pátek 7. listopadu 2008

Second Life 5

Po týdnu pracovně-lenivého a lenivě-pracovního pobytu na Kanárských ostrovech na Lanzarote v rámci konference DIMAT 2008 jsem se opět rozhodl něco napsat o mém životě v Second Life. Vlastně se to událo již před delší dobou, ale bylo to dost úchvatné, jak popíšu dále.
I když je Bohemie stále jedním z mých nejčastěji navštěvovaných míst, navíc tam pracuji, moje sympatie a moje tíhnutí se obrací k Angaře. Je teď částečně změněná, tak jak si to její tvořitelé přejí. Chtějí, aby více odpovídala katastrofickým scénářům a vizi světa po apokalypse. Navíc je v provozu starý dobrý klub X-ko, takže jste všichni srdečně zváni. Ta změna se také dotkla mého oblíbeného místa k lenošení. Není nic krásnějšího než být pod hvězdným nebem. Mým takovým místečkem byl jeden velmi nádherně zařízený, kvalitní minimalistický design, dům. Rád jsem odpočíval nahoře v pokoji se stěnou i stropem ze skla. Bylo jen vidět moře a hvězdy. Dům sice nezmizel, ale už není takový jako býval, vše zmizelo, zůstali jen holé, tmavé a rozpraskané zdi. Velkými trhlinami se dá vstoupit dovnitř a bloudit a přemýšlet o minulosti i budoucnosti za skučení větru, který proniká oněmi trhlinami do domu.



Druhé místo, kam rád chodím, je v místě nákupního centra, kde u hořícího taxíku je malé sofa. Ještě když tam nebylo, sedával jsem u kamenů na písku. Jednou, byla tma, jsem tam tak seděl a na mapce se objevila tečka blízko, ale nikoho jsem neviděl. Ani ony typické popisky nad hlavou avatara. To probudilo moji zvědavost a změnil jsem si denní dobu na poledne a pak jsem uviděl něco, mně dostalo. To že podoba avatara může nabýt jakýchkoliv tvarů a velikostí mně už tady moc nepřekvapuje, ale tohle byla fakt bomba. Posuďte sami na obrázcích. Avatara znám a vím, že se pohybuje jen v téhle podobě, v lidském jsem ho nikdy neviděl. Opravdu si vyhrál!





Žádné komentáře: