Rituály

Pláň zjizvenou rýhami pokrývá sníh. Sněhové vločky se snášejí k zemi v rudé záři slunce na obzoru. V nekonečné bělosti se skrývá malá oáza klidu. Osamělý dům a ztracený člun jen připomínají čistotu a prostotu ducha člověka samého a jeho pokoru, které nám dnes tolik v tomhle rozeklaném světě chybí.

Toto si připomínám každý rok v čase vánočním. Denní rituály, které provádíme každý den po celý rok, najednou dostávají jiný rozměr. Jakoby bychom se s blížícím koncem roku měnili a snažili se zpomalit svůj běh života a zamýšlet se nad sebou.

Zdobení vánočního stromečku patří k jedněm z těch rituálů. Na první pohled se zdá, že je to každý rok stejné, ale není tomu tak. Vždycky vzpomínám, jak jsme se setrou, když jsme byli malí, zdobili stromeček, který táta přinesl z lesa. Později se to změnilo. Koupili jsme umělý a máme ho dodnes. Ty dětské baňky a lampičky ve tvaru červených muchomůrek jsou možná směšné, ale přesto je mám moc rád a v podstatě další generace, tedy děti mojí sestry, je mají moc rády také.

I Second Life je plný rituálů, i když si to možná nepřipouštíme. Možná existují pouze na hranicích našeho vnímání. Někde tam, kde už naše oči, či jiné smysly nemohou dosáhnout. Je to právě to rozhraní mezi tím, co už je a není reálné nebo virtuální.

Toto je můj poslední příspěvek v letošním roce. Chci vám všem, kdo se sem zatouláte, popřát vše nejlepší do toho roku následujícího a doufám, že se potkáme i v SL.

Pokoj všem lidem dobré vůle.