středa 27. ledna 2010

Party v BlueBerry Hill

Včerejší večer jsem si na chvíli zaskočil do Second Life, pokouknout, co se děje a jak to jde. Po dlouhé době jsem se ale zaletěl podívat do Londýna do klubu v Kingsbridge. Byl jsem mile přivítán dávnými známými a tak jsme kecali, klasicky, co kdo a jak. Já povykládal o svém prožitém víkendu a pak už mi naskočila pozvánka do dalšího klubu, tak jsem se rozloučil.

Na pozvánce stálo, že se hledá někdo další k tyči. To mě zaujalo, kdysi jsem v jednom bývalém klubu na Slovakii u tyče tančil. Ale tohle bylo jiné, těch tyčí tam bylo deset! Tančilo se u nich však jen pro zábavu a mohl na ně každý. K tomu hrála super muzika, tak jsem se perfektně pobavil. Holt, Andie Rau a Rg Papp to umějí vymyslet!

Jak to tam vypadalo ilustrují fotky dole. Nasvícení je původní, jak bylo v klubu nastaveno.

(SLurls: BlueBerry Hill, London Kingsbridge)








pondělí 25. ledna 2010

Herbert Tobias (*1928 – †1982)

Vlastně ani nevím, jak začít. Jsem opět na cestě do Prahy (sobota 23.1.2010) a tentokrát projíždím bílými zasněženými pláněmi naší vlasti. Přesto moje cesta měla směřovat opačným směrem, a to do Vídně na nákupy. Z toho však sešlo a tak cestuji, jak jsem původně plánoval.

Obskurní spíš bylo včerejší odpoledne. (Moment, právě mi donesli jídlo v jídelním voze.) Tak, co se vlastně stalo. V mé práci, když jsem chtěl odejít domů, tak to najednou nešlo. Za prvé vytuhnul výtah, protože ho nějací, jak to slušně říct, blbí kolegové přetížili. „Děti, ale to přece není žádný problém.“ (viz bábrle v podání nesmrtelné paní Rosůlkové) Dáje se jít po schodech. Ale ouha. Pokládali nám novou dlažbu a jako naschvál ty poslední schody k vrátnici byly čerstvě obloženy. Takže jediná možnost byla skokem z podesty a nebo skluzem po zábradlí. Samo jsem zvolil tu první.

Zpět k dnešnímu ránu. Rychlé vstávání a odchod za hluboké tmy a třeskuté zimy venku. Nákupní vozík ze supermarketu před schody našeho domu?! Trafika je ještě zavřená, takže noviny si nekoupím. Mírně podroušený gambler vypadává z herny a já ho míjím.

Konečně sedím ve vlaku Eurocity Carl Maria von Weber. A kupodivu sám samotinký ve voze 1. třídy. Že by ta globální krize? Ne, jen to rudé slunce zářící v plné síle při svém východu na horizontu mě strhává do reality. Z jednoho velmi zajímavého interview v dnešních novinách se dovídám, že Jiří Paroubek byl kdysi poradcem města Vídně. To jsou paradoxy!

Bezpráví a osamělý člověk na této zastávce a pak o několik kilometrů dál Uhersko. Taky zastávka kdesi v poli. A tak jsme dojeli až k perníkářům. Neplést si, samozřejmě do Pardubic.

Tak jsme zase zastavili nečekaně v poli. Ztraceni mezi civilizací a nikým. Všude kolem jen světlo a stíny v prostoru a odrazy na sněhu, které evokují atmosféru, jakou jsem prvně měl při spatření fotografií Herberta Tobiase na jeho webu. A teď jedu na jeho výstavu.

Realita však překonala všechna moje očekávání. Retrospektivní výstava 150 jeho fotografií z jeho nejlepšího období, tedy 50. a 60. let 20 století je k vidění v Praze v galerii Rudolfinum do 28. března. Těžko se to popisuje, co fotografie, to jiný příběh, který vás nutí přemýšlet, ne jen bezmyšlenkovitě proběhnout celou výstavu. Ať už se jedná o fotografie Andrease Baadera, mladého Klause Kinskiho, Amandy Lear, hrajících si dětí si dětí v Berlíně 50. let, či módní fotografie na ruinách Berlina až po mužské portréty a akty.

