Dlouhá cesta – Bod jedna – První krůčky

Takže jsem se zrodil. Ale vlastně to byla jen zvědavost, co mě přivedlo do Second Life. Počítačové hry jsem vlastně hrál už dávno, kdy můj bratranec přinesl počítač ZX Spectrum. Dodnes si pamatuji, že veškerá data se nahrávala do tohoto počítače buď pomocí kazetového magnetofonu nebo pomocí jeho velkého bratra – kotoučového magnetofonu. A nejlepší byl šachový program Colossus.

Avšak jistou dobu před mým zrozením v SL mě kamarád lákal na úplně něco jiného. Byl velkým „pařmenem“ WoWka (World of Warcraft). Ale to je „Massively Multiplayer
Online Role Playing Game (MMORPG)“, tedy pořád hra. To jsem však nechtěl a ani mě to nelákalo. Vlastně až zpráva, že v jakémsi Second Life má vzniknout československé město, byl posledním a nejdůležitějším impulsem vstoupit.

Dětství, a především bezstarostné dětství, je asi to, co máme pevně zafixováno v paměti. I když občas jsou to jen útržky a úryvky událostí, co se staly. První krůčky v SL, myslím, nejsou pro nikoho snadné. Projít úvodní sim je nejen nutné, ale i žádoucí. Dá se tu nemnoho, ale přesto pár věcí naučit. Hlavně, jak ovládat svého avatara. To šlo snadno, protože jsem se hodně snažil a navíc nemám problém s angličtinou. A pak hurá do světa a hledat spřízněné duše.

A ty jsem opravdu našel. Nejen, že mi poradili, jak na oblečení, jak si měnit podobu, ale také, jakým způsobem získávat lindeny. Připomínám, že v té době by mě, navíc s nulovými zkušenostmi nikdo nezaměstnal. Takže o práci vůbec nemohla být řeč. Myslím, že to byl RobCZ Voom, který mi vysvětlil, co to je camping nebo jak vydělávat v systému Earn2Life. Tam jsem vydělal své první lindeny a dotáhl to až na platinovou pozici a pak mi bezdůvodně zabanovali účet. Nijak jsem po tom nepátral, protože už mě to v té době nezajímalo. Byl jsem už někde jinde.

A tak se stalo, že jsem přes všechny problémy a nezdary v SL zůstal. Avšak čas se krátí, protože vlak se zrovna přibližuje do cílové stanice a já už mám jen poslední řádek na stránce papíru.

„Příští stanice Second Life! Vystupovat!“

(Zapsáno 13.7.2009, při cestě domů osobním vlakem na trase Brno – Blansko)

Dlouhá cesta - Bod nula - Zrození

Každý z nás se zrodil, respektive narodil. My, jako lidé, si to samozřejmě nemůžeme pamatovat. Bolest, pláč, tma a pak najednou světlo. Jsme dlouho odkázáni na svou matku-rodičku, hlavně fyzicky a fyziologicky, protože nás v první fázi života krmí a stará se o nás. Jin vítězí na Jangem. Otec je odsunut stranou, ale ne moc a s přibývajícím věkem se vše mění.

Zrození je asi lepší pojmenování než narození, alespoň podle mě. Zrození v Second Life je úplně něco jiného. Není to výsledek náhody, což v RL je vždy. Člověk neví, která spermie a v kterém okamžiku doputuje tam, kam má. Prostě, jasně řečeno, po splnění, respektive vyplnění něčeho se stáváte obyvatelem či kýmsi, který vstoupí (je zrozen) do Second Life.

Avšak odlišnosti od RL jsou zřejmé. Nerodíme se, respektive jsme se nenarodili nazí. Nikdo z nás. Máme všechny plně funkční atributy jako člověk. Dokážeme se pohybovat, dokážeme psát a dokážeme i mluvit. Naše nahota není, protože jsme dostali nějaké oblečení a nějaký vzhled do začátku.

Přesto je to „tabula rasa“.

Narozeniny

Ahoj všem!

Každý má narozeniny a slaví je nebo je taky neslaví. Já mám zítra (11.7.) druhé narozeniny. Ano, samozřejmě se jedná o moje SL narozeniny. Ani si to člověk neuvědomuje, že jeho putování po pláních Second Life trvá už tak dlouho. Navíc se za tu dobo stalo mnoho věcí, jak v SL samotném, kdy došlo k mnoha převratným změnám, ale i můj avatar dospěl a dosáhl mnohého. Nebo alespoň si to myslím.

Chtěl bych v několika následujících dnech, možná týdnech, o tomhle dobrodružství, o mé velké cestě v Second Life napsat pár článečků a doplnit nějakými fotkami z té doby a také i ze současnosti. Uvidíme, jak mně políbí paní múza a inspirace. Tu čerpám z knihy, kterou zrovna čtu.

Tom Boellstorff: „Coming of Age of Second Life. An Anthropologist Explores of Virtual Human“

Váš Coral Ducatillon

Boty od Styles of edo

Nedávno Hunder Bellios na svém blogu psal o tom, jak hrozně se pánové obouvají v Second Life. Já bych také přispěl svou troškou do mlýna, jak se říká.

