Smíšené (smíchané) dojmy při slunovratu

Slunovrat – latinsky „solstitium“ = „sol“ (slunce) + „statum“ (nehybně stát)
Velšský výraz pro slunovrat je „bod drsnosti“.
Talmud jej označuje jako „Tefukat Tevet“, první den „svlékajícího se času“.

Dlouho jsem nic nepsal, ale jak tak jednou sedím na střeše v Bohemii, hrnou se na mně silné dojmy z minulých dnů. Jestli je tím ročním obdobím, krátce po slunovratu, nebo příchodem poklidných Vánoc. Nevím.

Čas ubíhá tak rychle, že si ani člověk nestačí zapamatovat všechny události z našeho světa a také ty z toho druhého. Snad jen pár momentek, které to zachytily. Je to ta střecha, párty u Nancy a vzkříšení zmizelé Slovakie na párty jejich dávných přátel.

Zůstaňme v nadcházejícím čase také chvíli stát, jako to na jeden den udělalo naše Slunce.

Slovy Alana Fursta:

„…den, kdy si prý slunce dělá přestávku… Příjemná představa… Jakoby se vesmír na okamžik zastavil, aby se zamyslel a udělal si den volna. Člověk přímo cítí, jak se čas zpomaluje.“

Příjemné Vánoce a vše nejlepší do Nového roku 2011.

Coral

Podzimní ples

„Říká se, že tanec je jediná společenská aktivita, kdy se můžete bez rizika přiblížit k partnerovi, či partnerce, na nejmenší možnou vzdálenost, jak je to jen možné.“

Jak jsem již psal minule, léto skončilo, ale začala sezóna plesů. Nejinak tomu bylo i minulý pátek. Altánek nedaleko náměstí v Bohemii hostil několik návštěvníků. I když se dostavili v menším počtu, přesto zábava probíhala v příjemném tempu. Skvostné róby přítomných dam oslňovaly jejich spolutanečníky a my muži se opájeli jejich krásou za svitu tisíců hvězd. A možná nad ránem znavení z dlouhého tance v rudé záři vycházejícího slunce se již naše kroky ubíraly směrem k domovu, kde znaveni jsme padli do všeobjímající náruče našich lůžek.

Setkání

Taky znáte ten pocit, že už jste tu někdy byli nebo, že ho, či jí odněkud znáte? Francouzi na to mají krásné sousloví, vlastně je to doslovný překlad – už viděno – déjà vu. Já tenhle pocit v Second Life zažívám stále. Ale možná je to tím, že stále chodím na stejná místa.

Ale právě tam jsou ti správní lidé, tam naleznete vše, co chcete nebo všechno, po čem toužíte. Ano, někdy je to záplava lidí. Jindy si však chcete uspořádat myšlenky a být sám. Sám ztracen v nekonečných prostorách SL, ztracen v nekonečných hlubinách času.

Avšak, pak se vracíte na stejná místa a potkáváte zase stejné lidi, anebo se seznámíte s někým novým a obohatíte tak svůj druhý život. Jako já, zrovna teď, co píšu tento příspěvek. Komunikuji s kýmsi, koho v mám náhodně v přátelích na Facebooku a ona je z Brazílie. Napřed to na mě zkoušela portugalsky, já zas anglicky a nakonec z ní vypadla čeština. Ale jaká? Klasika, šílený to internetový překladač! Je to někdy k popukání, ale snaží se.

To není jen o tom pozorovat západy či východy slunce nebo nebe poseté hvězdami.

To není jen o tom někde sedět a rozjímat.

To není jen o tom být.

To je o životě.

To je o přátelství.

To je o lásce.

Prostě není rozdílu mezi tím a tím druhým světem, alespoň pro mne.

A co vy?

