Dlouhá cesta - Bod čtyři - Přátelství

Second Life je plný různých tvorů, avatarů za kterými vždy stojí někdo v Real Life. Výstižně to charakterizuje slovo „loutkovodič“. Nevím, jestli jsme loutky, ty bezduché osamocené bytosti, bezcílně bloudící v SL, ovládané jinými silami, a přesto v jistém slova smyslu živé. Ne, osamocenost to určitě není, tím by se ztratil původní a hlavní rys SL – sociální kontakt.

Kontakty jsou stejně důležité, snad jako oblečení a vzhled, při prvních krůčcích v SL. Přesto nelze zaměňovat kontakty a přátelství (v angl. Contacts List a Friends List). Můj friendlist za dobu mé existence v SL narostl víceméně do obludných rozměrů, kdy jsem v prvotním nadšení přidával do seznamu každého, kdo mi friendship nabídl. Mnozí se mnou komunikovali, další většinou ne. Zůstává jen hrstka věrných, tvrdé jádro, a z něj vyčnívá pár pilířů.

Avšak jeden z nich má pro mě velkou, ne-li obrovskou důležitost. Setkání bylo čistě náhodné, jak už to bývá. Já absolutní newbík, on ostřílený a zkušený resident. Byl to on, kdo mě v podstatě uvedl do tohoto světa. Byl to on, kdo mě naučil spoustu věcí. Byl to on, kdo mě v podstatě „udělal“ tím, čím dneska v SL jsem. Jsou to jeho zkušenosti a znalosti, které dnes využívám a na kterých jsem vystavěl své bytí zde. On tu sice už není, účet má, ale vlastně dlouho jsme se neviděli, jen občasný kontakt v RL. A to je podle mě jednoznačný princip ryzího přátelství.

Sice doplňuji své články fotografiemi z SL, ale tyhle jsou příliš osobní, stejně jako jiné další v jiných situacích a s jinými přáteli. Ponechme je tedy spát.