Byl pozdní večer – první máj –Je sice teprve únor, a tak by se ty verše o lásce zdály být nevhodné v tento čas. Ale není tomu tak, jak by se na první pohled zdálo. Nejsem nijak velkým příznivcem nadcházejícího svátku svatého Valentýna, protože nemá absolutně nic společného s dějinami a kulturou naší země.
večerní máj – byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj.
O lásce šeptal tichý mech;
květoucí strom lhal lásky žel,
svou lásku slavík růži pěl,
růžinu jevil vonný vzdech.
Jezero hladké v křovích stinných
zvučelo temně tajný bol,
břeh je objímal kol a kol;
a slunce jasná světů jiných
bloudila blankytnými pásky,
planoucí tam co slzy lásky.
(Karel Hynek Mácha: Máj)
Tradičně je s láskou spjat právě květen, přesto jsem včera neodolal a zatoulal se v SLku na tradiční ples v naší komunitě, který byl zároveň tím valentýnským. V romantickém prostředí altánku v Bohemii už bylo několik lidí a tak jsem vyzval jednu dámu k tanci. Večer ubíhal v poklidné atmosféře, takže se ani nechtělo odcházet.
Jaké to tam bylo, tak pár obrázků nabízí inspiraci, i když ty poslední dva jsou z jiného času a jiného místa.
Celá báseň je zde.
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat