Coral Ducatillon

Ivanka Akina: Velký děti

2011-02-24T12:32:00.001+01:00

Ivanka Akina: Velký děti

To myslím komentář nepotřebuje.

New World Notes: NWN Poll: Who is Your Very Favorite Second Life Musician?

2011-02-24T10:31:00.001+01:00

New World Notes: NWN Poll: Who is Your Very Favorite Second Life Musician?

New World Notes: Sander's Villa: The Man Who Gave His Father a Second Life

2011-02-24T10:28:00.002+01:00

New World Notes: Sander's Villa: The Man Who Gave His Father a Second Life

Rozhodně doporučuju se tam podívat. Je to perfektně postavené a prostě nádherné.

Rennette

2011-02-22T10:44:00.009+01:00

Najít inspiraci, resp. svoji múzu, není vůbec snadné. O to těžší to je, když o tom musíte napsat nebo promluvit, prostě ukázat se. Myšlenky chaoticky proudí sem a tam. Trápí vás nespavost za bezesných nocí. A pak?! Ten Měsíc ve své velkolepé nádheře jako úplněk vás srazí k zemi!

Nad ránem ještě svítí, to obrovské kolo, avšak přes jeho tvář se šinou široké pruhy černých mraků. Snad moje múza přijde a napoví mi, zda mohu doufat ve splnění svých nejvroucnějších přání.

Stalo se. Její tvář je ještě trochu rozmazaná, ale poznávám ji. Nikdy jsme se nesetkali. Blíží se a tepot mého srdce se dostává za hranice svých možností. Snad ještě pár krůčků, abychom se …

Oba světy se prolnuly. Kruté probuzení zrádného Měsíce. Co jsem ti jen udělal? Zbytečné rozčilování, svět snů a vizí je jako virtuální svět, který odráží ten reálný. Snad tedy někdy tam tu svoji múzu potkám.

Byla to nejkrásnější žena Francie. Její rodina a přátelé ji říkali Rennette. Jmenovala se však Jeanne Antoinette Poisson, později jako vdaná Madame d'Étiolles. Král Francie se do bezmezně zamiloval a uvedl ji ke dvoru do Versailles, i přes velký odpor dvora a rodiny. Byla nejchytřejší ženou Francie a jistým způsobem vládla králi a Francii, i když ji nazývali děvkou.

Zemřela ve věku 42 let ve Versailles. Když její rakev za deště opouštěla Versailles, král prý prohlásil: „La marquise n'aura pas beau temps pour son voyage.“ (Markýza na své cestě nebude mít dobré počasí.) Zůstal po ní jen její Elysejský palác, který dnes slouží francouzským prezidentům.

Jmenovala se Marquise de Pompadour.

(Zdroj: Wikipedia.org)

SLurls: Arc de Triomphe, Alma Bridge

MILIÓNOVÁ PÁRTY !!! | Second Life v ČR

2011-02-16T09:27:00.002+01:00

MILIÓNOVÁ PÁRTY !!! | Second Life v ČR

Bwindi Orphans - setkání s Kateřinou Andrlovou | Second Life v ČR

2011-02-14T13:01:00.001+01:00

Bwindi Orphans - setkání s Kateřinou Andrlovou | Second Life v ČR

Valentýn

2011-02-12T19:52:00.006+01:00

Byl pozdní večer – první máj –
večerní máj – byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj.
O lásce šeptal tichý mech;
květoucí strom lhal lásky žel,
svou lásku slavík růži pěl,
růžinu jevil vonný vzdech.
Jezero hladké v křovích stinných
zvučelo temně tajný bol,
břeh je objímal kol a kol;
a slunce jasná světů jiných
bloudila blankytnými pásky,
planoucí tam co slzy lásky.

(Karel Hynek Mácha: Máj)

Je sice teprve únor, a tak by se ty verše o lásce zdály být nevhodné v tento čas. Ale není tomu tak, jak by se na první pohled zdálo. Nejsem nijak velkým příznivcem nadcházejícího svátku svatého Valentýna, protože nemá absolutně nic společného s dějinami a kulturou naší země.

Tradičně je s láskou spjat právě květen, přesto jsem včera neodolal a zatoulal se v SLku na tradiční ples v naší komunitě, který byl zároveň tím valentýnským. V romantickém prostředí altánku v Bohemii už bylo několik lidí a tak jsem vyzval jednu dámu k tanci. Večer ubíhal v poklidné atmosféře, takže se ani nechtělo odcházet.

Jaké to tam bylo, tak pár obrázků nabízí inspiraci, i když ty poslední dva jsou z jiného času a jiného místa.

Celá báseň je zde.

A Secret Garden in Second Life | The Alphaville Herald

2011-02-08T09:35:00.000+01:00

A Secret Garden in Second Life | The Alphaville Herald

Bohatství

2011-02-03T15:28:00.009+01:00

„Zlato jsou peníze králů, stříbro jsou peníze džentlmenů, směna jsou peníze venkovanů, ale dluh jsou peníze otroků.“

(Norm Franz: Peníze a bohatství v novém miléniu)^*

Už jste je někdy drželi, resp. třímali v ruce? Myslím samozřejmě fyzické zlato. To je ten žlutý kov, který je příjemný na omak i na pohled. A i dnes po mnoha tisíciletí, co ho lidé znají, je fascinuje, přitahuje a vábí. Jsou schopni udělat vše, aby ho získali, a přitom se někdy neštítí ani toho nejhoršího, co může člověk člověku udělat.

Avšak jsou i jiné možnosti směny – ne však ve zlatě, stříbře, či jiných vzácných kovech. Jsou to peníze, konkrétně papírové peníze, ale také virtuální peníze, o jejichž skutečné hodnotě lze možná pochybovat.

Když Marco Polo převedl Benátčanům papírové peníze, které dovezl z daleké Číny, jeden z přítomných vzal jednu bankovku a zapálil ji. Shořela. Potom vytáhl ze svého měšce minci a udeřil jí o jílec svého meče: „Toto je zvuk peněz!“ Marco prohlásil: „Právě jste spálil bankovku v hodnotě deseti zlatých benátských dukátů.“

Je tedy toto, ono opravdové bohatství, kterým si plníme naše peněženky ve formě bankovek a mincí pochybné hodnoty, tím, které nás obohacuje? Nebo je to volně směnitelná virtuální měna na celém světě ve formě kreditních karet, bankovních účtů a šeků?

To jsou dost těžké otázky a pravděpodobně na ně neexistuje jednoznačná odpověď. Ať už budete přemýšlet v intencích reálného světa, anebo toho druhého, virtuálního. Vždycky to bude, co člověk, to názor.

Pokusím se nastínit, jak to vidím já, a to v obou světech.

Real Life

Něco vlastnit má člověk asi zakódováno v genech z již velmi dávných dob. Možná i předchůdci dnešního Homo sapiens sapiens (člověka moudrého) chtěli něco vlastnit, co neměli ostatní a považovali to za jakési „své bohatství“. Stačí si jen vzpomenout na úvodní sekvence filmu Vesmírná odysea: 2001, kde vůdce jedné tlupy objeví dlouhou kost a začne s ní bušit do země. Když pozná její pevnost, zkusí to i na zvíře podobné dnešnímu praseti a zabije ho. Později tuto zbraň použije proti jiné skupině předchůdců lidí v boji o zdroj vody – bohatství – a zabije vůdce té skupiny. První vražda v historii lidství je na světě.

V současném světě je bohatství koncentrováno na shromažďování všeho možného, počínaje penězi, majetkem, věcmi a dalšími konče. Mamon vládne světu. Ale, abych nebyl tak skeptický, najdou se i tací, kterým je to přinejmenším lhostejné. Jejich bohatstvím je bohatství ducha, ať už je to umění výtvarné, architektonické nebo hudební, umění gurmetské, umění užívat si života, umění lásky a mnohého dalšího. To je bohatství, jakého si považuji a o které usiluji. Ale mít peníze je přece vždycky dobré. Nemyslíte? To přece říká už staré úsloví: „Bez peněz do hospody nelez!“

Second Life

„Jako já prostě nevím!“ Tenhle svět mě fascinoval a fascinuje už dlouho. Nikdy jsem však o nějaké formě bohatství nepřemýšlel. Jako avatar sice hromadíte spoustu věcí, až váš inventář přetéká. A vyznat se v něm je někdy dost hrůza. Přesto však k většině těch věcí nic necítíte.

Každý to zná. Jako newbies jste brali, co vám přišlo pod ruku. Důvod byl zřejmý, nedostatek lindenů. Když jste pak na sobě zapracovali, pak nějaké lindeny jste získali. Bylo to asi formou dnes už neexistujícího „campingu“ nebo jste se nechali najmout na nějakou práci (tanečník, tanečnice, DJ, společník, společnice, escort service, atd.) a v tom nejlepším případě pronájem něčeho a prodej svých vlastních výtvorů ostatním SL.

Pro mě je bohatství SL něco jiného. Ano, můj inventář obsahuje pár krásných věcí, skvělého designu, hlavně značkového oblečení. Také je tam pár věcí osobního charakteru, které jsem od někoho dostal a nikdy nedám z ruky. Avšak pravé bohatství světa Second Life jsou avataři, potažmo živoucí bytosti, které za nimi stojí. Je to pravá sociální síť, multidimenzionální síť, kterou už nikdo SL neodpáře. A SL je podle mě víc „sociální síť“ než Facebook.

Tedy:

Bohatství je fajn. Někdy.
Bohatství někdy bolí a někdy trápí.
Bohatství je přínos.
Bohatství je přítěž.
Bohatství chceme.
Bohatství nenávidíme.

Platíme za vše.

Bohatství však nejsme schopni nikdy splatit.

^*Vypůjčeno z přednášky Nicka Barisheffa, 6. ledna 2011 v Empire Club, na slavnostním obědě u příležitosti 17. semináře výročního investičního výhledu. Anglicky zde, český překlad zde.

Deníček jednoho vinařství: jak vzniká od A do Z - Vinograf Bar & Blog

2011-02-02T11:12:00.000+01:00

Deníček jednoho vinařství: jak vzniká od A do Z - Vinograf Bar & Blog

Něco z toho lahodného moku.

Did Vikings navigate by polarized light? : Nature News

2011-02-01T13:15:00.000+01:00

Did Vikings navigate by polarized light? : Nature News

Povídání o Slunci - díl první | Second Life v ČR

2011-02-01T10:57:00.000+01:00

Povídání o Slunci - díl první | Second Life v ČR

New World Notes: Second Life & Facebook Were Once Considered Social Network Equals (Or, a Case Study in Mistaken Assumptions)

2011-02-01T10:52:00.000+01:00

New World Notes: Second Life & Facebook Were Once Considered Social Network Equals (Or, a Case Study in Mistaken Assumptions)

Second Life Avatar Profiles Now Published on Their Own Web Page, Shareable on Facebook & Twitter!

2011-01-10T13:11:00.000+01:00

Second Life Avatar Profiles Now Published on Their Own Web Page, Shareable on Facebook & Twitter!: "Linden Lab has a new feature for Second Life users that as far as I know has not been announced yet, but is pretty big: Selected details of SL avatar profiles are automatically published to an individual web page, where..."

Vlčí máky ve větru a Falco

2011-01-04T14:17:00.003+01:00

Dílo se rodí stejně tak z pohybů, které selhaly,
jako z těch, které se podařily.

Člověka nemůžeš dělit, a necháš-li žít jen velké sochaře,
pak žádné velké sochaře nebudeš mít.

Antoine de Saint-Exupéry

Jen si tak povlávaly, ty červené sukýnky, ve větru. Ten je ohýbal hned na jednu stranu a pak na tu druhou. Nebály se. Nebály se ani zkázonosného ohně, který kdosi rozdělal na malém ohništi. Snad, aby si ohřál vodu na čaj, upekl si brambory nebo opekl buřt.

Avšak bílá peřina pokryla celou krajinu. Vlčí máky zmizely, aby ustoupily nadvládě paní Zimy. Měl jsem pocit, jako bych něco ztratil. Něco, co se nikdy nenavrátí. Stále vidím ty červené tečky ve zlatých plání zrajícího obilí.

Poté oblohu proťal nějaký stín. Na obloze se majestátně vznášel velký pták. Ostřížím zrakem shlížel na zemi a hledal svoji kořist. Ostříž to však nebyl. Byl to sokol stěhovavý (Falco peregrinus). Prudce se snesl k zemi, aby potom nenávratně zmizel v nedohlednu.

Ty vlčí máky vlají ve větru na stěně mého pokoje.

Falco a jeho Jeanny znějí z jeho speciálního alba k 25. výročí v Deluxe edici z reproduktorů mé věže, taktéž v mém pokoji.

:::: Tribute do Andy Irons ::::

2011-01-02T18:30:00.000+01:00

:::: Tribute do Andy Irons ::::: "

Tuesday 2 November the unfortunate news of the death of Andy Irons (32) filtered through all world wide surf communities.
The 3x ASP World Champion, Irons, was our surf style inspiration.
We still can't believe Andy is gone.

The last time Andy surferd was on Rip Curl Pro Search, Peniche - Portugal.

The waves and all fans of your surf style - will miss you,
Aloha and Mahalo Andy.

THIS PACK CONTAINS 3 T-SHIRTS IN MEMORY OF ANDY IRONS

GET IN FOR FREE HERE

Smíšené (smíchané) dojmy při slunovratu

2010-12-23T09:53:00.008+01:00

Slunovrat – latinsky „solstitium“ = „sol“ (slunce) + „statum“ (nehybně stát)
Velšský výraz pro slunovrat je „bod drsnosti“.
Talmud jej označuje jako „Tefukat Tevet“, první den „svlékajícího se času“.

Dlouho jsem nic nepsal, ale jak tak jednou sedím na střeše v Bohemii, hrnou se na mně silné dojmy z minulých dnů. Jestli je tím ročním obdobím, krátce po slunovratu, nebo příchodem poklidných Vánoc. Nevím.

Čas ubíhá tak rychle, že si ani člověk nestačí zapamatovat všechny události z našeho světa a také ty z toho druhého. Snad jen pár momentek, které to zachytily. Je to ta střecha, párty u Nancy a vzkříšení zmizelé Slovakie na párty jejich dávných přátel.

Zůstaňme v nadcházejícím čase také chvíli stát, jako to na jeden den udělalo naše Slunce.

Slovy Alana Fursta:

„…den, kdy si prý slunce dělá přestávku… Příjemná představa… Jakoby se vesmír na okamžik zastavil, aby se zamyslel a udělal si den volna. Člověk přímo cítí, jak se čas zpomaluje.“

Příjemné Vánoce a vše nejlepší do Nového roku 2011.

Coral

Tomáš Sedláček: Druhý život a svět bez internetu | HN.IHNED.CZ - názory

2010-12-16T08:20:00.000+01:00

Dnes se opět po dlouhé době psalo o Second Life v novinách, a to konkrétně v Hospodářských novinách. Autor Tomáš Sedláček, mimochodem hlavní makroekonomický stratég ČSOB, rozebírá otázku Second Life a co by se stalo, kdyby zkolaboval Internet. Více zde:

Tomáš Sedláček: Druhý život a svět bez internetu | HN.IHNED.CZ - názory

Světový den boje proti AIDS 2010

2010-12-01T13:25:00.011+01:00

Dnes je 1. prosince a mnozí ve velkém spěchu a shonu při shánění vánočního dárku, uklízení čerstvě napadaného sněhu nebo opatrné jízdě na zmrzlých vozovkách možná zapomněli, že dnes je Světový den boje proti jedné z nejzákeřnějších nemocí světa – AIDS. Když jsem v roce 2008 psal v souvislosti se světem Second Life o tomto dni (zde), chyběla v tom příspěvku smutná a zároveň příšerná statistika. Takže tady jsou fakta o HIV a AIDS.

K dnešnímu dni je okolo 65 000 000 lidí infikováno virem HIV a AIDS zabilo více než 25 000 000 lidí, od té doby, co bylo v roce 1981 poprvé rozpoznáno.
Velká většina z 38 600 000 lidí žijící s HIV v roce 2004 si není vědoma svého stavu.
V roce 2005 si AIDS vyžádalo životy 2 800 000 lidí a více než 4 000 000 lidí bylo nově infikováno virusem.
S přibližně 17 300 000 tvoří ženy skoro polovinu celkového množství lidí žijících s virem.
Subsaharská oblast zůstává nejvíce postiženým regionem na světě. Dvě třetiny všech lidí žijících s HIV, 24 500 000, je v subsaharské Africe.
Pokles v obecném rozšíření HIV byl zaznamenán v několika zemích, které zahrnují Keňu, Zimbabwe, městské oblasti Haiti a Burkina Faso a čtyři indické státy včetně Tamilnádu.
Každým rokem přibývá více infekcí HIV než úmrtí díky AIDS a jak je více lidí infikováno HIV, více lidí zemře na nemoci způsobené AIDS.
Celosvětově méně než jedna osoba z pěti s rizikem infikovat se HIV má přístup k základním preventivním službám.

Tolik fakta. Sehnat peníze na fond pro záchranu dětí (Keep a Child Alive) je dost obtížné, přesto se zakladatelka fondu, Alicia Keys, být dnes „digitally dead“ (digitálně mrtvá), tzn. Že nebude přihlášena do žádného typu sociálních sítí, včetně Facebooku a Twitteru, dok se fond nenaplní částkou 1 000 000 US$. Připojili se k ní Lady Gaga, Kim Kardashian, Justin Timberlake, P. Diddy, Usher, Jennifer Hudson, Elijah Wood a další.

A co pro tuto věc uděláte vy? Já jsem v RL daroval na zmíněný fond a SL nosím symbol boje proti AIDS červenou stužku.

Zdroje: Care, Keep A Child Alive, USA Today, World AIDS Day 2010

Záchranný Integrovaný Systém Bohemia

2010-11-10T15:34:00.000+01:00

Záchranný Integrovaný Systém Bohemia: "

Kdo jsme?

Jsme obyvateli města Bohemia, jenž se rozhodli za podpory městské rady, transformovat uživatelskou podporu do nové, zábavnější podoby. Rádi bychom navázali na tradici z dob, kdy u Informačního bodu stáli avataři PČR a Telefonica o2. Ačkoliv je toto již minulostí, rádi bychom vytvořili něco podobného. Inspirovat bychom se chtěli v reálném světě, kde úkolem záchranářů, je poskytovat pomoc těm, kteří to potřebují.

číst dál

Čas

2010-11-04T10:53:00.020+01:00

Jacques Prévert

Les feuilles mortes

Oh, je voudrais tant que tu te souviennes
Des jours heureux où nous étions amis
En ce temps là la vie était plus belle
Et le soleil plus brûlant qu'aujourd'hui

Les feuilles mortes se ramassent à la pelle
Tu vois je n'ai pas oublié
Les feuilles mortes se ramassent à la pelle
Les souvenirs et les regrets aussi
Et le vent du nord les emporte
Dans la nuit froide de l'oublie
Tu vois je n'ai pas oublié
La chanson que tu me chantais

C'est une chanson, qui nous ressemble
Toi tu m'aimais et je t'aimais
Nous vivions tous les deux ensemble
Toi qui m'aimais, moi qui t'aimais

|: Mais la vie sépare ceux qui s'aiment
Tout doucement sans faire de bruit
Et la mer efface sur le sable
Les pas des amants désunis :|

Les pas des amants désunis

Oh, tolik bych chtěla, aby sis pamatoval
Šťastné dny, kdy jsme byli přáteli
V tom čase tehdy byl život krásnější
A slunce zářivější než dnes
Suché listy se nabírají na lopatu
Vidíš, já jsem nezapomněla
Suché listy se nabírají na lopatu
Vzpomínky a lítosti také
A severní vítr je unáší
V chladné noci zapomnění
Vidíš, já jsem nezapomněla
Píseň, kterou jsi mi zpíval

Je to píseň, která se nám podobá
Ty jsi mě miloval a já milovala tebe
Žili jsme oba dva spolu
Ty, který jsi mě miloval, já která tě milovala

|: Ale život rozděluje ty, kteří se milují
Všechno tiše, bez ozev
A moře zahlazuje na písku
Stopy rozloučených milenců :|

Stopy rozloučených milenců

Za okny ubíhá krajina. Jeden obraz střídá druhý. Je to jako zpomalený film, kdy okýnko po okýnku filmového pásu míjí zdroj světla a je uchopeno optikou, tj. systémem kouzelných čoček, aby promítlo dvourozměrný obraz před nedočkavé diváky.

To je však jen iluze. Jen trochu poodhrnout závoj a prohlédnout skrze zrcadlo času. Mrknutí oka a realita je tu zpět. Vůz projíždí serpentinami a blíží se k vesnici. Je to dávno, co jsem tu byl. Vzpomínky se vynořují z paměti.

Jsme na místě. Auto projelo vesnicí, vjelo do lesa a zastavilo se. Jenomže pro mě jakoby se zastavil čas. Vlastně jen přeneseně, protože čas stále plyne. Je to nikdy nekončící příběh. A to jsme si ho my, LIDÉ, vymysleli!

Marně hledám slova. Ale vždyť je to zbytečné! Stačí jen naslouchat. Ano, je to ten prostor obklopený stromy, v jejichž korunách víří vítr. Chci jen posečkat. Chci jen obsáhnout vše kolem mne. Chci jen zapomenout.

Mrtvé listy pokrývají hroby mrtvých. Přišel podzim.

(P. S. Příspěvek vznikl po naší návštěvě malého lesního hřbitůvku, kde je odpočívá moje milovaná prababička.)

3 Amazing Second Life Sims You’ve Never Heard Of | The Alphaville Herald

2010-11-02T12:07:00.000+01:00

3 Amazing Second Life Sims You’ve *Never* Heard Of | The Alphaville Herald

One Man’s Story: The Second Life Economy

2010-10-28T20:46:00.000+02:00

One Man’s Story: The Second Life Economy: "Selling virtual drugs, guns, clothes, and wheels while camping for L$s
by Frankie Antonioni.
Since early 2008 I have been in business in Second Life, and by March of 2008 I had two stores running. In August of 2008, I had about 19,000 L$. Both of my stores sold drugs and other goods: clothes, cars, guns, motorcycles, [...]"

Living on the Edge: Anděl bez křídel

2010-10-19T13:58:00.000+02:00

Living on the Edge: Anděl bez křídel

Vládnout světu?

2010-10-17T17:21:00.003+02:00

Jak lákavá nabídka! Ale je stará jako lidstvo samo. Přesto jí s neutuchající touhou neodolávají velcí i malí mužové a ženy světa. Mít tak tu moc ovládat, tvořit, ničit nebo i zabíjet. Už jen když ta písmena vyskakují z klávesnice počítače a zjevují se na obrazovce počítače, tak to vyvolává tichou hrůzu.

Svět Second Life se zdá jako stvořený pro tyto schopnosti. Kde jinde najdete takové možnosti? Kde jinde najdete takovou svobodu vyjadřování, bytí a tvoření? Kde jinde najdete takovou nenávist a závist?

Ano, i já bych rád vládl světu. Ale to není jen tak. To je zodpovědnost. To je pokora. To je láska.

Tak to necháme někdy napříště.

Burning Life 2010

2010-10-15T08:27:00.005+02:00

Tak už je to po roce opět zde. Burning Life opět otevře své brány a jak jistě víte, tentokrát už to není v režii Lindenů, ale Burn2. A jako malou ochutnávku, než to vypukne 16. října, se podívejte na machinimu od ColeMarie Soleil.

SLurl: Playa

Skály

2010-10-09T20:24:00.013+02:00

„Smutek je ztráta času.“

Vítr si pohrával s větvemi palem. Prosluněná pláž zela prázdnotou. Jen rozbouřené moře rozbíjelo své vody o mohutný oblouk skály. Stál v němém úžasu nad tou krásou. Ať už na nebi svítilo Slunce nebo Měsíc se svými hvězdami, vždy se vše odráželo ve vodách rozlehlé zátoky.

Stál tam tak osamocen, jakoby ho nic netrápilo. Jakoby ani necítil ten vlahý větřík od moře. Jakoby ani necítil pálení slunečních paprsků. Jakoby ani necítil chlad noci. Ten chlad mezi hodinou psa a vlka.

Jeho smutek byl nekonečný. Nekonečný ve své hloubce a šíři stravoval jeho duši i rozum. Měl strach. Bál se. Jeho tvář se křivila bolestí. Ztráta byla obrovská. Nevnímal tento, ani jiný svět. Stále se k tomu vracel. Ale naprosto bezvýchodně.

A pak se z moře ozval vzdálený zpěv. Vnadné Sirény lákaly toho muže do svých sítí. On však odolal. Dokázal jim vzdorovat, i přesto, že jeho hoře bylo velké. Nikdo neví, jak se to stalo. Nikdo tam nebyl. Jen modravé mořské vlny útočily na skálu a bělostnou pláž.

Čas zůstal.

Second Life Newser: Reaction at Rockcliffe College to Linden Lab's New Policy

2010-10-07T12:16:00.000+02:00

Second Life Newser: Reaction at Rockcliffe College to Linden Lab's New Policy

Podzimní ples

2010-10-04T10:17:00.005+02:00

„Říká se, že tanec je jediná společenská aktivita, kdy se můžete bez rizika přiblížit k partnerovi, či partnerce, na nejmenší možnou vzdálenost, jak je to jen možné.“

Jak jsem již psal minule, léto skončilo, ale začala sezóna plesů. Nejinak tomu bylo i minulý pátek. Altánek nedaleko náměstí v Bohemii hostil několik návštěvníků. I když se dostavili v menším počtu, přesto zábava probíhala v příjemném tempu. Skvostné róby přítomných dam oslňovaly jejich spolutanečníky a my muži se opájeli jejich krásou za svitu tisíců hvězd. A možná nad ránem znavení z dlouhého tance v rudé záři vycházejícího slunce se již naše kroky ubíraly směrem k domovu, kde znaveni jsme padli do všeobjímající náruče našich lůžek.

Kejtiino poletování (4. díl) | Second Life v ČR

2010-09-30T10:53:00.000+02:00

Kejtiino poletování (4. díl) | Second Life v ČR

Léto

2010-09-28T20:22:00.008+02:00

Léto s největší pravděpodobností skončilo, alespoň tady na severní polokouli. I když tzv. „babí léto“ se ohlásilo, přesto potom přišly dlouhé a pomalé deště a chladno. Je to takové to vlezlé, co se vám zadírá pod kůži, prostě podzim a jeho plískanice. Přesto nám naše „žabičky“ slibují ještě jedno druhé babí léto. Snad.

Na rozdíl od našeho světa, počasí v Second Life nehraje žádnou roli. Je dané staviteli daného simu. V naší moci je jen měnit jen denní dobu, respektive měnit oblohu a vodu, jak je jen možné k naší vlastní představě.

Stačí jen najít vhodný sim, kde se např. koná letní párty u bazénu. A pak se jen ponořit do chladivé vody, přijmout do náruče krásnou ženu a jen tak odpočívat a bavit se. Přicházejí a odcházejí jiní lidé, zábava je v plném proudu a k tomu hra je příjemná muzika.

Slunce překonává nejvyšší bod své dráhy a pak se pomalu sklání k západu. Vlahý vítr od moře přináší úlevu po horkém dni. Postupně se všichni vytrácejí. Je já zůstávám a naslouchám zpěvu větru a dalekého moře. Slunce dospívá ke konci své dennodenní dráhy a ve velké světelném kataklyzmatu se propadá do moře.

Léto nikdy nekončí.

Rockle

2010-09-27T17:46:00.009+02:00

Ten, kdo je dostatečně odvážný a vytrvalý, aby celý život hleděl do temnoty, spatří v ní jako první záblesk světla.

Dmitry Glukhovsky: Metro 2033

Temnota nás provází, ještě než se zrodíme na tento svět. Temnota nás provází každý den, když se noříme do Morfeovy náruče, abychom se ve svých snech stali tím, kým chceme. Temnota je v každém z nás, protože se možná bojíme sebe samých, všech ostatních kolem nás nebo všeho okolo nás.

Temnota se skrývá ve všech rozích, stoupá z hlubokých propastí Země, plní hluboká údolí a rokle. Temnota přitahuje vše hmotné i nehmotné, masu i světlo. Stačí jen překročit svůj horizont událostí a jste nenávratně ztraceni.

A proč hned na začátek takové fatalistické filozofování? Prostě najednou to tak na mě přišlo při vzpomínce na nedávnou akci v Second Life. To se znovuotevřel jeden klub na jednom ze simů naší komunity. Klub dostal zvláštní industriální tvář, jakousi směsici tmy a světla. Čišelo to z celého prostoru, jakoby zdi, podlaha i strop dýchali svým vlastním životem. Přesto to nebylo něco jako dům Usherů ve staré povídce Edgara Allana Poea.

Především tam byli lidé a hudba, které ten prostor zaplňovali. Také tam byla spousta piva. Možná i „les femmes fatales“ nebo muži podléhající jejich svodům. Snad jen záblesky úsvitu protnou temnotu a my i nadále budeme žít ve světle.

Rockle znovu ožila.

SLurl: Rockle

In memory of Adric Antfarm

2010-09-26T15:49:00.000+02:00

In memory of Adric Antfarm

New World Notes: Night Moves: Five Ways to Balance Your Virtual Life With Your First One (How Many Do You Follow?)

2010-09-24T10:53:00.000+02:00

New World Notes: Night Moves: Five Ways to Balance Your Virtual Life With Your First One (How Many Do You Follow?)

Jednoho dne

2010-09-19T18:01:00.003+02:00

Jednoho dne se svět změní.

A pak se jednoho dne svět opravdu změnil.

To, co bylo, už není tím, co bývalo.

Staré jistoty se změnily v jisté skutečnosti.

Jsme jen hříčkou přírody nebo zaujímáme jasné místo uprostřed všehomíra?

Tváří tvář kruté přírodě přesto přetrváváme.

A pak, jako z čistého nebe blesk osvítí naši mrňavou existenci.

Vítejte ve světě Second Life!

Loki's Backyard: Search. Enough is enough?

2010-09-14T08:54:00.000+02:00

Loki's Backyard: Search. Enough is enough?

