesy citují správně), to předpokládá, že je dvakrát více módy a vylepšení avatarů na prodej než co se aktuálně v SL prodá. Nebyl bych překvapen, kdy reálný módní byznys měl podobný poměr, i když jsem překvapen, že móda v SL představuje 1/5 in-world ekonomiky. (Odhadoval bych, že je to 1/3.) Jaké hlavní oblasti zahrnuje zbývajících 80%, co myslíte?

(Zdroj: New World Notes)