Bohatství

„Zlato jsou peníze králů, stříbro jsou peníze džentlmenů, směna jsou peníze venkovanů, ale dluh jsou peníze otroků.“

(Norm Franz: Peníze a bohatství v novém miléniu)^*

Už jste je někdy drželi, resp. třímali v ruce? Myslím samozřejmě fyzické zlato. To je ten žlutý kov, který je příjemný na omak i na pohled. A i dnes po mnoha tisíciletí, co ho lidé znají, je fascinuje, přitahuje a vábí. Jsou schopni udělat vše, aby ho získali, a přitom se někdy neštítí ani toho nejhoršího, co může člověk člověku udělat.

Avšak jsou i jiné možnosti směny – ne však ve zlatě, stříbře, či jiných vzácných kovech. Jsou to peníze, konkrétně papírové peníze, ale také virtuální peníze, o jejichž skutečné hodnotě lze možná pochybovat.

Když Marco Polo převedl Benátčanům papírové peníze, které dovezl z daleké Číny, jeden z přítomných vzal jednu bankovku a zapálil ji. Shořela. Potom vytáhl ze svého měšce minci a udeřil jí o jílec svého meče: „Toto je zvuk peněz!“ Marco prohlásil: „Právě jste spálil bankovku v hodnotě deseti zlatých benátských dukátů.“

Je tedy toto, ono opravdové bohatství, kterým si plníme naše peněženky ve formě bankovek a mincí pochybné hodnoty, tím, které nás obohacuje? Nebo je to volně směnitelná virtuální měna na celém světě ve formě kreditních karet, bankovních účtů a šeků?

To jsou dost těžké otázky a pravděpodobně na ně neexistuje jednoznačná odpověď. Ať už budete přemýšlet v intencích reálného světa, anebo toho druhého, virtuálního. Vždycky to bude, co člověk, to názor.

Pokusím se nastínit, jak to vidím já, a to v obou světech.

Real Life

Něco vlastnit má člověk asi zakódováno v genech z již velmi dávných dob. Možná i předchůdci dnešního Homo sapiens sapiens (člověka moudrého) chtěli něco vlastnit, co neměli ostatní a považovali to za jakési „své bohatství“. Stačí si jen vzpomenout na úvodní sekvence filmu Vesmírná odysea: 2001, kde vůdce jedné tlupy objeví dlouhou kost a začne s ní bušit do země. Když pozná její pevnost, zkusí to i na zvíře podobné dnešnímu praseti a zabije ho. Později tuto zbraň použije proti jiné skupině předchůdců lidí v boji o zdroj vody – bohatství – a zabije vůdce té skupiny. První vražda v historii lidství je na světě.

V současném světě je bohatství koncentrováno na shromažďování všeho možného, počínaje penězi, majetkem, věcmi a dalšími konče. Mamon vládne světu. Ale, abych nebyl tak skeptický, najdou se i tací, kterým je to přinejmenším lhostejné. Jejich bohatstvím je bohatství ducha, ať už je to umění výtvarné, architektonické nebo hudební, umění gurmetské, umění užívat si života, umění lásky a mnohého dalšího. To je bohatství, jakého si považuji a o které usiluji. Ale mít peníze je přece vždycky dobré. Nemyslíte? To přece říká už staré úsloví: „Bez peněz do hospody nelez!“

Second Life

„Jako já prostě nevím!“ Tenhle svět mě fascinoval a fascinuje už dlouho. Nikdy jsem však o nějaké formě bohatství nepřemýšlel. Jako avatar sice hromadíte spoustu věcí, až váš inventář přetéká. A vyznat se v něm je někdy dost hrůza. Přesto však k většině těch věcí nic necítíte.

Každý to zná. Jako newbies jste brali, co vám přišlo pod ruku. Důvod byl zřejmý, nedostatek lindenů. Když jste pak na sobě zapracovali, pak nějaké lindeny jste získali. Bylo to asi formou dnes už neexistujícího „campingu“ nebo jste se nechali najmout na nějakou práci (tanečník, tanečnice, DJ, společník, společnice, escort service, atd.) a v tom nejlepším případě pronájem něčeho a prodej svých vlastních výtvorů ostatním SL.

Pro mě je bohatství SL něco jiného. Ano, můj inventář obsahuje pár krásných věcí, skvělého designu, hlavně značkového oblečení. Také je tam pár věcí osobního charakteru, které jsem od někoho dostal a nikdy nedám z ruky. Avšak pravé bohatství světa Second Life jsou avataři, potažmo živoucí bytosti, které za nimi stojí. Je to pravá sociální síť, multidimenzionální síť, kterou už nikdo SL neodpáře. A SL je podle mě víc „sociální síť“ než Facebook.

