Déšť

Déšť je docela zvláštní a nevyzpytatelný meteorologický útvar. Snáší se k zemi v podobě běžných malých či velkých kapek. Anebo jako hustý déšť, kdy provazce vody bičují zemi a blesky křižují nebe. Často dojde k jeho proměně na cestě a začnou nás bombardovat tisíce zmrzlých krup. Někdy však může nepřetržitě pršet tři měsíce v kuse, jako v případě monzunů.

Nemám rád povodeň.

Ale já mám rád takový ten deštíček, takové to jen malé mžení, kdy ani není potřeba mít otevřený deštník. Cítíte, jak vám malé kapičky dopadají na tvář. Vzduch je cítit příjemnou vlhkostí. (Mimochodem, takový to deštík je velmi zdravý a příjemný na pleť.) Sice jsou moje brýle za chvíli posety maličkými kapičkami, ale přesto to nevadí. Je zajímavé pozorovat svět přes takto zamlžené a polopropustné brýle.

Rád s dívám.

Zkuste si někdy jen tak se takto dívat kolem sebe, nejen v našem reálném světě, ale i v tom druhém. Pohledy přes taková okna nabízejí zajímavé obrazy – nejasné postavy v mlze, změněné barvy, záhadná světla v temných zákoutích. Pak vyjde slunce, vše se vyjasní a představí se nám nádhera tropického souostroví, které je skryté někde v oceánu.

Mám rád borůvky.

Avšak tropické bouře jsou zrádné a vaše loď může být zahnána na širé moře nebo k neznámým břehům jiných ostrovů. I zde však najdete lidi, co se chtějí bavit a co se opravdu baví. I to je pohled přes okno, i když trochu jiný. Barvy a světla, lidi a věci jsou jasnější a zřejmější, přesto stále vzdálenější, mimo realitu.

Rád tancuji.

Už se zase stahují bouřková mračna. Pár osamělých lidi luští tajuplný nápis na náměstí. Stíny se prodlužují, postavy mizí v mlze, fasády starých domů města mění své barvy a záhadná světla se objevují z hlubin moře.

Proč nemůžu projít těmi dveřmi?

Slurls: Blueberry Hill, Bohemia, Club Arsenal