Bohatství

„Zlato jsou peníze králů, stříbro jsou peníze džentlmenů, směna jsou peníze venkovanů, ale dluh jsou peníze otroků.“

(Norm Franz: Peníze a bohatství v novém miléniu)^*

Už jste je někdy drželi, resp. třímali v ruce? Myslím samozřejmě fyzické zlato. To je ten žlutý kov, který je příjemný na omak i na pohled. A i dnes po mnoha tisíciletí, co ho lidé znají, je fascinuje, přitahuje a vábí. Jsou schopni udělat vše, aby ho získali, a přitom se někdy neštítí ani toho nejhoršího, co může člověk člověku udělat.

Avšak jsou i jiné možnosti směny – ne však ve zlatě, stříbře, či jiných vzácných kovech. Jsou to peníze, konkrétně papírové peníze, ale také virtuální peníze, o jejichž skutečné hodnotě lze možná pochybovat.

Když Marco Polo převedl Benátčanům papírové peníze, které dovezl z daleké Číny, jeden z přítomných vzal jednu bankovku a zapálil ji. Shořela. Potom vytáhl ze svého měšce minci a udeřil jí o jílec svého meče: „Toto je zvuk peněz!“ Marco prohlásil: „Právě jste spálil bankovku v hodnotě deseti zlatých benátských dukátů.“

Je tedy toto, ono opravdové bohatství, kterým si plníme naše peněženky ve formě bankovek a mincí pochybné hodnoty, tím, které nás obohacuje? Nebo je to volně směnitelná virtuální měna na celém světě ve formě kreditních karet, bankovních účtů a šeků?

To jsou dost těžké otázky a pravděpodobně na ně neexistuje jednoznačná odpověď. Ať už budete přemýšlet v intencích reálného světa, anebo toho druhého, virtuálního. Vždycky to bude, co člověk, to názor.

Pokusím se nastínit, jak to vidím já, a to v obou světech.

Real Life

Něco vlastnit má člověk asi zakódováno v genech z již velmi dávných dob. Možná i předchůdci dnešního Homo sapiens sapiens (člověka moudrého) chtěli něco vlastnit, co neměli ostatní a považovali to za jakési „své bohatství“. Stačí si jen vzpomenout na úvodní sekvence filmu Vesmírná odysea: 2001, kde vůdce jedné tlupy objeví dlouhou kost a začne s ní bušit do země. Když pozná její pevnost, zkusí to i na zvíře podobné dnešnímu praseti a zabije ho. Později tuto zbraň použije proti jiné skupině předchůdců lidí v boji o zdroj vody – bohatství – a zabije vůdce té skupiny. První vražda v historii lidství je na světě.

V současném světě je bohatství koncentrováno na shromažďování všeho možného, počínaje penězi, majetkem, věcmi a dalšími konče. Mamon vládne světu. Ale, abych nebyl tak skeptický, najdou se i tací, kterým je to přinejmenším lhostejné. Jejich bohatstvím je bohatství ducha, ať už je to umění výtvarné, architektonické nebo hudební, umění gurmetské, umění užívat si života, umění lásky a mnohého dalšího. To je bohatství, jakého si považuji a o které usiluji. Ale mít peníze je přece vždycky dobré. Nemyslíte? To přece říká už staré úsloví: „Bez peněz do hospody nelez!“

Second Life

„Jako já prostě nevím!“ Tenhle svět mě fascinoval a fascinuje už dlouho. Nikdy jsem však o nějaké formě bohatství nepřemýšlel. Jako avatar sice hromadíte spoustu věcí, až váš inventář přetéká. A vyznat se v něm je někdy dost hrůza. Přesto však k většině těch věcí nic necítíte.

Každý to zná. Jako newbies jste brali, co vám přišlo pod ruku. Důvod byl zřejmý, nedostatek lindenů. Když jste pak na sobě zapracovali, pak nějaké lindeny jste získali. Bylo to asi formou dnes už neexistujícího „campingu“ nebo jste se nechali najmout na nějakou práci (tanečník, tanečnice, DJ, společník, společnice, escort service, atd.) a v tom nejlepším případě pronájem něčeho a prodej svých vlastních výtvorů ostatním SL.

Pro mě je bohatství SL něco jiného. Ano, můj inventář obsahuje pár krásných věcí, skvělého designu, hlavně značkového oblečení. Také je tam pár věcí osobního charakteru, které jsem od někoho dostal a nikdy nedám z ruky. Avšak pravé bohatství světa Second Life jsou avataři, potažmo živoucí bytosti, které za nimi stojí. Je to pravá sociální síť, multidimenzionální síť, kterou už nikdo SL neodpáře. A SL je podle mě víc „sociální síť“ než Facebook.

Tedy:

• Bohatství je fajn. Někdy.
  
• Bohatství někdy bolí a někdy trápí.
  
• Bohatství je přínos.
  
• Bohatství je přítěž.
  
• Bohatství chceme.
  
• Bohatství nenávidíme.
  

Platíme za vše.

Bohatství však nejsme schopni nikdy splatit.

^*Vypůjčeno z přednášky Nicka Barisheffa, 6. ledna 2011 v Empire Club, na slavnostním obědě u příležitosti 17. semináře výročního investičního výhledu. Anglicky zde, český překlad zde.