Něco se změnilo. Cítím to v kostech. Nic už není, jako bývalo. Místa, kdysi známá, nejsou. Místa, kdysi krásná, mizí v prachu pouště. Kdo zůstává? Jen, ti co tyhle místa vytvořili. Ti, co v nich žili. Přeživší. Snad obohacení. Něčím, pocity nebo zážitky. Historie se stala legendou. Legenda se stala mýtem.
Ta slova zní poměrně pesimisticky. Ale co si člověk v té chvíli, kdy se doví, že něco není a nebude, má myslet. Zkáza, zmar a smutek. Angara přestala dnešním dnem existovat.
Poušť pohltila vše, co jí stálo v cestě. Jen skučící vítr rozsévá a přesypává zrnka písku. Přistávací dráha s letadlem marně čeká na své pasažéry. Marně do noci vyhlížím poutníky v poušti. Nikdo nepřichází.
Zbývá jen naděje, že se jednou město vynoří z pouště a vzpomene si na svou zašlou slávu. Já v to pevně věřím.
Příspěvky
2 komentáře:
Vzhledem k tomu, že i já patřím k odrostencům na pláních Angary a ty nejlepší chvíle v SL jsem prožil tam, připojuji se ke smutečnímu článku.
a setrel pisek z tvare, odmrknul sluncem vyprahlou slzu, zhluboka se nadechl a udelal ten krok, sel dal, je cas zit sbohemn Angaro..... sluncem zalita pousti plna zivot sajicich prizraku... ja jsem prezil
toxic Lemon jeden z prezivsich ;o)
Okomentovat