A je to tu zas! Sice minula hodina mezi psem a vlkem, ale já zase trčím někde v pustině. Mými společníky jsou pouze müsli tyčinka, ztichlé nádraží, vrnící motory jakéhosi vlaku, tikající nádražní hodiny a jinak nic.
Second Life je možná také jen pustina. Někdy jím bloudíme a tápeme. Hledáme něco a někoho, ale stále nic a nikoho nenalézáme. Marnost nad marnost? Ne, to jsou jen moje citové výlevy v tak pohnuté hodině, kdy zvláštně ovlivněný mozek plodí tyhle řádky.
Chce se mi jen snít a usnout v náručí někoho milovaného, anebo jen spočinout v objetí krásy a přírody ztracených zahrad Apollónových. Malé vyrušení místním opilcem, který svou samomluvou alespoň trochu rozptyluje brzké ranní chmury a mlhy. Křik jakéhosi ptáka v temnotách snad přivolá blahodárné Slunce.
Malá myška pobíhající mezi kolejemi je připomínkou skutečné reality našeho světa. Po dlouhém čekání přichází záchrana v podobě odjíždějícího vlaku, ve kterém samozřejmě sedím. Úniky z a návraty do světa Second Life odděluje jen zapnutí a vypnutí počítače a log on, log off. Tak jako principy jing a jang jsou protiklady sebe sama, tak i Second Life a Real Life se utápějí jeden v druhém a berou si z toho druhého, co potřebují.
středa 21. října 2009
úterý 20. října 2009
Burning Life v plamenech
„Povstaň dávné město z písku pouště a ukaž svoji krásu!“Už ani nevím, kde jsem to zaslechl, ale i já již dávno zaslechl zvuky větru v písečných dunách a uviděl záblesky plamenů ohně. Ano, festival Burning Life je v plném proudu a jednotlivé instalace již zaplňují velký prostor Second Life. I já jsem neodolal a za použití interaktivní mapy na oficiálním webu jsem proklikal na některá místa. Co z toho vzešlo vidíte na několika obrázcích dole.
pondělí 19. října 2009
Nabídka
Se svolením CEO časopisu Globe si dovoluji zde publikovat inzerrát na pozici grafika:
****************************
Milí čtenáři a příznivci našeho časopisu
dnes k Vám přicházíme s nabídkou na spolupráci. Časopis Globe hledá zkušeného (zkušenějšího) grafika pro tvorbu finální verze časopisu. Předpokládá se znalost programu Adobe InDesign.
Časopis vychází 1x měsíčně, takže pracovat na něm se dá průběžně, i když finiš je většinou až v závěru. Obsah se pohybuje kolem 8-10 článků, i kratších, a asi max. 90-100 stran.
Pokud máte zájem nebo dotaz kontaktujte nás na následujících adresách nebo přímo in-world:
Globe: globemag@centrum.cz
georgez Oh: georgezoh@centrum.cz
Coral Ducatillon: keemunis@gmail.com
Coral
****************************
Milí čtenáři a příznivci našeho časopisu
dnes k Vám přicházíme s nabídkou na spolupráci. Časopis Globe hledá zkušeného (zkušenějšího) grafika pro tvorbu finální verze časopisu. Předpokládá se znalost programu Adobe InDesign.
Časopis vychází 1x měsíčně, takže pracovat na něm se dá průběžně, i když finiš je většinou až v závěru. Obsah se pohybuje kolem 8-10 článků, i kratších, a asi max. 90-100 stran.
Pokud máte zájem nebo dotaz kontaktujte nás na následujících adresách nebo přímo in-world:
Globe: globemag@centrum.cz
georgez Oh: georgezoh@centrum.cz
Coral Ducatillon: keemunis@gmail.com
Coral
pondělí 12. října 2009
Dlouhá cesta – Bod devět – Práce
Práce je slovo, jehož výklad, na první pohled, není až zas tak jednoduchý. Ať už ho pojmete z fyzikálního hlediska a budeme mluvit o práci mechanické, elektrické či jiných, v důsledku to zase bude nějaký druh energie. Na druhou stranu, můžeme mluvit o práci fyzické, za použití lidských sil a svalů, jejichž výsledkem jsou fantastické stavby a budovy, které vznikly v průběhu dějin lidstva na mnohých místech naší zeměkoule. Jsou to opět lidské výtvory, které byly vypuštěny mimo naši planetu a obíhají mnoho planet a měsíců nebo míří ke vzdáleným hvězdám, jako je např. sonda Voyager.