Tedy:

• Bohatství je fajn. Někdy.
  
• Bohatství někdy bolí a někdy trápí.
  
• Bohatství je přínos.
  
• Bohatství je přítěž.
  
• Bohatství chceme.
  
• Bohatství nenávidíme.
  

Platíme za vše.

Bohatství však nejsme schopni nikdy splatit.

^*Vypůjčeno z přednášky Nicka Barisheffa, 6. ledna 2011 v Empire Club, na slavnostním obědě u příležitosti 17. semináře výročního investičního výhledu. Anglicky zde, český překlad zde.

Vlčí máky ve větru a Falco

Dílo se rodí stejně tak z pohybů, které selhaly,
jako z těch, které se podařily.

Člověka nemůžeš dělit, a necháš-li žít jen velké sochaře,
pak žádné velké sochaře nebudeš mít.

Antoine de Saint-Exupéry

Jen si tak povlávaly, ty červené sukýnky, ve větru. Ten je ohýbal hned na jednu stranu a pak na tu druhou. Nebály se. Nebály se ani zkázonosného ohně, který kdosi rozdělal na malém ohništi. Snad, aby si ohřál vodu na čaj, upekl si brambory nebo opekl buřt.

Avšak bílá peřina pokryla celou krajinu. Vlčí máky zmizely, aby ustoupily nadvládě paní Zimy. Měl jsem pocit, jako bych něco ztratil. Něco, co se nikdy nenavrátí. Stále vidím ty červené tečky ve zlatých plání zrajícího obilí.

Poté oblohu proťal nějaký stín. Na obloze se majestátně vznášel velký pták. Ostřížím zrakem shlížel na zemi a hledal svoji kořist. Ostříž to však nebyl. Byl to sokol stěhovavý (Falco peregrinus). Prudce se snesl k zemi, aby potom nenávratně zmizel v nedohlednu.

Ty vlčí máky vlají ve větru na stěně mého pokoje.

Falco a jeho Jeanny znějí z jeho speciálního alba k 25. výročí v Deluxe edici z reproduktorů mé věže, taktéž v mém pokoji.

Vládnout světu?

Jak lákavá nabídka! Ale je stará jako lidstvo samo. Přesto jí s neutuchající touhou neodolávají velcí i malí mužové a ženy světa. Mít tak tu moc ovládat, tvořit, ničit nebo i zabíjet. Už jen když ta písmena vyskakují z klávesnice počítače a zjevují se na obrazovce počítače, tak to vyvolává tichou hrůzu.

Svět Second Life se zdá jako stvořený pro tyto schopnosti. Kde jinde najdete takové možnosti? Kde jinde najdete takovou svobodu vyjadřování, bytí a tvoření? Kde jinde najdete takovou nenávist a závist?

Ano, i já bych rád vládl světu. Ale to není jen tak. To je zodpovědnost. To je pokora. To je láska.

Tak to necháme někdy napříště.

Burning Life 2010

Tak už je to po roce opět zde. Burning Life opět otevře své brány a jak jistě víte, tentokrát už to není v režii Lindenů, ale Burn2. A jako malou ochutnávku, než to vypukne 16. října, se podívejte na machinimu od ColeMarie Soleil.

SLurl: Playa

Afrika

Říká se o ní, že je kolébkou lidstva. V Olduvai se zjevil poprvé předchůdce dnešního člověka – Homo habilis a Homo erectus – a z nitra Afriky se rozšířil do celého světa. Oblast Velké východoafrické příkopové propadliny je bohatá na fosilní nálezy a Olduvai leží právě zde v Tanzanii. Avšak v roce 2002 publikovali Brunet et al. v vědeckém časopise Nature^* o pozůstatcích nejstarší fosílie hominida. Což by nebylo nic divného, ale kde byly nalezeny? Vědci je našli ve vzdálenosti 2500 km od Velké východoafrické příkopové propadliny v centrální Africe v Čadu a jejich stáří odhadli na 6 až 7 miliónů let!!! To je Afrika překvapující.

Afrika, to jsou ulice Marakéše, pyramidy blízko Káhiry, chrámy v Luxoru a Karnaku, města jako Casablanca a Alexandrie, ztracené Timbuktu se svými dveřmi, nekonečné pláně pustých a někdy zelených pouští, jako je Sahara a Kalahari, nebo hluboké a nepropustné deštné pralesy s bohatstvím květeny a zvířat, často mizejících navždy.

Afrika, to je řeka Nil se svými katarakty a vše pohřbívající Asuánskou přehradou, vody Viktoriiných vodopádů, sněhem pokrytý vrchol nejvyšší hory Kilimandžáro a hluboké doly s diamanty a zlatem v Kimberley a v Kongu.

Afrika je ale také hluboká chudoba v lesku bohatství. Je to beznaděj, vysoká nezaměstnanost, bolest a smutek, strach a smrt. To jsou vylidněné vesnice. To jsou předsudky a pověry. To je hlad, HIV a to je AIDS.

V Africe jsem byl jen jednou asi v roce 1985, bylo to v Alžíru. Nic z toho, o čem jsem teď mluvil, resp. psal, jsem neviděl, ani nezažil. Jen květy oleandrových keřů mámily svou vůní a já se v nich utápěl pod paprsky horkého afrického slunce.

Zpět do reality. Afrika se pro mě zhmotnila o právě končícím víkendu. Divadlo Husa na Provázku v Brně hostilo tuto sobotu (26.6.2010) skupinu lidí, nadšenců, pochybovačů, ale i věrných, přejících a donátorů. Afrika ke mně přišla v podobě velkoformátových fotografií, korálků a košíků vytvořených lidmi, kteří jsou tak daleko. Afrika ke mně přišla v podobě afrických bubeníků z Konga, mimochodem oni žijí v České republice. Jejich bubny úplně převrátili svět a divadlo Husa na Provázku se stalo výhní Afriky.

Avšak v mezičase jsme například poslouchali vyprávění paní Gity Fuchsové o mnoha projektech, které probíhají v Keni a v sousedních zemích. Paní Gita Fuchsová je mimořádná a zplnomocněná velvyslankyně České republiky v Keni a Stálá představitelka ČR při UNEP a UN-Habitat (UNEP = United Nations Enviroment Programme, česky Program životní prostředí při OSN, UN-Habitat = Centrum OSN pro lidská sídla).

Široké spektrum programů zahrnovalo například preventivní vakcinace psů v pohoří Mt. Kulal v Keni, což každý rok dělají lidé z Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně a úspěšně nebo projekt „Panenka pro UNICEF“, kdy dobrovolníci ušijí panenku a ta se pak nabídne k adopci za jednotnou cenu 600 Kč, což je suma potřebná k proočkování jednoho dítěte v rozvojových zemích proti šesti smrtelným dětským chorobám.

A samozřejmě to bylo Bwindi Orphans, protože toto občanské sdružení a jeho aktivity v Ugandě byly středobodem dění onoho dne. Začalo to už odpolední besedou a pokračovalo pak v kuloárech divadla a večer také během koncertu. Nechybělo také spojení Bwindi Orphans a virtuálního světa Second Life, což se pokusil Fanda Ryba vysvětlit a docela se mu podařilo. Podložil to fotkami z SLka, kde je také umístěn projekt školy, na kterou se také vybírá prostřednictvím prasátek na mnoha místech české a slovenské komunity. Kolem školy jsou také vystaveny fotografie dvorního fotografa Bwindi Orphans Michala Příhody. Stav konta je aktualizován na této webové stránce a všichni donátoři (víc jak 400) jsou tam i s příslušnou částkou vyjmenováni. K dnešnímu dni 1.7.2010 se vybralo 634 805 L$.

Vyvrcholením však bylo vystoupení skupiny Čankišou. Kapelu Čankišou založili původem bigbeatoví muzikanti na vánočním mejdanu v roce 1999. Za pomoci nejrůznějších nástrojů z celého světa se vrhli do pro ně naprosto nových vod ethna, world music a originálně opřeli svou tvorbu o legendu dávného jednonohého lidu Čanki. Za téměř 10 let existence si kapela vydobyla pevné místo na hudebním slunci a dnes patří ke špičce české world music.

Popsat atmosféru v hledišti i na jevišti je dost obtížené, to se musí prožít. Tak zde je alespoň pár fotografií z akce na oficiálních stránkách Bwindi Orphans a na streamu Zuzi Ritt. No a nakonec ještě tři klipy kapely Čankišou pro představu, co hrají.

Klip Zuha vznikl v Pakistánu během účasti na World Performing and Visual Arts festivalu 2007 v Lahore. Klip Borrega je animované video a bylo vyrobeno studenty Filmové akademie Miroslava Ondříčka v Písku a Soukromé vyšší odborné školy filmové v Písku. Poslední video vzniklo na základě materiálů, které v Ugandě natočil Michal Příhoda a hudbu nahráli a zpívali Čankišou.

