Výkřik do tmy

Chce se mi křičet a řvát nahlas, ať to slyší celý Second Life. Poušť opět dosáhla svého a Anagra zmizela beze stopy. Už po vypadalo po určité době na znovuvzkříšení, kdy se sim začal plnit budovami a objekty a kdy přivítal své nové obyvatele a návštěvníky. Pak se to stalo, vše je pryč.

Je to konec všech věcí?

Satori

Hadžime jori                      Vím už dlouho
Au wa wakare                    že setkání
Kikinagara                          přináší zas loučení.

Akacuki širade                    Přesto se ti dávám
Hito o koikeria                    na příští ráno zapomínám.


(Lesley Downer: Poslední konkubína, z angličtiny přeložil Jaroslav Höfer)

Haiku, kterou jsem použil na úvod dnešního příspěvku, píše hrdinka výše zmíněného románu Sači svému milému Šinzaemonovi. Je to milostný román odehrávající se na pozadí starého Japonska 19. století. Zakázaná láska, konkubíny, šógun, samurajové a císař, to vše, kdy vláda šógunů spěla ke konci a se vším, co představovalo Japonsko té doby, se museli sami Japonci, ať už chtěli nebo nechtěli rozloučit. Román jsem četl na několikrát a je to zatím nejzajímavější, co jsem v poslední době četl.

A tak se tento zážitek stal pro mě inspirací najít něco podobného v Second Life. SL Search je určitě silný nástroj pro vyhledávání, ale ne vždy se dostanete k hledanému cíli. Použil jsem původní název hlavního města Japonska Edo. Samozřejmě na prvních pozicích se objevila, když pominu jména avatarů, módní značka pánských oděvů „Styles of edo“. Mimochodem, patří mezi mé oblíbené. Ale to přesto nevadilo, hned v závěsu byl odkaz na sim EDO JAPAN. Ještě než se tam podíváme, tak jen málo slov o Edo.

Hrad Edo byl založen na planině Musaši v roce 1457, ale až roku 1603 se stal sídlem vlády a hlavním městem. Šogunové z rodu Tokugawa zde vládli celé zemi až do roku 1863. Japonský císař zastával v té době minoritní roli a jeho dvůr sídlil v Kjótu. Když se císař rok po zániku šogunátu vrátil do hlavního města, neslo už jiné jméno Tokio – „Východní hlavní město“ a tím je dodnes.

Sim EDO JAPAN je spíše nákupním centrem, ale plně v japonské architektuře. Co vše se tam dá nakoupit?

Vlasy značky LALA Moon v Prim Hair Shopu
Japonský nábytek značky Yamamoto
Kimona a příslušné doplňky značky Juno Kobo

a další.

Stará japonská zahrada však skrývala mnohá tajemství a zákoutí. Osamocený klečící samuraj, který meditoval ve stínu mohutné sakury a v záři velkého slunečního kotouče, chráněný hláskou v pozadí nevnímal krásu okolí. Jeho myšlenky se upíraly k jedinému.


Její jméno spočinulo na jeho rtech. V duchu ji volal. Nikdo však neodpovídal a jen stará kamenná lampa vydávala svou zář v temnotě noci.


„Snad se mi zjeví na hladině vody“, řekl si v duchu. Ryby se smutnými očima však jen líně plavaly v jezírku pod sakurou a ani zčeřená hladina nic o ní neprozradila.



Chlad noci zahnal samuraje do domku blíž k ohni. Oproštěn od svých katan a svých waraji se rozhodl ji hledat v mihotavých plamenech ohně.

Praskání dřeva však pomalu ukolébalo jeho mysl, která upadla do blahodárného spánku, a s ní i celé tělo. Snad sen přinese tak dlouho marně hledané.


Ranní paprsky úsvitu probudily vše živé i samuraje. Vzduchem se nesl zpěv ptáků a z dálky byl slyšet cinkot zvonečků koňských postrojů. V mlze rána se přibližoval průvod s nosítky. Ona přichází …

World Builder

Poslední dva dny, tj. včera a dnes, jsem jaksi plný pozitivních a silně emočních dojmů a to jak v reálném světě, tak i v Second Life. Chtěl jsem původně psát o něčem jiném, co právě souvisí s mým zážitkem v RL, ale před chvíli jsem dostal jiný impuls díky jednomu od Zuzy na Facebooku.