Pracovat pro sebe a vydělávat lindeny pro sebe nebo pracovat pro někoho a brát zato plat, to je základní dilema, které jsem řešil a stále řeším během mé pouti v Second Life. Ze začátku jsem se dostal i k práci, kterou jsem dělal sám pro sebe, vlastně jsme to s kamarádem dělali sami pro sebe. Bohužel, pak z toho sešlo.
Naskytla se však práce, o které už jsem tu psal, a to podpora nováčkům. Ta mě sice zaujala, byla kreativní a jsem u ní dodnes od jejích prvopočátků. Přesto však člověk stále hledá něco nového a perspektivního. To byla později práce pro časopis Globe, která se stala, jak to říci, mojí „životní láskou“.
„Ça va,“ jak říkají Francouzi. Propad jsem psaní a korigování článků. Těšil jsem se na každé nové číslo. Můj rodný jazyk je pro mě vším, protože vidím a slyším každý den, jak ho lidé používají, ať už v novinách, rádiu či televizi nebo v nekonečném (nebo je konečný?) médiu jako je Internet. Vždycky mě fakt naštve, jak hrubě se s ním zachází. Tolik pravopisných a gramatických chyb v novinách a používání příšerných novotvarů mě opravdu nadzvedává ze židle.
A pak přijde zlom. Snad to souvisí s podzimem a jeho deštivými a mlhavými dny, kdy lidé propadají splínu. Vše je najednou jinak a pak si uvědomíme, jak jsme malincí.
... ztracen někde v Norwegian Forest ...
Pracovat pro sebe a vydělávat lindeny pro sebe nebo pracovat pro někoho a brát zato plat, to je základní dilema, které jsem řešil a stále řeším během mé pouti v Second Life. Ze začátku jsem se dostal i k práci, kterou jsem dělal sám pro sebe, vlastně jsme to s kamarádem dělali sami pro sebe. Bohužel, pak z toho sešlo.
Naskytla se však práce, o které už jsem tu psal, a to podpora nováčkům. Ta mě sice zaujala, byla kreativní a jsem u ní dodnes od jejích prvopočátků. Přesto však člověk stále hledá něco nového a perspektivního. To byla později práce pro časopis Globe, která se stala, jak to říci, mojí „životní láskou“.
„Ça va,“ jak říkají Francouzi. Propad jsem psaní a korigování článků. Těšil jsem se na každé nové číslo. Můj rodný jazyk je pro mě vším, protože vidím a slyším každý den, jak ho lidé používají, ať už v novinách, rádiu či televizi nebo v nekonečném (nebo je konečný?) médiu jako je Internet. Vždycky mě fakt naštve, jak hrubě se s ním zachází. Tolik pravopisných a gramatických chyb v novinách a používání příšerných novotvarů mě opravdu nadzvedává ze židle.
A pak přijde zlom. Snad to souvisí s podzimem a jeho deštivými a mlhavými dny, kdy lidé propadají splínu. Vše je najednou jinak a pak si uvědomíme, jak jsme malincí.
... ztracen někde v Norwegian Forest ...
čtvrtek 8. října 2009
Prométheus
Dnes opět nabídnu překlad jednoho článečku z New World Notes, kde je fantastické video. Název článečku je: „Prometheus“ Takes Second Life Expressionist Machinima Ever Closer to the Sun a původní text je zde.
V Second Life machinima nazvané „Prométheus“ je řecká legenda převyprávěna ve snové imaginaci a v krví nasáklém symbolismu, jako kdyby příběh muže, který se vzepřel bohům, se stal Dalího horečnatým snem. Vytvořil ji Luca Lisci, což je italský umělec, který je znám v Second Life pod jménem Vive Voom. Tato machinima je velkolepá vizuální pastva pro oči, kterou by jste měli nejlépe shlédnout v tmavém pokoji se světly rozsvícenými na minimum.
Je to jedno z nejlepších a nejambicióznějších Second Life filmů, které jsem v krátké době viděl a je také to nejposlednější, které může být označeno jako expresionistická machinima. Stejně jako Lyric Lundquist a ColeMarie Soleil, Vive intenzivně následně zpracovával a kombinoval SL představy do nové videoformy bohaté o emocionální tóny.
Pan Voom měl vize o Prométheovi několik let, jak mi říká, a vyvinul několik konceptů umělecké malby pro tenhle projekt ještě před začátkem práce v SL. Jeho umělecký tým, Wiknima, vytvořil SL scénu a rekvizity. Avatarka známá jako Nur Moo vyvinula tancování se svým avatarem.
