středa 29. dubna 2009

Kruh

Kruh a jeho hranice označovaná jako kružnice nejsou jen geometrické útvary trápící studenty na hodinách matematiky. Kruh a oblé tvary obecně jsou příjemné na pohled i na dotek. Kruhu se přisuzují i magické vlastnosti, proto třeba mnoho amuletů má takový tvar. Při různých rituálech se věci nebo lidé staví do kruhu. Kruhový je symbol pro jing a jang, v kruhu stojí kameny a stély v Stonehenge. Také Second Life je plný takových kruhů, kružnic a jejich trojrozměrných doplňků koulí a sfér.

Já však chci hovořit o jiném kruhu. Vlastně se říká, že nemá začátek a konec. Mně se dnes tato věc připomněla po přečtení jednoho Emailu, co jsem ráno otevřel. Začátek leží v dávných hlubinách času mého působení tady v SL a je spojen s jedním prostůrkem pod kanalizačním poklopem. Tedy výchozí bod leží na dávné Valutě. Další zastávkou byl Shinyland a jeden páteční večer, kdy sešlo spousta lidí v příjemné kanceláři a poslouchalo někoho z reálného světa, jak jim představuje jeden projekt. Pak byla výstava fotografií v RL a seznámení se reálnými lidmi stojícími za tímto projektem i seznámení s jedním avatarem zodpovědným za tuhle věc v SL. A protože výstav a párty není nikdy dost, tak jedna výstava už probíhá na palubě lodi SS Galaxy, která kotví u břehů naší Bohemie. Další bod. A párty? Tak ta se bude konat v sobotu 2.5.2009 právě tam od 19:00 našeho času (10:00 AM PDT).

Kruh se uzavřel. Ale je to vůbec kruh, když jsem řekl, že nemá začátek ani konec? Je, protože definice říká: „Kruh je část roviny ohraničené kružnicí a kružnice je množina bodů všech bodů roviny, které mají stejnou vzdálenost od jednoho bodu, tedy středu.“ Pro mě je středem právě ten projekt a jak už tušíte, je to Bwindi Orphans. O něm jsem psal už zde. A ty body roviny jsou všechny moje zastávky, jak jsem je popsal výše a taky všichni avataři, kteří přispěli na dobrou věc prostřednictvím kouzelných růžových prasátek a kteří stojí právě v té stejné správné vzdálenosti od středu, aby vytvořili kruh.

Díky, že tu jste!

SLurls: Bohemia, Shinyland, SS Galaxy

Immersiva

V jednom dřívějším příspěvku nazvaném Hledání jsem popisoval svoje satori a navštívil jsem při jeho hledání zvláštní sim Immersiva. Zvláštního světa a zvláštních objektů. Dnes mi to připomnělo jedno video, které natočila ColeMarie Soleil. Přidal jsem ještě jedno zajímavé. Z jejího profilu na YouTube. Posuďte sami!

(Zdroje: Immersiva, YouTube, New World Notes)



pondělí 27. dubna 2009

Vzpomínka

Vzpomínky jsou jako vítr. Jednou nečekaně přiletí a pak se zase odletí. Jsou naší pamětí. Nedokážeme si bez nich představit náš život. Potřebujeme je a zároveň je někdy i potlačujeme. Nepřipouštíme si to, ale je tomu tak.

Dne 21.4. tohoto roku se podruhé v Second Life proběhl tzv. „Day of Remembrance“. Je to vzpomínka na ty, co s námi žili v SL, ale jejich pouť v RL skončila. Společně se sázeli květiny na malý hřbitůvek a posílali rozžehnuté svíčky se jménem oné osoby na rozlehlé pláně okolního moře.

Lindens Memorial Park je rozsáhlá oblast klidu rozmístěná na 12 simech. Není tu povoleno scritpování, žádná hudba, ani stavění. Je místo klidu a míru. Místo rozsáhlých vodopádů v centrální části v sousedství svatyně vzpomínek.

Na pláži na severovýchodě (Memorial Beach) lze použít svíčky pro vzpomínku na někoho, koho jste znali. Stačí vzít a obléknout si jakoukoli svíci, kliknout na ni a napsat jméno avatara do Local chatu. Pak vstoupit do moře, ale ne moc daleko, opět kliknou na svíci a zvolit Launch. Pak uvidíte.

Rozsáhlý les minulosti (Forest of the Past) poskytuje dost času na procházku a na vzpomínání, stejně jako ostatní tichá místa.

Ticho je natolik přítomné, že mi evokovalo text píseň skupiny Enigma:
„Silence must be heard…“
„Ticho musí být slyšet…“
Poslouchejme tedy.

(SLurls: Linden Memorial Park, Memorial Beach)

Linden Memorial Park


Shrine of Remembrance


Shrine of Remembrance


Malý hřbitůvek


Pro Vandu


Cesta na věčnost

čtvrtek 16. dubna 2009

Týden Země

Každý rok, a to už od roku 1969, se oslavuje 22. dubna Mezinárodní den Země. Původně to byl měl být ekologický svátek, ale také i protest proti válce ve Vietnamu a oslava narození V.I. Lenina. Dnes však je to hodně o propojení ekologie s politikou. Nejinak tomu je i v Second Life, ve smyslu oslavy samozřejmě, a slavit se bude celý týden od 18.4. do 26.4. Akce bude zahrnovat obrovskou spoustu aktivit od živých koncertů, výstav, cestování, diskusí na témata, která se týkají Země atd. Zapojí se velké množství institucí z celého světa, např. Centrum pro vodní studia, Universität Innsbruck, Amnesty International, a mnoho dalších.

Podrobný program naleznete na tomhle blogu nebo ve skupině na Facebooku. Koná se také velká fotografická soutěž, jak informuje i blog Bílého domu. Fotografie lze umístit na Flickr nebo Koinup.

(Zdroje: Koinup, Flickr, The White House blog, Wikipedia.org)

Písečné duny


Chrám


Isabela


Krajina

pátek 10. dubna 2009

Obyčejný anebo neobyčejný den v SL a RL

Chci se s Vámi dnes podělit o zážitky z obou světů ze včerejšího dne (9.4.2009). Všechno to začalo normální cestou vlakem a pak šalinou do práce. Ale pak jsem vystoupil na zastávce u botanické zahrady v Brně. Můj pohled spočinul na opačnou stranu a pak jsem ji zahlédl. Za plotem rozkvetla sakura, můj milovaný strom hned z jara. V raním oparu, bylo asi tři čtvrtě na sedm vypadala jako zjevení z jiného světa. Dost mě to nabilo energií a práce pak pěkně odsýpala od ruky.

Při pohledu na ten strom jsem si později vzpomněl na film Poslední samuraj, kdy v zahradě s kvetoucími sakurami vedou Algren a Katsumoto dialog:

Algren: Život je v každém nádechu a výdechu …
Kasumoto: To je bušidó.

Katsumoto: Perfektní květ je vzácná věc. Mohl by jsi strávit svůj život hledáním takového a to by nebyl promarněný život.

Pak se mi v SL ozval jeden dávný kamarád, kterého jsem dlouho neviděl. Byl asi 9 měsíců mimo SL kvůli RL. Obnovil svůj bývalý klub a pozval mě večer na uvítací párty, ze které jsem se však musel omluvit kvůli něčemu v RL. Podruhé se na mě štěstěna usmála při bloudění na Slovakii v klubu CCaS. Tam jsem potkal Tristana Delpiaze, který chyběl mnoha lidem na srazu. Setrvali jsme v družném rozhovoru jistou chvíli.

Práce uběhla docela v pohodě, tak jsem se pěšky vydal do centra města, zaskočit si na skleničku dobrého vínka do mojí oblíbené vinotéky v klášteře. Zahrádka v atriu je už otevřená a navíc tam seděl můj kamarád. Tak jsme v paprscích jarního slunce kecali o životě a tak. Musel s svým kamarádem zmizet a tak jsem čekal na další své dva přátele. Jeden starší manželský pár, se kterým si vždycky každý čtvrtek super pokecám. Musel jsem však odejít dřív kvůli té výše zmíněné akci v RL.

Bohužel to byl ten nejhnusnější zážitek dne, tzv. domovní schůze nájemníků. Tak trochu jsem očekával, jak to bude probíhat, ale to co tam sousedé předvedli, překonalo všechny moje představy. Všechny nejhorší typy chování, které existují, vyplavaly na povrch. Závist až nenávist, arogance, neschopnost komunikace, neschopnost kompromisu, osočování druhého atd. Po víc než hodině schůzování jsem to měl dost a odešel jsem. Možná jsem se zachoval zbaběle, ale co je moc, to je moc. Utekl jsem do světa SL.

Po spuštění klienta hned na mě zablikaly pozvánky, co se kde děje. Tak jsem hned letěl do klubu na párty, na kterou jsem byl pozvaný už ráno. Super plno lidí, super muzika. Párkrát jsem zkusil štěstí se sploderem, ale většinou jsem prohrál. Párty spěla ke konci a tu se mě zeptal číšník a majitel café, co to vlastně hraju za hru, že mě už několikrát viděl, jak mlčky koukám na obrazovku svého notebooku.

Tak se vlastně stal mým prvním reálným a ne virtuálním posluchačem, kterému jsem představoval Second Life. Při vykládání jsme létali z ostrova na ostrov, abych mu dokázal alespoň trochu přiblížit prostředí SL. Mluvil jsem o tom, jak se sem dostat, co by se tu dalo dělat nebo o tom, jak je to s ekonomikou SL. Mlčky celou dobu poslouchal, sem tam se na něco zeptal, ale vyloženě negativně s k fenoménu SL nestavěl. Řekl, že je to určitě zajímavé. Pak se řeč stočila na něco jiného. Musel jsem už jít, jak já s oblibou říkám tady v SL, objímat polštářek.

Na druhý den ta stejná sakura už je jiná. Aura zmizela.

Vinotéka dobrým vínem

středa 8. dubna 2009

Bwindi Orphans

Návrat ke kořenům čehokoliv může být velmi dlouhý, smutný, bolestný, ale také na druhé straně veselý a velmi emotivní. To se mi přihodilo včera, i když jsem se vlastně jen přeneseně vracel ke kořenům jako člověk takový, jako Homo sapiens. Naši předchůdci pocházejí ze samého centra černého kontinentu – z Afriky. A právě tento kontinent na mě dýchl při vernisáži fotografií dětí z Ugandy. Jednalo se o výstavu nazvanou Bwindi Orphans - Sirotci z Ugandy v obrazech, která je umístěna v atriu Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně a potrvá až do 22.4.2009.

Možná se budu opakovat, ale něco málo slov o tom, co je to za projekt. Bwindi Orphans je česká nezisková organizace, která organizuje adopce dětí na dálku v Ugandě. Operuje v oblasti kolem Bwindi v jihozápadní Ugandě na hranicích s Rwandou a Demokratickou republikou Kongo. Zde se nachází národní park známý především pro svou velkou populaci horských goril, které jsou zde hlavním turistickým tahákem. Druhá je oblast kolem městečka Soroti, které leží na opačném severovýchodním konci Ugandy. Organizace se zabývá


  • tzv. "adopcí na dálku" - financováním školní docházky a základních potřeb dětí, které jsou buď úplnými sirotky, nebo částečnými sirotky, nebo pochází z extrémně chudých rodin
  • zvyšováním úrovní škol, které podporované děti navštěvují
  • zajišťováním pravidelné lékařské péče
  • organizováním kurzů praktických dovedností, kde se děti naučí něco, co je později uživí
  • hledáním odbytu pro výrobky, které dělají starší děti nebo jejich rodiny
  • zlepšováním životních podmínek místních obyvatel (společně s dalšími mezinárodními organizacemi)
  • propagací a snahou o větší informovanost obyvatel ČR o problémech lidí v Ugandě
  • pořádáním poznávacích zájezdů do této oblasti spojených s pobytem přímo ve vesnicích


Vernisáž se nesla ve velmi příjemném duchu, kterou bohatě zabarvila africká muzika v čele s Karlem Heřmanem ze skupiny Čankišou. Jedno malé video vyrobené právě na zakázku pro Bwindi Orphans si může prohlédnout na YouTube.



Takto Bwindi Orphans sponzoruje od roku 2006 již 140 dětí. A to nejhlavnější, co jsme se od Kateřiny Andrlové, koordinátorky projektu dozvěděli, je, že se shromažďují finance na postavení nestátní školy pro tyto děti v Soroti.

Malá kancelář je také otevřena v Second Life na Shinylandu a její premiéra byla minulý pátek 3.4. večer. Najdete zde některé fotografie dětí, které jsou na výstave a jejímž tvůrcem je Zdeněk Příhoda. Zde také najde možnost podpořit malým obnosem projekt nově školy kliknutím na růžové prasátko. Informace jsou poté i na této webové stránce, kde se objeví i Vaše jméno s příslušným obnosem.
Odcházel jsem včera s dobrým pocitem, že vůbec někdo takové věci dělá. Další milou věcí pro mě bylo, že Zuza Ritt mi představila hlavního strůjce propagace tohoto projektu v SL. No nikoho jiného než Fandu Rybu. V té chvíli mi došlo, kdy jsem se vlastně s ním poprvé setkal a kdy mi vyprávěl o tomhle projektu.
Ale, že mi to chvíli trvalo, než jsem si vzpomněl. Byl jeden sim, kde byl otevřený poklop od kanalizace a tímhle se seskočilo do podzemí, kde stály lavečky nebo jen jedna? A tam se scházelo pár lidiček. Tam mi Fanda řekl o těch dětech a provedl malým krámečkem, který byl na povrchu.

A tím to začalo.

(Zdroje: BwindiOrphans.org, Virtualmagazine.cz, YouTube.com)

pondělí 6. dubna 2009

Hledání

Svět se nořil do tmy divné noci. Jen hvězdy probleskávaly na nebi s fialovým úsvitem. Starý, snad mrtvý, snad živý strom vzpínal své větve k výšinám, obklopen podivnými objekty a hořícími plameny v blízkosti. Snad jen podivná konstrukce mi připomínala mimogalaktickou loď odkudsi z dávné budoucnosti nebo z minulosti? Něco jsem hledal, ale nemohu si vzpomenout, co to mělo být.

Ano! Zde je to! Zlomené srdce spočívá v prázdnotě. Marně hledám ozvěnu dnů minulých i budoucích, ale nic nenacházím. Padající vločky smáčejí vyprahlou zem, jakoby ještě chtěly zachránit, co se dá. Marně. Zeptám se Měsíce, kam jít, abych našel ztracené. Marnost a mlčení. Ani mrtvý strom mi neodpovídá.

Opět další den a východ slunce v šumícím háji. Stromy si šeptají starý příběh o dávném světě bez živých tvorů, o světě plném velkých plání, tu a tam přerušených pásem hor. O světě podivných a mlčenlivých strojů. Snad tam dostanu odpověď na svou otázku?

Světlo zamrzlé v čase. Pohyb nebeských sfér. Poslední záchvěv života. Pohyb a klid. Jen kolo času brázdící vzduch a moře mi připomíná, že to snad nebyla marná cesta. Odkudsi zaznívá zvláštní hlas: “Jsi skoro u konce své cesty. Vykonej ještě jeden krok a nalezneš, co hledáš.“

Padám prostorem a temnotou. Poté se vznáším a letím vzhůru. Kolem všude jen klid a mír, zpěv ptáků, šumot větru ve větvích, padající odlesky Měsíce a zářící prach miliónů hvězd. Našel jsem to!

„Satori.“












SLurls: Poetik velvets, AeroBreeze, Error, Immersiva

středa 1. dubna 2009

Setkání II.

Potkávání se je běžným jevem jak v Second Life, tak v reálném světě. Denně potkáváme spoustu lidí v dopravních prostředcích nebo na ulicích měst. Jen je míjíme bez povšimnutí. Proklouzáváme davem a stále někam spěcháme. Přitom stačí se jen na chvíli zastavit a odpoutat se od všedních i nevšedních problémů a setkat se.
Takovým pro mě bylo i setkání příjemných lidiček z naší SL komunity o uplynulém víkendu (27.-29.3.2009) u nás na Moravě v Brně. Ale pěkně po pořádku.

Mimochodem, časové údaje mohou být nepřesné. Porucha není na vašem monitoru!