^*M. Brunet et al.: A new hominid from the Upper Miocéne of Chad, Central Africa. Nature 418, 2002, 145.

Fotografie: Oficiální stránka BWO, Stream Zuzi Ritt

SLurl: 3D-model školy na Shinylandu

(Zdroje: Čankišou, UNICEF, UNEP, UN-Habitat, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, Velvyslanectví v Nairobi, Wikipedia, YouTube)

Dech života

Uich gwennen na ‘wanath ah na dhín.
An uich gwennen na ringyrn ambar hen.
Boe naid bain gwannathar,
Boe cuil ban firitha.
Boe naer gwannathach, [...]

Nejste svázáni ztrátou a mlčením.
Nejste svázáni kruhy tohoto světa.
Všechny věci musí pominout,
Všechen život je odsouzen ke zmizení …
Tesknící musíte jít, [a přesto nejste bez naděje].

Jak je ten čas pomíjivý. Nedávno mi někdo připomněl, že žije v Second Life celých tisíc dní. Kupodivu i já jsem tu už více než těch tisíc dní. Je to mnoho nebo málo? To je otázka. Rozhodně tu nechci dělat nějakou rekapitulaci mého bytí v SL, ale spíš si připomenout nebo si vzpomenout na věci dávné a minulé, které se mi staly. Nechci se moc opakovat, protože jsem tu o mnoha věcech psal již dříve, tak jen pár poznámek.

Zrození města bylo jedním velkým dobrodružstvím. Když Vilem Beaumont poskytl prostor na simu pojmenovaném po bájném mlžném ostrově Avalonu, vzniklo zde město Bohemia a kolem něj se vytvořila komunita báječných a zajímavých lidí. Časem se město přesunulo na vlastní sim – Czechoslovakia – a Staré město je vlastně jeho srdcem. Jen zasvěcení znají jaké to bylo a stejně jako pro mě i oni určitě mají krásné vzpomínky na ty časy a na Klub Paradise, kde to opravdu žilo. Tématické párty se již nikdy nezopakovali.

Padnuvší a pak znovuzrozená Angara, která poté opět mizí v čase, je dalším záchytným bodem pro mojí pouť v SL. Angara, kde znovu ožil Klub Paradise v jiné podobě a pod jiným jménem. Angara, kde byl tvořen a stvořen nejkrásnější drak v SL (podle mě). Angara, kde jste si mohli koupit stylové oblečení, které se dnes prodává pod značkou PXD Toxic. Angara rozdrcená na písek pouště.

The Lost Gardens of Apollo snad ani nemusím představovat. Patří k nekrásnější simům v SL. Nikdy jsem se nepřestal kochat jeho kráse, jeho vysokým věžím, stromům, květinám, ptákům a mnoha dalším magickým věcem. Stačí si stoupnout na most nahoře nad mořem a jen se dívat a poslouchat.

Dech života.

(Zdroj: YouTube

Proměny času

Když jsem se dnes ráno vzbudil, tak ještě moje zamlžené oči jen mžouraly oknem ven po natočení tenkých lamel rolety. Avšak, když jsem stejný postup provedl v kuchyni, tak můj pohled spatřil venku bílou pláň. Už jsme tak byli blízko jara a Matka Příroda to opět posunula o kousek zpět.

Nastala proměna první.

V jiném čase a na jiném místě. Paříž setmělá právě nastalou nocí skrývá stovky a tisíce osudů a příběhů stovek a tisíců lidských bytostí. Toto je příběh jedné ženy.

Jednou ze strastí ženy je strach, že se stane starou pannou. Aby vyvázly z tohoto hrozného pocitu beznaděje, mladé dívky spěchaly do manželství s lehkomyslností, která pozorovatele překvapuje; nikdy neváhající si pamatovat, že ztráta svobody, štěstí a seberespektu je mizerně zaplacena prázdnou ctí být oslovována „Paní“ místo „Slečno“.

Chantal Harvey

Nastala proměna druhá.

Duševně chorý svět. Ano, tak mi i ten dnešní reálný svět připadá, ale pak přijde nějaká příjemná změna v podobě setkání, v podobě shlédnutí nějakého uměleckého díla, v podobě každodenních běžných radostí, které si dáváme navzájem, nebo v podobě sklenice naplněné sluncem koncentrovaným do šťávy hroznů sbíraných na moravské vinici. Ne, svět nemůže být duševně chorý.

Nastala proměna třetí.