„Většina scén byla zachycena (natočena), tak jak je můžete vidět,“ říká Voom, „ale s použitím dvojitého záběru: jeden je pro avatary a druhý pro pozadí.“ Natáčel avatary ve virtuálních jasně sytých barvách pro produkci a pořizoval obrazový záznam, když jeho umělci improvizovali.
„Chci avatary, kteří se sami projevují,“ vysvětluje, „takže si předem nikdy nevybírám jeden jediný bod pohledu (to je moje hlavní hodnoty machinimy pro mě.)“ Po záběrech avatarů a pak po umístění pozadí, smíchal tyto prvky dohromady v postprodukci. „Sestříhal jsem zvuky a hudbu z různých zdrojů, jako jsou hlasy, volný objem audionahrávek a zvukové efekty.“
Nejobtížnější záběr, říká, je také jeden z nejneobyčejnějších: „Měl jsem nepochybně tuto představu v mé mysli: krvácející muž připoutaný k hořícímu měsíci. Strávil jsem mnoho nocí vytvářením skic, kreslením… dokonce malováním, hledáním vhodné atmosféry pro tu představu, ale nic mne moc neuspokojilo.“ Vyčerpaný a frustrovaný, byl rozhodnutý vzdát se natáčení, když ho zasáhla nečekaná inspirace: Vive Voom sám by hrál Prométhea.
„Takže se to opravdu stalo záležitostí ponořit se do mého podvědomí a nechat moje alter-ego vyjádřit se sebe sama,“ říká. „Hrál jsem si s tím, programoval jsem virtuální ohňě, jak se náhodně zažíhají a zhasínají, přidával jsem animované textury na měsíc s pohybujícími se stíny.“ Přidal krvácející vrstvu (layer) pro kůži jeho avatara a spojil ho s hořícím měsícem. „Bylo velké dobrodružství a pro mě velmi emocionální.
„Prométheus“ je nyní předváděn na Celeste Prize, což je Evropský umělecký festival.
Zdroj: New World Notes
Prometheus - The machinima by Luca Lisci z Service Celeste Prize na Vimeo.
V Second Life machinima nazvané „Prométheus“ je řecká legenda převyprávěna ve snové imaginaci a v krví nasáklém symbolismu, jako kdyby příběh muže, který se vzepřel bohům, se stal Dalího horečnatým snem. Vytvořil ji Luca Lisci, což je italský umělec, který je znám v Second Life pod jménem Vive Voom. Tato machinima je velkolepá vizuální pastva pro oči, kterou by jste měli nejlépe shlédnout v tmavém pokoji se světly rozsvícenými na minimum.
Je to jedno z nejlepších a nejambicióznějších Second Life filmů, které jsem v krátké době viděl a je také to nejposlednější, které může být označeno jako expresionistická machinima. Stejně jako Lyric Lundquist a ColeMarie Soleil, Vive intenzivně následně zpracovával a kombinoval SL představy do nové videoformy bohaté o emocionální tóny.
Pan Voom měl vize o Prométheovi několik let, jak mi říká, a vyvinul několik konceptů umělecké malby pro tenhle projekt ještě před začátkem práce v SL. Jeho umělecký tým, Wiknima, vytvořil SL scénu a rekvizity. Avatarka známá jako Nur Moo vyvinula tancování se svým avatarem.
„Většina scén byla zachycena (natočena), tak jak je můžete vidět,“ říká Voom, „ale s použitím dvojitého záběru: jeden je pro avatary a druhý pro pozadí.“ Natáčel avatary ve virtuálních jasně sytých barvách pro produkci a pořizoval obrazový záznam, když jeho umělci improvizovali.
„Chci avatary, kteří se sami projevují,“ vysvětluje, „takže si předem nikdy nevybírám jeden jediný bod pohledu (to je moje hlavní hodnoty machinimy pro mě.)“ Po záběrech avatarů a pak po umístění pozadí, smíchal tyto prvky dohromady v postprodukci. „Sestříhal jsem zvuky a hudbu z různých zdrojů, jako jsou hlasy, volný objem audionahrávek a zvukové efekty.“
Nejobtížnější záběr, říká, je také jeden z nejneobyčejnějších: „Měl jsem nepochybně tuto představu v mé mysli: krvácející muž připoutaný k hořícímu měsíci. Strávil jsem mnoho nocí vytvářením skic, kreslením… dokonce malováním, hledáním vhodné atmosféry pro tu představu, ale nic mne moc neuspokojilo.“ Vyčerpaný a frustrovaný, byl rozhodnutý vzdát se natáčení, když ho zasáhla nečekaná inspirace: Vive Voom sám by hrál Prométhea.