Nelze vše vyjmenovat, to se prostě musí vidět! Plně doporučuji!

(Zdroje: Galerie Rudolfinum, Herbert Tobias)

úterý 19. ledna 2010

Reinkarnace

Reinkarnace znamená doslovně přeloženo „znovuvtělování“. Je to představa, že život či existence něčeho se vícekrát opakuje. V buddhismu to neznamená vtělení něčeho z jednoho těla do druhého, používá se termín „znovuzrozování“. Je to proud opakujícího se vzniku a zániku vědomí. Podle hinduismu se naše osobní „já“ přenese do nově narozeného těla. Čím se staneme, závisí na naší karmě, tedy činech minulých. Přesto se hinduisté snaží z tohoto běhu událostí vybřednout. K vysvobození (mókša) vedou podle tradice tři cesty:
Cesta vědění – Džňána márga nebo Džňána jóga
Cesta činu – Karma márga nebo Karma jóga
Cesta oddanosti – Bhakti márga nebo Bhakti jóga
Někteří k nim ještě přidávají čtvrtou cestu:
Královská jóga – Rádža jóga
Nevím, jestli jsem svou vlastní reinkarnaci zažil, ale tento víkend jsem se nečekaně v Second Life převtělil. Byl jsem s přáteli na jednom simu, kde jsme si vykládali a sledovali novou stavbu, která tam vznikala. Já se chtěl na něco zeptat, ale přitom jsem prozkoumával nastavení Advanced v klientovi. Na něco jsem kliknul a pak se to stalo.

Celý jsem se změnil, shape, vlasy, oči, celé moje tělo. Navíc jsem byl na veřejnosti a nahý! I moje šaty zmizely. Kolem mě si nikdo ničeho nevšiml a já v nastalé panice automaticky stisknul crtl + h a teleportoval se domů. Panika narůstala, protože jsem opět přistál na nevhodném místě. Moje Home je místo kousek vedle Nového náměstí v městě Bohemi, tedy další kupa lidí! Nějak jsem náhodně něco vybral z LMs, ale skončil jsem úplně jinde, kde jsem ještě vůbec nikdy nebyl.

Lagomorph je zvláštní pojmenování pro sim. Je to označení pro velkého hlodavce řádu Lagomorpha se dvěma páry horních hlodavých zubu. Patří sem např. králíci nebo zajíci. Kolem mě však žádní nebyli, jen spousta stromů a trávy. Bylo mi zima, byl jsem tam sám a tak jsem se uchýlil do kořenů jednoho z těch stromů.

Mám mysl bloudila a hledala odpovědi na nevyřčené otázky. Jak se to mohlo stát? Kde to jsem? Čí je to tvář? Pátral jsem v paměti a hledal, kde jsem tu tvář viděl. Paměťové buňky nejsou jako paměťová místa v počítači. Nemůžete jen tak zadat Search a pak vám to nabídne všechny možnosti. Meditace mi pomohla prozkoumat nejhlubší místa a pak jsem si vzpomněl. Tohle jsem já, ale já v jiném dřívějším čase jako newbie.

Tedy jsem se musel vrátit zpět. Na to však stačilo jedno kouzelné kliknutí v inventáři. Nevím kolik převtělení denně probíhá v SL, ale mně se tohle vtělení, které mám líbí a nechce se mi ho měnit. Někdy je reinkarnace, i když nechtěná, k něčemu dobrá. Je to poznání něčeho nového, nového pocitu nebo nového zajímavého místa jako je Lagomorph.

