Dlouhá cesta – Bod jedenáct – Fotografování

Po dlouhé době jsem se zase odhodlal pokračovat v sérii článků, kterou jsem nazval Dlouhá cesta. Jen pro připomenutí, impulsem mi byly moje druhé narozeniny v SL a kupodivu jsou to opět moje narozeniny, tentokrát třetí, a to 11.7.2010. Rok uběhl a opět obrovská spousta změn, nových a staronových přátel, zániků starých a zrodů nových míst v tomto světě Second Life.

Dnes bych chtěl psát o fotografování. I v mém normálním běžném reálném životě rád fotím. Stále jsem se nevzdal fotografování na klasický kinofilm a pak to příjemné čekání, jak ty fotky ve fotolabu vyjdou. To je prostě nenahraditelné. Digitální fotografování opravdu zažívá obrovský boom a k dostání jsou běžné kompakty až k digitálním zrcadlovkám. Přesto mně to nechytlo.

Vlastně jsem fotografoval v Second Life již od mého počátku bytí v něm. Fotil jsem všechno možné kolem sebe, nejen prostředí a krajinu, ale i lidi kolem sebe, přátele. Spousta snímků vznikla ještě před tím, než jsem začal psát tenhle blog. Mnohé z nich jsou samozřejmě soukromé a nepublikovatelné. Až jsem začal psát, frekvence fotografování vzrostla. Někdy byly fotografie jen k doplnění textu, někdy byly jeho inspirací.

Na druhou stranu, fotografování v prostředí Second Life by se dalo považovat za jakousi formu digitálního fotografování. V tom smyslu, že můžete takových fotografií vyrobit obrovské množství, dokud vám stačí paměť v počítači, a pak se jimi probírat a mazat, popřípadě upravovat pomocí různých grafických programů. To stejné jako při RL digitálním focení.

Co v RL však udělat nelze, je možnost aktuální změny prostředí. Protože SL je dynamický svět, lze měnit jednotlivou denní dobu a s pomocí funkce Environment Editor také jaké bude nebe, mraky a voda. To vše buď manuálně nebo s pomocí již vytvořených šablon on tvůrců z SL. A pokud máte už i poslední verzi prohlížeče, pak dalšími pokročilými funkcemi lze dosáhnout dalších úžasných efektů. Možnosti jsou nepřeberné, ale někdy více je na škodu a někdy to položí celý prohlížeč, ba celý počítač, protože hardwarové nároky jsou enormní.

A tak při mém putování vznikají tyto moje malé střípky virtuálního bytí v Second Life. Jsou to zastavení na břehu nekonečného oceánu, posezení v jeho proměnlivé blízkosti a v záblescích světel z nedalekého klubu na Groove. Je to fantastická a obrovská ABBA párty u příležitosti rezz day jednoho avatara v klubu Arsenal nebo jen obyčejná párty na simu Cafemar či ve stínech Beachwoodu.

Těch fotek je dnes poměrně dost, ale bylo mi jich líto je sem nedát. Moje dřívější práce jsou zde na Koinup.

Fotografování se tak stalo mou nedílnou a bytostnou součástí, že si již nedovedu představit, že bych nemohl v SL fotografovat.

SLurls: Beachwood, Cafemar, Club Arsenal, Groove

Dlouhá cesta – Bod deset – Časopis

„ ...stejně vzdálení od hvězd i od atomů rozšiřujeme své poznání, abychom uchopili jak velmi malé, tak velmi velké.“

Carl Sagan

Je to sice trochu delší pauza, ale vrátil bych se k mému putování v Second Life. Vlastně ani nevím, jak to začalo. Byl jsem kýmsi osloven, zda bych nechtěl pracovat v týmu, který připravuje nový a především první český in-world časopis. V té době jsem už psal svůj blog a tak nebyl velký problém nesouhlasit.