(Zdroj: YouTube)

Tango Argentino

Tanec je součástí života jako takového a Second Life nevyjímaje. Tanec je jednou se společensky přijatelných aktivit, kdy je pár k sobě tak blízko jako nikdy. Tanečních klubů, tančíren a velkých tanečních sálů je po SL velká spousta. Nechybí prakticky na žádném simu a baví se v nich denně velká spousta lidí.

Například společenský ples je unikátní možností zatančit si v nádherných oblecích. Využívám toho pokaždé, když se naskytne příležitost. Tango je můj oblíbený tanec, i když ho RL moc neumím. Zato však miluji hudbu tanga a ze všeho nejvíc hudbu Astora Piazzolly. Byl velkým skladatelem tanga, i když jeho „nuevo tango“ se trochu odlišovalo, hlavně svými jazzovými prvky.

Tango to je napětí a vášeň, oheň a voda, radost a smutek. Stačí se zaposlouchat. Na prvních dvou hraje sám Piazzolla. Ta poslední je skladba Oblivion z alba „Hommage à Piazzolla“ v podání houslisty Gidona Kremera.

(Zdroj: YouTube)

Dokument

Informací o světě Second Life není nikdy moc. Teď se mi dostal do rukou článek na blogu New World Notes, kde je prezentován dokumentární film o SL. Je super natočený společností Studio Kanzen pro jejich SubPixel series.

Jste nováčci v SL a nevíte, co je SL a co se tu dá dělat? Tak to je machinima přesně pro Vás.



UPOZORNĚNÍ: Obsahuje sexuální obsah, který je však filtrován přes mírně rozmazanou grafiku, aby to neodporovalo ToC na YouTube! Plná verze je na oficiálních stránkách studia.

(Zdroj: New World Notes)

Dlouhá cesta – Bod deset – Časopis

„ ...stejně vzdálení od hvězd i od atomů rozšiřujeme své poznání, abychom uchopili jak velmi malé, tak velmi velké.“

Carl Sagan

Je to sice trochu delší pauza, ale vrátil bych se k mému putování v Second Life. Vlastně ani nevím, jak to začalo. Byl jsem kýmsi osloven, zda bych nechtěl pracovat v týmu, který připravuje nový a především první český in-world časopis. V té době jsem už psal svůj blog a tak nebyl velký problém nesouhlasit.

Když se na to dívám zpětně, tak si myslím, že nikdo z nás v týmu si nedělal iluze, že budeme ti nejlepší a nejzajímavější. Ale ambice byly, přinejmenším u některých a u mě taky. Bez nich bych nikdy do takového podniku nešel. A tak se načas moje SL putování spojilo s mnoha lidmi, kteří se pustili do experimentu, o kterém nevěděli, jak vůbec dopadne.

Počet vydaných čísel nakonec dosáhl čísla deset a vydali jsme i jedno speciální číslo o světě Blue Mars v rozpětí necelého jedno roku. Číslo od čísla stoupala kvalita obsahu a v mnoha případech i grafická stránka věci. Já jsem psal zřídka, ale připadla mi poměrně velká úloha provést jazykovou korekci každého příspěvku.

Oslovit větší množství lidí prostřednictvím našeho časopisu bylo určitě našim hlavním cílem. Nakolik se to podařilo musí posoudit jiní. Samozřejmě námitkou může být, že webová stránka nebo blog může oslovit mnohem více lidí. Ale na druhou stranu, mimochodem taky jsme měli blog, je-li něco zavedeno delší dobu, pak má mnohem větší šanci, než co je nové.

Avšak nechci to brát jako výmluvu. Dosáhli jsme přinejmenším jisté sledovanosti, a to jak časopis, tak blog. Získali jsme inzerenty a slušný počet lidí ve skupině (group). Časopis byl k dostání na mnoha CZ a SK simech a dal se koupit zadarmo i na xstreet.

Nelituji toho a bylo mi velkým potěšením pracovat s těmito lidmi. To, že časopis skončil nadobro je jedna věc. Druhá je, že to byla po všech stránkách velká zkušenost pro mě, jak psaní korektur, tak práce s lidmi.

A trocha parafráze na závěr: „Vzdálenost od hvězd nebo atomů je sice velká v obou směrech, velká i malá, přesto jsem si svoje poznání rozšířil také v obou směrech.“

Ticho

Včerejší den (4.11.2009) se nesl v tak trochu veselém, ale i smutnější a tichém duchu. Alespoň tedy u mě. Ta veselejší část se odehrávala v RL, kdy jsem byl na ochutnávce vín z vinařství Vinofol Novosedly. Nebyly to žádné zázraky, ale v příjemném prostředí salónku Restaurace u Zámečku jsme prochutnali deset vzorků bílého a červeného vína. Nálada byla veselá, místy až hlučná.

