Jedno přísloví říká: „Kolik umíš jazyků, tolikrát si člověkem.“ Tahle věta přesně popisuje postavení avatara ve zdejším světě Second Life, kdy je nutná potřeba komunikace. Být tu a žít a i třeba tvořit prostě bez znalosti jakéhokoliv jazyka nejde. Mateřský jazyk samozřejmě nevyjímaje. Sám jsem si to tady zažil na vlastní kůži po svém zrození. Jak a kde co najít, vše pouze v angličtině, což mi vůbec nedělá problémy. Důkazem čeho je, že jsem si sice nainstaloval do SL-klienta češtinu, ale později jsem se opět vrátil k anglické mutaci. Vždyť, co může být nejlepší, když si s někým můžete pohovořit, pro něj mateřským a pro vás cizím jazykem. A pokud používáte psanou formu, tak se zároveň učíte i správně psát. Jak mi angličtina a němčina pomohla i v jiných situacích a díky nim mám celkem dlouhý friendlist. Proč by se měl avatar ochuzovat o možnost komunikace s tím druhým? Proč by nemohlo dojít k dorozumění a také porozumění? Jistě někdy to nejde, pokud ten druhý jazyk neumíte, ale i tady v SL se dá použít mimosmyslová komunikace. Pláně SL nemusí být tak prázdné a avataři osamoceni ve směsici hlasů a zvuků jako tato stará lokomotiva kdesi v polích.
pondělí 2. února 2009
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat