Ivanka Akina: Velký děti
To myslím komentář nepotřebuje.
čtvrtek 24. února 2011
New World Notes: Sander's Villa: The Man Who Gave His Father a Second Life
New World Notes: Sander's Villa: The Man Who Gave His Father a Second Life
Rozhodně doporučuju se tam podívat. Je to perfektně postavené a prostě nádherné.
Rozhodně doporučuju se tam podívat. Je to perfektně postavené a prostě nádherné.
úterý 22. února 2011
Rennette
Najít inspiraci, resp. svoji múzu, není vůbec snadné. O to těžší to je, když o tom musíte napsat nebo promluvit, prostě ukázat se. Myšlenky chaoticky proudí sem a tam. Trápí vás nespavost za bezesných nocí. A pak?! Ten Měsíc ve své velkolepé nádheře jako úplněk vás srazí k zemi!
Nad ránem ještě svítí, to obrovské kolo, avšak přes jeho tvář se šinou široké pruhy černých mraků. Snad moje múza přijde a napoví mi, zda mohu doufat ve splnění svých nejvroucnějších přání.
Stalo se. Její tvář je ještě trochu rozmazaná, ale poznávám ji. Nikdy jsme se nesetkali. Blíží se a tepot mého srdce se dostává za hranice svých možností. Snad ještě pár krůčků, abychom se …
Oba světy se prolnuly. Kruté probuzení zrádného Měsíce. Co jsem ti jen udělal? Zbytečné rozčilování, svět snů a vizí je jako virtuální svět, který odráží ten reálný. Snad tedy někdy tam tu svoji múzu potkám.
Byla to nejkrásnější žena Francie. Její rodina a přátelé ji říkali Rennette. Jmenovala se však Jeanne Antoinette Poisson, později jako vdaná Madame d'Étiolles. Král Francie se do bezmezně zamiloval a uvedl ji ke dvoru do Versailles, i přes velký odpor dvora a rodiny. Byla nejchytřejší ženou Francie a jistým způsobem vládla králi a Francii, i když ji nazývali děvkou.
Zemřela ve věku 42 let ve Versailles. Když její rakev za deště opouštěla Versailles, král prý prohlásil: „La marquise n'aura pas beau temps pour son voyage.“ (Markýza na své cestě nebude mít dobré počasí.) Zůstal po ní jen její Elysejský palác, který dnes slouží francouzským prezidentům.
Jmenovala se Marquise de Pompadour.
(Zdroj: Wikipedia.org)
SLurls: Arc de Triomphe, Alma Bridge
Nad ránem ještě svítí, to obrovské kolo, avšak přes jeho tvář se šinou široké pruhy černých mraků. Snad moje múza přijde a napoví mi, zda mohu doufat ve splnění svých nejvroucnějších přání.
Stalo se. Její tvář je ještě trochu rozmazaná, ale poznávám ji. Nikdy jsme se nesetkali. Blíží se a tepot mého srdce se dostává za hranice svých možností. Snad ještě pár krůčků, abychom se …
Oba světy se prolnuly. Kruté probuzení zrádného Měsíce. Co jsem ti jen udělal? Zbytečné rozčilování, svět snů a vizí je jako virtuální svět, který odráží ten reálný. Snad tedy někdy tam tu svoji múzu potkám.
Byla to nejkrásnější žena Francie. Její rodina a přátelé ji říkali Rennette. Jmenovala se však Jeanne Antoinette Poisson, později jako vdaná Madame d'Étiolles. Král Francie se do bezmezně zamiloval a uvedl ji ke dvoru do Versailles, i přes velký odpor dvora a rodiny. Byla nejchytřejší ženou Francie a jistým způsobem vládla králi a Francii, i když ji nazývali děvkou.
Zemřela ve věku 42 let ve Versailles. Když její rakev za deště opouštěla Versailles, král prý prohlásil: „La marquise n'aura pas beau temps pour son voyage.“ (Markýza na své cestě nebude mít dobré počasí.) Zůstal po ní jen její Elysejský palác, který dnes slouží francouzským prezidentům.
Jmenovala se Marquise de Pompadour.
(Zdroj: Wikipedia.org)
SLurls: Arc de Triomphe, Alma Bridge
středa 16. února 2011
pondělí 14. února 2011
sobota 12. února 2011
Valentýn
Byl pozdní večer – první máj –Je sice teprve únor, a tak by se ty verše o lásce zdály být nevhodné v tento čas. Ale není tomu tak, jak by se na první pohled zdálo. Nejsem nijak velkým příznivcem nadcházejícího svátku svatého Valentýna, protože nemá absolutně nic společného s dějinami a kulturou naší země.
večerní máj – byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj.
O lásce šeptal tichý mech;
květoucí strom lhal lásky žel,
svou lásku slavík růži pěl,
růžinu jevil vonný vzdech.
Jezero hladké v křovích stinných
zvučelo temně tajný bol,
břeh je objímal kol a kol;
a slunce jasná světů jiných
bloudila blankytnými pásky,
planoucí tam co slzy lásky.
(Karel Hynek Mácha: Máj)
Tradičně je s láskou spjat právě květen, přesto jsem včera neodolal a zatoulal se v SLku na tradiční ples v naší komunitě, který byl zároveň tím valentýnským. V romantickém prostředí altánku v Bohemii už bylo několik lidí a tak jsem vyzval jednu dámu k tanci. Večer ubíhal v poklidné atmosféře, takže se ani nechtělo odcházet.
Jaké to tam bylo, tak pár obrázků nabízí inspiraci, i když ty poslední dva jsou z jiného času a jiného místa.
Celá báseň je zde.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
Příspěvky