Jazzový ples

Je to tak trochu divná kombinace slov „jazz“ a „ples“, ale jak za chvíli vysvětlím, má smysl. Už se stalo jakousi tradicí, že se jednou za měsíc, a to první pátek v měsíci, koná ples v městě Bohemia. Avataři, kteří přijdou na tento ples, si obléknou svoje nejlepší společenské šaty a v nádherné atmosféře protančí celý večer, možná až do rána. Tradičně tenhle večer hraje jako DJ Tirsor Benelli (stejně jako každý pátek v Plážovém klubu na Bohemii).

Včerejší pátek však byl jiný, protože Tirsor je na dovolené v RL, tedy mimo dosah Second Life. A tak se stalo, že někdo jiný zorganizoval akci, sice nazvanou „Jazzový ples“, ale bylo to tak v trochu jiném duchu. Lidé sice byli oblečeni jako na ples, ale muzika byla jazzová. Zpívali Ella Fitzgerald, Louis Armstrong, Frank Sinatra a další.

Večer se nesl v nádherném duchu a přišlo docela dost lidí. Jej, jsem se nezmínil, kde se to konalo, no přece v Café LA FABRIQUE.

No a jak to tam vypadalo? Mrkněte.

P.S. Nakonec jsem přidal jedno video z YouTube. Není to sice jazz, ale on je jazzman, i když sám o sobě říká, že to co hraje, je pop jazz.

Slurl: Café LA FABRIQUE

Kvarteto

Kvarteto je sice hudební forma, ale taktéž například uskupení čtyř hráčů v jakékoliv hudební skupině. No a já nedávno poznal jedno takové náhodné a nádherné kvarteto v jednom klubíku na jednom simu v naší komunitě. Prostě jedna plánovaná párty se jaksi nekonala, ale přesto se v klubu sešlo pár lidí a někdo hrál nějakou muziku. Pak nastala super konstelace, kdy se čtyři krásný holky seřadily do řady a už se to rozjelo a tančilo se a tančilo až do brzkého rána.

No a takhle to tam vypadalo.

SLurl: Plážový klub

Déšť

Déšť je docela zvláštní a nevyzpytatelný meteorologický útvar. Snáší se k zemi v podobě běžných malých či velkých kapek. Anebo jako hustý déšť, kdy provazce vody bičují zemi a blesky křižují nebe. Často dojde k jeho proměně na cestě a začnou nás bombardovat tisíce zmrzlých krup. Někdy však může nepřetržitě pršet tři měsíce v kuse, jako v případě monzunů.

Nemám rád povodeň.

Ale já mám rád takový ten deštíček, takové to jen malé mžení, kdy ani není potřeba mít otevřený deštník. Cítíte, jak vám malé kapičky dopadají na tvář. Vzduch je cítit příjemnou vlhkostí. (Mimochodem, takový to deštík je velmi zdravý a příjemný na pleť.) Sice jsou moje brýle za chvíli posety maličkými kapičkami, ale přesto to nevadí. Je zajímavé pozorovat svět přes takto zamlžené a polopropustné brýle.

Rád s dívám.

Zkuste si někdy jen tak se takto dívat kolem sebe, nejen v našem reálném světě, ale i v tom druhém. Pohledy přes taková okna nabízejí zajímavé obrazy – nejasné postavy v mlze, změněné barvy, záhadná světla v temných zákoutích. Pak vyjde slunce, vše se vyjasní a představí se nám nádhera tropického souostroví, které je skryté někde v oceánu.

Mám rád borůvky.

Avšak tropické bouře jsou zrádné a vaše loď může být zahnána na širé moře nebo k neznámým břehům jiných ostrovů. I zde však najdete lidi, co se chtějí bavit a co se opravdu baví. I to je pohled přes okno, i když trochu jiný. Barvy a světla, lidi a věci jsou jasnější a zřejmější, přesto stále vzdálenější, mimo realitu.

Rád tancuji.

Už se zase stahují bouřková mračna. Pár osamělých lidi luští tajuplný nápis na náměstí. Stíny se prodlužují, postavy mizí v mlze, fasády starých domů města mění své barvy a záhadná světla se objevují z hlubin moře.

Proč nemůžu projít těmi dveřmi?

Slurls: Blueberry Hill, Bohemia, Club Arsenal