středa 31. března 2010

Dagon

Tuhle fantastickou machinimu jsem dnes objevil. Rozhodně doporučuji zhlédnout a nejlépe přímo na stránkách Vimeo.com a na celou obrazovku, protože je to HD rozlišení. Komentář dole je od autora machinimy Lain Voom.

Dagon - H.P. Lovecraft od Lain Voom na Vimeo.

Toto je adaptace příběhu Dagon od H.P. Lovecrafta (1917).

Obsahové titulky jsou na konci filmu se speciální zmínkou o tvůrci póz, Del May. Pózy lze najít zde.

Velké díky patří Carlosovi, vypravěči, za to že je skvělý hlasový umělec a také naprosto bezproblémový člověk, se kterým se super vychází!

Počáteční myšlenka byla vytvořit film ve stylu noir/comic (černý/komický) použitím nového digitálního formátu. Avšak jak filmování postupovalo, přijal film svůj vlastní život a stal se více tradičním filmem. Není také skoro tak tajemný, jak jsem si původně představoval!

*Právě teď si myslím, že nejslabším bodem filmu je jeho konec, dělám střelenou epizodu a chodící záběry. Pravděpodobně se vrátím a předělám konečnou scénu v nějakém místě, až zjistím, co potřebuji.

Zvuk byl vytvořen na základě freesoundproject.org (dostupný na základě Creative Commons)

Seznam je k nalezení zde.

Titulky textur a zpětné odkazy budou propojeny, až budu moci získat deviant art, aby pro mě opět pracoval.

Originální text příběhu Dagon lze nalézt zde.

pondělí 22. března 2010

Stará brána je otevřená

Súfijská rada nám říká, abychom mluvili jen poté, co naše slova prošla třemi branami. U první brány se ptáme sami sebe: „Jsou naše slova pravdivá?“ Pokud ano, necháme je projít. U druhé brány se ptáme: „Jsou nezbytná?“ A u poslední brány se ptáme: „Jsou laskavá?“
Tahle brána je jen jedna, je stará a je již napůl otevřená, jen se nad ní vypínají hrdé věže. Přesto to neznamená, že bychom si nemohli položit stejné nebo podobné otázky jako ve výše zmíněné radě. Stíny se zkracují a brána otvírá prostor, o kterém jsem tu už kdysi psal v příspěvku „Oázy klidu a meditace“.

Slunce pomalu stoupá nad obzor a já vstupuji pod masivním portálem a mezi masivními veřejemi na Svargu. V němém úžasu vzhlížím k obloze, nic se tu nezměnilo. Jakoby se tu zastavil čas. Einsteinova relativita času?

A když si vzpomeneme na Aristotela, tak tu najdeme všechny jeho živly. Země je tu přítomna v půdě a ve skalním masívu, na kterém Svarga stojí. Voda je tu přítomna v moři, které obklopuje Svargu, prýští z fontán na ostrově, bouří a padá ve vodopádu a zaplňuje napajedlo pro ptáčky. Vzduch je přítomen všude kolem a oheň hoří v pochodních nebo jen tak volně, aby osvětloval naši cestu nebo nás zahřál.

Poslední živel, éter, je obtížné uchopit. Tato božská substance, která podle Aristotela tvoří nebeské sféry a nebeská těla, tedy planety a hvězdy, je pro někoho virtuální a pro někoho reálná. Snad centrální věž tvoří magickou bránou, jíž éter vstupuje a naplňuje Svargu.

Slunce s sklání k obzoru a mně nezbývá než toto místo pomalu opustit s tím, že se sem určitě někdy vrátím.

Oko noci.

(SLurl: Svarga)




















čtvrtek 11. března 2010

Proměny času

Když jsem se dnes ráno vzbudil, tak ještě moje zamlžené oči jen mžouraly oknem ven po natočení tenkých lamel rolety. Avšak, když jsem stejný postup provedl v kuchyni, tak můj pohled spatřil venku bílou pláň. Už jsme tak byli blízko jara a Matka Příroda to opět posunula o kousek zpět.

Nastala proměna první.

V jiném čase a na jiném místě. Paříž setmělá právě nastalou nocí skrývá stovky a tisíce osudů a příběhů stovek a tisíců lidských bytostí. Toto je příběh jedné ženy.
Jednou ze strastí ženy je strach, že se stane starou pannou. Aby vyvázly z tohoto hrozného pocitu beznaděje, mladé dívky spěchaly do manželství s lehkomyslností, která pozorovatele překvapuje; nikdy neváhající si pamatovat, že ztráta svobody, štěstí a seberespektu je mizerně zaplacena prázdnou ctí být oslovována „Paní“ místo „Slečno“.

