Dlouhá cesta - Bod čtyři - Přátelství

Second Life je plný různých tvorů, avatarů za kterými vždy stojí někdo v Real Life. Výstižně to charakterizuje slovo „loutkovodič“. Nevím, jestli jsme loutky, ty bezduché osamocené bytosti, bezcílně bloudící v SL, ovládané jinými silami, a přesto v jistém slova smyslu živé. Ne, osamocenost to určitě není, tím by se ztratil původní a hlavní rys SL – sociální kontakt.

Kontakty jsou stejně důležité, snad jako oblečení a vzhled, při prvních krůčcích v SL. Přesto nelze zaměňovat kontakty a přátelství (v angl. Contacts List a Friends List). Můj friendlist za dobu mé existence v SL narostl víceméně do obludných rozměrů, kdy jsem v prvotním nadšení přidával do seznamu každého, kdo mi friendship nabídl. Mnozí se mnou komunikovali, další většinou ne. Zůstává jen hrstka věrných, tvrdé jádro, a z něj vyčnívá pár pilířů.

Avšak jeden z nich má pro mě velkou, ne-li obrovskou důležitost. Setkání bylo čistě náhodné, jak už to bývá. Já absolutní newbík, on ostřílený a zkušený resident. Byl to on, kdo mě v podstatě uvedl do tohoto světa. Byl to on, kdo mě naučil spoustu věcí. Byl to on, kdo mě v podstatě „udělal“ tím, čím dneska v SL jsem. Jsou to jeho zkušenosti a znalosti, které dnes využívám a na kterých jsem vystavěl své bytí zde. On tu sice už není, účet má, ale vlastně dlouho jsme se neviděli, jen občasný kontakt v RL. A to je podle mě jednoznačný princip ryzího přátelství.

Sice doplňuji své články fotografiemi z SL, ale tyhle jsou příliš osobní, stejně jako jiné další v jiných situacích a s jinými přáteli. Ponechme je tedy spát.

Insomnia aneb podobenství o víně a (ne)spánku

Víno letošního ročníku (2009) samozřejmě ještě není k dispozici na severní polokouli. Hrozny na vinicích již mají malé zelené bobulky a jejich čas zrání bude až koncem srpna a pak v září a říjnu. Zato však vína roku 2008 už vystrkují růžky. Říká se: „To bude víno století!“ Ale myslím, že je ještě čas na nějaké hodnocení. Mladá vína jsou krásná, často hodně ovocitá a velmi příjemná na pití. Svůj potenciál ukáží až později a s věkem nabývají na bohatosti chutí a vůní, a také jejich barva se vyvíjí v celé své škále.

Mladý – nový – klub je podoben mladému vínu. Také vzniká jako víno, ale ne z jedné odrůdy, spíše je to směs jedné či více odrůd. Také potřebuje citlivou práci ve vinohradu a ve sklepě jako víno. Je výsledkem představ, dohod a kompromisů. Je to o tom, kde bude, jak bude vypadat, jaké bude jeho vnitřní vybavení či jaká muzika se tam bude hrát. Je výsledkem zrání všech těchto věcí. A tak jako mladé víno přichází na trh v určité zralosti podle rozhodnutí vinaře, i nový klub se takto představuje publiku.

Já jsem ochutnal jedno mladé víno před několika dny, konkrétně v pondělí 27.2.2009. Jmenovalo se Insomnia. A také, jak se degustuje víno, tak i já jsem ochutnával a vychutnával si toto víno.

Barva: Insomnia je laděna do tmavé černé na svých stěnách a sloupech, které se vzpínají ke stropu, aby dosáhly otvoru, kterým prosvítá volné nebe. Jinak hýří všemi barvami světlených efektů a proměnlivostí textur tanečního parketu.

Vůně: To je dost těžké posoudit. Snad to byla příjemná přítomnost milých lidiček, které většinou znám osobně, ale i těch ostatních, které znám jen z Second Life.

