čtvrtek 29. července 2010

Déšť

Déšť je docela zvláštní a nevyzpytatelný meteorologický útvar. Snáší se k zemi v podobě běžných malých či velkých kapek. Anebo jako hustý déšť, kdy provazce vody bičují zemi a blesky křižují nebe. Často dojde k jeho proměně na cestě a začnou nás bombardovat tisíce zmrzlých krup. Někdy však může nepřetržitě pršet tři měsíce v kuse, jako v případě monzunů.

Nemám rád povodeň.

Ale já mám rád takový ten deštíček, takové to jen malé mžení, kdy ani není potřeba mít otevřený deštník. Cítíte, jak vám malé kapičky dopadají na tvář. Vzduch je cítit příjemnou vlhkostí. (Mimochodem, takový to deštík je velmi zdravý a příjemný na pleť.) Sice jsou moje brýle za chvíli posety maličkými kapičkami, ale přesto to nevadí. Je zajímavé pozorovat svět přes takto zamlžené a polopropustné brýle.

Rád s dívám.

Zkuste si někdy jen tak se takto dívat kolem sebe, nejen v našem reálném světě, ale i v tom druhém. Pohledy přes taková okna nabízejí zajímavé obrazy – nejasné postavy v mlze, změněné barvy, záhadná světla v temných zákoutích. Pak vyjde slunce, vše se vyjasní a představí se nám nádhera tropického souostroví, které je skryté někde v oceánu.

Mám rád borůvky.

Avšak tropické bouře jsou zrádné a vaše loď může být zahnána na širé moře nebo k neznámým břehům jiných ostrovů. I zde však najdete lidi, co se chtějí bavit a co se opravdu baví. I to je pohled přes okno, i když trochu jiný. Barvy a světla, lidi a věci jsou jasnější a zřejmější, přesto stále vzdálenější, mimo realitu.

Rád tancuji.

Už se zase stahují bouřková mračna. Pár osamělých lidi luští tajuplný nápis na náměstí. Stíny se prodlužují, postavy mizí v mlze, fasády starých domů města mění své barvy a záhadná světla se objevují z hlubin moře.

Proč nemůžu projít těmi dveřmi?

Slurls: Blueberry Hill, Bohemia, Club Arsenal
















pondělí 26. července 2010

Výstava obrazů Lukáše Orlity

Výstava obrazů Lukáše Orlity: "

V úterý 27. 7. 2010 v 18 hodin budou zahájeny paralelní výstavy obrazů brněnského malíře Lukáše Orlity z let 2008- 2010 s názvem "HARD & SOFT". Půjde vlastně o výstavu jedinou, která bude probíhat souběžně jak ve světě reálném v galerii Slévárna Vaňkovka - Salon, Ve Vaňkovce 1, v Brně, tak také ve virtuálním světě Second Life.


číst dál

"

úterý 20. července 2010

RFL Fair

RFL Fair: "Another Fair, another fundraiser! Relay For Life is probably one of the largest Fair organizers, seeing as there are several every couple of months. Anyhoo, this one proved to be a majestical pain in the ass as the fair was made up out of no less than 43 sims, and only lasted for 1 single [...]"

(Poznámka: Úchvatné fotky a možná bude i oněch 43 simů dost zajímavých.)

pátek 16. července 2010

Jak píšete?


I write like
Johathan Swift

I Write Like by Mémoires, Mac journal software. Analyze your writing!


čtvrtek 15. července 2010

Linden Lab Stock Sinks at SharesPost

Linden Lab Stock Sinks at SharesPost: "The return of Philip Rosedale as interim CEO of Linden Lab has apparently left real world investors unmoved, as offers to sell heavily discounted Linden Lab shares sit untouched at the SharesPost.com site. While SharesPost reports sales of Linden stock at $5.50 USD/share as recently as February 2010,  current offers to sell stock go begging [...]"

(Zdroj: Alphaville Herald)

Other World Notes: Can Unity Save 3D Virtual Worlds?

Other World Notes: Can Unity Save 3D Virtual Worlds?: ""Can Unity Save 3D Virtual Worlds?" is today's question I'm asking in a new post on Social Times, writing around the Beta launch of Friends Hangout, a virtual world running in Unity 3D: A number of highly-touted 3D virtual worlds..."

(Zdroj: New World Notes)

úterý 13. července 2010

Dlouhá cesta – Bod jedenáct – Fotografování

Po dlouhé době jsem se zase odhodlal pokračovat v sérii článků, kterou jsem nazval Dlouhá cesta. Jen pro připomenutí, impulsem mi byly moje druhé narozeniny v SL a kupodivu jsou to opět moje narozeniny, tentokrát třetí, a to 11.7.2010. Rok uběhl a opět obrovská spousta změn, nových a staronových přátel, zániků starých a zrodů nových míst v tomto světě Second Life.

Dnes bych chtěl psát o fotografování. I v mém normálním běžném reálném životě rád fotím. Stále jsem se nevzdal fotografování na klasický kinofilm a pak to příjemné čekání, jak ty fotky ve fotolabu vyjdou. To je prostě nenahraditelné. Digitální fotografování opravdu zažívá obrovský boom a k dostání jsou běžné kompakty až k digitálním zrcadlovkám. Přesto mně to nechytlo.

Vlastně jsem fotografoval v Second Life již od mého počátku bytí v něm. Fotil jsem všechno možné kolem sebe, nejen prostředí a krajinu, ale i lidi kolem sebe, přátele. Spousta snímků vznikla ještě před tím, než jsem začal psát tenhle blog. Mnohé z nich jsou samozřejmě soukromé a nepublikovatelné. Až jsem začal psát, frekvence fotografování vzrostla. Někdy byly fotografie jen k doplnění textu, někdy byly jeho inspirací.

Na druhou stranu, fotografování v prostředí Second Life by se dalo považovat za jakousi formu digitálního fotografování. V tom smyslu, že můžete takových fotografií vyrobit obrovské množství, dokud vám stačí paměť v počítači, a pak se jimi probírat a mazat, popřípadě upravovat pomocí různých grafických programů. To stejné jako při RL digitálním focení.

Co v RL však udělat nelze, je možnost aktuální změny prostředí. Protože SL je dynamický svět, lze měnit jednotlivou denní dobu a s pomocí funkce Environment Editor také jaké bude nebe, mraky a voda. To vše buď manuálně nebo s pomocí již vytvořených šablon on tvůrců z SL. A pokud máte už i poslední verzi prohlížeče, pak dalšími pokročilými funkcemi lze dosáhnout dalších úžasných efektů. Možnosti jsou nepřeberné, ale někdy více je na škodu a někdy to položí celý prohlížeč, ba celý počítač, protože hardwarové nároky jsou enormní.

A tak při mém putování vznikají tyto moje malé střípky virtuálního bytí v Second Life. Jsou to zastavení na břehu nekonečného oceánu, posezení v jeho proměnlivé blízkosti a v záblescích světel z nedalekého klubu na Groove. Je to fantastická a obrovská ABBA párty u příležitosti rezz day jednoho avatara v klubu Arsenal nebo jen obyčejná párty na simu Cafemar či ve stínech Beachwoodu.

Těch fotek je dnes poměrně dost, ale bylo mi jich líto je sem nedát. Moje dřívější práce jsou zde na Koinup.

Fotografování se tak stalo mou nedílnou a bytostnou součástí, že si již nedovedu představit, že bych nemohl v SL fotografovat.

SLurls: Beachwood, Cafemar, Club Arsenal, Groove






















pátek 2. července 2010

Afrika

Říká se o ní, že je kolébkou lidstva. V Olduvai se zjevil poprvé předchůdce dnešního člověka – Homo habilis a Homo erectus – a z nitra Afriky se rozšířil do celého světa. Oblast Velké východoafrické příkopové propadliny je bohatá na fosilní nálezy a Olduvai leží právě zde v Tanzanii. Avšak v roce 2002 publikovali Brunet et al. v vědeckém časopise Nature* o pozůstatcích nejstarší fosílie hominida. Což by nebylo nic divného, ale kde byly nalezeny? Vědci je našli ve vzdálenosti 2500 km od Velké východoafrické příkopové propadliny v centrální Africe v Čadu a jejich stáří odhadli na 6 až 7 miliónů let!!! To je Afrika překvapující.

Afrika, to jsou ulice Marakéše, pyramidy blízko Káhiry, chrámy v Luxoru a Karnaku, města jako Casablanca a Alexandrie, ztracené Timbuktu se svými dveřmi, nekonečné pláně pustých a někdy zelených pouští, jako je Sahara a Kalahari, nebo hluboké a nepropustné deštné pralesy s bohatstvím květeny a zvířat, často mizejících navždy.

Afrika, to je řeka Nil se svými katarakty a vše pohřbívající Asuánskou přehradou, vody Viktoriiných vodopádů, sněhem pokrytý vrchol nejvyšší hory Kilimandžáro a hluboké doly s diamanty a zlatem v Kimberley a v Kongu.

Afrika je ale také hluboká chudoba v lesku bohatství. Je to beznaděj, vysoká nezaměstnanost, bolest a smutek, strach a smrt. To jsou vylidněné vesnice. To jsou předsudky a pověry. To je hlad, HIV a to je AIDS.

V Africe jsem byl jen jednou asi v roce 1985, bylo to v Alžíru. Nic z toho, o čem jsem teď mluvil, resp. psal, jsem neviděl, ani nezažil. Jen květy oleandrových keřů mámily svou vůní a já se v nich utápěl pod paprsky horkého afrického slunce.

Zpět do reality. Afrika se pro mě zhmotnila o právě končícím víkendu. Divadlo Husa na Provázku v Brně hostilo tuto sobotu (26.6.2010) skupinu lidí, nadšenců, pochybovačů, ale i věrných, přejících a donátorů. Afrika ke mně přišla v podobě velkoformátových fotografií, korálků a košíků vytvořených lidmi, kteří jsou tak daleko. Afrika ke mně přišla v podobě afrických bubeníků z Konga, mimochodem oni žijí v České republice. Jejich bubny úplně převrátili svět a divadlo Husa na Provázku se stalo výhní Afriky.

Avšak v mezičase jsme například poslouchali vyprávění paní Gity Fuchsové o mnoha projektech, které probíhají v Keni a v sousedních zemích. Paní Gita Fuchsová je mimořádná a zplnomocněná velvyslankyně České republiky v Keni a Stálá představitelka ČR při UNEP a UN-Habitat (UNEP = United Nations Enviroment Programme, česky Program životní prostředí při OSN, UN-Habitat = Centrum OSN pro lidská sídla).

Široké spektrum programů zahrnovalo například preventivní vakcinace psů v pohoří Mt. Kulal v Keni, což každý rok dělají lidé z Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně a úspěšně nebo projekt „Panenka pro UNICEF“, kdy dobrovolníci ušijí panenku a ta se pak nabídne k adopci za jednotnou cenu 600 Kč, což je suma potřebná k proočkování jednoho dítěte v rozvojových zemích proti šesti smrtelným dětským chorobám.

A samozřejmě to bylo Bwindi Orphans, protože toto občanské sdružení a jeho aktivity v Ugandě byly středobodem dění onoho dne. Začalo to už odpolední besedou a pokračovalo pak v kuloárech divadla a večer také během koncertu. Nechybělo také spojení Bwindi Orphans a virtuálního světa Second Life, což se pokusil Fanda Ryba vysvětlit a docela se mu podařilo. Podložil to fotkami z SLka, kde je také umístěn projekt školy, na kterou se také vybírá prostřednictvím prasátek na mnoha místech české a slovenské komunity. Kolem školy jsou také vystaveny fotografie dvorního fotografa Bwindi Orphans Michala Příhody. Stav konta je aktualizován na této webové stránce a všichni donátoři (víc jak 400) jsou tam i s příslušnou částkou vyjmenováni. K dnešnímu dni 1.7.2010 se vybralo 634 805 L$.

Vyvrcholením však bylo vystoupení skupiny Čankišou. Kapelu Čankišou založili původem bigbeatoví muzikanti na vánočním mejdanu v roce 1999. Za pomoci nejrůznějších nástrojů z celého světa se vrhli do pro ně naprosto nových vod ethna, world music a originálně opřeli svou tvorbu o legendu dávného jednonohého lidu Čanki. Za téměř 10 let existence si kapela vydobyla pevné místo na hudebním slunci a dnes patří ke špičce české world music.

Popsat atmosféru v hledišti i na jevišti je dost obtížené, to se musí prožít. Tak zde je alespoň pár fotografií z akce na oficiálních stránkách Bwindi Orphans a na streamu Zuzi Ritt. No a nakonec ještě tři klipy kapely Čankišou pro představu, co hrají.

Klip Zuha vznikl v Pakistánu během účasti na World Performing and Visual Arts festivalu 2007 v Lahore. Klip Borrega je animované video a bylo vyrobeno studenty Filmové akademie Miroslava Ondříčka v Písku a Soukromé vyšší odborné školy filmové v Písku. Poslední video vzniklo na základě materiálů, které v Ugandě natočil Michal Příhoda a hudbu nahráli a zpívali Čankišou.

*M. Brunet et al.: A new hominid from the Upper Miocéne of Chad, Central Africa. Nature 418, 2002, 145.

Fotografie: Oficiální stránka BWO, Stream Zuzi Ritt

SLurl: 3D-model školy na Shinylandu

(Zdroje: Čankišou, UNICEF, UNEP, UN-Habitat, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, Velvyslanectví v Nairobi, Wikipedia, YouTube)