Jsme obyvateli města Bohemia, jenž se rozhodli za podpory městské rady, transformovat uživatelskou podporu do nové, zábavnější podoby. Rádi bychom navázali na tradici z dob, kdy u Informačního bodu stáli avataři PČR a Telefonica o2. Ačkoliv je toto již minulostí, rádi bychom vytvořili něco podobného. Inspirovat bychom se chtěli v reálném světě, kde úkolem záchranářů, je poskytovat pomoc těm, kteří to potřebují.
Oh, je voudrais tant que tu te souviennes Des jours heureux où nous étions amis En ce temps là la vie était plus belle Et le soleil plus brûlant qu'aujourd'hui
Les feuilles mortes se ramassent à la pelle Tu vois je n'ai pas oublié Les feuilles mortes se ramassent à la pelle Les souvenirs et les regrets aussi Et le vent du nord les emporte Dans la nuit froide de l'oublie Tu vois je n'ai pas oublié La chanson que tu me chantais
C'est une chanson, qui nous ressemble Toi tu m'aimais et je t'aimais Nous vivions tous les deux ensemble Toi qui m'aimais, moi qui t'aimais
|: Mais la vie sépare ceux qui s'aiment Tout doucement sans faire de bruit Et la mer efface sur le sable Les pas des amants désunis :|
Les pas des amants désunis
Oh, tolik bych chtěla, aby sis pamatoval Šťastné dny, kdy jsme byli přáteli V tom čase tehdy byl život krásnější A slunce zářivější než dnes Suché listy se nabírají na lopatu Vidíš, já jsem nezapomněla Suché listy se nabírají na lopatu Vzpomínky a lítosti také A severní vítr je unáší V chladné noci zapomnění Vidíš, já jsem nezapomněla Píseň, kterou jsi mi zpíval
Je to píseň, která se nám podobá Ty jsi mě miloval a já milovala tebe Žili jsme oba dva spolu Ty, který jsi mě miloval, já která tě milovala
|: Ale život rozděluje ty, kteří se milují Všechno tiše, bez ozev A moře zahlazuje na písku Stopy rozloučených milenců :|
Stopy rozloučených milenců
Za okny ubíhá krajina. Jeden obraz střídá druhý. Je to jako zpomalený film, kdy okýnko po okýnku filmového pásu míjí zdroj světla a je uchopeno optikou, tj. systémem kouzelných čoček, aby promítlo dvourozměrný obraz před nedočkavé diváky.
To je však jen iluze. Jen trochu poodhrnout závoj a prohlédnout skrze zrcadlo času. Mrknutí oka a realita je tu zpět. Vůz projíždí serpentinami a blíží se k vesnici. Je to dávno, co jsem tu byl. Vzpomínky se vynořují z paměti.
Jsme na místě. Auto projelo vesnicí, vjelo do lesa a zastavilo se. Jenomže pro mě jakoby se zastavil čas. Vlastně jen přeneseně, protože čas stále plyne. Je to nikdy nekončící příběh. A to jsme si ho my, LIDÉ, vymysleli!
Marně hledám slova. Ale vždyť je to zbytečné! Stačí jen naslouchat. Ano, je to ten prostor obklopený stromy, v jejichž korunách víří vítr. Chci jen posečkat. Chci jen obsáhnout vše kolem mne. Chci jen zapomenout.
Mrtvé listy pokrývají hroby mrtvých. Přišel podzim.
(P. S. Příspěvek vznikl po naší návštěvě malého lesního hřbitůvku, kde je odpočívá moje milovaná prababička.)
One Man’s Story: The Second Life Economy: "Selling virtual drugs, guns, clothes, and wheels while camping for L$s by Frankie Antonioni. Since early 2008 I have been in business in Second Life, and by March of 2008 I had two stores running. In August of 2008, I had about 19,000 L$. Both of my stores sold drugs and other goods: clothes, cars, guns, motorcycles, [...]"
Jak lákavá nabídka! Ale je stará jako lidstvo samo. Přesto jí s neutuchající touhou neodolávají velcí i malí mužové a ženy světa. Mít tak tu moc ovládat, tvořit, ničit nebo i zabíjet. Už jen když ta písmena vyskakují z klávesnice počítače a zjevují se na obrazovce počítače, tak to vyvolává tichou hrůzu.
Svět Second Life se zdá jako stvořený pro tyto schopnosti. Kde jinde najdete takové možnosti? Kde jinde najdete takovou svobodu vyjadřování, bytí a tvoření? Kde jinde najdete takovou nenávist a závist?
Ano, i já bych rád vládl světu. Ale to není jen tak. To je zodpovědnost. To je pokora. To je láska.
Tak už je to po roce opět zde. Burning Life opět otevře své brány a jak jistě víte, tentokrát už to není v režii Lindenů, ale Burn2. A jako malou ochutnávku, než to vypukne 16. října, se podívejte na machinimu od ColeMarie Soleil.
Moje maličkost se jmenuje Coral Ducatillon a objevil jsem se v Second Life přesně 11.7.2007. Jsem poutník v Second Life. Žiji v Blansku a pracuji v Brně ve výzkumném ústavu Akademie věd České republiky. Toto je blog o mém životě v Second Life a mých názorech na něj a občas se sem tam objeví i něco z mého RL a zprávičky o SL odjinud.