Island

„Legenda starých časů praví, že veškeré naše snažení bláznivé a plané, v společné dobro nakonec spěje.“

Aristofanes

Mračna prachu ze nedávno se probudivší islandské sopky příšerného, pro nás těžko vyslovitelného, jména – Eyjafjallajökull – už opustila nebe nad Evropou a drsná krása Islandu se opět těší pozornosti mnoha lidí.

„Friðarsúlan“ v islandském jazyce znamená mírový sloup. Nedaleko hlavního města Islandu, Reykjavíku, na ostrově Viðey v zálivu Kollafjörður stojí zajímavá konstrukce. Nazývá se Imagine Peace Tower a je to památník Johnu Lenonovi od jeho ženy Yoko Ono.

Ne každý se v našem reálném světě má možnost tam dostat. Vezměte tedy zavděkem malou audiovizuální pozvánkou na stejnojmenný sim – Imagine Peace Tower – ve světě Second Life.

SLurl: Imagine Peace Tower

Zábava

Během několika posledních dní jsem častěji zabloudil do světa Second Life a nějak jsem se vždy nachomýtl na nějakou párty. Začnu tím tradičním místem, kam chodím velmi často, a to do Plážového klubu v Bohemii na Simu Czechoslovakia2.

Byla tehdy temná a vlahá noc. Nebe ozařovaly hvězdy a parket se hemžil spoustou lidí. V dlouhých stínech se skrývala vířící a tančící těla za zvuků dech beroucí hudby. V mé náruči spočinula lepá děva a svět se zatočil.

To Baphomet Club na simu Bohemia Mall je docela jiného ražení. Zde uslyšíte autentickou hudbu ve stylu metal, gothic, rock, punk, grunge a další. V ohnivém pekelném kruhu za přísného pohledu lebek jsem prováděl zajímavé kreace.

Moje putování zabloudilo i do starého hradu, který se ukrývá na simu Groove. Stačí jen vyběhnout strmé schodiště a už vás vítá gotický sál s tanečním parketem. Z klenutého stropu shlíží magické oko a všude kolem vás sledují příšery jako z Apokalypsy.

Tématické párty byly svého času strašně populární v Bohemii, ještě za dob nejstaršího, dnes už neexistujícího, klubu Xparadise. Jeho následovník X-ko na Angaře na chvíli vzkřísil jeho zašlou slávu, ale pak už také nadobro zmizel. Tématická párty byla také včera v Plážovém klubu, tentokrát v plavkách, snad s vidinou brzkého léta. K mému překvapení klub doznal podstatných změn a vypadal opravdu jako pláž. Bylo mi však řečeno, že je to jen dočasně pro tuto párty a pak se vrátí do původního stavu, takže vlastně jsem opět zachytil minulost, která už dnes neexistuje.

Posuďte sami.

(SLurls: Beach Club, Baphomet Club, Castle Club)

Památka

Spěch

Žijeme uspěchaný život, plný shonu a stresu? Pravděpodobně, jak kdo. Nebo je náš život od narození až do naší smrti skutečně dlouhým, respektive krátkým, během? Asi je to individuální, nedá se to paušalizovat na všechny. Vypadá to jako nějaké fatalistické filozofování, ale nějak to na mě dnes po ránu přišlo.

Jak to? Ze začátku to vypadalo jako běžná cesta vlakem do práce. Ale když jsme dojeli na hlavní nádraží v Blansku (to je město, kde bydlím a máme tam dvě vlakové zastávky), tak jsme relativně dlouho čekali na odjezd. Pak najednou začali vystupovat cestující našeho vlaku, i ten, co seděl naproti mně. Bylo to trochu zvláštní, ale ne neobvyklé, protože na hlavním nádraží v Blansku zastavují rychlíkové soupravy, ale ne IC nebo EC vlaky.

No, a to byla přesně ta situace, kdy jeden rychlík od Prahy měl velké zpoždění. A tak právě tito cestující ve velikém spěchu přestupovali na onen rychlík, někteří zpola oblečeni, někteří ve velkém klusu. Snad je tlačil čas a nějakých deset minut k dobru je mohl zachránit, či jim vytrhnout trn z paty? Nevím. Prostě jen spěchali. Možná bezdůvodně, možná s úmyslem.

