Setkání

Taky znáte ten pocit, že už jste tu někdy byli nebo, že ho, či jí odněkud znáte? Francouzi na to mají krásné sousloví, vlastně je to doslovný překlad – už viděno – déjà vu. Já tenhle pocit v Second Life zažívám stále. Ale možná je to tím, že stále chodím na stejná místa.

Ale právě tam jsou ti správní lidé, tam naleznete vše, co chcete nebo všechno, po čem toužíte. Ano, někdy je to záplava lidí. Jindy si však chcete uspořádat myšlenky a být sám. Sám ztracen v nekonečných prostorách SL, ztracen v nekonečných hlubinách času.

Avšak, pak se vracíte na stejná místa a potkáváte zase stejné lidi, anebo se seznámíte s někým novým a obohatíte tak svůj druhý život. Jako já, zrovna teď, co píšu tento příspěvek. Komunikuji s kýmsi, koho v mám náhodně v přátelích na Facebooku a ona je z Brazílie. Napřed to na mě zkoušela portugalsky, já zas anglicky a nakonec z ní vypadla čeština. Ale jaká? Klasika, šílený to internetový překladač! Je to někdy k popukání, ale snaží se.

To není jen o tom pozorovat západy či východy slunce nebo nebe poseté hvězdami.

To není jen o tom někde sedět a rozjímat.

To není jen o tom být.

To je o životě.

To je o přátelství.

To je o lásce.

Prostě není rozdílu mezi tím a tím druhým světem, alespoň pro mne.

A co vy?