Když se na to dívám zpětně, tak si myslím, že nikdo z nás v týmu si nedělal iluze, že budeme ti nejlepší a nejzajímavější. Ale ambice byly, přinejmenším u některých a u mě taky. Bez nich bych nikdy do takového podniku nešel. A tak se načas moje SL putování spojilo s mnoha lidmi, kteří se pustili do experimentu, o kterém nevěděli, jak vůbec dopadne.

Počet vydaných čísel nakonec dosáhl čísla deset a vydali jsme i jedno speciální číslo o světě Blue Mars v rozpětí necelého jedno roku. Číslo od čísla stoupala kvalita obsahu a v mnoha případech i grafická stránka věci. Já jsem psal zřídka, ale připadla mi poměrně velká úloha provést jazykovou korekci každého příspěvku.

Oslovit větší množství lidí prostřednictvím našeho časopisu bylo určitě našim hlavním cílem. Nakolik se to podařilo musí posoudit jiní. Samozřejmě námitkou může být, že webová stránka nebo blog může oslovit mnohem více lidí. Ale na druhou stranu, mimochodem taky jsme měli blog, je-li něco zavedeno delší dobu, pak má mnohem větší šanci, než co je nové.

Avšak nechci to brát jako výmluvu. Dosáhli jsme přinejmenším jisté sledovanosti, a to jak časopis, tak blog. Získali jsme inzerenty a slušný počet lidí ve skupině (group). Časopis byl k dostání na mnoha CZ a SK simech a dal se koupit zadarmo i na xstreet.

Nelituji toho a bylo mi velkým potěšením pracovat s těmito lidmi. To, že časopis skončil nadobro je jedna věc. Druhá je, že to byla po všech stránkách velká zkušenost pro mě, jak psaní korektur, tak práce s lidmi.

A trocha parafráze na závěr: „Vzdálenost od hvězd nebo atomů je sice velká v obou směrech, velká i malá, přesto jsem si svoje poznání rozšířil také v obou směrech.“

Dlouhá cesta – Bod devět – Práce

Práce je slovo, jehož výklad, na první pohled, není až zas tak jednoduchý. Ať už ho pojmete z fyzikálního hlediska a budeme mluvit o práci mechanické, elektrické či jiných, v důsledku to zase bude nějaký druh energie. Na druhou stranu, můžeme mluvit o práci fyzické, za použití lidských sil a svalů, jejichž výsledkem jsou fantastické stavby a budovy, které vznikly v průběhu dějin lidstva na mnohých místech naší zeměkoule. Jsou to opět lidské výtvory, které byly vypuštěny mimo naši planetu a obíhají mnoho planet a měsíců nebo míří ke vzdáleným hvězdám, jako je např. sonda Voyager.

Pracovat pro sebe a vydělávat lindeny pro sebe nebo pracovat pro někoho a brát zato plat, to je základní dilema, které jsem řešil a stále řeším během mé pouti v Second Life. Ze začátku jsem se dostal i k práci, kterou jsem dělal sám pro sebe, vlastně jsme to s kamarádem dělali sami pro sebe. Bohužel, pak z toho sešlo.

Naskytla se však práce, o které už jsem tu psal, a to podpora nováčkům. Ta mě sice zaujala, byla kreativní a jsem u ní dodnes od jejích prvopočátků. Přesto však člověk stále hledá něco nového a perspektivního. To byla později práce pro časopis Globe, která se stala, jak to říci, mojí „životní láskou“.

„Ça va,“ jak říkají Francouzi. Propad jsem psaní a korigování článků. Těšil jsem se na každé nové číslo. Můj rodný jazyk je pro mě vším, protože vidím a slyším každý den, jak ho lidé používají, ať už v novinách, rádiu či televizi nebo v nekonečném (nebo je konečný?) médiu jako je Internet. Vždycky mě fakt naštve, jak hrubě se s ním zachází. Tolik pravopisných a gramatických chyb v novinách a používání příšerných novotvarů mě opravdu nadzvedává ze židle.

A pak přijde zlom. Snad to souvisí s podzimem a jeho deštivými a mlhavými dny, kdy lidé propadají splínu. Vše je najednou jinak a pak si uvědomíme, jak jsme malincí.

... ztracen někde v Norwegian Forest ...

Dlouhá cesta - Bod osm - Kurzy nováčků

„Vědění je moc.“

Učíme se celý život. Ať už chceme nebo ne. Někdy je to spontánní věc, jindy se k tomu musíme donutit. To znamená, že musíme navštěvovat nějaké vzdělávací zařízení, což je obvykle škola. Začíná to někdy mateřskou školou a pokračuje přes základní školu až vyšším typům vzdělání. No, a poté nastupují různé další způsoby vzdělávání, jako jsou samostudium, kurzy až po univerzitu třetího věku.

Prostředí Second Life je jako stvořené k tomu pořádat kurzy, semináře, porady, apod. S příchodem voice chatu se dostalo vzdělávání a komunikace na kvalitativně jinou úroveň. No, i když někdy výrazivo a styl mluvy u některých avatarů silně pokulhávaly. Mimochodem, víte, že když Linden Lab avizoval implementaci voice chatu do prostředí SL, objevily se obrovské protesty, a to i ve formě demonstrací? Přesto všechno v srpnu 2007 jste mohli komunikovat s ostatními avatary svým hlasem.

A tak dnes už není problém používání hlasu při různých aktivitách v SL. 8. březen 2008 byl pro mě zlomovým. Měl jsem totiž přednášet na prvním kurzu ze série přednášek pro nováčky v naší komunitě ve městě Bohemia. Samozřejmě to bylo bez voice chatu, ale pouze textově, z ryze racionálních důvodů, ne všichni ho měli a chtěli nebo uměli ho používat, včetně mě. Tím, že jsem psal textově, bylo to náročnější na přípravu i vedení celé přednášky. Bohužel nemám z té doby žádné fotky, ale přednáškový sál v budově Telefónica O₂ byl dost plný. A o čem jsem tam vlastně mluvil, tedy psal? Zde je pro zajímavost sylabus té přednášky:

1. Co je to Second Life (SL)?
1.1. Obecné představení tohoto fenoménu.
1.2. Historie.
1.3. Definice některých pojmů.

2. Prostředí SL
2.1. Terén – sims, islands, prostor, plocha, objekty.
2.2. Avatar – živé bytosti, možnosti.
2.3. Komunikace – jazyky, média.

3. Vstup
3.1. Hlavní portál SL.
3.2. SL client (prohlížeč).
3.3. Zabezpečení.

4. Co se dá dělat v SL?
4.1. Vydělávání – peníze, camping, surveys, Earn2Life, práce.
4.2. Komunikace s avatary.
4.3. Zábava.
4.4. Tvorba objektů. Stavení.

5. Etika a chování v SL
5.1. Otázka věku avatara v RL.
5.2. Vzájemné chování mezi avatary.
5.3. Zbraně, násilí, zákazy.

6. Premium Account

Ta série kurzů později pokračovala na další témata a jak je vidět dnes, pro velký zájem se některé opakují, za všechny uvedu příklad – scriptování.

Vlastně teď si uvědomuji, že bych se pro představu mohl na chvíli převtělit do podoby avatara, kterého jsem měl na té přednášce.

Dlouhá cesta – Bod sedm – Podpora

Nikdo není vševědoucí a nikdo také neví všechno. Second Life je velmi rozsáhlý a strukturovaný svět. Právě proto se v něm napoprvé zorientovat není lehké. Samozřejmě základní až pokročilé znalosti práce s PC, Internetem nebo hraní MMORPG až k jazykovým znalostem, hlavně angličtiny, to všechno je velkou výhodou při vstupu nováčka do SL.