Op/Ed: Our Responsibilities As Avatars | The Alphaville Herald

2010-09-13T10:09:00.000+02:00

Op/Ed: Our Responsibilities As Avatars | The Alphaville Herald

New World Notes: Second Life's Top Twenty Most Popular Regions for August (According to Metaverse Business)

2010-09-10T11:58:00.000+02:00

New World Notes: Second Life's Top Twenty Most Popular Regions for August (According to Metaverse Business)

ALA | ALA Island in Second Life

2010-09-09T11:21:00.000+02:00

ALA | ALA Island in Second Life

New World Notes: New World Notes Readers Choose Imprudence as Preferred Second Life Viewer; UPDATE: Now That Emerald's Officially Banned, Here's the Alternatives NWN Readers Prefer

2010-09-08T10:33:00.000+02:00

New World Notes: New World Notes Readers Choose Imprudence as Preferred Second Life Viewer; UPDATE: Now That Emerald's Officially Banned, Here's the Alternatives NWN Readers Prefer

P.S. Very interesting results.

New World Notes: New World Notes Readers Choose Imprudence as Preferred Second Life Viewer; UPDATE: Now That Emerald's Officially Banned, Here's the Alternatives NWN Readers Prefer

2010-09-08T10:32:00.000+02:00

New World Notes: Tuesday Machinima: Little Red Riding Hood, the Sexy Kung Fu Edition (Mildly NSFW)

2010-09-08T10:29:00.000+02:00

New World Notes: Tuesday Machinima: Little Red Riding Hood, the Sexy Kung Fu Edition (Mildly NSFW)

Second Life Blogs: Features: Emerald Viewer to be Blocked From Second Life

2010-09-08T09:19:00.000+02:00

Second Life Blogs: Features: Emerald Viewer to be Blocked From Second Life

Kejtiino poletování (2. díl) | Second Life v ČR

2010-09-06T13:43:00.000+02:00

Kejtiino poletování (2. díl) | Second Life v ČR

P.S. To je docela nádherný sim, také jsem ho již navšívil a něco o něm napsal zde. Bryn je dost dobrá.

Living on the Edge: Dva a půl nebo dva

2010-09-05T18:30:00.000+02:00

Living on the Edge: Dva a půl nebo dva

New World Notes: New World Survey: What Second Life Viewer Do You Most Use Now? (I'll Install and Blog the Most Popular!)

2010-09-02T12:33:00.000+02:00

New World Notes: New World Survey: What Second Life Viewer Do You Most Use Now? (I'll Install and Blog the Most Popular!)

P.S. Docela zajímavá anketa.

New World Notes: Falco Rocks: Real Life Filmmaker Merges Second Life Machinima With Masterful Post-Production Effects

2010-09-01T09:57:00.000+02:00

New World Notes: Falco Rocks: Real Life Filmmaker Merges Second Life Machinima With Masterful Post-Production Effects

New World Notes: Second Life Fashion Study Finds SL Consumer Behavior Parallels RL Spending (But Market Is Still Under-Served)

2010-09-01T09:51:00.000+02:00

New World Notes: Second Life Fashion Study Finds SL Consumer Behavior Parallels RL Spending (But Market Is Still Under-Served)

Living on the Edge: Neducatica

2010-08-31T10:43:00.000+02:00

Living on the Edge: Neducatica

Ivanka Akina: Hair Fair Flickr Contest

2010-08-31T10:40:00.000+02:00

Ivanka Akina: Hair Fair Flickr Contest

Kejtiino poletování (1. díl) | Second Life v ČR

2010-08-31T10:35:00.000+02:00

Kejtiino poletování (1. díl) | Second Life v ČR

Setkání

2010-08-29T18:05:00.006+02:00

Taky znáte ten pocit, že už jste tu někdy byli nebo, že ho, či jí odněkud znáte? Francouzi na to mají krásné sousloví, vlastně je to doslovný překlad – už viděno – déjà vu. Já tenhle pocit v Second Life zažívám stále. Ale možná je to tím, že stále chodím na stejná místa.

Ale právě tam jsou ti správní lidé, tam naleznete vše, co chcete nebo všechno, po čem toužíte. Ano, někdy je to záplava lidí. Jindy si však chcete uspořádat myšlenky a být sám. Sám ztracen v nekonečných prostorách SL, ztracen v nekonečných hlubinách času.

Avšak, pak se vracíte na stejná místa a potkáváte zase stejné lidi, anebo se seznámíte s někým novým a obohatíte tak svůj druhý život. Jako já, zrovna teď, co píšu tento příspěvek. Komunikuji s kýmsi, koho v mám náhodně v přátelích na Facebooku a ona je z Brazílie. Napřed to na mě zkoušela portugalsky, já zas anglicky a nakonec z ní vypadla čeština. Ale jaká? Klasika, šílený to internetový překladač! Je to někdy k popukání, ale snaží se.

To není jen o tom pozorovat západy či východy slunce nebo nebe poseté hvězdami.

To není jen o tom někde sedět a rozjímat.

To není jen o tom být.

To je o životě.

To je o přátelství.

To je o lásce.

Prostě není rozdílu mezi tím a tím druhým světem, alespoň pro mne.

A co vy?

New World Notes: Tuesday Machinima: Lyric Lundquist Explores Insilico in Wireframe (And Celebrates Her Birthday This Week!)

2010-08-26T10:26:00.000+02:00

New World Notes: Tuesday Machinima: Lyric Lundquist Explores Insilico in Wireframe (And Celebrates Her Birthday This Week!)

Living on the Edge: Neúspěšný pokus měl úspěch

2010-08-25T13:46:00.000+02:00

Living on the Edge: Neúspěšný pokus měl úspěch: "– Odesláno pomocí lišty Google Toolbar"

Co se děje kolem Emeraldu

2010-08-24T12:44:00.000+02:00

Co se děje kolem Emeraldu: "

Pokud občas zabrousíte na zahraniční weby o Second Life nebo pokud používáte alternativní SL klient Emerald, možná se divíte, co je to v posledních dnech za rozruch kolem Emeraldu. Vychází desítky článků, které rozebírají nedávné zneužití Emeraldu pro zákeřný internetový útok. Zajímá vás to více? Zkusím vám to zde alespoň v krátkosti objasnit, respektive shrnout mé dosavadní pátrání po zahraničních webech. Pokud případně máte další informace, podělte se s nimi v komentářích, zmatených zpráv je totiž kolem věci hodně a dobrat se pravdy není úplně jednoduché.

Číst dál

Návraty

2010-08-22T19:39:00.006+02:00

Bylo to tiché a trochu zamlžené ráno. Mlha nad údolím se vznášela v podivném oparu a na rozdíl od běžné situace nepokrývala hřeben nad údolím, ale táhla se horizontálně přibližně uprostřed svahu.

Ta zpráva v novinách však pro měla byl šokující. Odešel člověk. Básník, prozaik, spisovatel a a dokonce i příležitostní malíř. I dnes v našem 21. století by se o něm mělo říct, to byl renesanční člověk. Ludvík Kundera, bratranec známějšího Milana Kundery, opustil toto slzavé údolí, jak se kdysi jeden básník vyjádřil, v požehnaném věku devadesáti let.

A tak jako moje dávné návraty do Kunštátu (Kundera zde žil) právě za František Halasem (Kundera se s ním osobně znal) a poezií, která tu každoročně ožívala v mnoha a mnoha podobách, se mi najednou ty návraty vynořily ve vzpomínkách. Byl jsem tehdy nejenom divákem, ale stál jsem i na jevišti a recitoval. A to tu byla přítomna zvučná jména, jejichž vystoupení se hluboko vrylo do mé paměti. Divadlo Husa na Provázku, Gabriela Vránová společně s Petrem Haničincem, ale hlavně pan Radovan Lukavský, jehož interpretace nejslavnější Halasovy básně „Já se tam vrátím“ (text dole) byla obrovským emocionálním zážitkem.

A takové jsou při takových událostech i moje návraty na jednu pláž v Second Life. Nejinak tomu bylo i tentokrát. Moře bylo jako pokaždé velmi klidné. Je rudý západ slunce lemoval horizont, aby pak vyšel druhý den z moře. Kruh se uzavřel, Ludvík Kundera se vrátil do Kunštátu a spočine v hrobu blízko svého milovaného Halase.

***********

František Halas (1901 - 1949)

Já se tam vrátím

I.
Až jednou na velikém sněmu ptačím v čase mezi skřivánkem a sovou bude jednohlasně přištěbetáno jaro, já se tam vrátím! Zatím vábím a chytám na vějíčky slov pěknost toho všeho tam u nás, ať se chytí, co se chytí. Ty můj kraji, ty mé bezpečí, ty má zatvrzelosti, ty má věčnosti. Tvá hlína, mnuta v prstech, voní po zetlelých vlasech dávno pohřbených tkalcovských dědů a báb a je přísadou mé krve. Ty můj kraji! Jsi tam, kde Vysočína nabírá dech a pole skládají slib chudoby. Potulné jaro kličkuje dlouho rozestlanou ornicí, sněhy i dešti a ospalé barvy se vyčkávavě protahují. Země koktá a kucká, ale jednoho dne přece jen vykukující kukačka zjistí, že vše je připraveno, bezpečno, a to už všichni ptáci se rozlétnou s mírnou melodií v zobáčcích a začnou stehovat obžurky hnízd. Roztržky kořenů a rozmilovanost větvoví bude bez konce. Z pučnic vyhlédne paroží a z bodličí první houba, kolínko usínající Zimulky. Pomněnky budou okouzlovat rybky a stydlivě říkat: "My jsme žabí korálky!" Šedivé hrudky zamrskají ocásky a ulétnou. Na pedály strání stoupne ráno, lesy smírně a vznešeně zahučí a pak kdeco i s tím posledním chcípáčkem bude zpívat svítáníčko. Mísečky víček, zneklidněné tíhou světla, rozkmitá pomrkávání dětí do zubatého slunce, z otloukaného proutku vynutí kluci písničku a bosorky šlahouny ostří a malení připíchnou k zemi jarní bídu sedmikrásky. Ocílky jarniček rozkřesají rosu. "Já jsem Podvečírka!" "Těší mě!" "Dovolte, moje jméno je Chlebíček!" "Jsem Třeslice!" Kdepak jen jsou křtitelničky těchto jmen? Jedno pro srdce a druhé pro svět. Slyšeli jste to? Já ano! Tiše! Ještě něco! Klubání kuřátek je slyšet až sem, až sem do té hromady kamení. Tráva pláče, tráva někde u nás pláče za pozdvihování rána. Já se tam vrátím, já se tam vrátím!

II.

Až budou vyhřáty všecky pelíšky vytlačené koleny dětí a hlavami dívek, já se tam vrátím. Síla jasů bude listovat okvětí a voňavá mlha zacloní oči zářivosti. Tehdy stromy už moudře vyváží koruny pro tolik a tolik hnízd a pro tolik a tolik plodů. Tam k té hrušce v širém poli rozběhne se celý kraj a pověsí si na ní plášť své chudoby. Zdaleka uvidíte, zdaleka už, jak zpupně a rozverně se zmítá ve větru. A to už lípy budou pobzukovat chorál, houstnout bude hadí mléko pryšců a kdejaká hluchavka se nacpe sladkostí pro ty nejmenší cucalky a lízalky, jimž už lezou zvědavé prsty ze střevíců a za jazykem povystrčeným se sbíhají sliny. Divizny vyhrnou zlato země a svízel, to mateřské znamínko našeho kraje, přitiskne se ke všemu, co najde. Ale nejkrásnější je přece jen slzička. Obrušuje mi srdce do samé něhy. Hřivnatý červenec v hodině hadí rozežhaví květ a pole vyhřeznou dusnem. Země se odkryje, až je jí vidět kamsi... Strčit nos do hoblovaček a ústa do mateřídoušky! Víte, že u nás rozumíme ptačí řeči? Musíte ale umět poslouchat, abyste můj kraj nepoplašili a aby vás nevyhodil. To není jen tak! Už čížek bude varovat: Ci-zí! Ci-zí! a pěnkava zanadává Rr-ošťák! Rr-ošťák! Tajemství umět se zalichotit mým polím a lesům vám však nevypovím. Copak si myslíte, že skokani čistí prameny pro každého? Mít dětské srdce, to je to, dětské srdce! Pak uslyšíte! Pod střevličím nebem hlídají stráň zmije, tváří se při tom jako nekonečnost sama. Majko, majko, dej mi masti na bolesti! Já se tam vrátím, já se tam vrátím!

III.

Až má nevěsta blesků zvážní podzimem a žluva protáhne žlutý křik sadem, já se tam vrátím. Otevře se kniha dešťů a zápisy října s iniciálou psího vína budou tiše předčítat nohaté stromy. Copatá vodstva prořídnou, ale sem tam si přichytí kořeny pramínek a uculíkují si kalužinku, kam spadne drobek nebe modrého jak rozpuštěné oči dětí. Dolíky, zbylé po loktech noci, vyplní ohně pasáčků. (Až budou moje ruce vychládat, dejte mi, honem mi dejte třeba i tu nejmenší a na uhel spálenou bramboru odtud, já se zahřeju, já se jistě zahřeju na tu velkou mrazivou cestu!) U barokních oltářů mračen pokleká šeření a kdejaká zvonička jako nezkušený ministrant klinká, kdy se jí zachce. Budu chodit v laskání padajícího listoví a má dávná známost s Noculkou a Klekánicí se obnoví. Moje mrtvé, roztálé v nicotě, svolají paličky bedel. V dušičkových světlech přijdou blíž, zastaví se čas a po celou krátkost sluneční obchůzky nebude on než součtem všech vzlyků a smíchů mého rodu, a i jeho slávou. A aj, kotník luny, té české noci sladké, zabělá se na stříbrném bělidle humen. Archa domova až po okraj naplněna bude vším světem a já vypluji za tichého oddychování stájí a stodol. Kdybych celý svět zvroubil a zbrousil, jenom sem se vrátím, jenom sem.

IV.

Až už jen ten starý držgrešle dub bude chrastit svými měďáky, zatímco ostatní listnáči bědně stanou v holém odrání, já se tam vrátím. Sednu si k ohni, z jehož kužele bude černá hodinka soukat teplo a všelijaké povídačky. Pst, pst - zasyčí uhlík a ztratím se sám sobě v kočičím tichu. Doma, doma, doma! To je ono, to je to slovo jako ten nádherný "špalek", kupovaný na poutích, slovo, které hodinu vydrží sládnout pod podnebím. Vzpomenu si na sestru vránu, bratříčka chocholouše, i na ostatní čtyřnožky a hopsáčky, polituji, že nejsou blíž, ba možná i nějaké to kázání bych svedl a ten žvanec taky by se pro nás pro všecky sehnal. Budem se i škádlit:
Umouněný uhelníčku
zamouněný mlynaříčku
říká o vás pěnice
že jste hloupí velice
Nebo spustíme kolovrátech zase jinak:
Mandelíku modrou dýku
dáme strace do šatníku.
Najdi si ji stehlíčku
nerozbij si hlavičku

Běžet, běžet a vydovádět se s nimi, vyválet se jako štěně ve sněhu poprvé uviděném. Ale svět stárne a strach je položen mezi tamty a mne. Ale až se tam vrátím navždycky, nepřestanu, dokud se neskamarádím i s tím sýčkem, který mne vyzve: Půjď, půjď! Naposled! Proto se tam vrátím, proto se tam vrátím!

V.

