Za svůj život jsem toho procestoval hodně. Bylo to většinou po Evropě. Miluji Francii. Dlouho jsem působil i v Německu, myslím po roce 1989, a je tam několik měst, kde bych dokázal žít. Líbí se mi Drážďany, Mnichov nebo třeba Bamberg. Ale když jsem poznal španělskou Barcelonu, tak to byla láska na první pohled. Město s jednou z největších koncentrací mladých lidí v Evropě je naprosto nádherné. Město Kryštofa Kolumba, srdce Katalánska, kde se mluví jiným jazykem než španělštinou. Město se středozemní mentalitou a způsobem života. Hlavní bulvár – Las Ramblas – vede srdcem Barcelony až k moři. A když zafouká bríza, tak se její smyslný nádech roznese do rozpáleného města, kde to žije i po soumraku. Tak, co si člověk může víc přát? Ulice je plná lidí, zní hudba a tančí se divoké flamenco. Prostě jak se říká latinsky – „genius loci“.
I Second Life má svou Barcelonu. Barcelonu krásnou s velkým bulvárem, Barcelonu s temnými zákoutími, Barcelonu duchovní. Procházím se touto Barcelonou a nasávám okamžiky a setkání. Moje fotografie jsou otisky těchto okamžiků. Slunce pálí a osvětluje fasády a střechy domů. Stíny světla se plouží po stěnách katedrály a já v tiché modlitbě vzdávám hold městu.
Bohužel, čas je pomíjivý. A tak i Barcelona v Second Life se stává svědkem minulosti a ztrácí se ve stínech světla a mlhách času. Chce se mi plakat i smát. Snad jen kousek tapas a šálek vynikající kávy v bistru a vzpomínka neuhasne.
Má Barcelono!
SLurls:
Barcelona del Pi,
Barcelona del Oeste
Zapsáno dne 30.6.2009 v rajské zahradě kláštera sv. Voršily v Brně při sklence růžového vína z Moravy a krajíci chleba se škvarkovou pomazánkou.
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat