Second Life a přesto Real Life

Human without love is same as angel without wings.

Robina Frog


Nikdy jsem si nemyslel, jak může na člověka dolehnout přítomnost RL v SL. Jakýmkoliv způsobem. Ano, podvědomě si uvědomujeme, že RL tu je, že myslíme jeho prostřednictvím, ale často to jednoduše vypustíme a žijeme jen SL. Vnější svět jakoby neexistoval. Jsme často pohlceni světem a lidmi tady v SL. A pak se to stane. Jedna zpráva, která vše změní.

Smrt Robiny Frog v RL, potažmo v SL, mně včera zastihla včera (26.9.2008) na podpoře nováčkům úplně nepřipraveného. Pravděpodobně jsme se v SL potkali asi jen jednou, ale pracovala ve stejném týmu Podpory jako já. O to víc to zabolí. Práce na Podpoře je velmi náročná, protože je to práce s lidmi, kdy máte usnadnit vstup novým do světa SL. Věřím však, že je ji dělala poctivě a s velkým nasazením, stejně jako ostatní členové týmu. O to hůř se člověk s tím, že už tu nebude, smiřuje. Francouzi říkají „C'est la vie“. Ale pro mě je to takové otřepané klišé. Dovolte mi použít raději kousek z textu písně od Petra Ulrycha z alba na téma Markéta Lazarová jako vzpomínku na Robinu Frog:

Co ze země vzchází je každým dnem
víc a víc jen zase zem
a život a smrt jsou rub a líc peněz
kterými štěstí kupujem

Každý z nás každé ráno
nakládá na svá záda
věčná ne věčná ano
z kterých se život skládá