Už aby bylo po tom pekelcování místy, kam nepatřím! Ať svítí světla milovaných chalup, ne jako bóje v dálce, ale betlémsky radostně a vytrvale. Všechny cesty vedou do Kunštátu, do Zboňky a do Rozseče. Hranečníky zarazilo dětství. Toto skřípání kol na cestách křižujících se v mém srdci! Ať si jen země letí do prázdna, ať si jen letí, jen když zbude jistota jednoho místa, místa posledního, místa jen pro hrob. Chci ho mít tam, jen tam u nás. Kdyby mi jen oči pro pláč zbyly, já se tam vrátím, já se tam i poslepu vrátím.

Jazzový ples

2010-08-07T20:55:00.009+02:00

Je to tak trochu divná kombinace slov „jazz“ a „ples“, ale jak za chvíli vysvětlím, má smysl. Už se stalo jakousi tradicí, že se jednou za měsíc, a to první pátek v měsíci, koná ples v městě Bohemia. Avataři, kteří přijdou na tento ples, si obléknou svoje nejlepší společenské šaty a v nádherné atmosféře protančí celý večer, možná až do rána. Tradičně tenhle večer hraje jako DJ Tirsor Benelli (stejně jako každý pátek v Plážovém klubu na Bohemii).

Včerejší pátek však byl jiný, protože Tirsor je na dovolené v RL, tedy mimo dosah Second Life. A tak se stalo, že někdo jiný zorganizoval akci, sice nazvanou „Jazzový ples“, ale bylo to tak v trochu jiném duchu. Lidé sice byli oblečeni jako na ples, ale muzika byla jazzová. Zpívali Ella Fitzgerald, Louis Armstrong, Frank Sinatra a další.

Večer se nesl v nádherném duchu a přišlo docela dost lidí. Jej, jsem se nezmínil, kde se to konalo, no přece v Café LA FABRIQUE.

No a jak to tam vypadalo? Mrkněte.

P.S. Nakonec jsem přidal jedno video z YouTube. Není to sice jazz, ale on je jazzman, i když sám o sobě říká, že to co hraje, je pop jazz.

Slurl: Café LA FABRIQUE

Kvarteto

2010-08-06T21:49:00.005+02:00

Kvarteto je sice hudební forma, ale taktéž například uskupení čtyř hráčů v jakékoliv hudební skupině. No a já nedávno poznal jedno takové náhodné a nádherné kvarteto v jednom klubíku na jednom simu v naší komunitě. Prostě jedna plánovaná párty se jaksi nekonala, ale přesto se v klubu sešlo pár lidí a někdo hrál nějakou muziku. Pak nastala super konstelace, kdy se čtyři krásný holky seřadily do řady a už se to rozjelo a tančilo se a tančilo až do brzkého rána.

No a takhle to tam vypadalo.

SLurl: Plážový klub

Requiem for Qarl Linden: The Man Who Helped Make The Matrix No Longer Helps Linden Lab Make the Metaverse

2010-08-06T20:01:00.000+02:00

Requiem for Qarl Linden: The Man Who Helped Make *The Matrix* No Longer Helps Linden Lab Make the Metaverse: "Karl Stiefvater, a 3D graphics developer known in Second Life as Qarl Linden, has been unexpectedly fired from Linden Lab for reasons reportedly inexplicable to him. Qarl was a leading force behind Second Life sculpties, a groundbreaking building method, and..."

Chestnut's Choice 8/15 - 8/11: Midsummer Machinima Festival, Jamms for Genes Global Fundraiser for Science, Three Hour Poetry Jam and much, much more

2010-08-05T18:12:00.000+02:00

Chestnut's Choice 8/15 - 8/11: Midsummer Machinima Festival, Jamms for Genes Global Fundraiser for Science, Three Hour Poetry Jam and much, much more: "Chestnut Rau’s weekly round-up of upcoming SL events… Jamms for Genes is an annual fundraiser sponsored by SL musicians and the wonderful people at The Pocket, including Delinda Dyrssen and Baldi McMillian (above). This 24 hour musical event will begin..."

Síla lásky

2010-08-04T19:07:00.009+02:00

Ou-Jang Siou (1007 – 1072)

Když lůna byla v mléčné dráze

Zamilovaná růžová barva
několika lehkých, delikátních větví
rozvila se v novém dechu východního větru.
V mlze, která je halila, a pod slzami rosy
pro koho asi
byly tak svůdné? Pro kohosi
či proto jenom, aby vyzývaly
něžného motýla a včelu prchlivou?
Se srdcem vzdutým pocity
já procházel se v rozkošných těch místech
a křížem krážem prošel je
a zeleň halil zbožňováním.
Ale mé opojení vyvanulo... K nevrácení
ustala slast, jež tolik prahla.
Lůna, tak smutná, že by vám srdce rozervala,
nachýlila se na obzoru.
Zestárla vesna náhlá.

(Báseň z antologie čínských básnířek a básníků z dynastie Sung [960 -
1279 n. l.], z francouzského originálu „Floriège de sont poèmes Song“ od francouzského sinologa George Soulié de Morant, přeložil Vladimír Holan. Pravděpodobně na konci druhé světové války. Poprvé a naposled tato sbírka vyšla pod názvem „Melancholie“ v roce 1948 v tehdejším Československu.)

Jednou a kdysi dávno, byla tu ta zahrada. Dlouho jsem bloudil, dlouho jsem hledal, a potom, pak jsem to našel. Byla tam motýlí křídla, listy stromů, okvětní plátky květin, voda, tráva, stromy a labuť.

A i když jsem si připadal jako voyeur, přesto to vše bylo jen v dobrém slova smyslu. Bylo mi dovoleno jen zpovzdálí sledovat a naslouchat. Osamělá lavečka lákala osamělé milence. A pak, po západu slunce, se začaly snášet podivné květy a zahalovat svět do podivného oparu.

Najednou výbuch polární záře osvítil noční nebe. Celý svět se otřásl v základech silou lásky.

Opouštět toto nádherné místo nebylo lehké, ale člun už čekal ve svitu Měsíce, tichého poutníka milenců.

Ztracený ráj zmizel navždy.

* * * Věnováno Michaele a Pavlovi * * *

Philip Rosedale Comments on New World Notes: On Apologies, Customizable UI, and Making Second Life Fun

2010-08-04T18:54:00.000+02:00

Philip Rosedale Comments on New World Notes: On Apologies, Customizable UI, and Making Second Life Fun: "Second Life founder Philip Rosedale has lately been popping into New World Notes comment threads to discuss various topics on his new initiative as interim CEO. When a reader claimed to have never once heard Philip say "sorry" for Viewer..."

Dovětek k vernisáži......

2010-08-01T18:23:00.000+02:00

Dovětek k vernisáži......: "

Reakce k Lukáš Orlita - Hard & Soft - obrazy:

Dovolím si poskytnout pár doplňujících informací ohledně vernisáže.

Domnívám se, že úvodní slovo v prostoru RL galerie Slévárna bylo nutné, protože většina zúčastněných o SL nikdy neslyšela. Vlastní zahájení vernisáže, ale už zaznělo z úst Kunkeho Kwasmanna souběžně v SL a v RL prostřednictvím projekčního plátna.

Mě osobně na tom nejvíce zajímá budování těchto komunikačních kanálů mezi SL a RL.

Chceme se pokusit o oboustranné propojení těchto prostorů slovem i obrazem, aby mohli zúčastnění spolu volně komunikovat. Proto hledám zájemce, který by se ujal pozice konzultant technické podpory a pomohl nám tento projekt realizovat.

Pro úplnost přikládám text, který zazněl v úvodu vernisáže:

Dobrý večer dámy a pánové,

Dovolte mi, abych několika slovy uvedl dnešní vernisáž malíře Lukáše Orlity.

Abych se dostal k Lukášovi, musím začít od Adama. Tí m Adamem je pro mě Federico Diáz, respektive dle mého názoru dvě jeho důležité myšlenky.

První myšlenka říká asi toto, cituji: „cyberobjekt - to je objekt vytvořený ve virtuálním prostoru, je objekt imateriální. Může existovat v různých verzích pohledu a v různých variacích. Tento imateriální virtuální objekt je ORIGINÁLEM.

Pokud tento zmiňovaný cyberobjekt vytvoříme v reálném světě, tedy ho zhmotníme, jedná se o pouhou jeho REPRODUKCI.“

Pro sebe z této myšlenky odvozuji, že virtuální svět a jeho význam je stejně reálný jako svět hmotný.

Druhá z myšlenek, které jsem zmiňoval, říká: „Umění je analogon vědy, avšak nevíme, co je modelem čeho.“

Já si dovolím doplnit: hluboko v lidském nevědomí je jakési ohnisko, ze kterého vyvěrá ona tvůrčí energie, která se manifestuje ve všech sférách lidské činnosti.

Tento tajemný, běžným vědomím nedosažitelný bod má ještě tu vlastnost, že emoce, tvar a význam jsou zde jedno a totéž.

A tady se dostáváme od Adama k Lukášovi. Jeden z nejvýznamnějších českých vědců a myslitelů Zdeněk Neubauer použil asi jako první termín „Způsoby prostoření“. Já doplním - způsoby prostoření virtuálních prostorů.

Jenom ten, kdo viděl Lukáše při práci v ateliéru pochopí, jaká mravenčí práce v oblasti duševní, myšlenkové i v rovině vlastní realizace se za každým obrazem skrývá, kdy je promýšlen každý detail, každý vztah barvy, stínu a tvaru.

Domnívám se, že na této úrovni se práce stává meditací a meditace prací.

Je to jakési mapování funkcí a vztahů, které mohou nastat v prázdném prostoru, ale také nemusí. Třeba jenom z toho prostého důvodu, že jsme neudrželi dostatečnou míru koncentrace.

Nevím jak ostatní, ale já Tvoje obrazy, Lukáši, k životu potřebuji. A proto končím slovy: Hééééj chlape makej.

16.7.10 Kunke Kwasmann

Déšť

2010-07-29T17:57:00.008+02:00

Déšť je docela zvláštní a nevyzpytatelný meteorologický útvar. Snáší se k zemi v podobě běžných malých či velkých kapek. Anebo jako hustý déšť, kdy provazce vody bičují zemi a blesky křižují nebe. Často dojde k jeho proměně na cestě a začnou nás bombardovat tisíce zmrzlých krup. Někdy však může nepřetržitě pršet tři měsíce v kuse, jako v případě monzunů.

Nemám rád povodeň.

Ale já mám rád takový ten deštíček, takové to jen malé mžení, kdy ani není potřeba mít otevřený deštník. Cítíte, jak vám malé kapičky dopadají na tvář. Vzduch je cítit příjemnou vlhkostí. (Mimochodem, takový to deštík je velmi zdravý a příjemný na pleť.) Sice jsou moje brýle za chvíli posety maličkými kapičkami, ale přesto to nevadí. Je zajímavé pozorovat svět přes takto zamlžené a polopropustné brýle.

Rád s dívám.

Zkuste si někdy jen tak se takto dívat kolem sebe, nejen v našem reálném světě, ale i v tom druhém. Pohledy přes taková okna nabízejí zajímavé obrazy – nejasné postavy v mlze, změněné barvy, záhadná světla v temných zákoutích. Pak vyjde slunce, vše se vyjasní a představí se nám nádhera tropického souostroví, které je skryté někde v oceánu.

Mám rád borůvky.

Avšak tropické bouře jsou zrádné a vaše loď může být zahnána na širé moře nebo k neznámým břehům jiných ostrovů. I zde však najdete lidi, co se chtějí bavit a co se opravdu baví. I to je pohled přes okno, i když trochu jiný. Barvy a světla, lidi a věci jsou jasnější a zřejmější, přesto stále vzdálenější, mimo realitu.

Rád tancuji.

Už se zase stahují bouřková mračna. Pár osamělých lidi luští tajuplný nápis na náměstí. Stíny se prodlužují, postavy mizí v mlze, fasády starých domů města mění své barvy a záhadná světla se objevují z hlubin moře.

Proč nemůžu projít těmi dveřmi?

Slurls: Blueberry Hill, Bohemia, Club Arsenal

Výstava obrazů Lukáše Orlity

2010-07-26T17:47:00.000+02:00

Výstava obrazů Lukáše Orlity: "

V úterý 27. 7. 2010 v 18 hodin budou zahájeny paralelní výstavy obrazů brněnského malíře Lukáše Orlity z let 2008- 2010 s názvem "HARD & SOFT". Půjde vlastně o výstavu jedinou, která bude probíhat souběžně jak ve světě reálném v galerii Slévárna Vaňkovka - Salon, Ve Vaňkovce 1, v Brně, tak také ve virtuálním světě Second Life.

číst dál

RFL Fair

2010-07-20T10:36:00.000+02:00

RFL Fair: "Another Fair, another fundraiser! Relay For Life is probably one of the largest Fair organizers, seeing as there are several every couple of months. Anyhoo, this one proved to be a majestical pain in the ass as the fair was made up out of no less than 43 sims, and only lasted for 1 single [...]"

(Poznámka: Úchvatné fotky a možná bude i oněch 43 simů dost zajímavých.)

Jak píšete?

2010-07-16T12:40:00.002+02:00

I write like
Johathan Swift

I Write Like by Mémoires, Mac journal software. Analyze your writing!

Linden Lab Stock Sinks at SharesPost

2010-07-15T13:59:00.001+02:00

Linden Lab Stock Sinks at SharesPost: "The return of Philip Rosedale as interim CEO of Linden Lab has apparently left real world investors unmoved, as offers to sell heavily discounted Linden Lab shares sit untouched at the SharesPost.com site. While SharesPost reports sales of Linden stock at $5.50 USD/share as recently as February 2010, current offers to sell stock go begging [...]"

(Zdroj: Alphaville Herald)

Other World Notes: Can Unity Save 3D Virtual Worlds?

2010-07-15T09:09:00.002+02:00

Other World Notes: Can Unity Save 3D Virtual Worlds?: ""Can Unity Save 3D Virtual Worlds?" is today's question I'm asking in a new post on Social Times, writing around the Beta launch of Friends Hangout, a virtual world running in Unity 3D: A number of highly-touted 3D virtual worlds..."

(Zdroj: New World Notes)

Dlouhá cesta – Bod jedenáct – Fotografování

2010-07-13T15:28:00.012+02:00

Po dlouhé době jsem se zase odhodlal pokračovat v sérii článků, kterou jsem nazval Dlouhá cesta. Jen pro připomenutí, impulsem mi byly moje druhé narozeniny v SL a kupodivu jsou to opět moje narozeniny, tentokrát třetí, a to 11.7.2010. Rok uběhl a opět obrovská spousta změn, nových a staronových přátel, zániků starých a zrodů nových míst v tomto světě Second Life.

Dnes bych chtěl psát o fotografování. I v mém normálním běžném reálném životě rád fotím. Stále jsem se nevzdal fotografování na klasický kinofilm a pak to příjemné čekání, jak ty fotky ve fotolabu vyjdou. To je prostě nenahraditelné. Digitální fotografování opravdu zažívá obrovský boom a k dostání jsou běžné kompakty až k digitálním zrcadlovkám. Přesto mně to nechytlo.

