New World Notes: NWN Poll: Who is Your Very Favorite Second Life Musician?

New World Notes: NWN Poll: Who is Your Very Favorite Second Life Musician?

Po stopách Farinelliho

Tak přesně se jmenoval páteční koncert (13.11.2009) v Besedním domě v Brně. Kdo to byl Farinelli? Vlastním jménem se jmenoval Carlo Broschi a žil v letech 1705 – 1782. Protože v období baroka zpívali ženské role muži, byli potřeba tzv. kastráti. Chlapcům, často z chudých rodin, byla chirurgicky ještě před začátkem puberty odstraněna varlata. Většinou to bylo v osmi letech. To mělo za následek zachování chlapeckého hlasu – sopránu. Jelikož mužské pohlaví má trochu jinak fyziologicky uspořádané hlasivky a větší objem plic, má pak takovýto soprán nejenom velký rozsah, ale i dynamiku. Navíc ženy nesměli zpívat v chrámových sborech ve Vatikánu, takže kastráti byli žádaní, i když to církev odsuzovala.

Sám Farinelli byl ve své době považován za hvězdu hlavně díky jeho pěvecké technice (mezza di voce, bel canto). Působil v Itálii, ale také ve Vídni, Londýně a Madridu. Přímo pro kastráty skládali skladby takoví velikáni barokní hudby jako Johan Sebastian Bach, Georg Friedrich Händel nebo Antonio Vivaldi.

Proto jsem byl na ten koncert strašně zvědavý, protože s hudebním uskupením Ars Antiqua Austria z Rakouska, který hraje na dobové barokní nástroje, měl zpívat mužský soprán Marian Radu. Jen připomenu poslední skutečný kastrát zemřel někde ve Španělsku v polovině 20. století. Marian radu je naprosto ojedinělý sólista, který se narodil v Rumunsku. Vládně čistým přírodním sopránem v rozsahu c´ až c´´´ (C4 – C6). V podstatě je to tzv. „endokrinologický kastrát“, protože nepodstoupil chirurgický zákrok, ale vývoj varlat nebyl dokončen. Barva jeho hlasu je naprosto jedinečná, naprosto nesrovnatelná s kontratenorem nebo ženským sopránem.

Takže zde dávám alespoň dvě inspirace, když jste na tom koncertě nemohli být.

Jazzové tornádo na DVD

Dnešní příspěvek je trochu nostalgický. Ležel polozapomenutý v PC, tak jsem se rozhodl dát na blog. Dnes nebude o SL, ale o RL.

Postava zmítající se v prostoru a čase. Pobíhající z jednoho konce pódia na druhé. Zarytý výraz při úderu do kláves a k tomu zpěv. Užívání hudebního nástroje k vyluzování zvuků jiných než obvyklých. Naprosté a viditelné spojení a splynutí s hudbou. Pohledy očí. Výraz tváře. Zajímavá artikulace. Výborný hlasový rozsah. K tomu navíc super band, dokonce i smyčce, přesněji řečeno kvartet, což je vlastně něco obvykle spojené s vážnou alias klasickou hudbou. Erupce pocitů, nadšení, vášně. Euforie davu stoupající snad až k extázi. To vše korunováno nádherným prostředím a diváckou atmosférou. Neopakovatelný, dvouhodinový, i když zprostředkovaný zážitek.
Je 1. července 2004 a diváci se pomalu scházejí a usedají do hlediště na prostranství obklopeném krásou. Jsme v Blenheim Palace, rodinném sídla vévody z Marlborough, ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska. Napětí stoupá. A pak to vypuká. Pure, incredible jazz.

Záběr na scénu. Přichází mladý muž v džínsech a teniskách. V ruce skleničku s červeným vínem, zpola dopitým. Vstupuje na scénu a posledním douškem vyprázdní onu sklenku do dna. A pak to začne, hned první vypalovačka. Diváci se dostávají pomalu, ale jistě, do varu a když přijde na skladbu, kdy se klavír stává úplně jiným nástrojem, než by se na první pohled zdálo, davy šílí.

Ještě jsem nikdy nic takového neviděl ani neslyšel. Klavír se proměnil v bicí nástroj, kdy se mísí zvuky bonga nebo jim podobným bubnům odněkud z centra afrického kontinentu. Sám hráč pak připomíná šamana v extázi, tančícího, bubnujícího rukama na všechny části klavíru, na boky, na horní desku, na hrany, na struny uvnitř nástroje, dokonce si pod klavír lehne a použije svých tenisek na vyluzovaní zvuků po poklepu na spodní desku. Při hraní na klávesy neposedí, tj. u zpěvu i hraní stojí, a to dokonce i vyskočí na horní desku klavíru. Prostě genius.

Tak tohle vše je na DVD, které je záznamem live koncertu v Blenheim Palace, proložené krátkými shoty a interview z turné po U.S.A. Navíc několik bonusů, konkrétně videoklipy k několika jeho písním. Tohle jsem shlédl jeden večer tahem celé dvě hodiny a nemohl jsem ani pořádně usnout.

A o kom byla řeč?

Jmenuje se Jamie Cullum.

Hudební slavnosti

Tento víkend by v Brně bohatý jak na sportovní, tak na kulturní události. Na Masarykově okruhu probíhala každoroční Velká cena silničních motocyklů. Zároveň probíhal tzv. Den Brna. Akce se každoročně koná jako připomínka významné historické události z dějin Brna a hrdinství Brňanů při obléhání města Švédy v době třicetileté války v roce 1645, kdy malá skupina obránců města s pomocí obyvatel města odolala útoku obrovské přesily švédských vojsk generála Torstensona a Brno nebylo dobyto. Letos v roce 400. výročí narození maršála Louis Raduit de Souches, tehdejšího vojenského velitele města. V rámci těchto oslav byla otevřena krypta v kostele sv. Jakuba, kde si přál být pohřben.
Třetí akcí, která už začala minulý týden ve čtvrtek je 9. Mezinárodní hudební festival Špilberk, který každoročně pořádá Filharmonie Brno. Tuto neděli jsem měl možnost se zúčastnit. Na programu byla Hollywoodská noc, tj. hudba z filmů. Úspěch sklidila hlavně hudba z filmů Tenkrát na Západě a Fantom opery.

(Zdroje: Wikipedia, www.brno.cz)

Pár obrázků ze Špilberku.