Chuť: To byla určitě fantastická atmosféra. Všichni se bavili, tancovali nebo konverzovali. K tomu super DJ, který hrál skvělý mix zajímavých skladeb. A tak jako se o vínu říká, že je buď krátké nebo dlouhé, což znamená, že i po spolknutí doušku vína cítíte jeho chuť ještě kratší nebo delší dobu na zadní části jazyka a na patře, tak v případě Insomnie to byla určitě dlouhá a příjemná dochuť. Vytrvala i dlouho po tom, co jsem klub již opustil, vlastně několik dní.

Nakonec mni zbývá jen pozvednout číši vína a popřát Insomnii: Na zdraví! Na zdravie! За здоровье! Cheers! A ta santé! Zum Wohl!

P.S. Víno spí a zároveň nespí, tzn. že vyzrává do krásy. Insomnia taktéž spí a nespí. Spí, když tam nikdo není, a nespí, když je plná tance chtivých a bavících se lidí. Ať tedy také vyzrává do krásy.

SLurl: Insomnia

Dlouhá cesta – Bod tři – Setkání

Zvláštní. První, co se mi při vyslovení názvu dnešního příspěvku vybavilo, bylo úplně něco jiného. Prostě to byla věc či situace z jiné doby a z jiného času. Blízká setkání třetího druhu, E.T., Voyager ve Star Treku nebo jedno z výborných českých sci-fi Ikarie XB 1. Ale dnes chci psát o setkáních v Second Life.

Co vlastně se myslí slovem „setkání“? Znamená nejen někoho potkat, konkrétního avatara, ale také se něčeho zúčastnit, nějakého mítinku, události, párty apod. Ale můžete také zaznamenat setkání s nějakým místem v SL nebo s nějakým objektem, jakou jsou rostliny, zvířata, budovy a další. Na mé dlouhé cestě jsem zažil všechna tato setkání a mnohá z nich se vryla hluboko do mé paměti.

Setkání s jedním konkrétním avatarem se událo již mých počátcích a bylo natolik zásadní, že o něm budu psát příště. Ale byla i další setkání s velmi zajímavými lidičkami a nejen z naší české a slovenské komunity. Párty jsou věčné a tak jsem jich už navštívil a stále navštěvuji požehnaně. Snad to je v lidech už z dávných dob, kdy naši předchůdci se vždy sdružovali do skupin a společenstev, ať už to bylo za účelem hledání potravy, obrany před nepřáteli anebo se jen družit a bavit.

Setkání s objekty už byla také mnoho. Vzpomenout si na nějaký, který na mě hodně zapůsobil, není moc jednoduché. Bylo jich prostě spousta. Někdy je to jen nějaká fantastická budova nebo obrovská loď, jako je například SS Galaxy. Miluji architekturu a stejně jako v RL rád navštěvuji kostely a chrámy. Taky kdysi jeden takový byl tady v SL, avšak jeho jméno jsem zapomněl a on zmizel v čase i v prostoru. Měl nádhernou architekturu a i v SL jsem pociťoval to nekonečné ticho a pokoru.

Setkání s místy v tomto světě je také vždycky dobrodružstvím. Nedávno jsem se jen tak ze zajímavosti díval, který landmark patří k těm nejstarším, co jsem si uložil do inventáře. A ejhle vyloupl se z něho právě takový, který bys se dal označit jako setkání s fascinujícím místem, dokonce na něm mám první svoji fotku ze SL. Ano tušíte správně, jsou to The Lost Gardens of Apollo.

A jelikož se dá ve výšinách věží těchto zahrad snadno schovat před celým světem a rozjímat s osamocenou růží v oblacích, přesto jsou setkání důležitá a taky příjemná. Jako některá z dnešního dne, jak jsem se je pokusil zachytit na obrázcích v jednom věčném a přesto nekonečném okamžiku setkání.

Setkání I - IDIA Laboratories
Setkání II - Rouge Forest
Setkání III - TOYAKO
Setkání IV - The Lost Gardens of Apollo

Quadro

Tak si vám dnes dovolím opět nabídnout jeden překlad příspěvku z New World Notes s dlouhým názvem: Weekend Machinima: Music Video Machinima of Marcela Bluebird's „Quadro“. Originální článeček naleznete zde.