Vlastně jsem fotografoval v Second Life již od mého počátku bytí v něm. Fotil jsem všechno možné kolem sebe, nejen prostředí a krajinu, ale i lidi kolem sebe, přátele. Spousta snímků vznikla ještě před tím, než jsem začal psát tenhle blog. Mnohé z nich jsou samozřejmě soukromé a nepublikovatelné. Až jsem začal psát, frekvence fotografování vzrostla. Někdy byly fotografie jen k doplnění textu, někdy byly jeho inspirací.

Na druhou stranu, fotografování v prostředí Second Life by se dalo považovat za jakousi formu digitálního fotografování. V tom smyslu, že můžete takových fotografií vyrobit obrovské množství, dokud vám stačí paměť v počítači, a pak se jimi probírat a mazat, popřípadě upravovat pomocí různých grafických programů. To stejné jako při RL digitálním focení.

Co v RL však udělat nelze, je možnost aktuální změny prostředí. Protože SL je dynamický svět, lze měnit jednotlivou denní dobu a s pomocí funkce Environment Editor také jaké bude nebe, mraky a voda. To vše buď manuálně nebo s pomocí již vytvořených šablon on tvůrců z SL. A pokud máte už i poslední verzi prohlížeče, pak dalšími pokročilými funkcemi lze dosáhnout dalších úžasných efektů. Možnosti jsou nepřeberné, ale někdy více je na škodu a někdy to položí celý prohlížeč, ba celý počítač, protože hardwarové nároky jsou enormní.

A tak při mém putování vznikají tyto moje malé střípky virtuálního bytí v Second Life. Jsou to zastavení na břehu nekonečného oceánu, posezení v jeho proměnlivé blízkosti a v záblescích světel z nedalekého klubu na Groove. Je to fantastická a obrovská ABBA párty u příležitosti rezz day jednoho avatara v klubu Arsenal nebo jen obyčejná párty na simu Cafemar či ve stínech Beachwoodu.

Těch fotek je dnes poměrně dost, ale bylo mi jich líto je sem nedát. Moje dřívější práce jsou zde na Koinup.

Fotografování se tak stalo mou nedílnou a bytostnou součástí, že si již nedovedu představit, že bych nemohl v SL fotografovat.

SLurls: Beachwood, Cafemar, Club Arsenal, Groove

Afrika

2010-07-02T09:52:00.014+02:00

Říká se o ní, že je kolébkou lidstva. V Olduvai se zjevil poprvé předchůdce dnešního člověka – Homo habilis a Homo erectus – a z nitra Afriky se rozšířil do celého světa. Oblast Velké východoafrické příkopové propadliny je bohatá na fosilní nálezy a Olduvai leží právě zde v Tanzanii. Avšak v roce 2002 publikovali Brunet et al. v vědeckém časopise Nature^* o pozůstatcích nejstarší fosílie hominida. Což by nebylo nic divného, ale kde byly nalezeny? Vědci je našli ve vzdálenosti 2500 km od Velké východoafrické příkopové propadliny v centrální Africe v Čadu a jejich stáří odhadli na 6 až 7 miliónů let!!! To je Afrika překvapující.

Afrika, to jsou ulice Marakéše, pyramidy blízko Káhiry, chrámy v Luxoru a Karnaku, města jako Casablanca a Alexandrie, ztracené Timbuktu se svými dveřmi, nekonečné pláně pustých a někdy zelených pouští, jako je Sahara a Kalahari, nebo hluboké a nepropustné deštné pralesy s bohatstvím květeny a zvířat, často mizejících navždy.

Afrika, to je řeka Nil se svými katarakty a vše pohřbívající Asuánskou přehradou, vody Viktoriiných vodopádů, sněhem pokrytý vrchol nejvyšší hory Kilimandžáro a hluboké doly s diamanty a zlatem v Kimberley a v Kongu.

Afrika je ale také hluboká chudoba v lesku bohatství. Je to beznaděj, vysoká nezaměstnanost, bolest a smutek, strach a smrt. To jsou vylidněné vesnice. To jsou předsudky a pověry. To je hlad, HIV a to je AIDS.

V Africe jsem byl jen jednou asi v roce 1985, bylo to v Alžíru. Nic z toho, o čem jsem teď mluvil, resp. psal, jsem neviděl, ani nezažil. Jen květy oleandrových keřů mámily svou vůní a já se v nich utápěl pod paprsky horkého afrického slunce.

Zpět do reality. Afrika se pro mě zhmotnila o právě končícím víkendu. Divadlo Husa na Provázku v Brně hostilo tuto sobotu (26.6.2010) skupinu lidí, nadšenců, pochybovačů, ale i věrných, přejících a donátorů. Afrika ke mně přišla v podobě velkoformátových fotografií, korálků a košíků vytvořených lidmi, kteří jsou tak daleko. Afrika ke mně přišla v podobě afrických bubeníků z Konga, mimochodem oni žijí v České republice. Jejich bubny úplně převrátili svět a divadlo Husa na Provázku se stalo výhní Afriky.

Avšak v mezičase jsme například poslouchali vyprávění paní Gity Fuchsové o mnoha projektech, které probíhají v Keni a v sousedních zemích. Paní Gita Fuchsová je mimořádná a zplnomocněná velvyslankyně České republiky v Keni a Stálá představitelka ČR při UNEP a UN-Habitat (UNEP = United Nations Enviroment Programme, česky Program životní prostředí při OSN, UN-Habitat = Centrum OSN pro lidská sídla).

Široké spektrum programů zahrnovalo například preventivní vakcinace psů v pohoří Mt. Kulal v Keni, což každý rok dělají lidé z Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně a úspěšně nebo projekt „Panenka pro UNICEF“, kdy dobrovolníci ušijí panenku a ta se pak nabídne k adopci za jednotnou cenu 600 Kč, což je suma potřebná k proočkování jednoho dítěte v rozvojových zemích proti šesti smrtelným dětským chorobám.

A samozřejmě to bylo Bwindi Orphans, protože toto občanské sdružení a jeho aktivity v Ugandě byly středobodem dění onoho dne. Začalo to už odpolední besedou a pokračovalo pak v kuloárech divadla a večer také během koncertu. Nechybělo také spojení Bwindi Orphans a virtuálního světa Second Life, což se pokusil Fanda Ryba vysvětlit a docela se mu podařilo. Podložil to fotkami z SLka, kde je také umístěn projekt školy, na kterou se také vybírá prostřednictvím prasátek na mnoha místech české a slovenské komunity. Kolem školy jsou také vystaveny fotografie dvorního fotografa Bwindi Orphans Michala Příhody. Stav konta je aktualizován na této webové stránce a všichni donátoři (víc jak 400) jsou tam i s příslušnou částkou vyjmenováni. K dnešnímu dni 1.7.2010 se vybralo 634 805 L$.

Vyvrcholením však bylo vystoupení skupiny Čankišou. Kapelu Čankišou založili původem bigbeatoví muzikanti na vánočním mejdanu v roce 1999. Za pomoci nejrůznějších nástrojů z celého světa se vrhli do pro ně naprosto nových vod ethna, world music a originálně opřeli svou tvorbu o legendu dávného jednonohého lidu Čanki. Za téměř 10 let existence si kapela vydobyla pevné místo na hudebním slunci a dnes patří ke špičce české world music.

Popsat atmosféru v hledišti i na jevišti je dost obtížené, to se musí prožít. Tak zde je alespoň pár fotografií z akce na oficiálních stránkách Bwindi Orphans a na streamu Zuzi Ritt. No a nakonec ještě tři klipy kapely Čankišou pro představu, co hrají.

Klip Zuha vznikl v Pakistánu během účasti na World Performing and Visual Arts festivalu 2007 v Lahore. Klip Borrega je animované video a bylo vyrobeno studenty Filmové akademie Miroslava Ondříčka v Písku a Soukromé vyšší odborné školy filmové v Písku. Poslední video vzniklo na základě materiálů, které v Ugandě natočil Michal Příhoda a hudbu nahráli a zpívali Čankišou.

^*M. Brunet et al.: A new hominid from the Upper Miocéne of Chad, Central Africa. Nature 418, 2002, 145.

Fotografie: Oficiální stránka BWO, Stream Zuzi Ritt

SLurl: 3D-model školy na Shinylandu

(Zdroje: Čankišou, UNICEF, UNEP, UN-Habitat, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, Velvyslanectví v Nairobi, Wikipedia, YouTube)

Svatba

2010-06-29T15:07:00.005+02:00

Právě uplynulý víkend byl mírně hektický a to jak v reálu, tak i v Second Life. V podstatě jsem vůbec nestíhal oslavy sedmého roku existence tohoto světa – SLB7. Avšak jsem dostal opět pozvánku na jednu svatbu v SL. Brali se Paula Ghennyn a Fraggo Serrao a párty probíhala na simu Mumuland. Jako obvykle jsem se dostavil pozdě, ale večírek jsem ještě stihnul. Tak nádherně postavený svatební altán a taneční parket jsem už dlouho neviděl. Navíc plno spoustu krásných lidí v krásných šatech. Šel jsem z náruče do náruče, tedy dámy mi padaly do mé, i nevěsta. Pak se začala snášet noc a jen velký ohňostroj společně s hvězdami zářil na nebi.

Řekněte, není to romantika?

SLurl: Mumuland

(Pozn.: Fotek jsem nafotil mnoho, okolo dvaceti, a tak jsem udělal malý stream s hudbou, jednotlivé fotky pak jsou na Koinup nebo Flickr.)

Nymfa

2010-06-22T14:53:00.012+02:00

Avatar je sociální tvor, který tančí na hranici mezi fikcí a skutečností.

(Mark Stephen Meadows: I, Avatar – The Culture and Consequences of Having a Second Life)

SeMořské hlubiny jsou v Second Life stejně tajemné, temné a hluboké jako v našem skutečném světě. Jejich prozkoumávání může mít někdy až překvapivé výsledky. Jací tvorové asi žijí nebo pobývají v takových hlubinách? Co třeba takové nymfy! V řecké mytologii to byly vodní, lesní a horské bohyně či polobohyně. Všechny byly krásné, jejich posláním byl zpěv, tanec, zábava. Vyskytovaly se obvykle ve společnosti jiných přírodních tvorů, jako jsou Siléni, Satyrové, Panové nebo i ve společnosti bohů, často to byl Apollón, Dionýsos nebo Hermés či Artemis.

Jednou jsem se koupal v hlubinách na simu Mortifera. No spíš ty hlubiny prozkoumával. Překvapení na sebe nedalo dlouho čekat. Ve stínu útesu se zjevila nějaká nymfa. Chvíli jsme jen oba postávali a okukovali se, aniž bychom spolu nějak konverzovali. A když se snesla tma a jen pouhé záblesky světla pronikaly až k nám, jsem se přiblížil a oslovil ji.

Kupodivu jsme mluvili stejným jazykem a z nymfy se vyklubala příjemná děvčica. Chvíli jsme pokecali a protože ráda tancuje a já taky, tak jsme to později rozjeli na parketě v jednom klubu. Jeho jméno jsem však zapomněl.

A pak že se nevyplácí hledat v hlubinách Second Life.

SLurl: Mortifera

(Zdroj: Wikipedia)

Pozn: Fotografie jsou zveřejněny se svolením zpodobněné avatarky.

Osud – Katastrofa – Realita

2010-06-16T10:15:00.006+02:00

U každého z nás nastane jistá situace, která na každého zapůsobí velmi výrazně. A to tak, že na ni nikdy nemůže zapomenout a ani nikdy nezapomene. Osudové znamení? Možná.

Ten den nebyl, resp. nezačal, jako každý jiný. Celý den bylo obrovské horko (okolo 34 °C) ve stínu. Sice to lákalo zajít si někam k vodě a smočit své zubožené tělo v chladivých vlnách. Na druhou stranu, mnoha lidem, včetně mě, se nechtělo opouštět své domovy a pražit se na slunci.

Přesto všechno, jsem nakonec vyrazil do města a „usádlil se “ v jednom café na letní terase. Koukal jsem na svět kolem sebe. Zároveň jsem se koukal na svět kolem sebe v Second Life. Najednou, jakoby se ty dva světy začaly prolínat a splývat v jeden.

Přicházela tma, pomalu a plíživě. Ano, svět potemněl, ale byla to jiná tma, než když slunce zapadne a nebe se pokryje vzdálenými, či blízkými světy.

Pokud bychom si nahradili jeden z Aristotelových živlů – oheň – fenoménem světlo, tak to zhaslo. Divná tma potkaná chuchvalci a provazci hustého deště (živel voda) však byla plná světla blesků a hluku hromů (živel oheň).

Svět se zbláznil? Ne, to jen příroda ukázala jednu ze svých stránek. I krutých stránek, protože padaly stromy. Stromy, které ničily domy. Stromy, které zabíjely. Jedna žena zemřela a jejích pět psů půjde asi do útulku.

Byl to osud.

Byla to katastrofa.

Jen realita.

Ve světle okamžiku
V zajetí ohně

11.6.1775

2010-06-11T12:37:00.005+02:00

Avatar je interaktivní, sociální zpodobnění uživatele.
(Mark Stephen Meadows: I, Avatar – The Culture and Consequences of Having a Second Life)

To je trochu divný název pro můj dnešní článek, že ano? Ani ne, nazval jsem ho tak záměrně, protože dnešní den v mé vlasti má být nejteplejší v celé řadě dnů právě od tohoto velmi vzdáleného data. Dnešní venkovní teplota by měla dosáhnout 34 °C, ve stínu samozřejmě. Ulice se vyprázdní, koupaliště a přírodní jezera a rybníky se zaplní, a lidé se možná i doma schovají.

Takže plavky, ručníky, něco na pití a hurá k vodě!

A co takhle k vodě do Second Life? Nic není nemožného, jak jsem se včera přesvědčil, když mi IMka došla zprávička: „… ja jsem v sl na koupalisti a koupu se …“ Stačí se jen prohrabat v inventáři, nasadit si ten správný typ oblečení a vyrazit.

Tak jsem mrknul do svého šatníku a hodil na sebe něco od Splendeurs a vyrazil. Sice ne k vodě, ale pak opravdu k vodě, tedy oceánu, kde jsem lelkoval v milé společnosti.

Zkuste to taky jako avatar! Jste interaktivní a jste sociální!

SLurls: New Port, Splendeurs, Wirreno

Magický okamžik

2010-06-07T14:44:00.005+02:00

Každým dnem zažíváme ten okamžik probuzení do nového dne. Slunce vychází nad obzor a ozařuje svými paprsky vše kolem sebe. Někdy však je to den zachmuřený a zamračený a jen cáry mlžného ranního oparu pokrývají vrcholky. Přesto všechno, jsou to jen prchavé a magické okamžiky našich životů.

V souvislosti s jednou akcí, která proběhne v sobotu 26.6.2010 v Brně v divadle Husa na provázku, jsem si opět osvěžil paměť ohledně projektu Bwindi Orphans. Zasvěcení vědí, psal jsem již několikrát o něm na tomhle blogu. Jen pro připomenutí, Bwindi Orphans je česká nezisková se sídlem v Brně zaměřená na pomoc dětem v Ugandě v Africe včetně adopce na dálku. Již dlouhodobě probíhá sbírka, jejíž výtěžek poputuje na výstavbu nestátní školy v Soroti.

K mému velkému překvapení a k velké radosti jsem zjistil, že konto hodně narůstá, a to hlavně zásluhou lidí ze Second Life světa. Možnost darování lindenů prostřednictvím malých růžových prasátek v SL dosáhla velké popularity a výše takto přispěné částky jistě není malá. Přesáhla již 600 000 lindenů a celkem je na kontě necelých 75 000,- Kč. Seznam lidí, co v SL přispěli, je celkem úctyhodný, podívejte se sami zde. Lze přispět i v reálném světě. Další magický okamžik dne.

A i když slunce zapadne za obzor, nic nekončí. Noční svět Second Life je jako stvořený pro hledání a vytváření magických okamžiků. Stačí jen najít to správné místo a splynout.

(Zdroje: Bwindi Orphans oficiální stránka, SL sbírka pro Bwindi Orphans)

Erupce

2010-06-01T16:08:00.007+02:00

Čekání se vyplatilo. Půl roku uběhlo jako nic a byl tu 30. květen a já jsem byl na cestě do Vídně. Počasí, jak už je to u nás v posledních dnech obvyklé, absolutně nepřálo, ale nám to nevadilo. Pohárek červeného moravského vína nás zahříval po celou cestu až na naši konečnou stanici, což byl vídeňský Práter.

Jelikož jsme měli dost času, prošli jsme se do centra Vídně. Vlastně jsem tady ještě nebyl a tak jsme nakoukli do pár kostelů, dali si zmrzlinu a neopomněli si dát kávu v Café Hawelka. To je stará omšelá kavárna, která existuje na Dorotheergasse 6 od roku 1936, kdy ji Leopold Hawelka otevřel. Zůstala v nezměněné podobě dodnes. Tak jsme taky zašli. „Zweimal Kleiner Brauner bitte,“ řekl jsem číšníkovi. Takto se musí objednat káva, pokud chcete espreso. Jinak doporučuji vyzkoušet Melange nebo Mokka. Zaručuji vám, nebudete litovat.

Čas pomalu ubíhal a tak jsme se vydali k našemu cíli. Protože to bylo daleko od centra využili jsme místní metro, zde se mu říká U-Bahn a jezdí i na povrchu). Austria Center se nachází za Dunajem v oblasti, kde stojí mnoho moderních staveb, včetně obytných domů. Právě zde se konalo to, kvůli čemu jsme do Vídně přijeli – úvodní koncert 20. ročníku Jazz Fest Wien 2010.

Po úvodním chaosu ze strany organizátorů, kdy diváky naváděli špatným směrem do hlavního sálu, a po úvodním zahajovacím proslovu, nastoupila jakási předkapela, jejíž jméno jsem zapomněl. A nebylo se čemu divit, byla to naprostá katastrofa. Pět stejných nebo lépe řečeno pět stejně znějících písní odradilo spoustu diváků tak, že odešli do předsálí dát si něco na zub do bufetu.

To hlavní však mělo teprve přijít. V sále se setmělo, začala hrát hudba a scénu se vřítil on. Začal další z koncertů světového turné „The Pursuit World Tour 2010“. Jamie Cullum představil své nejnovější písně ze stejnojmenného alba The Pursuit a i z obou alb předcházejících – Twentysomething a Catching Tales. Podmanil si celý sál, mimochodem kapacita je 3000 diváků, uvedl všechny do varu, který nemá obdoby a udržoval ho v podstatě až do závěrečného finále.

Po skončení jedné písně se najednou celá skupina, včetně Jamieho vydala do středu sálu ke 20. řadě a zahráli tu jednu skladbu přímo v centru dění mezi diváky. Všichni povstali, aby na ně viděli, někteří si stoupli na židle. To, co následovalo potom, bylo jako z nějakého divokého snu. Jakmile se Jamie a členové jeho kapely vraceli po skončení oné písně zpět, masa diváku je následovala a obklopila jeviště. Nastal přídavek v podobě písně „The Wind Cries Mary“. Nastala divoká jízda, kdy Jamie zpíval a tančil jako derviš po jevišti, kapela hrála a když se do rytmu připojili i diváci, nastalo skoro inferno.

Díky frekvenci podupování a poskakování masy lidí začala podlaha sálu, a možná i samotné jeviště, vibrovat. Technici museli vší silou držet věže reproduktorů, aby zabránili jejich možnému pádu do lidí. Zem se chvěla v předzvěsti erupce. Zděšení organizátoři pobíhali a komunikovali mezi sebou přes vysílačky, ale euforie davu neustávala. Vibrace nebyly jen cítit, ale probíhaly celým tělem, které zároveň rezonovalo zvuky hudby. Vibrace byly i viditelné, to, když se rozechvěly pomyslné klavírní struny natažené na pozadí zadní části jeviště.

Finále par excellence skončilo mohutnou erupcí. Erupcí obrovského potlesku, řevu a blýskajících se fotoaparátů a mobilních telefonů. Erupcí, která dlouho neutichala. Pak se vše zklidnilo a ztichlo a Jamie zazpíval svoji poslední píseň, krásnou baladu. Jen on a jeho klavír.
Cesta domů taxíkem setmělou Vídní, Dolním Rakouskem a Jižní Moravou už byla jen chabým odleskem toho, co se stalo před tím.

…

Slova jsou jen chabým odvarem toho, co jsem zažil. Kdo neviděl, neuvěří. Tak vezměte zavděk dvěma videi na YouTube.com. To první je takový malý oficiální sestřih organizátorů Jazz Fest Wien 2010 a to druhé je záznam zmiňované The Wind Cries Mary od jedno z diváků.

(Zdroje: Austria Center Vienna, Café Hawelka, JamieCullum.com, Jazz Fest Wien 2010, YouTube.com)

Dech života

2010-05-28T11:03:00.006+02:00

Uich gwennen na ‘wanath ah na dhín.
An uich gwennen na ringyrn ambar hen.
Boe naid bain gwannathar,
Boe cuil ban firitha.
Boe naer gwannathach, [...]

Nejste svázáni ztrátou a mlčením.
Nejste svázáni kruhy tohoto světa.
Všechny věci musí pominout,
Všechen život je odsouzen ke zmizení …
Tesknící musíte jít, [a přesto nejste bez naděje].

Jak je ten čas pomíjivý. Nedávno mi někdo připomněl, že žije v Second Life celých tisíc dní. Kupodivu i já jsem tu už více než těch tisíc dní. Je to mnoho nebo málo? To je otázka. Rozhodně tu nechci dělat nějakou rekapitulaci mého bytí v SL, ale spíš si připomenout nebo si vzpomenout na věci dávné a minulé, které se mi staly. Nechci se moc opakovat, protože jsem tu o mnoha věcech psal již dříve, tak jen pár poznámek.

Zrození města bylo jedním velkým dobrodružstvím. Když Vilem Beaumont poskytl prostor na simu pojmenovaném po bájném mlžném ostrově Avalonu, vzniklo zde město Bohemia a kolem něj se vytvořila komunita báječných a zajímavých lidí. Časem se město přesunulo na vlastní sim – Czechoslovakia – a Staré město je vlastně jeho srdcem. Jen zasvěcení znají jaké to bylo a stejně jako pro mě i oni určitě mají krásné vzpomínky na ty časy a na Klub Paradise, kde to opravdu žilo. Tématické párty se již nikdy nezopakovali.

Padnuvší a pak znovuzrozená Angara, která poté opět mizí v čase, je dalším záchytným bodem pro mojí pouť v SL. Angara, kde znovu ožil Klub Paradise v jiné podobě a pod jiným jménem. Angara, kde byl tvořen a stvořen nejkrásnější drak v SL (podle mě). Angara, kde jste si mohli koupit stylové oblečení, které se dnes prodává pod značkou PXD Toxic. Angara rozdrcená na písek pouště.

The Lost Gardens of Apollo snad ani nemusím představovat. Patří k nekrásnější simům v SL. Nikdy jsem se nepřestal kochat jeho kráse, jeho vysokým věžím, stromům, květinám, ptákům a mnoha dalším magickým věcem. Stačí si stoupnout na most nahoře nad mořem a jen se dívat a poslouchat.

Dech života.

(Zdroj: YouTube

Dejà vu

2010-05-20T15:37:00.015+02:00

Taky už jste měli někdy takový pocit? Někde jste. Díváte se kolem sebe. Cítíte něco. Jakoby … Už jsem tu někdy byl. Já už to přece viděl. Vzpomínky se vracejí. Stejně jako každý den vyjde Slunce. Stejně jako každý den zazvoní budík u mé postele a mně se nechce vstávat. Stejně jako každý den provedu svůj každodenní rituál, rituál mytí, oblékaní nebo svlékání, toaleta, mytí rukou, voda v konvici na čaj a pak? Cvaknutí klíče a vše je opět otevřeno celému světu.

Sloup. Sloup, jako připomínka čehosi. Staré vzpomínky vyvěrají z paměti. Byl to sloup nebo více sloupů? Ó ano, už vím. Dva sloupy stojící na hraně čehosi. Dlouhá cesta vedoucí někam. Někam do centra města. Monumentální vstup. To všechno to bylo. Ty dva sloupy stojí na začátku příchodu na náměstí San Marco v Benátkách v Itálii a představují dva patrony Benátek, kteří se jmenují Marco a Todaro. Na vrcholu jednoho sloupu je lev Svatého Marka a zadruhé socha Svatého Teodora z Amasea, Benátčané mu říkají „Santodaro“, který stojí na posvátném egyptském krokodýlovi. Legenda říká, mnoho turistů ji nezná, že se nemá procházet mezi sloupy na náměstí, protože to přináší smůlu. Tudy byly odváděni odsouzenci a poté, co přešli přes Most vzdechů (Ponte dei Sospiri) zavřeli je do jejich cel v neblaze proslulé věznici s olověnými komorami.

...
Náhle se atmosféra změnila. Ticho narušilo jemné, sotva slyšitelné tleskání, jako by se jen dlaň otírala o dlaň. Jeden muž přejížděl prsty po strunách kytary. Další vydal hluboký a žalostný nářek, který brzy přešel do písně. Drsný hlas se hodil nejen k neuhlazenému místu, ale i k zpěvákovu obličeji zjizvenému od neštovic. Jeho podivnému nářečí rozuměl jen on a ostatní účinkující, obecenstvo přesto smysl pochopilo. Zpíval o ztracené lásce.

(Úryvek z knihy Návrat od Victoria Hislop v překladu Martiny Nahlikové)

Byla to atmosféra horoucího dne. Dal jsem si trochu kávy a skleničku vína pod nádherným nebem Barcelony. Poprvé jsem je ale viděl a také slyšel úplně někde jinde a v jiné zemi. V Münsteru v Severním Porýní-Vestfálsku v Německu se v roce 2000 otíralo Picassovo muzeum, kde jsou vystaveny jeho grafiky. Ten den a noc patřili oslavě jeho rodné Španělska. Když se snesla tma, náměstí před muzeem se zaplnilo lidmi dychtivě čekajícími, až přijde on. Vzduch byl opojně plný různých vůní a zvuků. Grilované gambas (obří krevety) chutnaly fantasticky a rudé víno z Riojy rychle stoupalo do hlavy. Zazněla kytara a na scéně se objevil on – Miguel Vargas a jeho compañía. Poprvé jsem viděl a prožil flamenco.

Podruhé jsem se s ním potkal až po mnoha letech v Barceloně, kde jsem byl na mezinárodní konferenci. V rámci uvítací recepce pořadatelé pozvali skupinu hráčů, zpěváků a tanečníků. Opět flamenco, ale jiné. Moc se sem nehodilo, sem do velkého prostoru sálu. Přesto mně uchvátilo podruhé.

Potřetí to bylo jiné. Večer po setmění jsme se procházeli po nejkrásnějším, alespoň pro mne, bulváru Barcelony – ulici La Rambla (nebo také katalánsky Les Rambles, španělsky Las Ramblas). Tato ulice spojuje náměstí Plaça Catalunya a památník Kryštofa Kolumba v přístavu Vell. Zde to bylo opravdu jiné. Spousta lidí na ulici, všude spousta světla, hudby, vůní z kaváren a bister, a i zde se tančilo. Náhodou jsme narazili v jednom z podloubí na tanečníka flamenca. Zvláštní na tom bylo, že byl do půl těla nahý, což je myslím proti tradici a pravidlům, ale zde se evidentně jednalo o něco jiného. Mladík tančil s velkým zaujetím, pot mu stékal po těle, které se v záři reflektorů lesklo jako hladina moře v poledním slunci. Jeho tanec mně úplně fascinoval, vtáhl mě do svého příběhu a jako náhle začal, tak po několika minutách skončil. Bylo to surové, ne, bylo to syrové a velmi živočišné. Skoro jsem až vzrušením lapal po dechu. Nakonec zaznělo oslavné olé.

Šli jsme poté dál po ulici, ale v hlavě se mi pořád honily obrazy tančícího mladíka. Chladivý vánek mi najednou ovál tvář. Došli jsme k moři.

Dejà vu.

SLurls: Plážový klub, Barcelona del Oeste

Groove

2010-05-10T15:27:00.009+02:00

Slovo „groove“ má v angličtině spoustu významů, např. drážka na gramofonové desce, ale tu kdopak dnes ještě zná v éře CD a mp3, mp4, atd. Je to označení pro rytmus hudby, jako je pop, jazz, funk, rock music, power groove, vision nebo soul. Nebo to znamená paráda nebo nádhera, někdy také říkáme: „To ti bylo boží!“ Ten poslední význam slova „groove“ ve formě slovesa, je to, co mám na mysli. Radovat se z něčeho, být spokojený, být nadšený.

Někdy však potřebujeme trochu klidu a pokory. Svět kolem nás i v nás se řítí velkou rychlostí, kterou si ani v běžném životě neuvědomujeme. Malý kostelík (nebo je to kaple?) zářící v rudém slunci láká k návštěvě. I já jsem neodolal, vstoupil a usedl na jednu z lavic. Sluneční paprsky prostupovaly vysokými gotickými okny a mně ani nechtělo odejít.

Přesto jsem vstal a neodolal dalšímu průzkumu terénu. Delší kamenitá cesta mne zavedla až rozsáhlému hradu, jehož ostře řezané rysy se rýsovaly proti nebi. A když se tma snesla úplně, tak jen probleskovaly mlhavé siluety malých domků v jeho sousedství.

Druhý den jsem se vydal po dlouhé a skoro prázdné pláni. K mému úžasu se však v záři nového slunce zjevila jakási budova. Stála tam osamělá uprostřed ničeho, jako nějaký solitér v obrovské zahradě. Nechal jsem ji jejímu klidu a samotě a pokračoval dál.

Slunce dosáhlo nejvyššího bodu své dráhy a tak jsem vzal zavděk malému stínu a chladivému dotyku brízy z moře. Marné čekání na neznámou loď na širém moři. Snad jen malé lenošení na lehátku při západu slunce. Snad maják rozžehne své velké světelné oko a přiláká …

Ale teď zpět do reality, respektive do virtuality. To moje kecání tady na začátku má svůj jakýsi základ ve stejnojmenném simu v Second Life. Sice se jmenuje Groove, ale říká se mu „Město u přátel“. Nabízí několik možností, jak ekonomického charakteru, bydlení nebo zábavy, tak jako mnoho dalších simů v SL. Můžete si pronajmout obchodní prostor, můžete si pronajmout pokoj v hotelu, pokoj na starém chladném hradě i s krbem pro zahřátí nebo patrový domek. O zábavu se postará místní galerie, kino nebo taneční klub.

