Léto

Léto s největší pravděpodobností skončilo, alespoň tady na severní polokouli. I když tzv. „babí léto“ se ohlásilo, přesto potom přišly dlouhé a pomalé deště a chladno. Je to takové to vlezlé, co se vám zadírá pod kůži, prostě podzim a jeho plískanice. Přesto nám naše „žabičky“ slibují ještě jedno druhé babí léto. Snad.

Na rozdíl od našeho světa, počasí v Second Life nehraje žádnou roli. Je dané staviteli daného simu. V naší moci je jen měnit jen denní dobu, respektive měnit oblohu a vodu, jak je jen možné k naší vlastní představě.

Stačí jen najít vhodný sim, kde se např. koná letní párty u bazénu. A pak se jen ponořit do chladivé vody, přijmout do náruče krásnou ženu a jen tak odpočívat a bavit se. Přicházejí a odcházejí jiní lidé, zábava je v plném proudu a k tomu hra je příjemná muzika.

Slunce překonává nejvyšší bod své dráhy a pak se pomalu sklání k západu. Vlahý vítr od moře přináší úlevu po horkém dni. Postupně se všichni vytrácejí. Je já zůstávám a naslouchám zpěvu větru a dalekého moře. Slunce dospívá ke konci své dennodenní dráhy a ve velké světelném kataklyzmatu se propadá do moře.

Léto nikdy nekončí.

Setkání

Taky znáte ten pocit, že už jste tu někdy byli nebo, že ho, či jí odněkud znáte? Francouzi na to mají krásné sousloví, vlastně je to doslovný překlad – už viděno – déjà vu. Já tenhle pocit v Second Life zažívám stále. Ale možná je to tím, že stále chodím na stejná místa.

Ale právě tam jsou ti správní lidé, tam naleznete vše, co chcete nebo všechno, po čem toužíte. Ano, někdy je to záplava lidí. Jindy si však chcete uspořádat myšlenky a být sám. Sám ztracen v nekonečných prostorách SL, ztracen v nekonečných hlubinách času.

Avšak, pak se vracíte na stejná místa a potkáváte zase stejné lidi, anebo se seznámíte s někým novým a obohatíte tak svůj druhý život. Jako já, zrovna teď, co píšu tento příspěvek. Komunikuji s kýmsi, koho v mám náhodně v přátelích na Facebooku a ona je z Brazílie. Napřed to na mě zkoušela portugalsky, já zas anglicky a nakonec z ní vypadla čeština. Ale jaká? Klasika, šílený to internetový překladač! Je to někdy k popukání, ale snaží se.

To není jen o tom pozorovat západy či východy slunce nebo nebe poseté hvězdami.

To není jen o tom někde sedět a rozjímat.

To není jen o tom být.

To je o životě.

To je o přátelství.

To je o lásce.

Prostě není rozdílu mezi tím a tím druhým světem, alespoň pro mne.

A co vy?

Dlouhá cesta – Bod jedenáct – Fotografování

Po dlouhé době jsem se zase odhodlal pokračovat v sérii článků, kterou jsem nazval Dlouhá cesta. Jen pro připomenutí, impulsem mi byly moje druhé narozeniny v SL a kupodivu jsou to opět moje narozeniny, tentokrát třetí, a to 11.7.2010. Rok uběhl a opět obrovská spousta změn, nových a staronových přátel, zániků starých a zrodů nových míst v tomto světě Second Life.

Dnes bych chtěl psát o fotografování. I v mém normálním běžném reálném životě rád fotím. Stále jsem se nevzdal fotografování na klasický kinofilm a pak to příjemné čekání, jak ty fotky ve fotolabu vyjdou. To je prostě nenahraditelné. Digitální fotografování opravdu zažívá obrovský boom a k dostání jsou běžné kompakty až k digitálním zrcadlovkám. Přesto mně to nechytlo.

Vlastně jsem fotografoval v Second Life již od mého počátku bytí v něm. Fotil jsem všechno možné kolem sebe, nejen prostředí a krajinu, ale i lidi kolem sebe, přátele. Spousta snímků vznikla ještě před tím, než jsem začal psát tenhle blog. Mnohé z nich jsou samozřejmě soukromé a nepublikovatelné. Až jsem začal psát, frekvence fotografování vzrostla. Někdy byly fotografie jen k doplnění textu, někdy byly jeho inspirací.

Na druhou stranu, fotografování v prostředí Second Life by se dalo považovat za jakousi formu digitálního fotografování. V tom smyslu, že můžete takových fotografií vyrobit obrovské množství, dokud vám stačí paměť v počítači, a pak se jimi probírat a mazat, popřípadě upravovat pomocí různých grafických programů. To stejné jako při RL digitálním focení.