Ale, co ti, kteří nejsou v mnoha výše zmíněných věcech zběhlí? Na tenhle případ se přesně hodí rada mého středoškolského profesora chemie, kterou se od té doby, kdy nám ji na hodině chemie řekl, řídím celý život. A jak zní? „Student neví, student nahlédne.“ Na naši otázku totiž už někdo někdy dopovídal, už se někde řešila. Než se teda zeptám, tak:

1. zkusím najít odpověď na webu
   
2. zkusím najít odpověď v manuálu
   
3. zkusím najít odpověď ve FAQ
   
4. zkusím najít odpověď experimentováním
   
5. zkusím se zeptat zkušenějšího kamaráda
   
6. zkusím zjistit ze zdrojového kódu (jste-li programátor)
   

Aplikace těchto bodů na SL je určitě možná, snad s jednou výjimkou. Bod 1, to jsou jednoznačně různé webové stránky, blogy a diskusní fóra, která se SL zabývají.

Bod 1 by se dal spojit s body 2 a 3, tj. 1 + 2 + 3 = www.secondlife.com, tedy oficiální web. Co nabízí navíc jsou oficiální blogy SL a hlavně názorné videotutoriály, které lze prohlížet přímo na webu, na YouTube nebo si je stáhnout do počítače a kdykoliv se k nim vrátit.

Bod 4 je rozhodně zajímavý. Sám jsem ho používal několikrát. Není nad to, když na něco přijde člověk sám a ono i funguje! No, není to nádhera! Nesmíte to však vzdát hned po prvním neúspěchu. Např. ve vědeckém bádání neznamená, že když se dostanete do slepé uličky, že to znamená neúspěch. Ne! To je jednoznačně pozitivní výsledek, který říká, že tudy cesta nevede. Chce to jen zanalyzovat celý postup a nalézt chybu.

Bod 5 je určitě důležitý. Ale i když se ptáte dobrého kamaráda, musíte se zeptat správně, aby jste nevypadali jako blbec. U dobrého kamaráda by vám to prošlo, ostatní vás stejně budou považovat za loosera.

Bod 6 je asi pro programátory, třeba v případě psaní skriptů pro SL objekty.

Celé tohle se dá 100% aplikovat na Technickou podporu, která funguje na našem simu v městě Bohemia. Tam se každý večer u Infobodu potí jeden člen týmu (včetně mě) a snaží se odpovídat i na otázky, které jsou velmi primitivní a snadné, i když odpovědi lze nalézt jinde. Přesto členové týmu s velkou trpělivostí odpovídají.

Na závěr bych jako povinnou četbu doporučil článek na webu – Jak se správně ptát. Je sice zaměřený na trošku jiné téma, ale je plně aplikovatelný na ptání se v SL. Je v angličtině zde nebo v češtině zde. Doporučuji rozhodně přečíst.

Dlouhá cesta – Bod šest – Komunita

Slovo komunita pochází z latinských slov cum = spolu, mezi sebou a munere = darovat. Je to uskupení lidí, kteří sdílejí stejný prostor, stejné zájmy a stejná přání. Jak říkají sociologové, patří ke komunitě fyzický kontakt. Jak však aplikovat pojem komunita na Internet jako takový a na virtuální svět jako je Second Life? Existují tam komunity? Najdou se tam lidé, resp. jejich vtělení – avataři, kteří se dokážou semknout za jakýmkoliv účelem, aby vytvořili komunitu?

Ano, najdou. Říká se jim Groups (skupiny) a skutečně sdružují obyvatele SL s podobnými zájmy, třeba jen, aby informovali své členy o konání nějaké akce, výstavy, párty apod. Fyzický kontakt pravděpodobně není nutný a ani by v SL nešel. Přesto mají skupiny svoje enormní výhody, stejně jako groups na jiných sociálních sítích, jako je třeba Facebook nebo MySpace. Nebo na diskusních skupinách běžných na Internetu. Tou výhodou je okamžitá informace v daném čase, která se ihned objeví všem členům skupiny, ať už jsou online nebo offline. Druhá výhoda je multimessaging, tj. skupinový pokec (prosím neasociovat se „skupinový sex“). Ten se však někdy zvrhne v tlachání o ničem nebo je to (s)prosté obtěžující spamování.