SLurl: Lagomorph






pondělí 18. ledna 2010

Urbanica

Tak jsem z toho trochu posmutnělý. Opět jeden projekt skončil a Urbanica zmizela z povrchu Second Life. Shiny vždycky dokáže překvapit. Ale je to jeho rozhodnutí a tak stačí jen zhlédnout záběry a kochat se.

Univerzální voják

(Pozn.: Dnešní příspěvek opět vznikl dávno pro in-world Second Life časopis Globe. Se svolením autora, Borena Ragu, si jej dovoluji publikovat.)

V minulém čísle (09/2009) jste si mohli přečíst článek s názvem „Smrtonosné zbraně“, kde jsem popisoval, jak získat některé zajímavé kousky zadarmo. V tomto článku si čtenáři všimli uniformy, kterou jsem měl na sobě. Byl jsem dotazován, kde ji lze získat, za kolik a co všechno jsem k ní dostal. Proto jsem se rozhodl sepsat menší recenzi této uniformy a také popsat vybavení, které jsem při koupi obdržel.

Uniformu jsem zakoupil ve známém obchodě Xstreetsl.com. Přesný název zní „Military Armor with weapons“ a je k dispozici za částku 999 L$. Po vyhledání se vám zobrazí anglický popis a také 4 fotky, které ukazují, jak uniforma vypadá přímo v Second Life. Když se rozhodnete ke koupi, dostanete v balíku mnoho zajímavých věcí. Balení obsahuje baret, výložky, tričko, kalhoty, trenýrky, ponožky, taktický opasek, vojenské boty, helmu, vestu, chrániče, rukavice a pouzdro. Dokonce získáte zdarma skin a shape. Ze zbraní se můžete těšit na Glock 17, útočnou pušku M4A1 ve dvou variantách, granáty, kouřové granáty a legendární nůž K-Bar.

Uniforma
Při koupi jsem se obával, že uniforma nebude moc kvalitní a screeny z Xstreetu budou upravené, jak tomu někdy bývá. Ale v tomto případě to bylo naopak. Uniforma je krásně detailní. Autor Maximiliano Salomon si s ní dal opravdu hodně práce. Vše je sculptované a jak sám autor na webu uvádí – „textury jsou unikátní“. Pokud se rozhodujete, co si dáte na hlavu, pak můžete vybírat z baretu nebo klasické přilby s mikrofonem. Vestu tvoří přední a zadní pláty, které připomínají krunýř. Na vestě jsou výložky s ikonou, na které je lebka s křídly. Jde o symbol skupiny Chaos Company, do níž se můžete připojit. Vašemu avatarovi můžete obléknout také chrániče paží a předloktí nebo chrániče nohou. Na opasku, kde se opět nachází logo, je připevněn normální granát a také kouřový granát. Na jednom z chráničů stehen je uchyceno pouzdro s Glockem a na chrániči holeně je nůž.

Použitelné zbraně
Jak už bylo řečeno, k uniformě dostanete také několik hráček, které dokážou nadělat hodně rámusu. Jako první si představíme Glock 17. Zbraň je detailní a při výstřelu vidíte směr střelby. Když váš avatar drží zbraň, zaujme postoj jako při střelbě. Po výstřelu můžete slyšet hlasitější zvuk. Nábojnice sice neodlétávají, ale zato máte k dispozici menu s několika volbami. Dalším kouskem je granát. Při hodu se objeví menší exploze doprovázená zvukem výbuchu, který není moc slyšet ani vidět. Naproti tomu kouřový granát můžete vidět velmi dobře. Jeho kouřová clona se plíží po okolí velmi reálně. Pušku M4A1 můžete nést na zádech nebo ji třímat pevně v ruce. Opět jde o zdařilou zbraň, která svým vzhledem nezklame. Při střelbě je to podobné jako s Glockem 17. Jako podařený musím ohodnotit nůž K-Bar. Když stisknete klávesu C, váš avatar se začne ohánět nožem jako profesionální voják.