„Být či tam nebýt? A kde a za kolik?“, když bych parafrázoval Shakespearův text Hamleta.

Tak tedy:

SLurl: Groove

SLurl: Hotel
Vybavení: dva pokoje a koupelna
Cena: 50 L$/týden
Počet primů: 50

SLurl: Hrad
Vybavení: jeden pokoj se stylovou postelí a krbem
Cena: 50 L$/týden
Počet primů: 35

SLurl: Patrový domek
Vybavení: dvě místnosti, bezpečnostní systém
Cena: 75 L$/týden
Počet primů: 50

Pronájem obchodu (většina se nachází v centrální části simu)
Cena: 50 L$/týden
Počet primů: 30

Podrobnosti: albus Alex

Překvapení

2010-05-06T15:17:00.005+02:00

Jak se včerejší stíny v RL prodlužovaly a svět se stával tmavším, navštívil jsem opět po čase plážový klub v městě Bohemia in SL. Ale něco nějak nefungovalo. Po zadání LMka jsem sice přistál na správných souřadnicích, ale vše bylo pryč. Že by pobřežní písky pohřbily pláž a s ní i celý klub pod vysokými dunami. No, nevypadlo to tak.

Začal jsem tedy studovat mapku, kde se ukazuje zvýšená hustota zelených puntíků, alias přítomných avatarů na simu. A ejhle, jedno místo tuto podmínku splňovalo a byla to trefa. Hurá, našel jsem to!

Klub vypadá dobře a je to příjemná změna. Hned jsem byl vyzván k tanci a už to šlo ráz na ráz. Točil jsem se v kole a kolem nás vířily další taneční páry a jedna avatarka s fialovými motýlími křídly. Světla a stíny tvořily divokou barevnou kombinaci.

Znaven jsem usedl do jednoho z těch pohodlných proutěných sesílek a oddal se meditaci a později příjemnému rozhovoru se Zuzou Ritt.

Jak to vypadalo, můžete vidět na fotkách.

SLurl: Plážový klub

Island

2010-04-30T14:17:00.005+02:00

„Legenda starých časů praví, že veškeré naše snažení bláznivé a plané, v společné dobro nakonec spěje.“

Aristofanes

Mračna prachu ze nedávno se probudivší islandské sopky příšerného, pro nás těžko vyslovitelného, jména – Eyjafjallajökull – už opustila nebe nad Evropou a drsná krása Islandu se opět těší pozornosti mnoha lidí.

„Friðarsúlan“ v islandském jazyce znamená mírový sloup. Nedaleko hlavního města Islandu, Reykjavíku, na ostrově Viðey v zálivu Kollafjörður stojí zajímavá konstrukce. Nazývá se Imagine Peace Tower a je to památník Johnu Lenonovi od jeho ženy Yoko Ono.

Ne každý se v našem reálném světě má možnost tam dostat. Vezměte tedy zavděkem malou audiovizuální pozvánkou na stejnojmenný sim – Imagine Peace Tower – ve světě Second Life.

SLurl: Imagine Peace Tower

Zábava

2010-04-15T14:58:00.009+02:00

Během několika posledních dní jsem častěji zabloudil do světa Second Life a nějak jsem se vždy nachomýtl na nějakou párty. Začnu tím tradičním místem, kam chodím velmi často, a to do Plážového klubu v Bohemii na Simu Czechoslovakia2.

Byla tehdy temná a vlahá noc. Nebe ozařovaly hvězdy a parket se hemžil spoustou lidí. V dlouhých stínech se skrývala vířící a tančící těla za zvuků dech beroucí hudby. V mé náruči spočinula lepá děva a svět se zatočil.

To Baphomet Club na simu Bohemia Mall je docela jiného ražení. Zde uslyšíte autentickou hudbu ve stylu metal, gothic, rock, punk, grunge a další. V ohnivém pekelném kruhu za přísného pohledu lebek jsem prováděl zajímavé kreace.

Moje putování zabloudilo i do starého hradu, který se ukrývá na simu Groove. Stačí jen vyběhnout strmé schodiště a už vás vítá gotický sál s tanečním parketem. Z klenutého stropu shlíží magické oko a všude kolem vás sledují příšery jako z Apokalypsy.

Tématické párty byly svého času strašně populární v Bohemii, ještě za dob nejstaršího, dnes už neexistujícího, klubu Xparadise. Jeho následovník X-ko na Angaře na chvíli vzkřísil jeho zašlou slávu, ale pak už také nadobro zmizel. Tématická párty byla také včera v Plážovém klubu, tentokrát v plavkách, snad s vidinou brzkého léta. K mému překvapení klub doznal podstatných změn a vypadal opravdu jako pláž. Bylo mi však řečeno, že je to jen dočasně pro tuto párty a pak se vrátí do původního stavu, takže vlastně jsem opět zachytil minulost, která už dnes neexistuje.

Posuďte sami.

(SLurls: Beach Club, Baphomet Club, Castle Club)

Památka

2010-04-12T13:31:00.002+02:00

Spěch

2010-04-07T16:07:00.002+02:00

Žijeme uspěchaný život, plný shonu a stresu? Pravděpodobně, jak kdo. Nebo je náš život od narození až do naší smrti skutečně dlouhým, respektive krátkým, během? Asi je to individuální, nedá se to paušalizovat na všechny. Vypadá to jako nějaké fatalistické filozofování, ale nějak to na mě dnes po ránu přišlo.

Jak to? Ze začátku to vypadalo jako běžná cesta vlakem do práce. Ale když jsme dojeli na hlavní nádraží v Blansku (to je město, kde bydlím a máme tam dvě vlakové zastávky), tak jsme relativně dlouho čekali na odjezd. Pak najednou začali vystupovat cestující našeho vlaku, i ten, co seděl naproti mně. Bylo to trochu zvláštní, ale ne neobvyklé, protože na hlavním nádraží v Blansku zastavují rychlíkové soupravy, ale ne IC nebo EC vlaky.

No, a to byla přesně ta situace, kdy jeden rychlík od Prahy měl velké zpoždění. A tak právě tito cestující ve velikém spěchu přestupovali na onen rychlík, někteří zpola oblečeni, někteří ve velkém klusu. Snad je tlačil čas a nějakých deset minut k dobru je mohl zachránit, či jim vytrhnout trn z paty? Nevím. Prostě jen spěchali. Možná bezdůvodně, možná s úmyslem.

Pak si kladu otázku: „Jsme otroci času?“ Otrok? Člověk, který je poddaný, podřízený autoritě, submisivní? Čas? Tak to je na druhou stranu fyzikální veličina, kterou si člověk vymyslel. Nemá počátek a konec. Jen si stanovujeme nějaké hranice, časové intervaly. Odteď až potud, odsud až po tam.

Z mlhy se vynořují obrysy. Z hlubin času a prostoru se rodí vesmír. Není kam spěchat.

SLurl: Freestar Bay Isle

(Zdroj: YouTube)

Párty v plážáku

2010-04-06T15:08:00.006+02:00

Pár obrázků z jednoho tanečního večera v Plážovém klubu na Bohemce. Tak jsem zase vyrazil na akci!

SLurl: Plážový klub

Dagon

2010-03-31T10:28:00.017+02:00

Tuhle fantastickou machinimu jsem dnes objevil. Rozhodně doporučuji zhlédnout a nejlépe přímo na stránkách Vimeo.com a na celou obrazovku, protože je to HD rozlišení. Komentář dole je od autora machinimy Lain Voom.

Dagon - H.P. Lovecraft od Lain Voom na Vimeo.

Toto je adaptace příběhu Dagon od H.P. Lovecrafta (1917).

Obsahové titulky jsou na konci filmu se speciální zmínkou o tvůrci póz, Del May. Pózy lze najít zde.

Velké díky patří Carlosovi, vypravěči, za to že je skvělý hlasový umělec a také naprosto bezproblémový člověk, se kterým se super vychází!

Počáteční myšlenka byla vytvořit film ve stylu noir/comic (černý/komický) použitím nového digitálního formátu. Avšak jak filmování postupovalo, přijal film svůj vlastní život a stal se více tradičním filmem. Není také skoro tak tajemný, jak jsem si původně představoval!

*Právě teď si myslím, že nejslabším bodem filmu je jeho konec, dělám střelenou epizodu a chodící záběry. Pravděpodobně se vrátím a předělám konečnou scénu v nějakém místě, až zjistím, co potřebuji.

Zvuk byl vytvořen na základě freesoundproject.org (dostupný na základě Creative Commons)

Seznam je k nalezení zde.

Titulky textur a zpětné odkazy budou propojeny, až budu moci získat deviant art, aby pro mě opět pracoval.

Originální text příběhu Dagon lze nalézt zde.

Stará brána je otevřená

2010-03-22T16:00:00.012+01:00

Súfijská rada nám říká, abychom mluvili jen poté, co naše slova prošla třemi branami. U první brány se ptáme sami sebe: „Jsou naše slova pravdivá?“ Pokud ano, necháme je projít. U druhé brány se ptáme: „Jsou nezbytná?“ A u poslední brány se ptáme: „Jsou laskavá?“

Tahle brána je jen jedna, je stará a je již napůl otevřená, jen se nad ní vypínají hrdé věže. Přesto to neznamená, že bychom si nemohli položit stejné nebo podobné otázky jako ve výše zmíněné radě. Stíny se zkracují a brána otvírá prostor, o kterém jsem tu už kdysi psal v příspěvku „Oázy klidu a meditace“.

Slunce pomalu stoupá nad obzor a já vstupuji pod masivním portálem a mezi masivními veřejemi na Svargu. V němém úžasu vzhlížím k obloze, nic se tu nezměnilo. Jakoby se tu zastavil čas. Einsteinova relativita času?

A když si vzpomeneme na Aristotela, tak tu najdeme všechny jeho živly. Země je tu přítomna v půdě a ve skalním masívu, na kterém Svarga stojí. Voda je tu přítomna v moři, které obklopuje Svargu, prýští z fontán na ostrově, bouří a padá ve vodopádu a zaplňuje napajedlo pro ptáčky. Vzduch je přítomen všude kolem a oheň hoří v pochodních nebo jen tak volně, aby osvětloval naši cestu nebo nás zahřál.

Poslední živel, éter, je obtížné uchopit. Tato božská substance, která podle Aristotela tvoří nebeské sféry a nebeská těla, tedy planety a hvězdy, je pro někoho virtuální a pro někoho reálná. Snad centrální věž tvoří magickou bránou, jíž éter vstupuje a naplňuje Svargu.

Slunce s sklání k obzoru a mně nezbývá než toto místo pomalu opustit s tím, že se sem určitě někdy vrátím.

Oko noci.

(SLurl: Svarga)

Proměny času

2010-03-11T14:46:00.008+01:00

Když jsem se dnes ráno vzbudil, tak ještě moje zamlžené oči jen mžouraly oknem ven po natočení tenkých lamel rolety. Avšak, když jsem stejný postup provedl v kuchyni, tak můj pohled spatřil venku bílou pláň. Už jsme tak byli blízko jara a Matka Příroda to opět posunula o kousek zpět.

Nastala proměna první.

V jiném čase a na jiném místě. Paříž setmělá právě nastalou nocí skrývá stovky a tisíce osudů a příběhů stovek a tisíců lidských bytostí. Toto je příběh jedné ženy.

Jednou ze strastí ženy je strach, že se stane starou pannou. Aby vyvázly z tohoto hrozného pocitu beznaděje, mladé dívky spěchaly do manželství s lehkomyslností, která pozorovatele překvapuje; nikdy neváhající si pamatovat, že ztráta svobody, štěstí a seberespektu je mizerně zaplacena prázdnou ctí být oslovována „Paní“ místo „Slečno“.

Chantal Harvey

Nastala proměna druhá.

Duševně chorý svět. Ano, tak mi i ten dnešní reálný svět připadá, ale pak přijde nějaká příjemná změna v podobě setkání, v podobě shlédnutí nějakého uměleckého díla, v podobě každodenních běžných radostí, které si dáváme navzájem, nebo v podobě sklenice naplněné sluncem koncentrovaným do šťávy hroznů sbíraných na moravské vinici. Ne, svět nemůže být duševně chorý.

Nastala proměna třetí.

(Zdroj: YouTube)

Moje sobota v Second Life

2010-03-07T18:15:00.001+01:00

Může být něco zajímavého na sobotě v Second Life? Možná ano, možná ne. Moje sobota 6.3.2010 byla celkem nudná. V SL se nic nedělo a tak jsem létal bezcílně z místa na místo, až jsem objevil toto místo, viz. obrázky dole.

K mému překvapení jsem o něm vůbec nevěděl. Přitom jsem ho měl přímo pod nosem. Ale člověk stále chodí jen po zemi a k výšinám se vznese jen, když se potřebuje honem někam přesunout, apod.

Oáza klidu a ticha přímo vyzývala k posezení a zamyšlení se. Ekologie dokonce funguje i v Second Life, i když tohle nevím, zda by se dalo realizovat v reálu.

Prostě překvapení, a super, přímo na domácí scéně.

Ostrovy blaženosti.

Bohemia.

Jarní ples 2010

2010-03-06T20:06:00.006+01:00

Nejsem nějaký příznivec plesů v real world, ale občas si nenechám ujít ples v naší Bohemce. Nejinak tomu bylo včera. V našem světě bylo zima a tma, ale tam, tam bylo spousta krásných lidí. Ani nevím, možná jsem kecal nějaký kraviny, ale hlavně jsem tančil. A tentokrát byla mou partnerkou NancySweet Kanto. Prostě jsem si to jednoduše užíval.

Lascaux

2010-03-04T15:49:00.008+01:00

Možná jsme dávno před tím, než jsme začali malovat na kámen, malovali na vlastní kůži, okrem a uhlem. Před čtyřiceti tisíci lety jsme každopádně zanechali své malované stopy na stěnách jeskyní v Lascaux, v Ardenách, v Chauvetu.

Černé barvivo použité na malby zvířat v Lascaux se skládalo z oxidu manganičitého a rozemletého křemene a téměř polovinu směsi tvořil fosforečnan vápenatý. Fosforečnan vápenatý vznikne, když zahřejete kost na čtyři sta stupňů Celsia a poté ji rozdrtíte.

Vyráběli jsme barvy z kostí zvířat, která jsme malovali.

Budoucnost vrhá na minulost svůj stín. V tomto ohledu je v prvních gestech obsaženo všechno; tvoří svého druhu mapu. První den vojenské okupace, početí dítěte, semeno a půda.

Žal je touha destilovaná na nejčistší esenci. S prvním hrobem – když bylo poprvé do země zaseto jméno –, byla vynalezena paměť.

Žádné slovo nezapomíná na tento původ.

(Anne Michaels: Zimní krypta)

Začal jsem tuhle knihu číst dnes ráno a hned ten úvod mě příjemně naladil a z paměti mě vyskočily vzpomínky na moji milovanou Francii, kde už jsem dlouho nebyl. Musím to letos napravit.

Vzpomněl jsem si taky na Lascaux. Byl jsem v ní, ale ne v té původní, protože je nepřístupná veřejnosti, protože došlo k poškození maleb oxidem uhličitým vydechovaným návštěvníky. V roce 1983 byla vytvořena replika, tzv. Lascaux II. Kde jsou repliky dvou jeskynních sálů z v původní Lascaux, a to Velký sál býků a Obrazová galerie.