Skupin je v SL nepřeberné množství a i když jich lze mít maximálně 25 kousků na profilu, někdy to ani nestačí a člověk se musí s některou, chtě nechtě, rozloučit. Některé skupiny mají velký počet členů a myslím, že české a slovenské za nimi určitě nezaostávají. Např. www.secondlife.cz komunita má nyní 10345 členů. A můj seznam skupin se asi neliší od jiných. Jen chcete nakupovat v zajímavých odchodech, chcete chodit do oblíbených klubů, chcete obchodovat se zajímavými akciemi spojenými s prostorem SL nebo jen chcete patřit do nějakého klubu svých přátel.

Komunita je možná něco jako rodina, do které patříte nebo byste chtěli patřit. Komunita to jsou možná vaši přátelé, anebo jsou to vaši nepřátelé. Prostě komunita je nutná a konečném důsledku nezbytná pro přežití v SL.

(Dopsáno včera při sledování finální sekvence filmu Paříž, Texas Wima Wenderse)

Dlouhá cesta – Bod pět – Město

„Vidím město veliké, jehož sláva hvězd se dotýká.“

Proroctví kněžny Libuše se sice týká našeho dnešního hlavního města Prahy, ale tehdy před dvěma roky nikdo nemohl stejně vědět nebo předpovídat, jaké ono to město bude, a jestli se jeho sláva snad bude dotýkat hvězd. Je zřejmé, že mluvím o našem městě Bohemia, která avšak leží na simu Czechoslovakia.

Tak jako kněžna Libuše viděla daleko do budoucnosti z hlubin dějin a času, tak snad viděli i tvůrci Bohemie a své vize vtiskli do zdí a plání města. Částečka po částečce se přibližovala a spojovala, a pixely a primy narůstali a množili se, až konečná podoba města spatřila světlo světa. Ne však tam, kde měla.

Stíny. Skrytá místa. Temné kouty a zátiší. Cesty, které nikam nevedou. Lidé, kteří nejsou. Jen cosi v prostoru. Ticho a tma. Jako když Dětská královna a Bastian ve finále Nekonečného příběhu rozhodovali o osudu Fantazie. Jako když spirála stoupá závit po závitu k výšinám nebo se propadá sama do sebe a tak zaniká.

Jen malé zrnko písku a přání, potom další přání a potom ještě mnoho dalších přání a svět se zrodil. Mlhy Avalonu se rozplývají a já vidím město veliké, které se rozprostírá po celé ploše od kraje ke kraji. Avšak časový úsek je dlouhý.

Přesun, fyzický a možná i psychický, způsobí zrození města jiného, na jiném místě a přesto stejného. A tam ho známe i dnes. Jiné, ne ve smyslu své vnější podoby, ale jiné ve smyslu své vnitřní identity.

Tichá a prázdná Bohemia.

Dlouhá cesta - Bod čtyři - Přátelství

Second Life je plný různých tvorů, avatarů za kterými vždy stojí někdo v Real Life. Výstižně to charakterizuje slovo „loutkovodič“. Nevím, jestli jsme loutky, ty bezduché osamocené bytosti, bezcílně bloudící v SL, ovládané jinými silami, a přesto v jistém slova smyslu živé. Ne, osamocenost to určitě není, tím by se ztratil původní a hlavní rys SL – sociální kontakt.