„Takže se to opravdu stalo záležitostí ponořit se do mého podvědomí a nechat moje alter-ego vyjádřit se sebe sama,“ říká. „Hrál jsem si s tím, programoval jsem virtuální ohňě, jak se náhodně zažíhají a zhasínají, přidával jsem animované textury na měsíc s pohybujícími se stíny.“ Přidal krvácející vrstvu (layer) pro kůži jeho avatara a spojil ho s hořícím měsícem. „Bylo velké dobrodružství a pro mě velmi emocionální.
„Prométheus“ je nyní předváděn na Celeste Prize, což je Evropský umělecký festival.
Zdroj: New World Notes
Prometheus - The machinima by Luca Lisci z Service Celeste Prize na Vimeo.
neděle 4. října 2009
Inventář
Docela obyčejné ráno. Ale ani ne tak docela obyčejné. Za okny vlaku, kterým se opět řítím ku Praze, je deštivý a mlhavý podzimní den a Slunce se schovává za mraky. Cesta je tentokrát služební, ale s příjemným programem. Neobyčejná věc se spíš stala ráno, když jsem čekal na hlavním nádraží v Brně v hlavní hale plné lidstva. Když jsem procházel halou a čekal na kolegu, najednou u jedné z pokladen na jednom kamenném kvádru, který slouží k sezení nebo k odkládání zavazadel, ležela zelenočerná peněženka s nápisem Puma. Když jsem ji otevřel, byla tam občanka, průkazka na vlak a něco málo peněz. Po odevzdání na ČD centru se zachvěli ozvalo hlášení rozhlasu, ať si ji dotyčný vyzvedne. Snad se tak i stalo, to už nevím a ani se nedovím.
Zapomenuté nebo ztracené věci, to je věčná bolest snad každého avatara v Second Life. Inventář, který dosahuje obludných rozměrů, je nepřehledný, adresář stíhá adresář, položka stíhá položku. Náhodné smazání, včetně koše, může způsobit velkou ztrátu oblíbené věci. To se stalo i mně, když jsem si nadobro vymazal jedny z mých prvních oblíbených vlasů, které jsem si koupil za vlastní těžce vydělané lindeny. Pokusím se tu popsat můj systém řazení a rozvržení inventáře, který se mi osvědčil.
1. Pojmenování či názvy
Je to stejné jako při běžné práci s počítačem a adresáři v něm, a to ať už pracujete s operačním systémem Windows, Linux, Mac nebo jinými. Krátké, výstižné názvy jsou nejlepší bez diakritiky – angličtina neřeší – a raději nepoužívat moc speciálních znaků, jako jsou &, @, #, $ a další. Na druhou stranu se hodí k tomu, aby daný objekt byl v dlouhém seznamu na nejvyšší pozici, protože se vše řadí abecedně, a to tak, že nejprve jdou právě ty speciální znaky, pak čísla a pak písmena. Toto bych doporučil, například u Landmarks (LM), kdy nejpoužívanější LM si dáte na přední pozici, např. pomocí *.
2. Adresáře
Protože nestavím, tak mým nejpoužívanějším adresářem je Clothes (oblečení). Ze začátku to bylo šílené, kdy jsem měl všechno na jedné hromadě. Možná si myslíte, že pomohou ikonky nalevo od názvu objektu. „Zlatý prciny“, jak neslušně říká jeden můj dobrý spolužák z vysoké. Třeba košile může mít tři různé ikony: Undershirt, T-shirt nebo Jacket podle toho jak se na avatara oblékají, i když vzhledově jde o stejnou věc. U kalhot, šortek a spodního prádla je to podobné. Nakonec jsem si vymyslel optimální řazení oblečení, které vypadá takto (v závorce jsou uvedeny podadresáře):
01 Kalhoty (Jeans, Pants)
02 Samurai – ten je na dva samurajské komplety, které jsou dost složité a mají mnoho objektů
03 Obleky – to je jasné, tam jsou všechny možné a nemožné komplety oblečení, včetně společenských a dalších
04 Kosile (Rukavy bez, Rukavy dlouhe, Rukavy kratke, Top)
05 Boty
06 Ponozky
07 Spodni
08 Kabaty
09 Shorts, Trunks
10 Rukavice
11 Plavky
12 Bryle
13 Doplnky
3. LMs
To je taky kapitola sama pro sebe. Nejhorší je, když si koupíte nějaké zboží, většinou oblečení, vlasy nebo nějaký doplněk, tak je automaticky v balíčku LM na obchod. A pokud koupíte takových víc od jedné značky, tak máte po kliknutí na Mini-Map znásobené LM k jednomu místu. Další věcí je pojmenování LM. Souřadnice na konci jsou zbytečné, pokud chci mít kratší název nebo si ho přizpůsobit. Pro řazení se mi osvědčilo si dát na začátek názvu dvou až čtyř-písmenný kód (kapitálky), který nějak charakterizuje LM, např. CZ pro české a slovenské simy, BUS = business, CLUB = kluby, SHOP = obchody, apod. Je třeba dát si pozor, počet znaků je omezen. Kde jsou ty časy operačních systémů, kdy bylo povoleno je 8 znaků v názvu? To byl prostor pro kreativitu.