Co jsme schopni jeden pro druhého udělat? V čem tomu druhému ustoupit nebo na druhé straně ho o své pravdě přesvědčit? Takové otázky možná působí jako společenské klišé, ale myslím, že si je klade každý. V RL určitě, ale mám tak v poslední době pocit, že by si je mělo spoustu lidí i klást ve vztazích v SL.

Co tedy dokáže milující muž udělat pro svou ženu? Koukejte až do konce.

Second Life 13

Vždycky mně lákaly „ztracené světy“. Ztracené v hlubinách času, kdy dinosauři navždy zmizeli z povrchu Země a kdy zanikaly velké civilizace jako Řím, který na vrcholu své slávy spěl ke svému konci, nebo jako bájná Atlantida, která zmizela kdesi v hlubinách oceánů.

Ztracené v prostoru, v nekonečných dálkách vesmíru, kde snad nějaké světy jsou nebo byly, a nebo právě v hlubinách oceánů na naší modré planetě.

Jeden takový svět jsem také navštívil v Second Life. Pteron, město ztracené v moři, místo pro meditaci a zklidnění se. Místo zvláštních chrámů a věží a prazvláštních objektů nad i pod hladinou oceánu.

Druhé místo 100% není ani ztraceným světem, ani časem. Je to jedna z prestižních amerických univerzit Stanford University, která se nachází v Kalifornii, U.S.A. poblíž známého Silicon Valley. Stanford je neobvyklá mezi všemi velkými univerzitami v U.S.A., protože všech jejich škol, u nás bychom řekli fakult, se nachází na jednom kampusu, o čemž bychom si jak v Praze na Univerzitě Karlově v Praze, tak na Masarykově univerzitě v Brně mohle nechat jen zdát. Školy na Standfordu jsou následující: Humanities and Sciences, Law, Medicine, Business, Earth Sciences, Engineering and Education.

Samozřejmě nechybí ani v Second Life. Na simu Stanford University Libraries se nachází zdroje a výstavy související s knihovnami Stanfordu. Sama knihovní část má naprosto fascinující design a za návštěvu stojí i sousední věž, kde je co zkoumat.

SLurls: Pteron, Stanford University Libraries


(Zdroje: Koinup.com, Stanford University)

1 milion lindenů za 45 minut!

Dnes jsem dostal do Emailu krátkou noticku o jedné akci, která proběhla včera v SL. Celý článek je na The Secondlife Newspaper. Musím se s vámi o tom podělit.

Charita není jen doménou reálného světa, tak v Second Life existují její různé formy, např. pomoc chudým ve třetím světě, adopce dětí na dálku, za všechny bych uvedl projekt, který propaguje Fanda Ryba – Bwindi Orphans – nebo pomoc nemocným AIDS formou darů, o které jsem psal zde. Existuje samozřejmě forma sponzorovaní simů pomocí darů od avatarů a to je případ včerejší akce.

Jak můžete vidět na obrázku, taková situace byl asi 15 minut po otevření oděvního veletrhu na souostroví 9 simů. V tu dobu už tam bylo na 300 lidí. Během 45 minut, zatímco na středním simu probíhala taneční párty, bylo na darech pro sim vybráno neuvěřitelných 1 000 000 lindenů! Neuvěřitelné!

A co tam můžete naleznout? Dámské a pánské oblečení, boty, módu obecně, modu stylu Gothic, Neko, středověkou nebo viktoriánskou, či lovit poklady.

Je tam bohužel dost velký nátřesk a doporučuje se mít na sobě, pokud možno minimální počet věcí, aby jste se mohli volněji pohybovat. Ne však do naha!

SLurl: The Mediterranean Sea

(Zdroj: The Secondlife Newspaper)

Welsh Lakes Video

Včera jsem vám představil jeden sim a dnes k tomu přidávám nádherné video. Kochejte se.



(Zdroje: Koinup.com, YouTube.com)

Second Life 12

Second Life 12

Tak jsem tu zase s nějakými, pro mě a snad i pro další, zajímavými místy v Second Life. Postupem času se mi z projektu Koinup.com nashromáždilo spousta SLurl, tak jsem je využil, nakoukl a amatérsky něco nafotil. Zde jsou první čtyři.

Holt

Tenhle sim není až zas něčím zvláštní, je to obytná zóna. Avšak je tu malý středověký hrádek, který stojí za to si prohlédnout. Nechte se svést polštářkem k meditaci, tak jako já. Bude vás strážit rytíř a osamělý strom v pustině.

Snow Crash

Zato tady je hrad obrovský a rozsáhlý. Pěkně se zapotíte než vystoupáte nahoru. Vypíná se na útesu nad rozbouřeným mořem a střežený drakem u hladiny a tajemným mágem ve výšinách. Snad jen místnost s gotickým oknem nutí k zamyšlení.

Tayiala

Třetí hrad se ukrývá na zasněženém simu Tayiala. Tři věštkyně s tajemným pohárem chrání jeho tajemství. Čas jakoby se tu zastavil a bělouš ustrnulý v čase a prostoru svou cestu pod padajícími vločkami sněhu marně hledá. Odpovědí snad může být kus skály vysoko v oblacích.

Welsh Lakes

To nejhezčí jsem si nechal nakonec. Název simu by napovídal, že tu bude krajina se spousty jezery, stejně jako to je v reálném Walesu, ale není tomu tak. Celý sim je pokrytý sněhem a celý terén má různá převýšení. Je opravdu umělecké dílko v minimalistickém stylu. Mrkněte na fotky a poddejte se tomu.

SLurl: Holt, Snow Crash, Tayaila a Welsh Lakes

Reinkarnace

Neskutečné se stalo skutečným! Z hlubin písku pouště se vynořují obrysy a tvary. Osamělá skupinka při ohni čeká.

Když jsem před dávnem psal o Angaře a současně se s ní loučil, nikdy by mne nenapadlo, že proběhne jen krátký čas a ona se zase zjeví ve své celé kráse. Samozřejmě to není tak rychlý proces a ze dne na den svět nepostavíte, ale vše je zřejmě na dobré cestě. První perličkou je váš oblíbený shop značky PXD Toxic, který už na simu stojí. Takže nepřijdete ani o své oblíbené oblečky.

Nová adresa je následující: SLurl

A čas se zastavil

Někdy je potřeba se zastavit v čase nebo v prostoru, a to jak v tom našem reálném, tak v tom druhém virtuálním. Někam se posadit a meditovat. Počasí venku je k tomu přesně zralé.

I já se dnes posadil a četl si svou Emailovou poštu a tu opět narazil na jeden tip. Zase něco krásného v Second Life. Jednalo se jedno video z prostředí SL. To mně vždycky fascinuje, že někdo dokáže něco takového natočit a plynulou kamerou.

Pojďte a ztraťte se v hlubinách času a prostoru kdesi v Africe. Nechte se pohltit obrazem a hudbou v Ancient Mother.

A co teprve hloubka neprobádaných moří a oceánů, kde pod i nad ledovým příkrovem tepe život. Všechny Aristotelovy živly – oheň – země – vzduch – voda – se utkají v Remain Untamed.

I obyčejné věci mohou vypadat pochmurně. Podobně jako v posledním videu Ordinary Can Be So Dreary.

Autorkou všech je Lyric Lundquist a doporučuji zhlédnout ve vyšší kvalitě přímo na YouTube.

(Zdroje: YouTube, New World Notes)

Ztracený svět

Něco se změnilo. Cítím to v kostech. Nic už není, jako bývalo. Místa, kdysi známá, nejsou. Místa, kdysi krásná, mizí v prachu pouště. Kdo zůstává? Jen, ti co tyhle místa vytvořili. Ti, co v nich žili. Přeživší. Snad obohacení. Něčím, pocity nebo zážitky. Historie se stala legendou. Legenda se stala mýtem.

Ta slova zní poměrně pesimisticky. Ale co si člověk v té chvíli, kdy se doví, že něco není a nebude, má myslet. Zkáza, zmar a smutek. Angara přestala dnešním dnem existovat.

Poušť pohltila vše, co jí stálo v cestě. Jen skučící vítr rozsévá a přesypává zrnka písku. Přistávací dráha s letadlem marně čeká na své pasažéry. Marně do noci vyhlížím poutníky v poušti. Nikdo nepřichází.

Zbývá jen naděje, že se jednou město vynoří z pouště a vzpomene si na svou zašlou slávu. Já v to pevně věřím.