Pak si kladu otázku: „Jsme otroci času?“ Otrok? Člověk, který je poddaný, podřízený autoritě, submisivní? Čas? Tak to je na druhou stranu fyzikální veličina, kterou si člověk vymyslel. Nemá počátek a konec. Jen si stanovujeme nějaké hranice, časové intervaly. Odteď až potud, odsud až po tam.

Z mlhy se vynořují obrysy. Z hlubin času a prostoru se rodí vesmír. Není kam spěchat.

SLurl: Freestar Bay Isle

(Zdroj: YouTube)

Párty v plážáku

Pár obrázků z jednoho tanečního večera v Plážovém klubu na Bohemce. Tak jsem zase vyrazil na akci!

SLurl: Plážový klub

Dagon

Tuhle fantastickou machinimu jsem dnes objevil. Rozhodně doporučuji zhlédnout a nejlépe přímo na stránkách Vimeo.com a na celou obrazovku, protože je to HD rozlišení. Komentář dole je od autora machinimy Lain Voom.

Dagon - H.P. Lovecraft od Lain Voom na Vimeo.

Toto je adaptace příběhu Dagon od H.P. Lovecrafta (1917).

Obsahové titulky jsou na konci filmu se speciální zmínkou o tvůrci póz, Del May. Pózy lze najít zde.

Velké díky patří Carlosovi, vypravěči, za to že je skvělý hlasový umělec a také naprosto bezproblémový člověk, se kterým se super vychází!

Počáteční myšlenka byla vytvořit film ve stylu noir/comic (černý/komický) použitím nového digitálního formátu. Avšak jak filmování postupovalo, přijal film svůj vlastní život a stal se více tradičním filmem. Není také skoro tak tajemný, jak jsem si původně představoval!

*Právě teď si myslím, že nejslabším bodem filmu je jeho konec, dělám střelenou epizodu a chodící záběry. Pravděpodobně se vrátím a předělám konečnou scénu v nějakém místě, až zjistím, co potřebuji.

Zvuk byl vytvořen na základě freesoundproject.org (dostupný na základě Creative Commons)

Seznam je k nalezení zde.

Titulky textur a zpětné odkazy budou propojeny, až budu moci získat deviant art, aby pro mě opět pracoval.

Originální text příběhu Dagon lze nalézt zde.

Stará brána je otevřená

Súfijská rada nám říká, abychom mluvili jen poté, co naše slova prošla třemi branami. U první brány se ptáme sami sebe: „Jsou naše slova pravdivá?“ Pokud ano, necháme je projít. U druhé brány se ptáme: „Jsou nezbytná?“ A u poslední brány se ptáme: „Jsou laskavá?“

Tahle brána je jen jedna, je stará a je již napůl otevřená, jen se nad ní vypínají hrdé věže. Přesto to neznamená, že bychom si nemohli položit stejné nebo podobné otázky jako ve výše zmíněné radě. Stíny se zkracují a brána otvírá prostor, o kterém jsem tu už kdysi psal v příspěvku „Oázy klidu a meditace“.

Slunce pomalu stoupá nad obzor a já vstupuji pod masivním portálem a mezi masivními veřejemi na Svargu. V němém úžasu vzhlížím k obloze, nic se tu nezměnilo. Jakoby se tu zastavil čas. Einsteinova relativita času?

A když si vzpomeneme na Aristotela, tak tu najdeme všechny jeho živly. Země je tu přítomna v půdě a ve skalním masívu, na kterém Svarga stojí. Voda je tu přítomna v moři, které obklopuje Svargu, prýští z fontán na ostrově, bouří a padá ve vodopádu a zaplňuje napajedlo pro ptáčky. Vzduch je přítomen všude kolem a oheň hoří v pochodních nebo jen tak volně, aby osvětloval naši cestu nebo nás zahřál.

Poslední živel, éter, je obtížné uchopit. Tato božská substance, která podle Aristotela tvoří nebeské sféry a nebeská těla, tedy planety a hvězdy, je pro někoho virtuální a pro někoho reálná. Snad centrální věž tvoří magickou bránou, jíž éter vstupuje a naplňuje Svargu.

Slunce s sklání k obzoru a mně nezbývá než toto místo pomalu opustit s tím, že se sem určitě někdy vrátím.

Oko noci.

(SLurl: Svarga)