Kontakty jsou stejně důležité, snad jako oblečení a vzhled, při prvních krůčcích v SL. Přesto nelze zaměňovat kontakty a přátelství (v angl. Contacts List a Friends List). Můj friendlist za dobu mé existence v SL narostl víceméně do obludných rozměrů, kdy jsem v prvotním nadšení přidával do seznamu každého, kdo mi friendship nabídl. Mnozí se mnou komunikovali, další většinou ne. Zůstává jen hrstka věrných, tvrdé jádro, a z něj vyčnívá pár pilířů.

Avšak jeden z nich má pro mě velkou, ne-li obrovskou důležitost. Setkání bylo čistě náhodné, jak už to bývá. Já absolutní newbík, on ostřílený a zkušený resident. Byl to on, kdo mě v podstatě uvedl do tohoto světa. Byl to on, kdo mě naučil spoustu věcí. Byl to on, kdo mě v podstatě „udělal“ tím, čím dneska v SL jsem. Jsou to jeho zkušenosti a znalosti, které dnes využívám a na kterých jsem vystavěl své bytí zde. On tu sice už není, účet má, ale vlastně dlouho jsme se neviděli, jen občasný kontakt v RL. A to je podle mě jednoznačný princip ryzího přátelství.

Sice doplňuji své články fotografiemi z SL, ale tyhle jsou příliš osobní, stejně jako jiné další v jiných situacích a s jinými přáteli. Ponechme je tedy spát.

Dlouhá cesta – Bod tři – Setkání

Zvláštní. První, co se mi při vyslovení názvu dnešního příspěvku vybavilo, bylo úplně něco jiného. Prostě to byla věc či situace z jiné doby a z jiného času. Blízká setkání třetího druhu, E.T., Voyager ve Star Treku nebo jedno z výborných českých sci-fi Ikarie XB 1. Ale dnes chci psát o setkáních v Second Life.

Co vlastně se myslí slovem „setkání“? Znamená nejen někoho potkat, konkrétního avatara, ale také se něčeho zúčastnit, nějakého mítinku, události, párty apod. Ale můžete také zaznamenat setkání s nějakým místem v SL nebo s nějakým objektem, jakou jsou rostliny, zvířata, budovy a další. Na mé dlouhé cestě jsem zažil všechna tato setkání a mnohá z nich se vryla hluboko do mé paměti.

Setkání s jedním konkrétním avatarem se událo již mých počátcích a bylo natolik zásadní, že o něm budu psát příště. Ale byla i další setkání s velmi zajímavými lidičkami a nejen z naší české a slovenské komunity. Párty jsou věčné a tak jsem jich už navštívil a stále navštěvuji požehnaně. Snad to je v lidech už z dávných dob, kdy naši předchůdci se vždy sdružovali do skupin a společenstev, ať už to bylo za účelem hledání potravy, obrany před nepřáteli anebo se jen družit a bavit.

Setkání s objekty už byla také mnoho. Vzpomenout si na nějaký, který na mě hodně zapůsobil, není moc jednoduché. Bylo jich prostě spousta. Někdy je to jen nějaká fantastická budova nebo obrovská loď, jako je například SS Galaxy. Miluji architekturu a stejně jako v RL rád navštěvuji kostely a chrámy. Taky kdysi jeden takový byl tady v SL, avšak jeho jméno jsem zapomněl a on zmizel v čase i v prostoru. Měl nádhernou architekturu a i v SL jsem pociťoval to nekonečné ticho a pokoru.

Setkání s místy v tomto světě je také vždycky dobrodružstvím. Nedávno jsem se jen tak ze zajímavosti díval, který landmark patří k těm nejstarším, co jsem si uložil do inventáře. A ejhle vyloupl se z něho právě takový, který bys se dal označit jako setkání s fascinujícím místem, dokonce na něm mám první svoji fotku ze SL. Ano tušíte správně, jsou to The Lost Gardens of Apollo.

A jelikož se dá ve výšinách věží těchto zahrad snadno schovat před celým světem a rozjímat s osamocenou růží v oblacích, přesto jsou setkání důležitá a taky příjemná. Jako některá z dnešního dne, jak jsem se je pokusil zachytit na obrázcích v jednom věčném a přesto nekonečném okamžiku setkání.

