Reakce k Lukáš Orlita - Hard & Soft - obrazy:
Dovolím si poskytnout pár doplňujících informací ohledně vernisáže.
Domnívám se, že úvodní slovo v prostoru RL galerie Slévárna bylo nutné, protože většina zúčastněných o SL nikdy neslyšela. Vlastní zahájení vernisáže, ale už zaznělo z úst Kunkeho Kwasmanna souběžně v SL a v RL prostřednictvím projekčního plátna.
Mě osobně na tom nejvíce zajímá budování těchto komunikačních kanálů mezi SL a RL.
Chceme se pokusit o oboustranné propojení těchto prostorů slovem i obrazem, aby mohli zúčastnění spolu volně komunikovat. Proto hledám zájemce, který by se ujal pozice konzultant technické podpory a pomohl nám tento projekt realizovat.
Pro úplnost přikládám text, který zazněl v úvodu vernisáže:
Dobrý večer dámy a pánové,
Dovolte mi, abych několika slovy uvedl dnešní vernisáž malíře Lukáše Orlity.
Abych se dostal k Lukášovi, musím začít od Adama. Tí m Adamem je pro mě Federico Diáz, respektive dle mého názoru dvě jeho důležité myšlenky.
První myšlenka říká asi toto, cituji: „cyberobjekt - to je objekt vytvořený ve virtuálním prostoru, je objekt imateriální. Může existovat v různých verzích pohledu a v různých variacích. Tento imateriální virtuální objekt je ORIGINÁLEM.
Pokud tento zmiňovaný cyberobjekt vytvoříme v reálném světě, tedy ho zhmotníme, jedná se o pouhou jeho REPRODUKCI.“
Pro sebe z této myšlenky odvozuji, že virtuální svět a jeho význam je stejně reálný jako svět hmotný.
Druhá z myšlenek, které jsem zmiňoval, říká: „Umění je analogon vědy, avšak nevíme, co je modelem čeho.“
Já si dovolím doplnit: hluboko v lidském nevědomí je jakési ohnisko, ze kterého vyvěrá ona tvůrčí energie, která se manifestuje ve všech sférách lidské činnosti.
Tento tajemný, běžným vědomím nedosažitelný bod má ještě tu vlastnost, že emoce, tvar a význam jsou zde jedno a totéž.
A tady se dostáváme od Adama k Lukášovi. Jeden z nejvýznamnějších českých vědců a myslitelů Zdeněk Neubauer použil asi jako první termín „Způsoby prostoření“. Já doplním - způsoby prostoření virtuálních prostorů.
Jenom ten, kdo viděl Lukáše při práci v ateliéru pochopí, jaká mravenčí práce v oblasti duševní, myšlenkové i v rovině vlastní realizace se za každým obrazem skrývá, kdy je promýšlen každý detail, každý vztah barvy, stínu a tvaru.
Domnívám se, že na této úrovni se práce stává meditací a meditace prací.
Je to jakési mapování funkcí a vztahů, které mohou nastat v prázdném prostoru, ale také nemusí. Třeba jenom z toho prostého důvodu, že jsme neudrželi dostatečnou míru koncentrace.
Nevím jak ostatní, ale já Tvoje obrazy, Lukáši, k životu potřebuji. A proto končím slovy: Hééééj chlape makej.
16.7.10 Kunke Kwasmann
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat