Dlouhá cesta – Bod devět – Práce

Práce je slovo, jehož výklad, na první pohled, není až zas tak jednoduchý. Ať už ho pojmete z fyzikálního hlediska a budeme mluvit o práci mechanické, elektrické či jiných, v důsledku to zase bude nějaký druh energie. Na druhou stranu, můžeme mluvit o práci fyzické, za použití lidských sil a svalů, jejichž výsledkem jsou fantastické stavby a budovy, které vznikly v průběhu dějin lidstva na mnohých místech naší zeměkoule. Jsou to opět lidské výtvory, které byly vypuštěny mimo naši planetu a obíhají mnoho planet a měsíců nebo míří ke vzdáleným hvězdám, jako je např. sonda Voyager.

Pracovat pro sebe a vydělávat lindeny pro sebe nebo pracovat pro někoho a brát zato plat, to je základní dilema, které jsem řešil a stále řeším během mé pouti v Second Life. Ze začátku jsem se dostal i k práci, kterou jsem dělal sám pro sebe, vlastně jsme to s kamarádem dělali sami pro sebe. Bohužel, pak z toho sešlo.

Naskytla se však práce, o které už jsem tu psal, a to podpora nováčkům. Ta mě sice zaujala, byla kreativní a jsem u ní dodnes od jejích prvopočátků. Přesto však člověk stále hledá něco nového a perspektivního. To byla později práce pro časopis Globe, která se stala, jak to říci, mojí „životní láskou“.

„Ça va,“ jak říkají Francouzi. Propad jsem psaní a korigování článků. Těšil jsem se na každé nové číslo. Můj rodný jazyk je pro mě vším, protože vidím a slyším každý den, jak ho lidé používají, ať už v novinách, rádiu či televizi nebo v nekonečném (nebo je konečný?) médiu jako je Internet. Vždycky mě fakt naštve, jak hrubě se s ním zachází. Tolik pravopisných a gramatických chyb v novinách a používání příšerných novotvarů mě opravdu nadzvedává ze židle.

A pak přijde zlom. Snad to souvisí s podzimem a jeho deštivými a mlhavými dny, kdy lidé propadají splínu. Vše je najednou jinak a pak si uvědomíme, jak jsme malincí.

... ztracen někde v Norwegian Forest ...