Dlouhá cesta – Bod jedna – První krůčky

Takže jsem se zrodil. Ale vlastně to byla jen zvědavost, co mě přivedlo do Second Life. Počítačové hry jsem vlastně hrál už dávno, kdy můj bratranec přinesl počítač ZX Spectrum. Dodnes si pamatuji, že veškerá data se nahrávala do tohoto počítače buď pomocí kazetového magnetofonu nebo pomocí jeho velkého bratra – kotoučového magnetofonu. A nejlepší byl šachový program Colossus.

Avšak jistou dobu před mým zrozením v SL mě kamarád lákal na úplně něco jiného. Byl velkým „pařmenem“ WoWka (World of Warcraft). Ale to je „Massively Multiplayer
Online Role Playing Game (MMORPG)“, tedy pořád hra. To jsem však nechtěl a ani mě to nelákalo. Vlastně až zpráva, že v jakémsi Second Life má vzniknout československé město, byl posledním a nejdůležitějším impulsem vstoupit.

Dětství, a především bezstarostné dětství, je asi to, co máme pevně zafixováno v paměti. I když občas jsou to jen útržky a úryvky událostí, co se staly. První krůčky v SL, myslím, nejsou pro nikoho snadné. Projít úvodní sim je nejen nutné, ale i žádoucí. Dá se tu nemnoho, ale přesto pár věcí naučit. Hlavně, jak ovládat svého avatara. To šlo snadno, protože jsem se hodně snažil a navíc nemám problém s angličtinou. A pak hurá do světa a hledat spřízněné duše.

A ty jsem opravdu našel. Nejen, že mi poradili, jak na oblečení, jak si měnit podobu, ale také, jakým způsobem získávat lindeny. Připomínám, že v té době by mě, navíc s nulovými zkušenostmi nikdo nezaměstnal. Takže o práci vůbec nemohla být řeč. Myslím, že to byl RobCZ Voom, který mi vysvětlil, co to je camping nebo jak vydělávat v systému Earn2Life. Tam jsem vydělal své první lindeny a dotáhl to až na platinovou pozici a pak mi bezdůvodně zabanovali účet. Nijak jsem po tom nepátral, protože už mě to v té době nezajímalo. Byl jsem už někde jinde.

A tak se stalo, že jsem přes všechny problémy a nezdary v SL zůstal. Avšak čas se krátí, protože vlak se zrovna přibližuje do cílové stanice a já už mám jen poslední řádek na stránce papíru.

„Příští stanice Second Life! Vystupovat!“

(Zapsáno 13.7.2009, při cestě domů osobním vlakem na trase Brno – Blansko)