Co v RL však udělat nelze, je možnost aktuální změny prostředí. Protože SL je dynamický svět, lze měnit jednotlivou denní dobu a s pomocí funkce Environment Editor také jaké bude nebe, mraky a voda. To vše buď manuálně nebo s pomocí již vytvořených šablon on tvůrců z SL. A pokud máte už i poslední verzi prohlížeče, pak dalšími pokročilými funkcemi lze dosáhnout dalších úžasných efektů. Možnosti jsou nepřeberné, ale někdy více je na škodu a někdy to položí celý prohlížeč, ba celý počítač, protože hardwarové nároky jsou enormní.

A tak při mém putování vznikají tyto moje malé střípky virtuálního bytí v Second Life. Jsou to zastavení na břehu nekonečného oceánu, posezení v jeho proměnlivé blízkosti a v záblescích světel z nedalekého klubu na Groove. Je to fantastická a obrovská ABBA párty u příležitosti rezz day jednoho avatara v klubu Arsenal nebo jen obyčejná párty na simu Cafemar či ve stínech Beachwoodu.

Těch fotek je dnes poměrně dost, ale bylo mi jich líto je sem nedát. Moje dřívější práce jsou zde na Koinup.

Fotografování se tak stalo mou nedílnou a bytostnou součástí, že si již nedovedu představit, že bych nemohl v SL fotografovat.

SLurls: Beachwood, Cafemar, Club Arsenal, Groove

Groove

Slovo „groove“ má v angličtině spoustu významů, např. drážka na gramofonové desce, ale tu kdopak dnes ještě zná v éře CD a mp3, mp4, atd. Je to označení pro rytmus hudby, jako je pop, jazz, funk, rock music, power groove, vision nebo soul. Nebo to znamená paráda nebo nádhera, někdy také říkáme: „To ti bylo boží!“ Ten poslední význam slova „groove“ ve formě slovesa, je to, co mám na mysli. Radovat se z něčeho, být spokojený, být nadšený.

Někdy však potřebujeme trochu klidu a pokory. Svět kolem nás i v nás se řítí velkou rychlostí, kterou si ani v běžném životě neuvědomujeme. Malý kostelík (nebo je to kaple?) zářící v rudém slunci láká k návštěvě. I já jsem neodolal, vstoupil a usedl na jednu z lavic. Sluneční paprsky prostupovaly vysokými gotickými okny a mně ani nechtělo odejít.

Přesto jsem vstal a neodolal dalšímu průzkumu terénu. Delší kamenitá cesta mne zavedla až rozsáhlému hradu, jehož ostře řezané rysy se rýsovaly proti nebi. A když se tma snesla úplně, tak jen probleskovaly mlhavé siluety malých domků v jeho sousedství.

Druhý den jsem se vydal po dlouhé a skoro prázdné pláni. K mému úžasu se však v záři nového slunce zjevila jakási budova. Stála tam osamělá uprostřed ničeho, jako nějaký solitér v obrovské zahradě. Nechal jsem ji jejímu klidu a samotě a pokračoval dál.

Slunce dosáhlo nejvyššího bodu své dráhy a tak jsem vzal zavděk malému stínu a chladivému dotyku brízy z moře. Marné čekání na neznámou loď na širém moři. Snad jen malé lenošení na lehátku při západu slunce. Snad maják rozžehne své velké světelné oko a přiláká …

---

Ale teď zpět do reality, respektive do virtuality. To moje kecání tady na začátku má svůj jakýsi základ ve stejnojmenném simu v Second Life. Sice se jmenuje Groove, ale říká se mu „Město u přátel“. Nabízí několik možností, jak ekonomického charakteru, bydlení nebo zábavy, tak jako mnoho dalších simů v SL. Můžete si pronajmout obchodní prostor, můžete si pronajmout pokoj v hotelu, pokoj na starém chladném hradě i s krbem pro zahřátí nebo patrový domek. O zábavu se postará místní galerie, kino nebo taneční klub.

„Být či tam nebýt? A kde a za kolik?“, když bych parafrázoval Shakespearův text Hamleta.

Tak tedy:

SLurl: Groove

SLurl: Hotel
Vybavení: dva pokoje a koupelna
Cena: 50 L$/týden
Počet primů: 50

SLurl: Hrad
Vybavení: jeden pokoj se stylovou postelí a krbem
Cena: 50 L$/týden
Počet primů: 35

SLurl: Patrový domek
Vybavení: dvě místnosti, bezpečnostní systém
Cena: 75 L$/týden
Počet primů: 50

Pronájem obchodu (většina se nachází v centrální části simu)
Cena: 50 L$/týden
Počet primů: 30

Podrobnosti: albus Alex