Značka Styles of edo je synonymem pro vysoce kvalitní společenské obleky a pro vše ostatní, co s tím souvisí, a to jak pro dámy, tak pro i pány. Vy výčtu toho, co shop nabízí, jsou brýle, šperky, doplňky a nechybí samozřejmě ani pánské boty. V nabídce jsou dvě značky Atlas a Prometheus. Obě jsou samozřejmě sculpted, v klasických barvách bílé nebo černé a odstínech hnědé. Jsou sice poměrně drahé, rozptyl je od 350 do 650 L$. Za to se však můžete pochlubit ve společnosti kvalitně propracovaným zbožím a když to spojíte i s příslušným oblečením, jste rázem pány večera. K mání i na XStreet.

SLurl: Main Shop

(Zdroj: Styles of edo)

SL fotografování

V posledních měsících jsem propadl více fotografování různého v Second Life. Moje fotky nejsou sice moc kvalitní díky mému hardwaru, ale snažím se. V pátečních Hospodářských novinách (3.7.2009) jsem v příloze narazil na článek o fotografovi jménem Ladislav Kamarád (*1963). Bylo tam zveřejněno několik jeho fotografií. Fotí krajinu po celém světě a jeho fotky mě úplně nadchly. Přistihl jsem se, že mnohé mi až nápadně připomínají krajiny v Second Life, ale to může být pouze osobní dojem. Posuďte sami, nalinkoval jsem sem dva odkazy, které se mi líbily nejvíc. Více je na jeho webu zde a doporučuju si je otevřít ve větším rozlišení.

"Temná planeta" - Moeraki Boulders, Nový Zéland
Mrtvý strom v Novomlýnské vodní nádrži – Pálava, jižní Morava

(Zdroj: www.horolezec.cz)

Atelier Alizarin

Včera se mi při cestování vlakem stala jedna věc. Vlak vjížděl do prvního tunelu, na cestě domů jich máme sedm, z toho jeden je kilometr dlouhý, a najednou byla tma. Tu jsem si vzpomněl, že jsem kdysi našel jeden sim a něm jedno zajímavé místo, které mě upoutalo. Tak se tam podíváme prostřednictvím mého psaní a mými fotkami.

Region se jmenuje Huntsman. Na něm jsou čtyři lokality na prozkoumání. XXX Heaven Route X je místo pro relaxaci a romantiku. PP Design je obchod s nízkoprimovým nábytkem. Kraavda Zeevi's first land je místo prezentace realitní společnosti Miami Modern Real Estate. Pro mě nejzajímavější je ta čtvrtá lokalita.

Tma a světlo to jsou hlavní atributy tohoto tajemného místa. Atelier Alizarin je příkladem naprosto fantastické kreativity. Je to místo světla a tmy, místo pozemského a podzemního světa a místa s nejfantastičtějšími 3D kreacemi. Nechte se unášet pohybujícími předměty nebo jen tiše sledujte poslouchejte.

Místo je snadno přehledné a v budově se pohybujete pomocí teleportů. Určitě doporučuji.

SLurl: Huntsman

Barcelona, moje láska

Za svůj život jsem toho procestoval hodně. Bylo to většinou po Evropě. Miluji Francii. Dlouho jsem působil i v Německu, myslím po roce 1989, a je tam několik měst, kde bych dokázal žít. Líbí se mi Drážďany, Mnichov nebo třeba Bamberg. Ale když jsem poznal španělskou Barcelonu, tak to byla láska na první pohled. Město s jednou z největších koncentrací mladých lidí v Evropě je naprosto nádherné. Město Kryštofa Kolumba, srdce Katalánska, kde se mluví jiným jazykem než španělštinou. Město se středozemní mentalitou a způsobem života. Hlavní bulvár – Las Ramblas – vede srdcem Barcelony až k moři. A když zafouká bríza, tak se její smyslný nádech roznese do rozpáleného města, kde to žije i po soumraku. Tak, co si člověk může víc přát? Ulice je plná lidí, zní hudba a tančí se divoké flamenco. Prostě jak se říká latinsky – „genius loci“.

I Second Life má svou Barcelonu. Barcelonu krásnou s velkým bulvárem, Barcelonu s temnými zákoutími, Barcelonu duchovní. Procházím se touto Barcelonou a nasávám okamžiky a setkání. Moje fotografie jsou otisky těchto okamžiků. Slunce pálí a osvětluje fasády a střechy domů. Stíny světla se plouží po stěnách katedrály a já v tiché modlitbě vzdávám hold městu.

Bohužel, čas je pomíjivý. A tak i Barcelona v Second Life se stává svědkem minulosti a ztrácí se ve stínech světla a mlhách času. Chce se mi plakat i smát. Snad jen kousek tapas a šálek vynikající kávy v bistru a vzpomínka neuhasne.

Má Barcelono!

SLurls: Barcelona del Pi, Barcelona del Oeste

---

Zapsáno dne 30.6.2009 v rajské zahradě kláštera sv. Voršily v Brně při sklence růžového vína z Moravy a krajíci chleba se škvarkovou pomazánkou.