Po skončení degustace jsem se však přesunul již do Second Life. 2. listopadu je u nás v kalendáři Památka zesnulých nebo taky lidově se jim říká dušičky. I když to bylo sice v pondělí, tak na středu připravili Momo Seriman a Scalex Overton příjemný poslechový večer složený z písní a hudby jen tak zamyšlení a ztišení se. Vše proběhlo v klubu La Fabrique.

Nebudu vyjmenovávat všechny interprety na playlistu, protože si je samozřejmě nepamatuji. Pro připomenutí jsem našel na YouTube tři videa s interprety a písněmi které na tom večeru zazněly:

Marika Gombitová – Koloseum
Hana Hegerová – Lásko prokletá
Věra Špinarová – Jednoho dne se vrátíš.

Byla to parádní tečka za prožitým jedním dnem ve velmi příjemné společnosti.

(Zdroj: YouTube)

Second Life 13

Dnes dám na odlehčení opět nějaká zajímavá místa, ale prostřednictvím videí. Loď brázdící nekonečný oceán na Black Spot, to je domov pirátské lodi Blacka Sparrowa a najdete tam i jiné pirátské lodě různých velikostí. INSILICO je cybercity vystřižené jako ze sci-fi nebo komiksů, věčně temné a jen prosvětlené světly v budovách. A nakonec v moři ztracené AM Radio's The Red and The Wild na IDIA Laboratories.

HD se doporučuje.

SLurl: Black Spot, INSILICO, IDIA Labs

Le Cinéma de la vie

Dnes to nebude o mně a o Second Life, i když na konci uvidíme. Inspirací dnes pro mě bylo nové číslo televizního programu, kterým jsem si ráno u snídaně listoval. Sice nekoukám moc na televizi, protože tam nic kloudného není, a nebo jsem prostě v SL. Avšak tentokrát mě to teda zaujalo, tak vám zkusím dát pár tipů.

Gejša (Memoirs of Geisha) je velmi krásný film, který vznikl podle stejnojmenné románové předlohy od Artura Goldena. S malou Čijo se život nemazlí. Je otcem prodána gejšám do Kjóta, kde z ní má vyrůst jedna z nich. Hned po příchodu do domu ale narazí na nenávist Hacumomo, která ji dožene k útěku, po němž se zdají její šance na lepší život zmařeny. Cestu jejího osudu ovlivní setkání s předsedou, jediným mužem, který se k ní zachoval laskavě. Jediným mužem, kterého bude navždy milovat. Mužem mimo její dosah, kterému se může přiblížit jen jako Gejša Sajuri. (So 15.8. 20:00 NOVA)

Hurá ať žije Brno! Nuda v Brně je dobrá sranda, stačí si jen přečíst kousek o čem to je. Podle povídky Pavla Beďury Dva mladí - Standa a Olinka se seznámí na sportovní olympiádě. Píší si každý den a po roce této dopisové známosti napíše Olinka Standovi: "Stando, přijeď v sobotu na večeři a pokud budeš chtít, můžeš tady i spát." Jelikož ještě nikdy s nikým nespali, nastupují rady "Jak na to". Bratr Jarda učí Standu jak nasadit ochranu a ukazují si spolu v lékařském atlasu. Ženy z domu, kde Olinka bydlí, poznaly ten okamžik každá trochu jinak. Konečně nastane ... (Ne 16.8. 20:00 ČT1)

Kdo má rád Elijaha Wooda, tak Střípky vzpomínek. Barney Snow se jednoho dne probudí v nemocnici a ze svého života si nepamatuje nic, jen své jméno a opakující se vzpomínky na autonehodu. Budoucnost je nejistá a on si z kliniky vytvoří přechodný domov. Brzy zjišťuje, že všichni ostatní z oddělení umírají na smrtelné choroby - všichni kromě něho. Když další pacient Mazzo požádá Barnyho, aby dělal hostitele jeho setře Cassie, která jej chodí navštěvovat, vznikne mezi nimi hluboké přátelství, které rozkvete v lásku. Pro Barnyho tento vztah znamená nový začátek. Jak mu však střípky vzpomínek začínají vytvářet celistvý obraz, začíná odhalovat záhadu kolem svých podivných snů a ... (Ne 16.8. 22:30 ČT2)