Tohle je půvabné video vytvořené pomocí Second Life machinima. Zpěvná píseň je od brazilské popstar Marcela Biasi, která často vystupuje v SL jako Marcela Bluebird. Machinima byla vytvořena SL machinimatorem Hadji Ling (YouTube stránka s více jeho videi je zde) na žádost M. Bluebird. „Quadro“ se překládá jako malování, což je vizuální téma Hadjiho. „Protože text písně je velmi poetický a vypráví o fantazii,“ řekl mi, magické prostředí se ideálně hodí k tomuto videu. „Většina z mých prací má silnou fantazijní kompozici, ale to je možná to, proč byla reakce publika tak skvělá.“ A zatímco se obvykle dělá pečlivá postprodukce, tj. animování létajících obrazů, Ling tento efekt vytvořil použitím Linden Script Language, tak, že speciální efekt byl zaznamenán „live“, tak jak byl: „Použil jsem velmi jednoduchý rotační skript, s využitím různých prstencových drah (primů), které jsem udělal průhledné, a s různou rychlostí a stěnovou rotací. Pak jsem propojil obrazy, každý zvlášť, s rotačními skripty!“ Zde jsou další vynikající machinimy na línou neděli.

Samozřejmě já doporučuji opět si video přehrát v HD kvalitě.

(Zdroj: New World Notes)

Dlouhá cesta – Bod dva – Objevování

„Hīc sunt leonēs (Zde jsou lvi).“

Člověk je tvor, který má od přírody vrozený rys, stále něco prozkoumávat, objevovat či prohledávat. Nejprve je to jeho nejbližší okolí, ale časem se jeho rádius zvětšuje a mohou nastat komplikace.

Představme si sebe jako bod na ploše a vše, co už jsme prozkoumali, jako další body a místa, která jsou leží na jistou vzdálenost od nás. Pokud všechny tyhle body vezmeme , tak vytvoří plochu kruhu a hranicí bude kružnice. Čím menší budou naše fyzické a psychické schopnosti, tím bude poloměr kruhu menší a my budeme schopni obsáhnout vše, co je uvnitř kruhu. Jistě víte, jak daleko jste se dostali jako děti.

Avšak, jak stárneme, poloměr se zvětšuje a zároveň se zvětšuje hranice kruhu. ALE POZOR JE TO VELKÝ SKOK!! Zvětší-li se poloměr o jednotku, tak plocha se zvětší asi 3,1 krát, ale hranice se zvětší asi 6,3 krát!!

Plocha Second Life je obrovská asi 4000 simů. Není, myslím, v moci někoho navštívit všechny simy SL. Navíc, některé jsou privátní, kde sice přistanete, ale máte 10 sekund na odlet. Tahle výchozí situace dělá z SL naprosto unikátní prostor pro objevování a zkoumání. Kde jinde můžete s minimálními prostředky cestovat a objevovat nádherná a kouzelná místa a to vše z místa, kde jste se zrovna připojili.

I já po svém zrození jsem objevoval a objevuji dodnes. Podle mého osobního názoru, je to jedna z nejkrásnějších věcí, které můžete dělat v SL. Současně jste v kontaktu s jinými avatary, kteří dané místo navštěvují. Někdy je to však náhoda. Na druhou stranu se na ta místa zase vracíte a znovu objevujete něco jiného, co jste před tím neviděli.

Můj LM adresář v inventáři je plný míst, která stojí za vidění. Někdy jsem jen přistál na nějaký sim, udělal pár sníměčků a pak zase odletěl. Jen pro ten pocit. Něco vidět, něco objevit, něco navštívit.

Na starých mapách bylo na místech, která lidé neznali napsáno: „Hīc sunt leonēs.“ Nevím proč lvi. Snad, že jsou považováni za krále zvířat? Byla to neznámá zvířata tehdy? Kdo ví? Moje mapa je plná těchto míst. A co vaše?

