Setkání II.

Potkávání se je běžným jevem jak v Second Life, tak v reálném světě. Denně potkáváme spoustu lidí v dopravních prostředcích nebo na ulicích měst. Jen je míjíme bez povšimnutí. Proklouzáváme davem a stále někam spěcháme. Přitom stačí se jen na chvíli zastavit a odpoutat se od všedních i nevšedních problémů a setkat se.
Takovým pro mě bylo i setkání příjemných lidiček z naší SL komunity o uplynulém víkendu (27.-29.3.2009) u nás na Moravě v Brně. Ale pěkně po pořádku.

Mimochodem, časové údaje mohou být nepřesné. Porucha není na vašem monitoru!

[27.3.2009 7:00 AM PDT, 3:00 PM GMT +1]
Jelikož jsem z blízkého okolí konání akce, neměl jsem problém se na místo dopravit díky MHD. Ubytovnu jsem ještě neznal, tak pomohl Internet a mapy. Trolejbus se řítil velkou rychlostí s kopce a už je tu zastávka, kde mám vystoupit. Pak kousek do kopce a mělo by to být naproti fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity. A už jsem to našel! Jsem tu však brzo, co teď?
[27.3.2009 7:45 AM PDT, 3:45 PM GMT +1]
Nad ubytovnou zpoza stromů vykukuje nějaká hospůdka, tak to jde otestovat. Menší žízeň zahasím jedním škopkem Starobrna (Pozn.: škopek = půllitrová sklenice piva).
[27.3.2009 8:00 AM PDT, 4:00 PM GMT +1]
Přesun na ubytovnu trvá jen chviličku a už mě vítají dvě sličné dámy Kate Petlyakov a Lory Nubalo. Pokoje jsou super za super cenu.
A dál se mi už časová linie ztrácí, snad se někde objeví. Postupně se začínají sjíždět další lidičkové, některé poznávám, některé však ne. Asi mi je nepodaří vyjmenovat všechny, ale teď bych zmínil hlavně Patrika Martynova. I když se virtuálně známe už dávno z dob, kdy komunita měla útočiště na Avalonu. Poprvé jsem ho viděl až teď a je super. Dost jsme toho nakecali a taky se pořádně nasmáli. Taky se objevil človíček, na kterého jsem se těšil, ale jen na otočku, přišel až druhý den. Pavel Stransky.
[27.3.2009 12:00 AM PDT, 8:00 PM GMT +1]
Konečně jsme po malém bloudění dorazili na bowling. Část jela autem, no pět lidí, a zbytek jel šalinou (Pozn.: šalina = tramvaj = električka). Hrál jsem to vlastně potřetí v životě a taky to podle toho vypadalo. Ale jo byla sranda, někteří hráli dobře a některým to pořád padalo do žlábku, popřípadě k sousedům do dráhy.
[27.3.2009 2:00 PM PDT, 10:00 PM GMT +1]
Bowling skončil, obrazovky pohasly a tak jsem vyrazili zpět. Opět část vozidlem a část šalinou. Nakonec jsem skončili hned nad ubytovnou v naší později stále oblíbené Kolibě na dobrém jídle a pití.
[28.3.2009 12:00 PM PDT, 8:00 AM GMT +1]
Po probuzení a ranní očistě jsem si sjel na Mendlák (Pozn.: Mendlák = Mendlovo náměstí v Brně) něco si nakoupit na snídani. Vypadalo to na nádherný den. Dal jsem teplou čokoládu do žaludku, něco nakoupil v Albertovi, kde jsem vystál příšernou frontu na kase. Kdo ví, jestli nebyly zase nějaké slevy. A pak šupem zase zpět.
Během dopoledne se sjížděli další lidičkové a tu se objevil starý známý, věčně vysmátý Ejlík. To bylo radosti na světě. Pak se taky objevil Hunder, kterého znám ze srazu z Prahy. Přesuny do Koliby a zpět už nebudu komentovat, samo, že byl hlad. Důležitější bylo, že jsme jeli do centra na hlavák (Pozn.: hlavák = hlavní nádraží vlakové) vyzvednout Cottie Latte. Pak byla pauza v čekání na dalšího človíčka, tak všichni zapadali k Mekovi u hlaváku (Pozn.: Mek = McDonalds). To já nemusím, tak jsem si zaběhl kousek dál na Josefskou do své oblíbené vinotéčky na dvě deci bílého. Po návratu k Mekovi, kde se všichni krmili a po nakrmení dravé zvěře, jsme vyrazili na malou procházku po centru. Slunko krásně hřálo a bylo nádherně. U Grandu (Pozn.: Grand = Grandhotel Brno) jsem pak vyzvedli Lin a vrátili se zpět na ubytovnu.
[28.3.2009 11:00 AM PDT, 7:00 PM GMT +1]
Hlavní událost celého srazu. Posezení v restaurantu Železná růže bylo naprosto unikátní. Dorazilo spoustu dalších lidiček, hlavně moji kámoši nejbližší Shao, Psyxo a Nicol, no party se mohla rozjet. Měli jsme super jídlo a pití, za námi se na rožni dělalo nějaké masíčko, bohužel ne pro nás. Podařilo se udělat i skupinové foto, takže úspěch. Uteklo to tak rychle, že se všemi nedalo ani pokecat.
[28.3.2009 4:00 PM PDT, 12:00 PM GMT +1]
Zavíračka a odcházíme. Větší část jde diskotékovat, zbytek včetně mě jde na ubytovnu, kluci ještě zajedou Psyxovým autem pro nějaké vínko a uděláme si malou párty na naší ubytovně. Jen nezapomenout na změnu času. Vínko bylo skvělé a pokecalo se v menší sestavě úplně suprově.
[28.3.2009 12:00 PM PDT, 9:00 AM GMT +1]
Probuzení kupodivu bez problémů a všechno ještě spalo, když jsem došel na podestu. Jediné, co ještě stojí za zmínku je, že jsem shlédl 30-ti minutový dokument, který byl natočený o Second Life a kde vystupovali někteří z lidiček, co byli na srazu. Kolem půl dvanácté se to rozešlo. Já valil na vlak a domů.