A stejné to bude i objektů, Body Parts a dalších, ale tady bych už nechal prostor pro vaši fantazii.
Zapomenuté nebo ztracené věci, to je věčná bolest snad každého avatara v Second Life. Inventář, který dosahuje obludných rozměrů, je nepřehledný, adresář stíhá adresář, položka stíhá položku. Náhodné smazání, včetně koše, může způsobit velkou ztrátu oblíbené věci. To se stalo i mně, když jsem si nadobro vymazal jedny z mých prvních oblíbených vlasů, které jsem si koupil za vlastní těžce vydělané lindeny. Pokusím se tu popsat můj systém řazení a rozvržení inventáře, který se mi osvědčil.
1. Pojmenování či názvy
Je to stejné jako při běžné práci s počítačem a adresáři v něm, a to ať už pracujete s operačním systémem Windows, Linux, Mac nebo jinými. Krátké, výstižné názvy jsou nejlepší bez diakritiky – angličtina neřeší – a raději nepoužívat moc speciálních znaků, jako jsou &, @, #, $ a další. Na druhou stranu se hodí k tomu, aby daný objekt byl v dlouhém seznamu na nejvyšší pozici, protože se vše řadí abecedně, a to tak, že nejprve jdou právě ty speciální znaky, pak čísla a pak písmena. Toto bych doporučil, například u Landmarks (LM), kdy nejpoužívanější LM si dáte na přední pozici, např. pomocí *.
2. Adresáře
Protože nestavím, tak mým nejpoužívanějším adresářem je Clothes (oblečení). Ze začátku to bylo šílené, kdy jsem měl všechno na jedné hromadě. Možná si myslíte, že pomohou ikonky nalevo od názvu objektu. „Zlatý prciny“, jak neslušně říká jeden můj dobrý spolužák z vysoké. Třeba košile může mít tři různé ikony: Undershirt, T-shirt nebo Jacket podle toho jak se na avatara oblékají, i když vzhledově jde o stejnou věc. U kalhot, šortek a spodního prádla je to podobné. Nakonec jsem si vymyslel optimální řazení oblečení, které vypadá takto (v závorce jsou uvedeny podadresáře):
01 Kalhoty (Jeans, Pants)
02 Samurai – ten je na dva samurajské komplety, které jsou dost složité a mají mnoho objektů
03 Obleky – to je jasné, tam jsou všechny možné a nemožné komplety oblečení, včetně společenských a dalších
04 Kosile (Rukavy bez, Rukavy dlouhe, Rukavy kratke, Top)
05 Boty
06 Ponozky
07 Spodni
08 Kabaty
09 Shorts, Trunks
10 Rukavice
11 Plavky
12 Bryle
13 Doplnky
3. LMs
To je taky kapitola sama pro sebe. Nejhorší je, když si koupíte nějaké zboží, většinou oblečení, vlasy nebo nějaký doplněk, tak je automaticky v balíčku LM na obchod. A pokud koupíte takových víc od jedné značky, tak máte po kliknutí na Mini-Map znásobené LM k jednomu místu. Další věcí je pojmenování LM. Souřadnice na konci jsou zbytečné, pokud chci mít kratší název nebo si ho přizpůsobit. Pro řazení se mi osvědčilo si dát na začátek názvu dvou až čtyř-písmenný kód (kapitálky), který nějak charakterizuje LM, např. CZ pro české a slovenské simy, BUS = business, CLUB = kluby, SHOP = obchody, apod. Je třeba dát si pozor, počet znaků je omezen. Kde jsou ty časy operačních systémů, kdy bylo povoleno je 8 znaků v názvu? To byl prostor pro kreativitu.
A stejné to bude i objektů, Body Parts a dalších, ale tady bych už nechal prostor pro vaši fantazii.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
Příspěvky
