Obyčejný anebo neobyčejný den v SL a RL

Chci se s Vámi dnes podělit o zážitky z obou světů ze včerejšího dne (9.4.2009). Všechno to začalo normální cestou vlakem a pak šalinou do práce. Ale pak jsem vystoupil na zastávce u botanické zahrady v Brně. Můj pohled spočinul na opačnou stranu a pak jsem ji zahlédl. Za plotem rozkvetla sakura, můj milovaný strom hned z jara. V raním oparu, bylo asi tři čtvrtě na sedm vypadala jako zjevení z jiného světa. Dost mě to nabilo energií a práce pak pěkně odsýpala od ruky.

Při pohledu na ten strom jsem si později vzpomněl na film Poslední samuraj, kdy v zahradě s kvetoucími sakurami vedou Algren a Katsumoto dialog:

Algren: Život je v každém nádechu a výdechu …
Kasumoto: To je bušidó.

Katsumoto: Perfektní květ je vzácná věc. Mohl by jsi strávit svůj život hledáním takového a to by nebyl promarněný život.

Pak se mi v SL ozval jeden dávný kamarád, kterého jsem dlouho neviděl. Byl asi 9 měsíců mimo SL kvůli RL. Obnovil svůj bývalý klub a pozval mě večer na uvítací párty, ze které jsem se však musel omluvit kvůli něčemu v RL. Podruhé se na mě štěstěna usmála při bloudění na Slovakii v klubu CCaS. Tam jsem potkal Tristana Delpiaze, který chyběl mnoha lidem na srazu. Setrvali jsme v družném rozhovoru jistou chvíli.

Práce uběhla docela v pohodě, tak jsem se pěšky vydal do centra města, zaskočit si na skleničku dobrého vínka do mojí oblíbené vinotéky v klášteře. Zahrádka v atriu je už otevřená a navíc tam seděl můj kamarád. Tak jsme v paprscích jarního slunce kecali o životě a tak. Musel s svým kamarádem zmizet a tak jsem čekal na další své dva přátele. Jeden starší manželský pár, se kterým si vždycky každý čtvrtek super pokecám. Musel jsem však odejít dřív kvůli té výše zmíněné akci v RL.

Bohužel to byl ten nejhnusnější zážitek dne, tzv. domovní schůze nájemníků. Tak trochu jsem očekával, jak to bude probíhat, ale to co tam sousedé předvedli, překonalo všechny moje představy. Všechny nejhorší typy chování, které existují, vyplavaly na povrch. Závist až nenávist, arogance, neschopnost komunikace, neschopnost kompromisu, osočování druhého atd. Po víc než hodině schůzování jsem to měl dost a odešel jsem. Možná jsem se zachoval zbaběle, ale co je moc, to je moc. Utekl jsem do světa SL.

Po spuštění klienta hned na mě zablikaly pozvánky, co se kde děje. Tak jsem hned letěl do klubu na párty, na kterou jsem byl pozvaný už ráno. Super plno lidí, super muzika. Párkrát jsem zkusil štěstí se sploderem, ale většinou jsem prohrál. Párty spěla ke konci a tu se mě zeptal číšník a majitel café, co to vlastně hraju za hru, že mě už několikrát viděl, jak mlčky koukám na obrazovku svého notebooku.

Tak se vlastně stal mým prvním reálným a ne virtuálním posluchačem, kterému jsem představoval Second Life. Při vykládání jsme létali z ostrova na ostrov, abych mu dokázal alespoň trochu přiblížit prostředí SL. Mluvil jsem o tom, jak se sem dostat, co by se tu dalo dělat nebo o tom, jak je to s ekonomikou SL. Mlčky celou dobu poslouchal, sem tam se na něco zeptal, ale vyloženě negativně s k fenoménu SL nestavěl. Řekl, že je to určitě zajímavé. Pak se řeč stočila na něco jiného. Musel jsem už jít, jak já s oblibou říkám tady v SL, objímat polštářek.

Na druhý den ta stejná sakura už je jiná. Aura zmizela.

Vinotéka dobrým vínem