Zákaznická linka
Velmi mile mě překvapilo, když se mi po koupi ozval sám autor a zeptal se mě, jestli bych se nechtěl připojit do jeho skupiny kvůli dalším upgradům zdarma. Dále mě pozval k sobě do obchodu a nabídl, že mi uniformu může upravit, pokud bych na ni chtěl něco změnit. Také mi nabídl vylepšení mé vesty, na kterou mi vložil mé virtuální jméno a k části uniformy připojil obrázek české vlajky. Dokonce jsem dostal několik zásobníků k vestě a také pouzdra na náboje. Vše pochopitelně zdarma. Mohl jsem si prohlédnout sbírku zbraní a nové modely, na kterých pracuje. Mezi nimi nechyběly různé nože nebo mačeta. Když jsem se dal s autorem do hovoru, řekl mi, že si zakládá na dobrém vztahu se zákazníky a že chce požadavky lidí řešit individuálně, aby byl každý spokojený. Pokud vám nedělá problém angličtina, francouzština nebo holandština, můžete se s autorem bez problémů domluvit.

Osobně jsem s uniformou velmi spokojený. Už dlouho jsem v SL neviděl tak detailní práci. Jestli hrajete role play nebo máte rádi maskáče, pak je výše uvedená uniforma právě pro vás.


středa 13. ledna 2010

Avatar

Vlastně to začalo jako každý obyčejný den. Budík zazvonil. Bylo nekřesťanských, pardon omlouvám se, pět hodin. Ale přesto jsem vstal. Byl pátek 8. ledna tohoto roku. Venku za okny začal padat sníh. Vlastně to ani sněžení nebylo. Jen takové malé, pomalé a lehké popadávání sněhových vloček z nebes.

Stál jsem na nástupišti a čekal na vlak do Brna. Padly závory, ale můj vlak ještě neměl jet. Pak však jeden vlak projel. Jen se mihnul a po něm ještě jeden v opačném směru. V kolejích usazený sníh se vznesl a v mohutných a širokých a stříbrných záclonách, které se třpytily v mihotavém světle nádražních lamp, se vznášel a vířil a svou mohutnou silou udeřil do našich obličejů.

Asi to hlavní se mělo stát až večer. To čekání celý den bylo neúnosné. Strašně jsem se těšil. Měli jsme s kamarádem sraz ve městě, že ještě zajdeme někam na večeři. Bohužel nejbližší lokál v dané lokalitě byl zavřený, tak jsme skončili u McDonald’s. Sice je moc nemusím, ale co se dalo dělat.

A pak se setmělo, teda obrazně. Světla v kině ztratila svůj jas a lesk. Nejdiskutovanější, nejdražší, nejvíce prodávaný, nejvíce navštěvovaný, možná nejúspěšnější a na druhé straně možná nejzatracovanější, neoriginální film začal. Ztráta času nebo jen výkřik do tmy?

Ne! Něco z toho možná ano a něco z toho nic. Není snadné psát o něčem, o čem toho bylo tolik napsáno a nakecáno. Hit této sezóny? Můj názor je ano i ne.

Tenhle film dokázal mnoho věcí hlavně díky marketingu. Příběh to je otázka. Je originální nebo ne? Idea, kdy člověk (živá bytost) díky technologii se dokáže propojit s jiným objektem, ať už v reálném světě nebo v tom virtuálním, není nová. Sci-fi literatura tohle objevila velmi dávno. Co je odlišné, například od Second Life, to jsou bezprostřednost, vnímání, emoce a všechny další rysy, které jsou člověku či bytosti dané.

Druhým aspektem je přítomnost mužského, resp. ženského principu. To není až zas tak princip jing a jang nebo matriarchální a patriarchální archetyp v protikladech, spíš dominance ženského. Znám několik příkladů, kdy ženský princip hraje hlavní roli – Eva v ráji, Alma Mater (latinsky matka živitelka, také označení univerzity nebo vysoké školy, kde student dosáhl vzdělání) nebo Gaia – Matka Země.

