Po stopách Farinelliho

Tak přesně se jmenoval páteční koncert (13.11.2009) v Besedním domě v Brně. Kdo to byl Farinelli? Vlastním jménem se jmenoval Carlo Broschi a žil v letech 1705 – 1782. Protože v období baroka zpívali ženské role muži, byli potřeba tzv. kastráti. Chlapcům, často z chudých rodin, byla chirurgicky ještě před začátkem puberty odstraněna varlata. Většinou to bylo v osmi letech. To mělo za následek zachování chlapeckého hlasu – sopránu. Jelikož mužské pohlaví má trochu jinak fyziologicky uspořádané hlasivky a větší objem plic, má pak takovýto soprán nejenom velký rozsah, ale i dynamiku. Navíc ženy nesměli zpívat v chrámových sborech ve Vatikánu, takže kastráti byli žádaní, i když to církev odsuzovala.

Sám Farinelli byl ve své době považován za hvězdu hlavně díky jeho pěvecké technice (mezza di voce, bel canto). Působil v Itálii, ale také ve Vídni, Londýně a Madridu. Přímo pro kastráty skládali skladby takoví velikáni barokní hudby jako Johan Sebastian Bach, Georg Friedrich Händel nebo Antonio Vivaldi.

Proto jsem byl na ten koncert strašně zvědavý, protože s hudebním uskupením Ars Antiqua Austria z Rakouska, který hraje na dobové barokní nástroje, měl zpívat mužský soprán Marian Radu. Jen připomenu poslední skutečný kastrát zemřel někde ve Španělsku v polovině 20. století. Marian radu je naprosto ojedinělý sólista, který se narodil v Rumunsku. Vládně čistým přírodním sopránem v rozsahu c´ až c´´´ (C4 – C6). V podstatě je to tzv. „endokrinologický kastrát“, protože nepodstoupil chirurgický zákrok, ale vývoj varlat nebyl dokončen. Barva jeho hlasu je naprosto jedinečná, naprosto nesrovnatelná s kontratenorem nebo ženským sopránem.

Takže zde dávám alespoň dvě inspirace, když jste na tom koncertě nemohli být.