Takový byl ten sraz.

Setkání I.

Potkat někoho na toulkách pláněmi Second Life je a není problém. Někdy je prostor více méně prázdný a nepotkáte ani živáčka, jindy je totálně přeplněný. Připadáte si jako v reálném světě, v davu při cestě do práce nebo jinam metrem, vlakem či autobusem, v davu, který se žene podchody, východy a nadchody, a vy jen vnímáte zvuky a hlasy kolem sebe. Potkat přátele v SL je mnohem příjemnější a navíc vás obohacuje o zážitky, o informace. Přesto i přátele je třeba někdy hledat a to ty, kteří už vašimi jsou, nebo které by jste za přátele chtěl.
Nakolik je analogie potkávání se v RL srovnatelná s SL, je otázka. Potkat se však s někým, koho znám, ať už osobně nebo podle jména v SL, v RL je mnohem zajímavější, možná i zrádnější. I když je v nadpise římská jednička, nebylo moje víkendové setkání SL v RL v Praze první. Už jsem na jednom byl, ale to bylo v jiném čase, na jiném místě a s jinými lidmi. Bylo snad jen letmé a krátké, takže mě pravděpodobně nijak nezaujalo.
Tak tedy moje cesta na setkání vedla tentokrát do Prahy. Miluji cestování vlakem, takže volba byla jasná. Z Brna jsem vyrazil vlakem EuroCity Gustav Klimt ku Praze. Zpočátku probíhala cesta pomaleji údolím řeky Svitavy, mně známému z každodenního cestování po stejné trase, ale později se vlak rozjel svou běžnou rychlostí a uháněl zasněženou krajinou s nádhernými výhledy do prázdného prostoru. Z kolejnic vířil čerstvý sníh a nebýt si vědom toho, že jedu ve vlaku, měl jsem pocit, jako bych byl unášen volným prostorem. Příjezd do Prahy mě samozřejmě uzemnil a přivedl do reality.
Setkání se odehrálo v jednom menším baru zvaném „Restaurant CAFÉ-BAR BANÁN“ na Žižkově od 16:00. Jisté tvrdé jádro dorazilo ještě před čtvrtou, ale čekal nás smutný zavřený bar. Po chvilce se zjevil pan majitel, který mi vzezřením připomínal 11 z Technické podpory na Bohemii. Pustil nás dovnitř, abychom se zahřáli. Postupně se to scházelo, ale nejprve si k nám přisedl jeden zajímavý človíček. Představil se jako docent, který přednáší na VŠE v Praze marketing a v jeho rámci také přednáší o Second Life jako marketingovém nástroji. To nejen mě, ale i ostatní dost zaujalo. Hned následujícím sdělením to korunoval, že sice už toto téma přednáší asi 2 roky, ale do SL vstoupil aktivně den před srazem. Paráda!
Pojmenovat všechny, kdo byli na srazu, asi není v mé moci, tak zmíním jen některé, které znám z virtuálního světa, kde jsme v nějakém kontaktu nebo jsme se potkali. Ostatní jistě prominou. Jako první musím jmenovat někoho, kdo je pro mě i pro mnohé legendou, i když on to nerad o sobě říká a slyší. Pro mě však legendou je a když jsem se mu představil, tak věděl o koho jde. V to jsem ani nedoufal, hovořili jsme společně pouze asi jednou nebo dvakrát v době mých začátků na SL. Má taktéž francouzsky znějící příjmení, kouří dýmku, jak v SL, tak i v RL, a myslím, že je rodilý Francouz, trochu se mi to na jeho akcentu zdálo, ale mluví perfekthttp://www.blogger.com/img/blank.gifně česky. Ano byl Vilem Beaumont. Už jsem tu o něm psal v jednom příspěvku zde.
Další dvě jména jsou pro mě důležitá, protože jsou spojena jednak s Angarou a také se shopem PXD Toxic. Draka, alias Shaokara Wildera, znám osobně už z loňského roku, ale s toxicem Lemonem jsem se ještě nesetkal. Takže to bylo fajn, probrali jsme pár věcí kolem obchodu a blogu.
Další dvě jména jsou všeobecně známá, protože jsou spjata s vedením Bohemie. Zuza Ritt a Martin Duncker. Taky pro mě noví, příjemné zjištění bylo, že Zuza má taky blízko k Brnu.
No a nakonec ještě uvedu dvě jména v abecedním pořadí, pánové se snad neurazí. Ejl Panacek a RobCZ Voom. Prvního jsem párkrát zahlédl na Bohemii, ale asi je to už hodně dávno. Sympatický borec, dobře se s ním kecalo. Roba jsem vlastně také znal jen virtuálně. Dokonce si pamatoval, že mi kdysi v začátcích pomohl napojit se na projekt Earn2Life a pak samozřejmě vedl Technickou podporu, takže byl šéfem týmu.
Nakonec ještě zmíním Noira Inglewooda, který dělá DJe v plážovém klubu. Chvilku jsme taky spolu mluvili. Nálada byla super, ani se mi nechtělo odcházet, ale „převozník“ měl zaparkované auto v hlídaných garážích, tak jsme to nechtěli natahovat.
Pro mě to byl naprosto příjemný a inspirativní víkend a víceméně se už těším na další sraz, který však bude na jiném místě a v jiném čase a už brzy.