Protiklady

A je to tu zas! Sice minula hodina mezi psem a vlkem, ale já zase trčím někde v pustině. Mými společníky jsou pouze müsli tyčinka, ztichlé nádraží, vrnící motory jakéhosi vlaku, tikající nádražní hodiny a jinak nic.

Second Life je možná také jen pustina. Někdy jím bloudíme a tápeme. Hledáme něco a někoho, ale stále nic a nikoho nenalézáme. Marnost nad marnost? Ne, to jsou jen moje citové výlevy v tak pohnuté hodině, kdy zvláštně ovlivněný mozek plodí tyhle řádky.

Chce se mi jen snít a usnout v náručí někoho milovaného, anebo jen spočinout v objetí krásy a přírody ztracených zahrad Apollónových. Malé vyrušení místním opilcem, který svou samomluvou alespoň trochu rozptyluje brzké ranní chmury a mlhy. Křik jakéhosi ptáka v temnotách snad přivolá blahodárné Slunce.

Malá myška pobíhající mezi kolejemi je připomínkou skutečné reality našeho světa. Po dlouhém čekání přichází záchrana v podobě odjíždějícího vlaku, ve kterém samozřejmě sedím. Úniky z a návraty do světa Second Life odděluje jen zapnutí a vypnutí počítače a log on, log off. Tak jako principy jing a jang jsou protiklady sebe sama, tak i Second Life a Real Life se utápějí jeden v druhém a berou si z toho druhého, co potřebují.