Setkání I - IDIA Laboratories
Setkání II - Rouge Forest
Setkání III - TOYAKO
Setkání IV - The Lost Gardens of Apollo

Dlouhá cesta – Bod dva – Objevování

„Hīc sunt leonēs (Zde jsou lvi).“

Člověk je tvor, který má od přírody vrozený rys, stále něco prozkoumávat, objevovat či prohledávat. Nejprve je to jeho nejbližší okolí, ale časem se jeho rádius zvětšuje a mohou nastat komplikace.

Představme si sebe jako bod na ploše a vše, co už jsme prozkoumali, jako další body a místa, která jsou leží na jistou vzdálenost od nás. Pokud všechny tyhle body vezmeme , tak vytvoří plochu kruhu a hranicí bude kružnice. Čím menší budou naše fyzické a psychické schopnosti, tím bude poloměr kruhu menší a my budeme schopni obsáhnout vše, co je uvnitř kruhu. Jistě víte, jak daleko jste se dostali jako děti.

Avšak, jak stárneme, poloměr se zvětšuje a zároveň se zvětšuje hranice kruhu. ALE POZOR JE TO VELKÝ SKOK!! Zvětší-li se poloměr o jednotku, tak plocha se zvětší asi 3,1 krát, ale hranice se zvětší asi 6,3 krát!!

Plocha Second Life je obrovská asi 4000 simů. Není, myslím, v moci někoho navštívit všechny simy SL. Navíc, některé jsou privátní, kde sice přistanete, ale máte 10 sekund na odlet. Tahle výchozí situace dělá z SL naprosto unikátní prostor pro objevování a zkoumání. Kde jinde můžete s minimálními prostředky cestovat a objevovat nádherná a kouzelná místa a to vše z místa, kde jste se zrovna připojili.

I já po svém zrození jsem objevoval a objevuji dodnes. Podle mého osobního názoru, je to jedna z nejkrásnějších věcí, které můžete dělat v SL. Současně jste v kontaktu s jinými avatary, kteří dané místo navštěvují. Někdy je to však náhoda. Na druhou stranu se na ta místa zase vracíte a znovu objevujete něco jiného, co jste před tím neviděli.

Můj LM adresář v inventáři je plný míst, která stojí za vidění. Někdy jsem jen přistál na nějaký sim, udělal pár sníměčků a pak zase odletěl. Jen pro ten pocit. Něco vidět, něco objevit, něco navštívit.

Na starých mapách bylo na místech, která lidé neznali napsáno: „Hīc sunt leonēs.“ Nevím proč lvi. Snad, že jsou považováni za krále zvířat? Byla to neznámá zvířata tehdy? Kdo ví? Moje mapa je plná těchto míst. A co vaše?

Dlouhá cesta – Bod jedna – První krůčky

Takže jsem se zrodil. Ale vlastně to byla jen zvědavost, co mě přivedlo do Second Life. Počítačové hry jsem vlastně hrál už dávno, kdy můj bratranec přinesl počítač ZX Spectrum. Dodnes si pamatuji, že veškerá data se nahrávala do tohoto počítače buď pomocí kazetového magnetofonu nebo pomocí jeho velkého bratra – kotoučového magnetofonu. A nejlepší byl šachový program Colossus.

Avšak jistou dobu před mým zrozením v SL mě kamarád lákal na úplně něco jiného. Byl velkým „pařmenem“ WoWka (World of Warcraft). Ale to je „Massively Multiplayer
Online Role Playing Game (MMORPG)“, tedy pořád hra. To jsem však nechtěl a ani mě to nelákalo. Vlastně až zpráva, že v jakémsi Second Life má vzniknout československé město, byl posledním a nejdůležitějším impulsem vstoupit.