Dlouhá cesta – Bod jedna – První krůčky

Takže jsem se zrodil. Ale vlastně to byla jen zvědavost, co mě přivedlo do Second Life. Počítačové hry jsem vlastně hrál už dávno, kdy můj bratranec přinesl počítač ZX Spectrum. Dodnes si pamatuji, že veškerá data se nahrávala do tohoto počítače buď pomocí kazetového magnetofonu nebo pomocí jeho velkého bratra – kotoučového magnetofonu. A nejlepší byl šachový program Colossus.

Avšak jistou dobu před mým zrozením v SL mě kamarád lákal na úplně něco jiného. Byl velkým „pařmenem“ WoWka (World of Warcraft). Ale to je „Massively Multiplayer
Online Role Playing Game (MMORPG)“, tedy pořád hra. To jsem však nechtěl a ani mě to nelákalo. Vlastně až zpráva, že v jakémsi Second Life má vzniknout československé město, byl posledním a nejdůležitějším impulsem vstoupit.

Dětství, a především bezstarostné dětství, je asi to, co máme pevně zafixováno v paměti. I když občas jsou to jen útržky a úryvky událostí, co se staly. První krůčky v SL, myslím, nejsou pro nikoho snadné. Projít úvodní sim je nejen nutné, ale i žádoucí. Dá se tu nemnoho, ale přesto pár věcí naučit. Hlavně, jak ovládat svého avatara. To šlo snadno, protože jsem se hodně snažil a navíc nemám problém s angličtinou. A pak hurá do světa a hledat spřízněné duše.

A ty jsem opravdu našel. Nejen, že mi poradili, jak na oblečení, jak si měnit podobu, ale také, jakým způsobem získávat lindeny. Připomínám, že v té době by mě, navíc s nulovými zkušenostmi nikdo nezaměstnal. Takže o práci vůbec nemohla být řeč. Myslím, že to byl RobCZ Voom, který mi vysvětlil, co to je camping nebo jak vydělávat v systému Earn2Life. Tam jsem vydělal své první lindeny a dotáhl to až na platinovou pozici a pak mi bezdůvodně zabanovali účet. Nijak jsem po tom nepátral, protože už mě to v té době nezajímalo. Byl jsem už někde jinde.

A tak se stalo, že jsem přes všechny problémy a nezdary v SL zůstal. Avšak čas se krátí, protože vlak se zrovna přibližuje do cílové stanice a já už mám jen poslední řádek na stránce papíru.

„Příští stanice Second Life! Vystupovat!“

(Zapsáno 13.7.2009, při cestě domů osobním vlakem na trase Brno – Blansko)

Dlouhá cesta - Bod nula - Zrození

Každý z nás se zrodil, respektive narodil. My, jako lidé, si to samozřejmě nemůžeme pamatovat. Bolest, pláč, tma a pak najednou světlo. Jsme dlouho odkázáni na svou matku-rodičku, hlavně fyzicky a fyziologicky, protože nás v první fázi života krmí a stará se o nás. Jin vítězí na Jangem. Otec je odsunut stranou, ale ne moc a s přibývajícím věkem se vše mění.

Zrození je asi lepší pojmenování než narození, alespoň podle mě. Zrození v Second Life je úplně něco jiného. Není to výsledek náhody, což v RL je vždy. Člověk neví, která spermie a v kterém okamžiku doputuje tam, kam má. Prostě, jasně řečeno, po splnění, respektive vyplnění něčeho se stáváte obyvatelem či kýmsi, který vstoupí (je zrozen) do Second Life.

Avšak odlišnosti od RL jsou zřejmé. Nerodíme se, respektive jsme se nenarodili nazí. Nikdo z nás. Máme všechny plně funkční atributy jako člověk. Dokážeme se pohybovat, dokážeme psát a dokážeme i mluvit. Naše nahota není, protože jsme dostali nějaké oblečení a nějaký vzhled do začátku.

Přesto je to „tabula rasa“.