Ou-Jang Siou (1007 – 1072)(Báseň z antologie čínských básnířek a básníků z dynastie Sung [960 -
Když lůna byla v mléčné dráze
Zamilovaná růžová barva
několika lehkých, delikátních větví
rozvila se v novém dechu východního větru.
V mlze, která je halila, a pod slzami rosy
pro koho asi
byly tak svůdné? Pro kohosi
či proto jenom, aby vyzývaly
něžného motýla a včelu prchlivou?
Se srdcem vzdutým pocity
já procházel se v rozkošných těch místech
a křížem krážem prošel je
a zeleň halil zbožňováním.
Ale mé opojení vyvanulo... K nevrácení
ustala slast, jež tolik prahla.
Lůna, tak smutná, že by vám srdce rozervala,
nachýlila se na obzoru.
Zestárla vesna náhlá.
1279 n. l.], z francouzského originálu „Floriège de sont poèmes Song“ od francouzského sinologa George Soulié de Morant, přeložil Vladimír Holan. Pravděpodobně na konci druhé světové války. Poprvé a naposled tato sbírka vyšla pod názvem „Melancholie“ v roce 1948 v tehdejším Československu.)
Jednou a kdysi dávno, byla tu ta zahrada. Dlouho jsem bloudil, dlouho jsem hledal, a potom, pak jsem to našel. Byla tam motýlí křídla, listy stromů, okvětní plátky květin, voda, tráva, stromy a labuť.
A i když jsem si připadal jako voyeur, přesto to vše bylo jen v dobrém slova smyslu. Bylo mi dovoleno jen zpovzdálí sledovat a naslouchat. Osamělá lavečka lákala osamělé milence. A pak, po západu slunce, se začaly snášet podivné květy a zahalovat svět do podivného oparu.
Najednou výbuch polární záře osvítil noční nebe. Celý svět se otřásl v základech silou lásky.
Opouštět toto nádherné místo nebylo lehké, ale člun už čekal ve svitu Měsíce, tichého poutníka milenců.
Ztracený ráj zmizel navždy.
1 komentář:
Pak se člun, zahalen mlžným oparem, ze zahrady vzdaloval, podobně jak před tisíci lety Noemova archa. Dva ze tří poutníků po delším putování vystoupili na nové zemi, kde se jali budovat svůj nový domov, svojí mystickou zahradu. Třetí z nich pokračoval dál, aby v klidu, ponořen do svých myšlenek, sepsal tento krásný článek. A to místo, o kterém je v článku řeč? Existuje dál, i když jen ve vzpomínkách těch dvou.. A že je na co vzpomínat!
Díky Corale.. :)
Pavel Stransky
Okomentovat