[27.3.2009 7:00 AM PDT, 3:00 PM GMT +1]
Jelikož jsem z blízkého okolí konání akce, neměl jsem problém se na místo dopravit díky MHD. Ubytovnu jsem ještě neznal, tak pomohl Internet a mapy. Trolejbus se řítil velkou rychlostí s kopce a už je tu zastávka, kde mám vystoupit. Pak kousek do kopce a mělo by to být naproti fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity. A už jsem to našel! Jsem tu však brzo, co teď?
[27.3.2009 7:45 AM PDT, 3:45 PM GMT +1]
Nad ubytovnou zpoza stromů vykukuje nějaká hospůdka, tak to jde otestovat. Menší žízeň zahasím jedním škopkem Starobrna (Pozn.: škopek = půllitrová sklenice piva).
[27.3.2009 8:00 AM PDT, 4:00 PM GMT +1]
Přesun na ubytovnu trvá jen chviličku a už mě vítají dvě sličné dámy Kate Petlyakov a Lory Nubalo. Pokoje jsou super za super cenu.
A dál se mi už časová linie ztrácí, snad se někde objeví. Postupně se začínají sjíždět další lidičkové, některé poznávám, některé však ne. Asi mi je nepodaří vyjmenovat všechny, ale teď bych zmínil hlavně Patrika Martynova. I když se virtuálně známe už dávno z dob, kdy komunita měla útočiště na Avalonu. Poprvé jsem ho viděl až teď a je super. Dost jsme toho nakecali a taky se pořádně nasmáli. Taky se objevil človíček, na kterého jsem se těšil, ale jen na otočku, přišel až druhý den. Pavel Stransky.
[27.3.2009 12:00 AM PDT, 8:00 PM GMT +1]
Konečně jsme po malém bloudění dorazili na bowling. Část jela autem, no pět lidí, a zbytek jel šalinou (Pozn.: šalina = tramvaj = električka). Hrál jsem to vlastně potřetí v životě a taky to podle toho vypadalo. Ale jo byla sranda, někteří hráli dobře a některým to pořád padalo do žlábku, popřípadě k sousedům do dráhy.
[27.3.2009 2:00 PM PDT, 10:00 PM GMT +1]
Bowling skončil, obrazovky pohasly a tak jsem vyrazili zpět. Opět část vozidlem a část šalinou. Nakonec jsem skončili hned nad ubytovnou v naší později stále oblíbené Kolibě na dobrém jídle a pití.
[28.3.2009 12:00 PM PDT, 8:00 AM GMT +1]
Po probuzení a ranní očistě jsem si sjel na Mendlák (Pozn.: Mendlák = Mendlovo náměstí v Brně) něco si nakoupit na snídani. Vypadalo to na nádherný den. Dal jsem teplou čokoládu do žaludku, něco nakoupil v Albertovi, kde jsem vystál příšernou frontu na kase. Kdo ví, jestli nebyly zase nějaké slevy. A pak šupem zase zpět.
Během dopoledne se sjížděli další lidičkové a tu se objevil starý známý, věčně vysmátý Ejlík. To bylo radosti na světě. Pak se taky objevil Hunder, kterého znám ze srazu z Prahy. Přesuny do Koliby a zpět už nebudu komentovat, samo, že byl hlad. Důležitější bylo, že jsme jeli do centra na hlavák (Pozn.: hlavák = hlavní nádraží vlakové) vyzvednout Cottie Latte. Pak byla pauza v čekání na dalšího človíčka, tak všichni zapadali k Mekovi u hlaváku (Pozn.: Mek = McDonalds). To já nemusím, tak jsem si zaběhl kousek dál na Josefskou do své oblíbené vinotéčky na dvě deci bílého. Po návratu k Mekovi, kde se všichni krmili a po nakrmení dravé zvěře, jsme vyrazili na malou procházku po centru. Slunko krásně hřálo a bylo nádherně. U Grandu (Pozn.: Grand = Grandhotel Brno) jsem pak vyzvedli Lin a vrátili se zpět na ubytovnu.
[28.3.2009 11:00 AM PDT, 7:00 PM GMT +1]
Hlavní událost celého srazu. Posezení v restaurantu Železná růže bylo naprosto unikátní. Dorazilo spoustu dalších lidiček, hlavně moji kámoši nejbližší Shao, Psyxo a Nicol, no party se mohla rozjet. Měli jsme super jídlo a pití, za námi se na rožni dělalo nějaké masíčko, bohužel ne pro nás. Podařilo se udělat i skupinové foto, takže úspěch. Uteklo to tak rychle, že se všemi nedalo ani pokecat.
[28.3.2009 4:00 PM PDT, 12:00 PM GMT +1]
Zavíračka a odcházíme. Větší část jde diskotékovat, zbytek včetně mě jde na ubytovnu, kluci ještě zajedou Psyxovým autem pro nějaké vínko a uděláme si malou párty na naší ubytovně. Jen nezapomenout na změnu času. Vínko bylo skvělé a pokecalo se v menší sestavě úplně suprově.
[28.3.2009 12:00 PM PDT, 9:00 AM GMT +1]
Probuzení kupodivu bez problémů a všechno ještě spalo, když jsem došel na podestu. Jediné, co ještě stojí za zmínku je, že jsem shlédl 30-ti minutový dokument, který byl natočený o Second Life a kde vystupovali někteří z lidiček, co byli na srazu. Kolem půl dvanácté se to rozešlo. Já valil na vlak a domů.

Takový byl ten sraz.