Chantal Harvey
Nastala proměna druhá.

Duševně chorý svět. Ano, tak mi i ten dnešní reálný svět připadá, ale pak přijde nějaká příjemná změna v podobě setkání, v podobě shlédnutí nějakého uměleckého díla, v podobě každodenních běžných radostí, které si dáváme navzájem, nebo v podobě sklenice naplněné sluncem koncentrovaným do šťávy hroznů sbíraných na moravské vinici. Ne, svět nemůže být duševně chorý.

Nastala proměna třetí.

(Zdroj: YouTube)



neděle 7. března 2010

Moje sobota v Second Life

Může být něco zajímavého na sobotě v Second Life? Možná ano, možná ne. Moje sobota 6.3.2010 byla celkem nudná. V SL se nic nedělo a tak jsem létal bezcílně z místa na místo, až jsem objevil toto místo, viz. obrázky dole.

K mému překvapení jsem o něm vůbec nevěděl. Přitom jsem ho měl přímo pod nosem. Ale člověk stále chodí jen po zemi a k výšinám se vznese jen, když se potřebuje honem někam přesunout, apod.

Oáza klidu a ticha přímo vyzývala k posezení a zamyšlení se. Ekologie dokonce funguje i v Second Life, i když tohle nevím, zda by se dalo realizovat v reálu.

Prostě překvapení, a super, přímo na domácí scéně.

Ostrovy blaženosti.

Bohemia.



sobota 6. března 2010

Jarní ples 2010

Nejsem nějaký příznivec plesů v real world, ale občas si nenechám ujít ples v naší Bohemce. Nejinak tomu bylo včera. V našem světě bylo zima a tma, ale tam, tam bylo spousta krásných lidí. Ani nevím, možná jsem kecal nějaký kraviny, ale hlavně jsem tančil. A tentokrát byla mou partnerkou NancySweet Kanto. Prostě jsem si to jednoduše užíval.






čtvrtek 4. března 2010

Lascaux

Možná jsme dávno před tím, než jsme začali malovat na kámen, malovali na vlastní kůži, okrem a uhlem. Před čtyřiceti tisíci lety jsme každopádně zanechali své malované stopy na stěnách jeskyní v Lascaux, v Ardenách, v Chauvetu.

Černé barvivo použité na malby zvířat v Lascaux se skládalo z oxidu manganičitého a rozemletého křemene a téměř polovinu směsi tvořil fosforečnan vápenatý. Fosforečnan vápenatý vznikne, když zahřejete kost na čtyři sta stupňů Celsia a poté ji rozdrtíte.

Vyráběli jsme barvy z kostí zvířat, která jsme malovali.

Budoucnost vrhá na minulost svůj stín. V tomto ohledu je v prvních gestech obsaženo všechno; tvoří svého druhu mapu. První den vojenské okupace, početí dítěte, semeno a půda.

Žal je touha destilovaná na nejčistší esenci. S prvním hrobem – když bylo poprvé do země zaseto jméno –, byla vynalezena paměť.

Žádné slovo nezapomíná na tento původ.

(Anne Michaels: Zimní krypta)
Začal jsem tuhle knihu číst dnes ráno a hned ten úvod mě příjemně naladil a z paměti mě vyskočily vzpomínky na moji milovanou Francii, kde už jsem dlouho nebyl. Musím to letos napravit.

Vzpomněl jsem si taky na Lascaux. Byl jsem v ní, ale ne v té původní, protože je nepřístupná veřejnosti, protože došlo k poškození maleb oxidem uhličitým vydechovaným návštěvníky. V roce 1983 byla vytvořena replika, tzv. Lascaux II. Kde jsou repliky dvou jeskynních sálů z v původní Lascaux, a to Velký sál býků a Obrazová galerie.

I když se jedná o věrné repliky, působí naprosto fascinujícím dojmem. Člověk si klade otázku, jak to mohl prehistorický člověk nakreslit a za jakých podmínek, při nedostatku světla, jen za svitu olejové lampy, která tam byla též nalezena.

Obrázek, který jsem připojil, sice nepůsobí tak velkolepě jako ty v jeskyni, ale alespoň si uděláte představu, jaké to tam je. Druhá možnost je samozřejmě zajet si do Francie. A kupodivu Lascaux nechybí ani v Second Life.

(Zdroj: Wikipedia)