A tohle opravdová chuťovka pro fajnšmekry a navíc můj srdeční film, který jsem viděl už hrozně dávno, ještě když v našem kině fungoval filmový klub. Název filmu je „Paris, Texas“ a opravdu to není mýlka město Paříž je nejenom ve Francii, ale také v Texasu. Odehrává se v Americe a je to pohled evropského režiséra (Wim Wenders) na tuto zemi. Muž bloudí pouští a neví kdo je. Jeho bratr ho nalezne a snaží se mu připomenout, kdo je, že vedl krásný život se svou ženou a synem čtyři roky před tím. Jak se mu paměť vrací, dostává se do kontaktu s různými lidmi z minulosti. Pro mě byla v té době naprosto nepřekonatelná herečka, která hraje manželku tohoto muže, krásná Nastassja Kinski. (Út 18.8. 20:00 NOVA CINEMA)

Představovat film Četa o osudech amerických vojáků ve válce ve Vietnamu asi není nutné. Jestli si dobře pamatuji ve filmu se objeví i samopaly, které jsou ve výzbroji naší armády. (St 19.8. 22:25 NOVA)

Charismatický Ir Jonathan Rhys Meyers je znám díky populární sérii Tudorovci, kde hrál Jindřicha VIII. Vznikne zajímavý trojúhelník ve filmu Match Point. (ČT 20.8. 22:30 NOVA)

A nakonec uvedu jeden klasický český film s skvělou Janou Brejchovou a neméně skvělým, dnes už nežijícím, Miroslavem Macháčkem – Skalpel prosím. (PÁ 21.8. 22:10 TV BARRANDOV)

Nakonec se, ale přece stejně dostanu k SL. Skupina nadšenců CARP (Cybernetic Art Research Project, oficiální web) v posledních několika vytvořila v prostředí SL filmovou adaptaci slavné mistrovského kousku režiséra Fritze Langa Metropolis. Film je původně němý, takže v SL je k němu nově vytvořena i hudba. Celková asi hodinová délka je rozdělena do několika machinim dostupných na YouTube. Zde je jedno z nich. Užijte si to.

Quadro

Tak si vám dnes dovolím opět nabídnout jeden překlad příspěvku z New World Notes s dlouhým názvem: Weekend Machinima: Music Video Machinima of Marcela Bluebird's „Quadro“. Originální článeček naleznete zde.

Tohle je půvabné video vytvořené pomocí Second Life machinima. Zpěvná píseň je od brazilské popstar Marcela Biasi, která často vystupuje v SL jako Marcela Bluebird. Machinima byla vytvořena SL machinimatorem Hadji Ling (YouTube stránka s více jeho videi je zde) na žádost M. Bluebird. „Quadro“ se překládá jako malování, což je vizuální téma Hadjiho. „Protože text písně je velmi poetický a vypráví o fantazii,“ řekl mi, magické prostředí se ideálně hodí k tomuto videu. „Většina z mých prací má silnou fantazijní kompozici, ale to je možná to, proč byla reakce publika tak skvělá.“ A zatímco se obvykle dělá pečlivá postprodukce, tj. animování létajících obrazů, Ling tento efekt vytvořil použitím Linden Script Language, tak, že speciální efekt byl zaznamenán „live“, tak jak byl: „Použil jsem velmi jednoduchý rotační skript, s využitím různých prstencových drah (primů), které jsem udělal průhledné, a s různou rychlostí a stěnovou rotací. Pak jsem propojil obrazy, každý zvlášť, s rotačními skripty!“ Zde jsou další vynikající machinimy na línou neděli.

Samozřejmě já doporučuji opět si video přehrát v HD kvalitě.

(Zdroj: New World Notes)

Závislost

K napsání dnešního příspěvku mě přivedla reálná situace z Real Life. Výpadek elektřiny a následné poškození našeho serveru po zapnutí elektřiny způsobilo menší paniku mezi mými spolupracovníky.

Závislost je stav, kdy někdo nebo něco je podmíněn(o) nějakou okolností nebo situací, kterou potřebuje (nebo si myslí, že ji potřebuje) ke své existenci.

