Dech života

Uich gwennen na ‘wanath ah na dhín.
An uich gwennen na ringyrn ambar hen.
Boe naid bain gwannathar,
Boe cuil ban firitha.
Boe naer gwannathach, [...]

Nejste svázáni ztrátou a mlčením.
Nejste svázáni kruhy tohoto světa.
Všechny věci musí pominout,
Všechen život je odsouzen ke zmizení …
Tesknící musíte jít, [a přesto nejste bez naděje].

Jak je ten čas pomíjivý. Nedávno mi někdo připomněl, že žije v Second Life celých tisíc dní. Kupodivu i já jsem tu už více než těch tisíc dní. Je to mnoho nebo málo? To je otázka. Rozhodně tu nechci dělat nějakou rekapitulaci mého bytí v SL, ale spíš si připomenout nebo si vzpomenout na věci dávné a minulé, které se mi staly. Nechci se moc opakovat, protože jsem tu o mnoha věcech psal již dříve, tak jen pár poznámek.

Zrození města bylo jedním velkým dobrodružstvím. Když Vilem Beaumont poskytl prostor na simu pojmenovaném po bájném mlžném ostrově Avalonu, vzniklo zde město Bohemia a kolem něj se vytvořila komunita báječných a zajímavých lidí. Časem se město přesunulo na vlastní sim – Czechoslovakia – a Staré město je vlastně jeho srdcem. Jen zasvěcení znají jaké to bylo a stejně jako pro mě i oni určitě mají krásné vzpomínky na ty časy a na Klub Paradise, kde to opravdu žilo. Tématické párty se již nikdy nezopakovali.

Padnuvší a pak znovuzrozená Angara, která poté opět mizí v čase, je dalším záchytným bodem pro mojí pouť v SL. Angara, kde znovu ožil Klub Paradise v jiné podobě a pod jiným jménem. Angara, kde byl tvořen a stvořen nejkrásnější drak v SL (podle mě). Angara, kde jste si mohli koupit stylové oblečení, které se dnes prodává pod značkou PXD Toxic. Angara rozdrcená na písek pouště.

The Lost Gardens of Apollo snad ani nemusím představovat. Patří k nekrásnější simům v SL. Nikdy jsem se nepřestal kochat jeho kráse, jeho vysokým věžím, stromům, květinám, ptákům a mnoha dalším magickým věcem. Stačí si stoupnout na most nahoře nad mořem a jen se dívat a poslouchat.

Dech života.

(Zdroj: YouTube

Dejà vu

Taky už jste měli někdy takový pocit? Někde jste. Díváte se kolem sebe. Cítíte něco. Jakoby … Už jsem tu někdy byl. Já už to přece viděl. Vzpomínky se vracejí. Stejně jako každý den vyjde Slunce. Stejně jako každý den zazvoní budík u mé postele a mně se nechce vstávat. Stejně jako každý den provedu svůj každodenní rituál, rituál mytí, oblékaní nebo svlékání, toaleta, mytí rukou, voda v konvici na čaj a pak? Cvaknutí klíče a vše je opět otevřeno celému světu.

Sloup. Sloup, jako připomínka čehosi. Staré vzpomínky vyvěrají z paměti. Byl to sloup nebo více sloupů? Ó ano, už vím. Dva sloupy stojící na hraně čehosi. Dlouhá cesta vedoucí někam. Někam do centra města. Monumentální vstup. To všechno to bylo. Ty dva sloupy stojí na začátku příchodu na náměstí San Marco v Benátkách v Itálii a představují dva patrony Benátek, kteří se jmenují Marco a Todaro. Na vrcholu jednoho sloupu je lev Svatého Marka a zadruhé socha Svatého Teodora z Amasea, Benátčané mu říkají „Santodaro“, který stojí na posvátném egyptském krokodýlovi. Legenda říká, mnoho turistů ji nezná, že se nemá procházet mezi sloupy na náměstí, protože to přináší smůlu. Tudy byly odváděni odsouzenci a poté, co přešli přes Most vzdechů (Ponte dei Sospiri) zavřeli je do jejich cel v neblaze proslulé věznici s olověnými komorami.


...
Náhle se atmosféra změnila. Ticho narušilo jemné, sotva slyšitelné tleskání, jako by se jen dlaň otírala o dlaň. Jeden muž přejížděl prsty po strunách kytary. Další vydal hluboký a žalostný nářek, který brzy přešel do písně. Drsný hlas se hodil nejen k neuhlazenému místu, ale i k zpěvákovu obličeji zjizvenému od neštovic. Jeho podivnému nářečí rozuměl jen on a ostatní účinkující, obecenstvo přesto smysl pochopilo. Zpíval o ztracené lásce.

(Úryvek z knihy Návrat od Victoria Hislop v překladu Martiny Nahlikové)

Byla to atmosféra horoucího dne. Dal jsem si trochu kávy a skleničku vína pod nádherným nebem Barcelony. Poprvé jsem je ale viděl a také slyšel úplně někde jinde a v jiné zemi. V Münsteru v Severním Porýní-Vestfálsku v Německu se v roce 2000 otíralo Picassovo muzeum, kde jsou vystaveny jeho grafiky. Ten den a noc patřili oslavě jeho rodné Španělska. Když se snesla tma, náměstí před muzeem se zaplnilo lidmi dychtivě čekajícími, až přijde on. Vzduch byl opojně plný různých vůní a zvuků. Grilované gambas (obří krevety) chutnaly fantasticky a rudé víno z Riojy rychle stoupalo do hlavy. Zazněla kytara a na scéně se objevil on – Miguel Vargas a jeho compañía. Poprvé jsem viděl a prožil flamenco.

Podruhé jsem se s ním potkal až po mnoha letech v Barceloně, kde jsem byl na mezinárodní konferenci. V rámci uvítací recepce pořadatelé pozvali skupinu hráčů, zpěváků a tanečníků. Opět flamenco, ale jiné. Moc se sem nehodilo, sem do velkého prostoru sálu. Přesto mně uchvátilo podruhé.

Potřetí to bylo jiné. Večer po setmění jsme se procházeli po nejkrásnějším, alespoň pro mne, bulváru Barcelony – ulici La Rambla (nebo také katalánsky Les Rambles, španělsky Las Ramblas). Tato ulice spojuje náměstí Plaça Catalunya a památník Kryštofa Kolumba v přístavu Vell. Zde to bylo opravdu jiné. Spousta lidí na ulici, všude spousta světla, hudby, vůní z kaváren a bister, a i zde se tančilo. Náhodou jsme narazili v jednom z podloubí na tanečníka flamenca. Zvláštní na tom bylo, že byl do půl těla nahý, což je myslím proti tradici a pravidlům, ale zde se evidentně jednalo o něco jiného. Mladík tančil s velkým zaujetím, pot mu stékal po těle, které se v záři reflektorů lesklo jako hladina moře v poledním slunci. Jeho tanec mně úplně fascinoval, vtáhl mě do svého příběhu a jako náhle začal, tak po několika minutách skončil. Bylo to surové, ne, bylo to syrové a velmi živočišné. Skoro jsem až vzrušením lapal po dechu. Nakonec zaznělo oslavné olé.

Šli jsme poté dál po ulici, ale v hlavě se mi pořád honily obrazy tančícího mladíka. Chladivý vánek mi najednou ovál tvář. Došli jsme k moři.

Dejà vu.

SLurls: Plážový klub, Barcelona del Oeste

Groove

Slovo „groove“ má v angličtině spoustu významů, např. drážka na gramofonové desce, ale tu kdopak dnes ještě zná v éře CD a mp3, mp4, atd. Je to označení pro rytmus hudby, jako je pop, jazz, funk, rock music, power groove, vision nebo soul. Nebo to znamená paráda nebo nádhera, někdy také říkáme: „To ti bylo boží!“ Ten poslední význam slova „groove“ ve formě slovesa, je to, co mám na mysli. Radovat se z něčeho, být spokojený, být nadšený.

