Potkat někoho na toulkách pláněmi Second Life je a není problém. Někdy je prostor více méně prázdný a nepotkáte ani živáčka, jindy je totálně přeplněný. Připadáte si jako v reálném světě, v davu při cestě do práce nebo jinam metrem, vlakem či autobusem, v davu, který se žene podchody, východy a nadchody, a vy jen vnímáte zvuky a hlasy kolem sebe. Potkat přátele v SL je mnohem příjemnější a navíc vás obohacuje o zážitky, o informace. Přesto i přátele je třeba někdy hledat a to ty, kteří už vašimi jsou, nebo které by jste za přátele chtěl.
Nakolik je analogie potkávání se v RL srovnatelná s SL, je otázka. Potkat se však s někým, koho znám, ať už osobně nebo podle jména v SL, v RL je mnohem zajímavější, možná i zrádnější. I když je v nadpise římská jednička, nebylo moje víkendové setkání SL v RL v Praze první. Už jsem na jednom byl, ale to bylo v jiném čase, na jiném místě a s jinými lidmi. Bylo snad jen letmé a krátké, takže mě pravděpodobně nijak nezaujalo.
Tak tedy moje cesta na setkání vedla tentokrát do Prahy. Miluji cestování vlakem, takže volba byla jasná. Z Brna jsem vyrazil vlakem EuroCity Gustav Klimt ku Praze. Zpočátku probíhala cesta pomaleji údolím řeky Svitavy, mně známému z každodenního cestování po stejné trase, ale později se vlak rozjel svou běžnou rychlostí a uháněl zasněženou krajinou s nádhernými výhledy do prázdného prostoru. Z kolejnic vířil čerstvý sníh a nebýt si vědom toho, že jedu ve vlaku, měl jsem pocit, jako bych byl unášen volným prostorem. Příjezd do Prahy mě samozřejmě uzemnil a přivedl do reality.
Setkání se odehrálo v jednom menším baru zvaném „Restaurant CAFÉ-BAR BANÁN“ na Žižkově od 16:00. Jisté tvrdé jádro dorazilo ještě před čtvrtou, ale čekal nás smutný zavřený bar. Po chvilce se zjevil pan majitel, který mi vzezřením připomínal 11 z Technické podpory na Bohemii. Pustil nás dovnitř, abychom se zahřáli. Postupně se to scházelo, ale nejprve si k nám přisedl jeden zajímavý človíček. Představil se jako docent, který přednáší na VŠE v Praze marketing a v jeho rámci také přednáší o Second Life jako marketingovém nástroji. To nejen mě, ale i ostatní dost zaujalo. Hned následujícím sdělením to korunoval, že sice už toto téma přednáší asi 2 roky, ale do SL vstoupil aktivně den před srazem. Paráda!
Pojmenovat všechny, kdo byli na srazu, asi není v mé moci, tak zmíním jen některé, které znám z virtuálního světa, kde jsme v nějakém kontaktu nebo jsme se potkali. Ostatní jistě prominou. Jako první musím jmenovat někoho, kdo je pro mě i pro mnohé legendou, i když on to nerad o sobě říká a slyší. Pro mě však legendou je a když jsem se mu představil, tak věděl o koho jde. V to jsem ani nedoufal, hovořili jsme společně pouze asi jednou nebo dvakrát v době mých začátků na SL. Má taktéž francouzsky znějící příjmení, kouří dýmku, jak v SL, tak i v RL, a myslím, že je rodilý Francouz, trochu se mi to na jeho akcentu zdálo, ale mluví perfekthttp://www.blogger.com/img/blank.gifně česky. Ano byl Vilem Beaumont. Už jsem tu o něm psal v jednom příspěvku
zde.
Další dvě jména jsou pro mě důležitá, protože jsou spojena jednak s Angarou a také se shopem PXD Toxic. Draka, alias Shaokara Wildera, znám osobně už z loňského roku, ale s toxicem Lemonem jsem se ještě nesetkal. Takže to bylo fajn, probrali jsme pár věcí kolem obchodu a blogu.
Další dvě jména jsou všeobecně známá, protože jsou spjata s vedením Bohemie. Zuza Ritt a Martin Duncker. Taky pro mě noví, příjemné zjištění bylo, že Zuza má taky blízko k Brnu.
No a nakonec ještě uvedu dvě jména v abecedním pořadí, pánové se snad neurazí. Ejl Panacek a RobCZ Voom. Prvního jsem párkrát zahlédl na Bohemii, ale asi je to už hodně dávno. Sympatický borec, dobře se s ním kecalo. Roba jsem vlastně také znal jen virtuálně. Dokonce si pamatoval, že mi kdysi v začátcích pomohl napojit se na projekt Earn2Life a pak samozřejmě vedl Technickou podporu, takže byl šéfem týmu.
Nakonec ještě zmíním Noira Inglewooda, který dělá DJe v plážovém klubu. Chvilku jsme taky spolu mluvili. Nálada byla super, ani se mi nechtělo odcházet, ale „převozník“ měl zaparkované auto v hlídaných garážích, tak jsme to nechtěli natahovat.
Pro mě to byl naprosto příjemný a inspirativní víkend a víceméně se už těším na další sraz, který však bude na jiném místě a v jiném čase a už brzy.
Příspěvky