To, co v tomhle tříhodinovém eposu mě fascinovalo, tak kromě filmových efektů to byla právě příroda Pandory se všemi rostlinami a tvory a lidem Na’vi. Jejich ztvárnění, pohyby a mimika jsou okouzlující. Nejsem fanoušek Neko nebo Furry stylu v SL, ale pohyby ocásků a oušek byly super. Škoda, že člověk víceméně věděl od začátku, jak to asi dopadne, staré dobré hollywoodské schéma.

úterý 12. ledna 2010

Rose Theater

(Pozn.: Dnešní příspěvek vznikl dávno pro in-world Second Life časopis Globe. Se svolením obou autorů si jej dovoluji publikovat. Autorem textu je Boren Ragu a fotografie jsou od Michaely Klang. Set zde na blogu je mým osobním výběrem, kompletní sadu najdete na Koinup.com zde.)

Kultura se v Second Life někdy neprávem opomíjí. V dnešním článku se podíváme na divadlo Rose Theatre, které je proslulé svou architekturou a bohatým zdobením. Jeho tvůrci mysleli skutečně na každý detail. Před divadlem se nachází zahrady jako vystřižené z Versailles. Také zde můžete najít altánky a zajímavé sochy. Svým zpracováním mě zaujala Venuše Mélská, která je opravdu krásná. Před samotným vstupem do divadla stojí panel, kde můžete vidět, jaké akce budou probíhat v následujících dnech.

Celý komplex je tak velký, že zabírá téměř 3/4 ostrova. Po vstupu do divadla vás uvítá recepce, kde se můžete připojit do skupiny Rose Theatre. Jsou zde také šatny pro případ, že byste se chtěli převléknout do společenského oděvu. Autoři mysleli na vše a tak je vedle šaten společenské oblečení zdarma. Jeden smoking pro pány a pro dámy večerní šaty.

Ve vstupní hale mě zaujaly zdobené sloupy a strop. Téměř každé větší místnosti dominují velké křišťálové lustry. Nalevo se nachází obchod se starožitným nábytkem, kde můžete koupit křesla, židle, pohovky nebo obrazy. Dokonce se zde prodávají krby a vzácné vázy. V každé místnosti je jiná výzdoba zdí a stropu, čehož si při procházení všimnete nejdříve.

V několika místnostech druhého patra jsou vystaveny obrazy, které si můžete rovněž koupit. Některé jsou velmi zdařilé a svým způsobem originální. V jedné místnosti můžete vidět obraz mladé Japonky, zřejmě jde o gejšu. Zatímco v dalším pokoji je vystaveno dílo, na němž je zachycena polooblečená žena u Big Benu.

Opravdu nádherně vyhlíží místnost, kde se konají svatby. Na stropě jsou nejrůznější malby spolu se zlatým zdobením. Konají se zde nejen svatby, ale také party, oslavy a další akce. Pro romantické duše to bude jistě horký kandidát na svatební obřad.

Všechny chodby jsou zdobeny květinami a sochami. Přízemí dominuje velký taneční sál s pódiem, kde vystupují umělci. Se sálem sousedí opera. V přízemí jsou křesla a nahoře lóže.

Za divadlem stojí opět zahrada plná květin a soch. Také se zde pohybují dva pávi, kteří roztahují svůj ocas. Zahrada je plná zvuků, a pokud si chcete jen tak odpočívat, pak je toto místo pro vás to pravé ořechové. Můžete také posedět se svými blízkými u moře a jen se dívat do dáli. Okolí divadla je mistrně navrhnuto stejně jako interiér. V jezírku plavou labutě a na obloze létají ptáci. Zkrátka, hotová idylka pro zamilované.

Divadlo má vlastní web, kde můžete sledovat, co se bude chystat pro návštěvníky. Více zde. Když jsem se přidal do skupiny Rose Theatre, chodily mi velmi často Notice Group. Takže si troufám říci, že v divadle se pořád něco děje.

SLurl: Rose Theatre