Tuhle fantastickou machinimu jsem dnes objevil. Rozhodně doporučuji zhlédnout a nejlépe přímo na stránkách Vimeo.com a na celou obrazovku, protože je to HD rozlišení. Komentář dole je od autora machinimy Lain Voom.
Toto je adaptace příběhu Dagon od H.P. Lovecrafta (1917).
Obsahové titulky jsou na konci filmu se speciální zmínkou o tvůrci póz, Del May. Pózy lze najít zde.
Velké díky patří Carlosovi, vypravěči, za to že je skvělý hlasový umělec a také naprosto bezproblémový člověk, se kterým se super vychází!
Počáteční myšlenka byla vytvořit film ve stylu noir/comic (černý/komický) použitím nového digitálního formátu. Avšak jak filmování postupovalo, přijal film svůj vlastní život a stal se více tradičním filmem. Není také skoro tak tajemný, jak jsem si původně představoval!
*Právě teď si myslím, že nejslabším bodem filmu je jeho konec, dělám střelenou epizodu a chodící záběry. Pravděpodobně se vrátím a předělám konečnou scénu v nějakém místě, až zjistím, co potřebuji.
Zvuk byl vytvořen na základě freesoundproject.org (dostupný na základě Creative Commons)
Každá věc má svůj začátek i svůj konec. Dnes vám představím jednu machinimu, která přesně vypovídá o smyslu první věty. Jedná se o konec jedné komunity v Second Life, konkrétně o zánik jedné velké lodi na China simu.
Hooqiqi Luik, který tuhle machinimu režíroval, řekl:
„Nejprve jsem myslel, že to bude bláznivá párty, tanec v ohni a smích chaosu. Ale ten moment, kde jsem viděl poškozenou loď rozpadat se na části, potápět se … slzy mi naplnily oči. To byl moment, kdy se vyjevila pravda: je to skutečné. Moje slzy byly skutečné, bolest je skutečná, láska je skutečná a naše vášeň pro život je skutečná“
„Loď zůstala hořet po celý měsíc než zmizela pod vodou.“
Po zmizení lodi Luik a China komunita našli nové místo, jejich virtuální domácí krb a třetí místo, ale Luikova machinima je jeho důkaz realizace toho, když loď začala hořet.
„My vždycky musíme nechat minulost za námi“, jak se Hooqiqi Luik vyjádřil, „pokračovat dál, zatímco nosíme všechno uvnitř sebe, ale pokračovat dál.“
Dnes opět nabídnu překlad jednoho článečku z New World Notes, kde je fantastické video. Název článečku je: „Prometheus“ Takes Second Life Expressionist Machinima Ever Closer to the Sun a původní text je zde.
V Second Life machinima nazvané „Prométheus“ je řecká legenda převyprávěna ve snové imaginaci a v krví nasáklém symbolismu, jako kdyby příběh muže, který se vzepřel bohům, se stal Dalího horečnatým snem. Vytvořil ji Luca Lisci, což je italský umělec, který je znám v Second Life pod jménem Vive Voom. Tato machinima je velkolepá vizuální pastva pro oči, kterou by jste měli nejlépe shlédnout v tmavém pokoji se světly rozsvícenými na minimum.
Je to jedno z nejlepších a nejambicióznějších Second Life filmů, které jsem v krátké době viděl a je také to nejposlednější, které může být označeno jako expresionistická machinima. Stejně jako Lyric Lundquist a ColeMarie Soleil, Vive intenzivně následně zpracovával a kombinoval SL představy do nové videoformy bohaté o emocionální tóny.
Pan Voom měl vize o Prométheovi několik let, jak mi říká, a vyvinul několik konceptů umělecké malby pro tenhle projekt ještě před začátkem práce v SL. Jeho umělecký tým, Wiknima, vytvořil SL scénu a rekvizity. Avatarka známá jako Nur Moo vyvinula tancování se svým avatarem.
„Většina scén byla zachycena (natočena), tak jak je můžete vidět,“ říká Voom, „ale s použitím dvojitého záběru: jeden je pro avatary a druhý pro pozadí.“ Natáčel avatary ve virtuálních jasně sytých barvách pro produkci a pořizoval obrazový záznam, když jeho umělci improvizovali.
„Chci avatary, kteří se sami projevují,“ vysvětluje, „takže si předem nikdy nevybírám jeden jediný bod pohledu (to je moje hlavní hodnoty machinimy pro mě.)“ Po záběrech avatarů a pak po umístění pozadí, smíchal tyto prvky dohromady v postprodukci. „Sestříhal jsem zvuky a hudbu z různých zdrojů, jako jsou hlasy, volný objem audionahrávek a zvukové efekty.“
Nejobtížnější záběr, říká, je také jeden z nejneobyčejnějších: „Měl jsem nepochybně tuto představu v mé mysli: krvácející muž připoutaný k hořícímu měsíci. Strávil jsem mnoho nocí vytvářením skic, kreslením… dokonce malováním, hledáním vhodné atmosféry pro tu představu, ale nic mne moc neuspokojilo.“ Vyčerpaný a frustrovaný, byl rozhodnutý vzdát se natáčení, když ho zasáhla nečekaná inspirace: Vive Voom sám by hrál Prométhea.
„Takže se to opravdu stalo záležitostí ponořit se do mého podvědomí a nechat moje alter-ego vyjádřit se sebe sama,“ říká. „Hrál jsem si s tím, programoval jsem virtuální ohňě, jak se náhodně zažíhají a zhasínají, přidával jsem animované textury na měsíc s pohybujícími se stíny.“ Přidal krvácející vrstvu (layer) pro kůži jeho avatara a spojil ho s hořícím měsícem. „Bylo velké dobrodružství a pro mě velmi emocionální.
„Prométheus“ je nyní předváděn na Celeste Prize, což je Evropský umělecký festival.
Tak jsem zase brouzdal v několika posledních dnech a narazil zase na pár pro mě inspirativních videí ze světa Second Life. První video je inspirováno klasickou poezií, a sice básní „The Stolen Child“ od Williama Butlera Yeatse. Byl to Ir, ale psal anglicky.
V SL existuje mnoho nádherných a fantastických míst. Na druhém videu jedno takové je, a mám pocit, že už jsem ho tady představoval.
Strážní andělé jsou tajemní tvorové, kteří existují nejen v našem světě, ale i v SL. Jsou stejně nádherní, jako děsiví. Jako ten ve videu „Lost“?
Rytmus. Vibrace. Zvuky. Hlasy. Tanec. To vše je v posledním videu „Two Planets“. Ve všech případech doporučuji shlédnout verze v HQ.
Moje maličkost se jmenuje Coral Ducatillon a objevil jsem se v Second Life přesně 11.7.2007. Jsem poutník v Second Life. Žiji v Blansku a pracuji v Brně ve výzkumném ústavu Akademie věd České republiky. Toto je blog o mém životě v Second Life a mých názorech na něj a občas se sem tam objeví i něco z mého RL a zprávičky o SL odjinud.
Příspěvky