I když se jedná o věrné repliky, působí naprosto fascinujícím dojmem. Člověk si klade otázku, jak to mohl prehistorický člověk nakreslit a za jakých podmínek, při nedostatku světla, jen za svitu olejové lampy, která tam byla též nalezena.

Obrázek, který jsem připojil, sice nepůsobí tak velkolepě jako ty v jeskyni, ale alespoň si uděláte představu, jaké to tam je. Druhá možnost je samozřejmě zajet si do Francie. A kupodivu Lascaux nechybí ani v Second Life.

(Zdroj: Wikipedia)

Architekt

2010-02-24T15:14:00.008+01:00

Před nedávnem jsem narazil¸na jeden článek o tomto člověku. Jeho jméno je Frank Lloyd Wright. Je to jeden ze zajímavých, ne-li nejzajímavějších architektů své doby. V Second Life existuje jeden sim spojený s ním a na něm jsem našel spoustu zajímavých věcí.

Kdo je to Frank Lloyd Wright? Příjmení Wright připomíná bratry Wrightovy a jejich let. Loyd’s, to je zase slavná pojišťovna, hlavně lodí. A nebo Andrew Lloyd Weber, to je autor hudby nejslavnějšího muzikálu West Side Story. A Frank, to mně zase asociuje jednoho šílence z TV seriálu M*A*S*H, Franka Burnse.

Avšak F.L. Wright byl americký architekt, interiérový návrhář, spisovatel a učitel. Za svůj život navrhl více než 1000 projektů, kterých se realizovalo víc než 500. Mezi lety 1900 a 1917 vytvářel tzv. „prérijní domy“ hlavně v okolí Chicaga. Například Darwin D. Martin House v Bufallo ve státě New York nebo Hillside Home School z roku 1902 v Taliesin, Spring Green, státu Wisconsin. Mistrovskými kousky z tohoto období jsou však Frederick Robie House v Chicagu a the Avery and Queene Coonley House v Riverside ve státě Illinois.

Za jeho nejznámější a nejslavnější stavbu je však považována soukromá rezidence postavená v letech 1934-1937 – Fallingwater (Vodopád) – pro paní a pana Edgar J. Kaufmann Sr. v Bear Run v Pensylvánii blízko Pittsburghu. Nesmím ještě opomenout jeho mistrovské dílo, a to Solomon R. Guggenheim Museum v New York City, které stavěl celých 16 let v letech 1943-1959.

Sim, na kterém stojí virtuální muzeum Frank Lloyd Wrighta, nese příznačné jméno Usonia. Po příletu na ostrov, jste přímo konfrontováni s majestátní budou muzea. Uprostřed pod obloukem je informační recepce a po obou stranách jsou muzejní prostory, kde jsou vystaveny fotografie domů, které Wright navrhl. Po jejich shlédnutí doporučuji pokračovat k fontáně a potom po cestičce kolem domů, které jsou replikami těch z reálného světa. Dá se také využít teleportů, které jsou u každého domu umístěny na zemi, ale pro mě ta procházka byla zajímavější, člověk se mohl kochat okolní krásnou krajinou.

Co je také důležité, majitel virtuálního muzea má oficiální licenci přímo od Nadace Frank Lloyd Wrighta, kterou založil sám architekt v roce 1940. Nebudu prozrazovat, co tam všechno najde, ale obrázky vám napoví.

SLurl: Usonia

(Zdroje: New World Notes, Wikipedia)

Postřehy

2010-02-23T15:11:00.004+01:00

Dnes to bude krátké, jen několik postřehů z reality, které jsem zachytil.

Tři hvězdy, které pronásleduje medvědice, jsou tři lovci.

V podobě kosatek se vracejí na zem duše starých náčelníků.

Stromy pláčou!

(Ze zahajovacího ceremoniálu ZOH 2010 ve Vancouveru, Kanada)

Buddhismus neříká, aby se nepilo víno a alkohol. Buddhismus říká, jak se chovat, když se napijete.

(představený kláštera Byodoin, blízko Kjóta, Japonsko)

Masa Second Life

2010-02-18T16:01:00.003+01:00

Dnes jsem narazil na kraťoučký článeček na NWN s názvem: Second Life's Land Mass, as Depicted on Google Maps (Bigger Than San Francisco, Broader Than Los Angeles), česky tedy Velikost plochy Second Life zobrazená na Google Maps (Větší než San Francisko, širší než Los Angeles). Originál je zde.

Tohle je docela dobře namíchaná realita: akademik virtuálního světa J. Simone Richardi vzal současnou mapu Second Life, změnil ji do proporcí odpovídajících reálnému světu a dal ji jako další vrstvu na satelitní pohled na zátoku u San Francisca na Gogole Maps. Jak můžete vidět, hlavní kontinent Second Life sám je větší než moje milované město, a to nejsou započteny tisíce jednotlivých virtuálních ostrovů. Podle Riccardiho, „Second Life nyní dosáhl 1800 km2: to znamená, že je větší než Los Angeles (1290 km2). Celkový pohled je zde.

Nejstarší

2010-02-10T16:03:00.007+01:00

Víte o nejstarším objektu ve světě Second Life? Ne? Tak dnes přináším překlad článku New World Notes, kde se to dozvíte. Jeho název je: Už jste byli na stonku fazole (nejstarším uživatelem vytvořeným obsahem v Second Life)?

Přes víkend někdo řekl, že četl v mé knize o gigantickém stonku fazole od Steller Sunshine, prvním kousku uživatelem vytvořeným obsahem v Second Life, a chtěl zaplatit za návštěvu. Sám jsem tam v poslední době nebyl, podíval jsem a ověřil si, jestli stále existuje. A existuje: je umístěn na prastarém regionu Welsh. Stonek fazole je ve skutečnosti skákací hra původně vytvořená paní Sunshine v předchůdci dnešního SL „Linden World“ v roce 2002. Ona (S. Sunshine) byla prvním Alpha uživatelem a vytvořila stonek přes noc svého prvního pobytu in-world. Později byl přemístěn do Second Life, když se změnil na Beta verzi v roce 2003. A protože tento víkend čitatel nebyl první, kdo se mě na to ptal, dovolte mi zde zveřejnit SLurl:

SLurl: Steller Sunshine's beanstalk

Vždycky si oddychnu, když vidím, že tam stojí o nějakých osm let později. Mnozí ho od té doby navštívili, ale málo z nich, předpokládám, dokázalo dokončit úkol, kterou Steller původně zadala: Bez použití létání, skokem z listu na list až k úplnému vrcholu stonku fazole, kde čeká nebe. Dokážete to?

(Zdroj: New World Notes)

P.S. Fotky jsou moje.

Tango Argentino

2010-02-09T15:10:00.004+01:00

Tanec je součástí života jako takového a Second Life nevyjímaje. Tanec je jednou se společensky přijatelných aktivit, kdy je pár k sobě tak blízko jako nikdy. Tanečních klubů, tančíren a velkých tanečních sálů je po SL velká spousta. Nechybí prakticky na žádném simu a baví se v nich denně velká spousta lidí.

Například společenský ples je unikátní možností zatančit si v nádherných oblecích. Využívám toho pokaždé, když se naskytne příležitost. Tango je můj oblíbený tanec, i když ho RL moc neumím. Zato však miluji hudbu tanga a ze všeho nejvíc hudbu Astora Piazzolly. Byl velkým skladatelem tanga, i když jeho „nuevo tango“ se trochu odlišovalo, hlavně svými jazzovými prvky.

Tango to je napětí a vášeň, oheň a voda, radost a smutek. Stačí se zaposlouchat. Na prvních dvou hraje sám Piazzolla. Ta poslední je skladba Oblivion z alba „Hommage à Piazzolla“ v podání houslisty Gidona Kremera.

(Zdroj: YouTube)

Party v BlueBerry Hill

2010-01-27T14:55:00.005+01:00

Včerejší večer jsem si na chvíli zaskočil do Second Life, pokouknout, co se děje a jak to jde. Po dlouhé době jsem se ale zaletěl podívat do Londýna do klubu v Kingsbridge. Byl jsem mile přivítán dávnými známými a tak jsme kecali, klasicky, co kdo a jak. Já povykládal o svém prožitém víkendu a pak už mi naskočila pozvánka do dalšího klubu, tak jsem se rozloučil.

Na pozvánce stálo, že se hledá někdo další k tyči. To mě zaujalo, kdysi jsem v jednom bývalém klubu na Slovakii u tyče tančil. Ale tohle bylo jiné, těch tyčí tam bylo deset! Tančilo se u nich však jen pro zábavu a mohl na ně každý. K tomu hrála super muzika, tak jsem se perfektně pobavil. Holt, Andie Rau a Rg Papp to umějí vymyslet!

Jak to tam vypadalo ilustrují fotky dole. Nasvícení je původní, jak bylo v klubu nastaveno.

(SLurls: BlueBerry Hill, London Kingsbridge)

Herbert Tobias (*1928 – †1982)

2010-01-25T12:46:00.005+01:00

Vlastně ani nevím, jak začít. Jsem opět na cestě do Prahy (sobota 23.1.2010) a tentokrát projíždím bílými zasněženými pláněmi naší vlasti. Přesto moje cesta měla směřovat opačným směrem, a to do Vídně na nákupy. Z toho však sešlo a tak cestuji, jak jsem původně plánoval.

Obskurní spíš bylo včerejší odpoledne. (Moment, právě mi donesli jídlo v jídelním voze.) Tak, co se vlastně stalo. V mé práci, když jsem chtěl odejít domů, tak to najednou nešlo. Za prvé vytuhnul výtah, protože ho nějací, jak to slušně říct, blbí kolegové přetížili. „Děti, ale to přece není žádný problém.“ (viz bábrle v podání nesmrtelné paní Rosůlkové) Dáje se jít po schodech. Ale ouha. Pokládali nám novou dlažbu a jako naschvál ty poslední schody k vrátnici byly čerstvě obloženy. Takže jediná možnost byla skokem z podesty a nebo skluzem po zábradlí. Samo jsem zvolil tu první.

Zpět k dnešnímu ránu. Rychlé vstávání a odchod za hluboké tmy a třeskuté zimy venku. Nákupní vozík ze supermarketu před schody našeho domu?! Trafika je ještě zavřená, takže noviny si nekoupím. Mírně podroušený gambler vypadává z herny a já ho míjím.

Konečně sedím ve vlaku Eurocity Carl Maria von Weber. A kupodivu sám samotinký ve voze 1. třídy. Že by ta globální krize? Ne, jen to rudé slunce zářící v plné síle při svém východu na horizontu mě strhává do reality. Z jednoho velmi zajímavého interview v dnešních novinách se dovídám, že Jiří Paroubek byl kdysi poradcem města Vídně. To jsou paradoxy!

Bezpráví a osamělý člověk na této zastávce a pak o několik kilometrů dál Uhersko. Taky zastávka kdesi v poli. A tak jsme dojeli až k perníkářům. Neplést si, samozřejmě do Pardubic.

Tak jsme zase zastavili nečekaně v poli. Ztraceni mezi civilizací a nikým. Všude kolem jen světlo a stíny v prostoru a odrazy na sněhu, které evokují atmosféru, jakou jsem prvně měl při spatření fotografií Herberta Tobiase na jeho webu. A teď jedu na jeho výstavu.

Realita však překonala všechna moje očekávání. Retrospektivní výstava 150 jeho fotografií z jeho nejlepšího období, tedy 50. a 60. let 20 století je k vidění v Praze v galerii Rudolfinum do 28. března. Těžko se to popisuje, co fotografie, to jiný příběh, který vás nutí přemýšlet, ne jen bezmyšlenkovitě proběhnout celou výstavu. Ať už se jedná o fotografie Andrease Baadera, mladého Klause Kinskiho, Amandy Lear, hrajících si dětí si dětí v Berlíně 50. let, či módní fotografie na ruinách Berlina až po mužské portréty a akty.

Nelze vše vyjmenovat, to se prostě musí vidět! Plně doporučuji!

(Zdroje: Galerie Rudolfinum, Herbert Tobias)

Reinkarnace

2010-01-19T16:05:00.006+01:00

Reinkarnace znamená doslovně přeloženo „znovuvtělování“. Je to představa, že život či existence něčeho se vícekrát opakuje. V buddhismu to neznamená vtělení něčeho z jednoho těla do druhého, používá se termín „znovuzrozování“. Je to proud opakujícího se vzniku a zániku vědomí. Podle hinduismu se naše osobní „já“ přenese do nově narozeného těla. Čím se staneme, závisí na naší karmě, tedy činech minulých. Přesto se hinduisté snaží z tohoto běhu událostí vybřednout. K vysvobození (mókša) vedou podle tradice tři cesty:Cesta vědění – Džňána márga nebo Džňána jóga
Cesta činu – Karma márga nebo Karma jóga
Cesta oddanosti – Bhakti márga nebo Bhakti jóga
Někteří k nim ještě přidávají čtvrtou cestu:Královská jóga – Rádža jóga
Nevím, jestli jsem svou vlastní reinkarnaci zažil, ale tento víkend jsem se nečekaně v Second Life převtělil. Byl jsem s přáteli na jednom simu, kde jsme si vykládali a sledovali novou stavbu, která tam vznikala. Já se chtěl na něco zeptat, ale přitom jsem prozkoumával nastavení Advanced v klientovi. Na něco jsem kliknul a pak se to stalo.

Celý jsem se změnil, shape, vlasy, oči, celé moje tělo. Navíc jsem byl na veřejnosti a nahý! I moje šaty zmizely. Kolem mě si nikdo ničeho nevšiml a já v nastalé panice automaticky stisknul crtl + h a teleportoval se domů. Panika narůstala, protože jsem opět přistál na nevhodném místě. Moje Home je místo kousek vedle Nového náměstí v městě Bohemi, tedy další kupa lidí! Nějak jsem náhodně něco vybral z LMs, ale skončil jsem úplně jinde, kde jsem ještě vůbec nikdy nebyl.

Lagomorph je zvláštní pojmenování pro sim. Je to označení pro velkého hlodavce řádu Lagomorpha se dvěma páry horních hlodavých zubu. Patří sem např. králíci nebo zajíci. Kolem mě však žádní nebyli, jen spousta stromů a trávy. Bylo mi zima, byl jsem tam sám a tak jsem se uchýlil do kořenů jednoho z těch stromů.

Mám mysl bloudila a hledala odpovědi na nevyřčené otázky. Jak se to mohlo stát? Kde to jsem? Čí je to tvář? Pátral jsem v paměti a hledal, kde jsem tu tvář viděl. Paměťové buňky nejsou jako paměťová místa v počítači. Nemůžete jen tak zadat Search a pak vám to nabídne všechny možnosti. Meditace mi pomohla prozkoumat nejhlubší místa a pak jsem si vzpomněl. Tohle jsem já, ale já v jiném dřívějším čase jako newbie.

Tedy jsem se musel vrátit zpět. Na to však stačilo jedno kouzelné kliknutí v inventáři. Nevím kolik převtělení denně probíhá v SL, ale mně se tohle vtělení, které mám líbí a nechce se mi ho měnit. Někdy je reinkarnace, i když nechtěná, k něčemu dobrá. Je to poznání něčeho nového, nového pocitu nebo nového zajímavého místa jako je Lagomorph.

SLurl: Lagomorph