Potud definice. A jak to souvisí s tím výpadkem? V podstatě jsem si uvědomil, co to je závislost na síti, tj. Internetu, Emailových službách, Instant Messengers jako je např. ICQ a dalších. Najednou se začalo spousta lidí ploužit po chodbách od ničeho k ničemu. Všichni vášnivě, někdy nahlas, někdy potichu, komentovali nastalou situaci. „A jak to bude dlouho trvat? Nevíte někdo? To je hrůza, co se zase děje?“ Vyvstává otázka, jestli všichni celý den jen nesedí u svého PC a nebrouzdají po netu. I na mně to napadlo. Samozřejmě, kdo používá počítač k matematickým výpočtům na velkých PC klastrech, tak samozřejmě, pokud nejde síť, tak je nahraný. Na druhou stranu si člověk ověřil na vlastní kůži, jaké to je bez připojení a to mělo trvat i do druhého dne. Jen poznámka. Mimochodem ta závada způsobila, že pouze polovina lidí byla bez netu, ta druhá, šťastná či šťastnější, polovina byla na tom fajn. I když, kdo ví.

Já si na sobě ověřil, jaké je to nebýt v Second Life. Sice mně to ze začátku štvalo, ale pak jsem si řekl, přece se svět nezboří. Žij Real Life. Přesně tak jak zpívá Iva Frühlingová ve filmu Román pro ženy – Où tu veux, quand tu veux.

(Zdroj: YouTube.com)

Inspirace 2

Tak jsem zase brouzdal v několika posledních dnech a narazil zase na pár pro mě inspirativních videí ze světa Second Life. První video je inspirováno klasickou poezií, a sice básní „The Stolen Child“ od Williama Butlera Yeatse. Byl to Ir, ale psal anglicky.

V SL existuje mnoho nádherných a fantastických míst. Na druhém videu jedno takové je, a mám pocit, že už jsem ho tady představoval.

Strážní andělé jsou tajemní tvorové, kteří existují nejen v našem světě, ale i v SL. Jsou stejně nádherní, jako děsiví. Jako ten ve videu „Lost“?

Rytmus. Vibrace. Zvuky. Hlasy. Tanec. To vše je v posledním videu „Two Planets“. Ve všech případech doporučuji shlédnout verze v HQ.

(Zdroje: Vimeo, YouTube)

The Stolen Child from Lainy Voom on Vimeo.

Follow the Lad from Carla Broek on Vimeo.

Immersiva

V jednom dřívějším příspěvku nazvaném Hledání jsem popisoval svoje satori a navštívil jsem při jeho hledání zvláštní sim Immersiva. Zvláštního světa a zvláštních objektů. Dnes mi to připomnělo jedno video, které natočila ColeMarie Soleil. Přidal jsem ještě jedno zajímavé. Z jejího profilu na YouTube. Posuďte sami!

(Zdroje: Immersiva, YouTube, New World Notes)

World Builder

Poslední dva dny, tj. včera a dnes, jsem jaksi plný pozitivních a silně emočních dojmů a to jak v reálném světě, tak i v Second Life. Chtěl jsem původně psát o něčem jiném, co právě souvisí s mým zážitkem v RL, ale před chvíli jsem dostal jiný impuls díky jednomu od Zuzy na Facebooku.

Co jsme schopni jeden pro druhého udělat? V čem tomu druhému ustoupit nebo na druhé straně ho o své pravdě přesvědčit? Takové otázky možná působí jako společenské klišé, ale myslím, že si je klade každý. V RL určitě, ale mám tak v poslední době pocit, že by si je mělo spoustu lidí i klást ve vztazích v SL.

Co tedy dokáže milující muž udělat pro svou ženu? Koukejte až do konce.

Welsh Lakes Video

Včera jsem vám představil jeden sim a dnes k tomu přidávám nádherné video. Kochejte se.



(Zdroje: Koinup.com, YouTube.com)

A čas se zastavil

Někdy je potřeba se zastavit v čase nebo v prostoru, a to jak v tom našem reálném, tak v tom druhém virtuálním. Někam se posadit a meditovat. Počasí venku je k tomu přesně zralé.

I já se dnes posadil a četl si svou Emailovou poštu a tu opět narazil na jeden tip. Zase něco krásného v Second Life. Jednalo se jedno video z prostředí SL. To mně vždycky fascinuje, že někdo dokáže něco takového natočit a plynulou kamerou.

Pojďte a ztraťte se v hlubinách času a prostoru kdesi v Africe. Nechte se pohltit obrazem a hudbou v Ancient Mother.

A co teprve hloubka neprobádaných moří a oceánů, kde pod i nad ledovým příkrovem tepe život. Všechny Aristotelovy živly – oheň – země – vzduch – voda – se utkají v Remain Untamed.

I obyčejné věci mohou vypadat pochmurně. Podobně jako v posledním videu Ordinary Can Be So Dreary.

Autorkou všech je Lyric Lundquist a doporučuji zhlédnout ve vyšší kvalitě přímo na YouTube.

(Zdroje: YouTube, New World Notes)