Herbert Tobias (*1928 – †1982)

Vlastně ani nevím, jak začít. Jsem opět na cestě do Prahy (sobota 23.1.2010) a tentokrát projíždím bílými zasněženými pláněmi naší vlasti. Přesto moje cesta měla směřovat opačným směrem, a to do Vídně na nákupy. Z toho však sešlo a tak cestuji, jak jsem původně plánoval.

Obskurní spíš bylo včerejší odpoledne. (Moment, právě mi donesli jídlo v jídelním voze.) Tak, co se vlastně stalo. V mé práci, když jsem chtěl odejít domů, tak to najednou nešlo. Za prvé vytuhnul výtah, protože ho nějací, jak to slušně říct, blbí kolegové přetížili. „Děti, ale to přece není žádný problém.“ (viz bábrle v podání nesmrtelné paní Rosůlkové) Dáje se jít po schodech. Ale ouha. Pokládali nám novou dlažbu a jako naschvál ty poslední schody k vrátnici byly čerstvě obloženy. Takže jediná možnost byla skokem z podesty a nebo skluzem po zábradlí. Samo jsem zvolil tu první.

Zpět k dnešnímu ránu. Rychlé vstávání a odchod za hluboké tmy a třeskuté zimy venku. Nákupní vozík ze supermarketu před schody našeho domu?! Trafika je ještě zavřená, takže noviny si nekoupím. Mírně podroušený gambler vypadává z herny a já ho míjím.

Konečně sedím ve vlaku Eurocity Carl Maria von Weber. A kupodivu sám samotinký ve voze 1. třídy. Že by ta globální krize? Ne, jen to rudé slunce zářící v plné síle při svém východu na horizontu mě strhává do reality. Z jednoho velmi zajímavého interview v dnešních novinách se dovídám, že Jiří Paroubek byl kdysi poradcem města Vídně. To jsou paradoxy!

Bezpráví a osamělý člověk na této zastávce a pak o několik kilometrů dál Uhersko. Taky zastávka kdesi v poli. A tak jsme dojeli až k perníkářům. Neplést si, samozřejmě do Pardubic.

Tak jsme zase zastavili nečekaně v poli. Ztraceni mezi civilizací a nikým. Všude kolem jen světlo a stíny v prostoru a odrazy na sněhu, které evokují atmosféru, jakou jsem prvně měl při spatření fotografií Herberta Tobiase na jeho webu. A teď jedu na jeho výstavu.

Realita však překonala všechna moje očekávání. Retrospektivní výstava 150 jeho fotografií z jeho nejlepšího období, tedy 50. a 60. let 20 století je k vidění v Praze v galerii Rudolfinum do 28. března. Těžko se to popisuje, co fotografie, to jiný příběh, který vás nutí přemýšlet, ne jen bezmyšlenkovitě proběhnout celou výstavu. Ať už se jedná o fotografie Andrease Baadera, mladého Klause Kinskiho, Amandy Lear, hrajících si dětí si dětí v Berlíně 50. let, či módní fotografie na ruinách Berlina až po mužské portréty a akty.

Nelze vše vyjmenovat, to se prostě musí vidět! Plně doporučuji!

(Zdroje: Galerie Rudolfinum, Herbert Tobias)

Svatomartinské víno

Můj dnešní příspěvek bude tentokrát z Real Life, moje zážitky se svatomartinským vínem. Již několik let probíhá u nás tradice otvírání tohoto vína a to na sv. Martina, tedy 11.11. Jedná se však o velmi starou tradici, známou už od dob císaře Josefa II. Vinaři dávali v tomto termínu k dobru mladé, ještě ne však úplně dozrálé víno z úrody daného roku. I letos tomu tak bylo a byl dost velký zájem. Já jsem si přechutnal několik vzorečků v mé oblíbené vinotéce v Brně na Josefské ulici a vyhnul se tak mase lidstva na náměstí Svobody (3 obrovské stany).
Povolenými odrůdami, které mohou po certifikaci nést označení svatomartinské víno, jsou Müller-Thurgau a Vetlínské červené ranné (Večerka) pro bílá vína a Svatovavřinecké a Modrý Portugal pro růžová a červená vína. Já osobně jsem musel vyzdvihnout jednu milerku, ta byla excelentní. Pečená husa a bramborové placky, tradičně podávané se svatomartinským, na mně už nezbyli. Zájem byl tak obrovský, že ještě týž den se v oné vinotéce vypila komplet celá zásoba svatomartinského a pan majitel musel druhý den zajet pro nové.
Ačkoliv svatomartinské není špatné víno, na to správně vyzrále z letošní úrody si ještě musíme počkat až po Vánocích na jaro. Já osobně preferuji vyzrálejší vína, a proto už se na ně těším. A ještě nakonec si dovolím ještě něco k vínu jako takovému.
Víno je považováno za nejstarší kulturní nápoj vyráběný lidstvem. Důkazem jsou archeologické nálezy na Kavkaze a v dnešní Moldávii. Stáří zrnek révy vinné nalezených v hrobech bylo stanoveno uhlíkovou metodou na 7000 let, tj. lidé v té době révu znali a víno z ní vyráběli. Navíc to byla zrnka kulturních odrůd. Avšak od ostatních kulturních nápojů, jako jsou čaj, pivo nebo whisky, vzniká přirozenou cestou, pouhým kvašení. Čaj potřebuje vysokou teplotu a vlhkost, aby seschnul a ztmavl. Jedná se tedy oxidaci, nesprávně označovanou jako fermentace. Tu potřebují také pivo a whisky, ale u piva se slad ještě vaří a u whisky se nápoj musí vydestilovat. Takže tyto procesy oddalují tyto nápoje daleko od přírody. Víno si však tuto přírodnost zachovává. Takže Na zdraví!

Miss SL Universe 2009

To, že v Second Life probíhají různé soutěže a také soutěže Miss, je celkem známá věc. Tedy i to, že 6.12.2008 v sobotu v 10:30 am SLT proběhne soutěž Miss SL Universe. Informaci o tom podal SL Newspaper a celý článek je k nalezení zde. V seznamu 20-ti kandidátek nechybí ani zástupkyně České republiky. Lacey Alderson. Kdopak to může být? Po snadném hledání v SL vypadne její profil s krásnou fotkou:



K mému překvapení má však ve svém profilu v kolonce jazyk: English, Typonese. A kampak se ztratila čeština, jestliže reprezentuje naši republiku? Kdopak je ta tajemná kráska? Snad brzy najdeme odpověď.