Někdy však potřebujeme trochu klidu a pokory. Svět kolem nás i v nás se řítí velkou rychlostí, kterou si ani v běžném životě neuvědomujeme. Malý kostelík (nebo je to kaple?) zářící v rudém slunci láká k návštěvě. I já jsem neodolal, vstoupil a usedl na jednu z lavic. Sluneční paprsky prostupovaly vysokými gotickými okny a mně ani nechtělo odejít.

Přesto jsem vstal a neodolal dalšímu průzkumu terénu. Delší kamenitá cesta mne zavedla až rozsáhlému hradu, jehož ostře řezané rysy se rýsovaly proti nebi. A když se tma snesla úplně, tak jen probleskovaly mlhavé siluety malých domků v jeho sousedství.

Druhý den jsem se vydal po dlouhé a skoro prázdné pláni. K mému úžasu se však v záři nového slunce zjevila jakási budova. Stála tam osamělá uprostřed ničeho, jako nějaký solitér v obrovské zahradě. Nechal jsem ji jejímu klidu a samotě a pokračoval dál.

Slunce dosáhlo nejvyššího bodu své dráhy a tak jsem vzal zavděk malému stínu a chladivému dotyku brízy z moře. Marné čekání na neznámou loď na širém moři. Snad jen malé lenošení na lehátku při západu slunce. Snad maják rozžehne své velké světelné oko a přiláká …

---

Ale teď zpět do reality, respektive do virtuality. To moje kecání tady na začátku má svůj jakýsi základ ve stejnojmenném simu v Second Life. Sice se jmenuje Groove, ale říká se mu „Město u přátel“. Nabízí několik možností, jak ekonomického charakteru, bydlení nebo zábavy, tak jako mnoho dalších simů v SL. Můžete si pronajmout obchodní prostor, můžete si pronajmout pokoj v hotelu, pokoj na starém chladném hradě i s krbem pro zahřátí nebo patrový domek. O zábavu se postará místní galerie, kino nebo taneční klub.

„Být či tam nebýt? A kde a za kolik?“, když bych parafrázoval Shakespearův text Hamleta.

Tak tedy:

SLurl: Groove

SLurl: Hotel
Vybavení: dva pokoje a koupelna
Cena: 50 L$/týden
Počet primů: 50

SLurl: Hrad
Vybavení: jeden pokoj se stylovou postelí a krbem
Cena: 50 L$/týden
Počet primů: 35

SLurl: Patrový domek
Vybavení: dvě místnosti, bezpečnostní systém
Cena: 75 L$/týden
Počet primů: 50

Pronájem obchodu (většina se nachází v centrální části simu)
Cena: 50 L$/týden
Počet primů: 30

Podrobnosti: albus Alex

Překvapení

Jak se včerejší stíny v RL prodlužovaly a svět se stával tmavším, navštívil jsem opět po čase plážový klub v městě Bohemia in SL. Ale něco nějak nefungovalo. Po zadání LMka jsem sice přistál na správných souřadnicích, ale vše bylo pryč. Že by pobřežní písky pohřbily pláž a s ní i celý klub pod vysokými dunami. No, nevypadlo to tak.

Začal jsem tedy studovat mapku, kde se ukazuje zvýšená hustota zelených puntíků, alias přítomných avatarů na simu. A ejhle, jedno místo tuto podmínku splňovalo a byla to trefa. Hurá, našel jsem to!

Klub vypadá dobře a je to příjemná změna. Hned jsem byl vyzván k tanci a už to šlo ráz na ráz. Točil jsem se v kole a kolem nás vířily další taneční páry a jedna avatarka s fialovými motýlími křídly. Světla a stíny tvořily divokou barevnou kombinaci.

Znaven jsem usedl do jednoho z těch pohodlných proutěných sesílek a oddal se meditaci a později příjemnému rozhovoru se Zuzou Ritt.

Jak to vypadalo, můžete vidět na fotkách.

SLurl: Plážový klub