Dětství, a především bezstarostné dětství, je asi to, co máme pevně zafixováno v paměti. I když občas jsou to jen útržky a úryvky událostí, co se staly. První krůčky v SL, myslím, nejsou pro nikoho snadné. Projít úvodní sim je nejen nutné, ale i žádoucí. Dá se tu nemnoho, ale přesto pár věcí naučit. Hlavně, jak ovládat svého avatara. To šlo snadno, protože jsem se hodně snažil a navíc nemám problém s angličtinou. A pak hurá do světa a hledat spřízněné duše.

A ty jsem opravdu našel. Nejen, že mi poradili, jak na oblečení, jak si měnit podobu, ale také, jakým způsobem získávat lindeny. Připomínám, že v té době by mě, navíc s nulovými zkušenostmi nikdo nezaměstnal. Takže o práci vůbec nemohla být řeč. Myslím, že to byl RobCZ Voom, který mi vysvětlil, co to je camping nebo jak vydělávat v systému Earn2Life. Tam jsem vydělal své první lindeny a dotáhl to až na platinovou pozici a pak mi bezdůvodně zabanovali účet. Nijak jsem po tom nepátral, protože už mě to v té době nezajímalo. Byl jsem už někde jinde.

A tak se stalo, že jsem přes všechny problémy a nezdary v SL zůstal. Avšak čas se krátí, protože vlak se zrovna přibližuje do cílové stanice a já už mám jen poslední řádek na stránce papíru.

„Příští stanice Second Life! Vystupovat!“

(Zapsáno 13.7.2009, při cestě domů osobním vlakem na trase Brno – Blansko)

Dlouhá cesta - Bod nula - Zrození

Každý z nás se zrodil, respektive narodil. My, jako lidé, si to samozřejmě nemůžeme pamatovat. Bolest, pláč, tma a pak najednou světlo. Jsme dlouho odkázáni na svou matku-rodičku, hlavně fyzicky a fyziologicky, protože nás v první fázi života krmí a stará se o nás. Jin vítězí na Jangem. Otec je odsunut stranou, ale ne moc a s přibývajícím věkem se vše mění.

Zrození je asi lepší pojmenování než narození, alespoň podle mě. Zrození v Second Life je úplně něco jiného. Není to výsledek náhody, což v RL je vždy. Člověk neví, která spermie a v kterém okamžiku doputuje tam, kam má. Prostě, jasně řečeno, po splnění, respektive vyplnění něčeho se stáváte obyvatelem či kýmsi, který vstoupí (je zrozen) do Second Life.

Avšak odlišnosti od RL jsou zřejmé. Nerodíme se, respektive jsme se nenarodili nazí. Nikdo z nás. Máme všechny plně funkční atributy jako člověk. Dokážeme se pohybovat, dokážeme psát a dokážeme i mluvit. Naše nahota není, protože jsme dostali nějaké oblečení a nějaký vzhled do začátku.

Přesto je to „tabula rasa“.

Narozeniny

Ahoj všem!

Každý má narozeniny a slaví je nebo je taky neslaví. Já mám zítra (11.7.) druhé narozeniny. Ano, samozřejmě se jedná o moje SL narozeniny. Ani si to člověk neuvědomuje, že jeho putování po pláních Second Life trvá už tak dlouho. Navíc se za tu dobo stalo mnoho věcí, jak v SL samotném, kdy došlo k mnoha převratným změnám, ale i můj avatar dospěl a dosáhl mnohého. Nebo alespoň si to myslím.

Chtěl bych v několika následujících dnech, možná týdnech, o tomhle dobrodružství, o mé velké cestě v Second Life napsat pár článečků a doplnit nějakými fotkami z té doby a také i ze současnosti. Uvidíme, jak mně políbí paní múza a inspirace. Tu čerpám z knihy, kterou zrovna čtu.

Tom Boellstorff: „Coming of Age of Second Life. An Anthropologist Explores of Virtual Human“

Váš Coral Ducatillon