Rockle

Ten, kdo je dostatečně odvážný a vytrvalý, aby celý život hleděl do temnoty, spatří v ní jako první záblesk světla.

Dmitry Glukhovsky: Metro 2033

Temnota nás provází, ještě než se zrodíme na tento svět. Temnota nás provází každý den, když se noříme do Morfeovy náruče, abychom se ve svých snech stali tím, kým chceme. Temnota je v každém z nás, protože se možná bojíme sebe samých, všech ostatních kolem nás nebo všeho okolo nás.

Temnota se skrývá ve všech rozích, stoupá z hlubokých propastí Země, plní hluboká údolí a rokle. Temnota přitahuje vše hmotné i nehmotné, masu i světlo. Stačí jen překročit svůj horizont událostí a jste nenávratně ztraceni.

A proč hned na začátek takové fatalistické filozofování? Prostě najednou to tak na mě přišlo při vzpomínce na nedávnou akci v Second Life. To se znovuotevřel jeden klub na jednom ze simů naší komunity. Klub dostal zvláštní industriální tvář, jakousi směsici tmy a světla. Čišelo to z celého prostoru, jakoby zdi, podlaha i strop dýchali svým vlastním životem. Přesto to nebylo něco jako dům Usherů ve staré povídce Edgara Allana Poea.

Především tam byli lidé a hudba, které ten prostor zaplňovali. Také tam byla spousta piva. Možná i „les femmes fatales“ nebo muži podléhající jejich svodům. Snad jen záblesky úsvitu protnou temnotu a my i nadále budeme žít ve světle.

Rockle znovu ožila.

SLurl: Rockle