čtvrtek 28. října 2010

One Man’s Story: The Second Life Economy

One Man’s Story: The Second Life Economy: "Selling virtual drugs, guns, clothes, and wheels while camping for L$s
by Frankie Antonioni.
Since early 2008 I have been in business in Second Life, and by March of 2008 I had two stores running. In August of 2008, I had about 19,000 L$. Both of my stores sold drugs and other goods: clothes, cars, guns, motorcycles, [...]"

neděle 17. října 2010

Vládnout světu?

Jak lákavá nabídka! Ale je stará jako lidstvo samo. Přesto jí s neutuchající touhou neodolávají velcí i malí mužové a ženy světa. Mít tak tu moc ovládat, tvořit, ničit nebo i zabíjet. Už jen když ta písmena vyskakují z klávesnice počítače a zjevují se na obrazovce počítače, tak to vyvolává tichou hrůzu.

Svět Second Life se zdá jako stvořený pro tyto schopnosti. Kde jinde najdete takové možnosti? Kde jinde najdete takovou svobodu vyjadřování, bytí a tvoření? Kde jinde najdete takovou nenávist a závist?

Ano, i já bych rád vládl světu. Ale to není jen tak. To je zodpovědnost. To je pokora. To je láska.

Tak to necháme někdy napříště.

pátek 15. října 2010

Burning Life 2010

Tak už je to po roce opět zde. Burning Life opět otevře své brány a jak jistě víte, tentokrát už to není v režii Lindenů, ale Burn2. A jako malou ochutnávku, než to vypukne 16. října, se podívejte na machinimu od ColeMarie Soleil.

SLurl: Playa

sobota 9. října 2010

Skály

„Smutek je ztráta času.“
Vítr si pohrával s větvemi palem. Prosluněná pláž zela prázdnotou. Jen rozbouřené moře rozbíjelo své vody o mohutný oblouk skály. Stál v němém úžasu nad tou krásou. Ať už na nebi svítilo Slunce nebo Měsíc se svými hvězdami, vždy se vše odráželo ve vodách rozlehlé zátoky.

Stál tam tak osamocen, jakoby ho nic netrápilo. Jakoby ani necítil ten vlahý větřík od moře. Jakoby ani necítil pálení slunečních paprsků. Jakoby ani necítil chlad noci. Ten chlad mezi hodinou psa a vlka.

Jeho smutek byl nekonečný. Nekonečný ve své hloubce a šíři stravoval jeho duši i rozum. Měl strach. Bál se. Jeho tvář se křivila bolestí. Ztráta byla obrovská. Nevnímal tento, ani jiný svět. Stále se k tomu vracel. Ale naprosto bezvýchodně.

A pak se z moře ozval vzdálený zpěv. Vnadné Sirény lákaly toho muže do svých sítí. On však odolal. Dokázal jim vzdorovat, i přesto, že jeho hoře bylo velké. Nikdo neví, jak se to stalo. Nikdo tam nebyl. Jen modravé mořské vlny útočily na skálu a bělostnou pláž.

Čas zůstal.











pondělí 4. října 2010

Podzimní ples

„Říká se, že tanec je jediná společenská aktivita, kdy se můžete bez rizika přiblížit k partnerovi, či partnerce, na nejmenší možnou vzdálenost, jak je to jen možné.“
Jak jsem již psal minule, léto skončilo, ale začala sezóna plesů. Nejinak tomu bylo i minulý pátek. Altánek nedaleko náměstí v Bohemii hostil několik návštěvníků. I když se dostavili v menším počtu, přesto zábava probíhala v příjemném tempu. Skvostné róby přítomných dam oslňovaly jejich spolutanečníky a my muži se opájeli jejich krásou za svitu tisíců hvězd. A možná nad ránem znavení z dlouhého tance v rudé záři vycházejícího slunce se již naše kroky ubíraly směrem k domovu, kde znaveni jsme padli do všeobjímající náruče našich lůžek.